Obsedantně kompulzivní porucha - máte ji?

Od rána mám pátek. To je strašné, když vám něco utkví v hlavě. Pátek. Až se zítra probudím, bude čtvrtek a v pátek prožiju v jednom týdnu druhý pátek. Magořina. I teď mám pátek, přitom den se už přehoupl do čtvrtka. Mám pocit, že se tomu říká obscedantně kompulsivní porucha. Mám to odjakživa. Má to hodně lidí. Třeba se vracím, jestli jsem vypnula kulmu. Je fakt, že mnohdy běží celý den. V paneláku jsem se vracela, jestli jsem zamkla. Nejlepší je, když jste sto padesát km od domova a přemýšlíte, jestli jste vypnuli žehličku. Linda to má jinak. Asi tři dny nebyla doma a žehlička se vypínala, zapínala, vypínala a žrala proud. Nebo člověka napadne, jestli před odchodem zhasl. Na stáří už jsem v těchhle poruchách trošku benevolentní. Nezhasnu. Kulmu nevypnu. Jsem v klidu.

Dnes jsem vymáchané prádlo v octové vodě ždímala ve staré Perle. Dávám si pozor, abych neodběhla. Starou ždímačku opatruji.

Petroušek přišel:

- Prosím tě, ty ždímeš.

- Jj, ždímu, poněkud dlouho.

- Aby se nespálil motor.

O to mám starost. Nechávám si v technické svítit, abych věděla, že tam mám nějakou práci. Nejlépe nad ždímačkou chvíli postojím. Hotovo. Žádná obsese. 

Wikipedie 

Obsedantně-kompulzivní porucha, zkratkou OCD je neurotická duševní porucha, při které člověka trápí opakované vtíravé myšlenky nebo cítí potřebu opakovaně provádět určité rituály v míře, která vyvolává strach nebo zhoršuje obecné fungování člověka. 

https://www.wikiskripta.eu/w/Obsedantn%C4%9B_kompulzivn%C3%AD_porucha

Obsedantně kompulzivní poruchy (obsessive-compulsive disorders, OCD) jsou velmi časté úzkostné poruchy, pro které jsou charakteristické tzv. vtíravé myšlenky (vlastní, nechtěné, opakující se myšlenky, obsese) a/nebo nutkavá opakující se jednání (kompulze).

Pacient po opuštění bytu začíná přemýšlet, jestli opravdu zamknul, zhasnul, či vypnul plynový vařič. Pociťuje napětí, úzkost, obavy – obsese, že nezamknul a někdo ho vykrade; že nezhasnul a elektrika se vznítí; že nevypnul plynový vařič a plyn vybouchne. Musí se vrátit a vše zkontrolovat. Po zkontrolování (provedení kompulze, rituálu) úzkost mizí. Pacient znovu opouští byt a vše se opakuje. Než odejde do práce, musí se například 17× vrátit a zkontrolovat zamknuté dveře.

Že by mi to narušovalo psychiku úzkostí, to ne. A že bych se léčila s hlavou, to taky ne. Celý život občas vtíravou myšlenku mám, někdy ji zaženu a pokud ne, nevadí mi. Stejně na cestě daleko od domova už nic nezměníš. Dnes mě ohrožovala obsese – páteček. To přežiju. Horší je kompulze. Nechci sahat na záchodové prkénko. Proto je u nás stále dole. Je to pro mě fuj. Nevadí mi umýt ho. A pak si pořádně pod žhavou vodou opláchnout ruce. Výhodou jsou rukavice. 

Mnoho kompulzí mě už nenápadně opustilo. Dřív, spadlo-li mi vyprané prádlo při věšení na trávu, na čistou travičku, už nešlo na prádelní šnůru, ale do pračky. To už mě taky pustilo.

Své rituály miluji. Nepovažuji je za kompulzi. Každý je nějak a něčím.blázen. Je třeba své kompulze držet lehce v přijatelné míře. Věřím, že u mé zpovědi mnoho z vás zpytuje, jestli netrpí obsesí nebo kompulzí. A trpí, že jo?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-16-ranni-zahradou

Zas další den, kdy se vystřídala všechna roční období. Dopoledne jdu zkontrolovat květy. Ve tři ráno jsem z nich sundávala slimáky. Veškerá má láska končí u slimáků. Včera někdo psal – já hlemýždě dávám do travičky. No, a já je dávám do soli. Slimáky i hlemýždě. Jsou přemnožení. Neumím hlemýždě uvařit. Ani bych je neuměla strčit do pusy. Je třeba hlemýžďům a jejich bratrancům z imigrace z naší zahrady udělat pápá. Ti z ciziny mají holý zadek. Ti naši mají aspoň splacenou hypotéku. Zodpovědně si nesou domeček na zádech. Oba – i ti nemajetní nenažraní přivandrovalci, ale i ti majetní domácí se pasou na mých kytkách, zelenině a neopovrhnou ani obyčejnou trávou. Tak takhle ne. Rozsudek vynáším bez upozornění a ihned. Baterka, kelímek rukavice, krabička se solí.

Při dopolední obchůzce prohlížím, obhlížím, kontroluji a obžírám. Suchem padají lískové oříšky. Ještě nejsou zralé, ale už jsou vyďobané. Á, tady jsem zapomněla na keři rožničky černého rybízu. Ohýbám se pro poslední jahůdku. Ochutnám pár lesních. Nohy mě zavedly za pergolu na angrešt. Keř zeleného mě nechává v klidu. Osahávám ho. Už se dá jíst, ale je stále tvrdý. Keříček červeného od Lindy jsem celý spásla. Drobné voňavé slaďoučké angreštky. Dobrá sorta.

Dopoledne se to tvářilo na léto. Ve skleníku jsem otrhávala dolní lístečky rajčat. Vyvazovala vysoká ke kůlům. Totéž u rajčat v kbelících. Vyvázat, vyštípat.

Mám už dostatek rajčat. Uvařím si po roce rajčatovou rýži. Vynikající dobrotka. Rýži namáčím (bacha, kompulze) do octové vody. Četla jsem, že pěstitelé rýže mají stejné zvyky jako naši farmáři. Používají chemii. Mají své políčko, které nechemizují. Rýže v kyselé vodě uvolní arsen. Gramáž cibule překračuji. Množství česneku mnohonásobně taky. Místo dvou stroužků loupu asi osm. Proplachuji rýži.

- Mami, prosím tě, mohla bys mi opravit dvě verze překladu?

- Já ti něco řeknu, kašli na to. Hoď to umělé inteligenci.

- Mami, ty seš…

Řehtáme se. Je přiliš pečlivá. Nahodila jsem své varianty. Bez AI. Jsem šikovná

Ani se nezlobím, že mi balíček s českou klávesnicí nějaký ukropošťák zas nedoručil. Lindě takhle před dvěma lety doručoval - nedoručoval Ukrajinec balíček čtrnáct dnů. Vždycky napsal: Nedostatek času. Bydlí v divočině na konci cesty. Reklamací se zjistilo, že se tam chlapci nechtělo zajíždět. Nebo že by měl kompulzi? Úzkost z doručovacího místa na konci světa? Mně píšou, že obsazený box. Včera i dnes? Kecy.

- Petroušku, píšou mi, že tu lampu nemusíme posílat celou, že stačí jen prasklé sklíčko. Kdepak je?

- Je tam v papírku.

- Jo, jenže oni potřebují celé sklíčko, aby si ho mohli poměřit.

Odepisuji na mail: Manžel mi lampu zabalil. Posílám celou.

Uvědomuji si, že není den, co by mi něco nepřišlo nebo co bych něco neodesílala kurýrem. To si starý Soros hodně namastil kapsičku. Před kovidem nakoupil přepravní fy. Věříte na náhody? Ani se mi nechce používat moderní doručování. Jenže ono to vstoupilo už do života jako normál. Mám vtíravou myšlenku – obsesi – že platím nehorázné peníze z nichž zisky jdou tomu lumpovi.

Odpoledne.

- Pojď si se mnou chvilku sednout.

- Kafe?

- Dám si.

Miluji posezení s Petrouškem. Chvilku si můžeme povídat. On nevydrží sedět. Už spěchá dozadu do zahrady, kde zřídil na zadní stěně pergoly provizorní přístřešek na dřevo z padlé třešně.

- Jedu ho naložit.

- A ty už máš přístřešek?

- Ne. Ty mi nerozumíš. Naložíme větve s tím klukem, co nám vozí dřevo. On to nařeže a přiveze.

- Jo takhle.

Odjíždí. Vrací se jak vodník. Léto přešlo v podzimní spršku.

- Rychle se převleč

Řehtá se.

- Jsme to nakládali v tom lijáku. To jsem mu dal.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-16-takovy-pekny-letni-podzimni-den

Linda se tu stavuje cestou z Phy. Zjistila další podvody LP. Lhal. Podváděl. Neuvěřitelné, jak byl rafinovaný. Vyvažoval to tvůrčí originalitou. Řemeslnou zručností. To se nechá člověk zmást.

- Mami, jak je to možné? On už v lednu věděl…

Moje kamarádka ho minulý týden nazvala sňatkovým podvodníkem. U Lindy se měl dobře. Všechno platila. On pracoval a prací jako vyvažoval svůj hotel u ní. Dělal, že je v insolvenci. Ty bláho. Pořídil drahou vířivku. Až když přišel učet za elektřinu za vířivku, chtěla přispět na obrovskou částku aspoň dva tisíce. Zdvihl kotvy. Putuje o dům dál. Dnes zjistila další závažné informace o jeho lhaní. Nic. Plaším vtíravé myšlenky. Přece nebudu obsesivní.

V koupelně stále ještě hledám, kde co mám. Prohlížím šuplíčky, poličky, přihrádky. Mám tu krásný košík od Denisky. Upletla ho z proužků ze Zlatých stránek. Ten košík mám už pár let. Drží formu, je krásný a stále slouží. Mám od ní víc pletených věcí. Třeba obal na láhev. Je šikovná. To mi pánbu nadělil v omezené míře. Od adventu vím, že taky něco umím, ale při pletení košíku bych si zamotala do díla i své ruce.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-16-jede-traktor-jede-poli

Večer přišla zima. Očekávám sněžení. Jdu si s Mourekm lehnout do koupelny na žhavou dlažbu. Přepadla mě zima. Mourek přede jako traktor. Natáčím ho. Na FB lidé dávají samé smějící se smajly.

Nepřemýšlet nad počasím, nad politikou, nad vykrámovanými lidmi. Pak máš den jak víno.

https://www.youtube.com/watch?v=NNcqOPRxywg&t=1304s

Napadá mě třeba zavírání očí před pedofilií. Už to budou dva roky, co jsem u společného oběda pronesla větičku o tom, že do škol se přijímají nebo vtírají pedofilové. Dostala jsem takového sprďáka, až jsem slzy zadržovala.

Nu vida! A Jan Rozek, odborník na tematiku zneužívání dětí církví, přímo v jednadvacáté minutě nabádá rodiče, aby s dětmi mluvili a varovali je… Ale když někdo chce zůstat nabobem a volem, nechť jím zůstane. Hlavně ať se pak nediví. A nemusí projevovat nenávist vůči mně. Ať se té obsese v pořádku zbaví. Jinak léčit!

Odhlédnu-li od rušivých momentů – prznění počasí, dětí, ceny, nové daně, nuteliérovy a rozvědčíkovy politické zhýralosti – je to tady fajn v tom hotelu Země. Nutno vyvažovat svými prověřenými lidmi, maličkostmi jako je úroda, kočky, hlavně láskou. Mám ji. Děkuji.

Dobrou noc!