Obyčejný nedělní :-)Za měsíc je Štědrý den .-)

Neděle. Bez budíku. Pomalý start. Péťa na sportovní aktivitě na stadionu. Linda spí. Pohoda. Jsem si myslela. Najednou raketový start. Linda křísí z letargie náš starý počítač. Od srpna odpočíval u mě v pracovně. Napojila vyřazený monitor. Hoch se probral kupodivu z mrákot. Bude ještě sloužit - říkám tomu recyklace vyřazeného.

- Mami, klávesnici. Nemáš?

- K tomu novému nám dali novou.

Už je tu Péťa na svačinku.

- Peťuš, máš na výběr chleba jogurt.

Vyklepala jsem prošlé smetanové jogurty do velké mísy. Marmeláda za studena. Černý rybíz tvoří krásné ornamenty než se spojí s bílou.

- Tak co si mám vzít?

- Mami, ještě myš.

- A mohli byste mě nechat udělat si snídani?

Jdu hledat myš. Nacházím v krabičce vzkaz od sebe pro mě:

- Funguje, ale zlobí.

Nezlobí, funguje. Tak sláva. Konečně snídám. Odebírám jogurt mamince do skleničky. Petrouškovi do něj dávám rozinky. Jen tak, má je rád. Rozinky se dávají do tvarohu, já vím. Jogurt zmiznul. Vařím vodu do termosky. Balím košík. Ještě na páru cuketu, mrkev, brambory. Oběd předpřipraven.

Z klidného se vstup do dne mění na raketový. Kmitám, pobíhám. Ještě popel. Okýnko nablýskat. Ani nemám čas se prohnat FB. Linda si jede po obchodech. Než upeču buchtu, připravím se k odjezdu, je tu.

- Nemám klíče, ještě že nejezdíš včas. Jsem si říkala, že už budeš pryč.

Jedeme spolu za maminkou. Venku jak na jaře, vlastně by měl začínat dnes advent. Taky už by mělo fučet, sněžit, mrznout. Podle starých pravidel předků. Je jaro. Kvetou stromy. Podřizují se NWO. 

Slouží Květulka. A Irenka. Všichni sedí u schodů. Jídelnu po obědě mají vytřenou. Paní K II. jde hledat děti. Vracím ji do židle, aby neuklouzla.

- Děti jsou v pořádku, nemusíte se o ně bát. Určitě tu byly nebo ještě přijedou.

- Opravdu?

- Opravdu.

Ptám se paní se zlomenou rukou, jestli bolí. Přitaká. Paní kadeřnice se ptám znovu na jméno.

- Neodebírala od strávníků talíře ve školní jídelně?

- Ano, to byla moje maminka.

- Dnes jsem na vás myslela. Počítala jsem si, jak jsem stará. Maminka se narodila v minulém století?

- 1914.

- Jako můj tatínek.

Prosím o talířek na buchtu, prosím o ten hezký široký květovaný hrneček na kafíčko a lžičku. Květuška je na pokoji. Mamka vstává.

- Nebyla neurvalá?

- Na mě ne. Včera něco měla s Veronikou.

Domlouváme mamince. Kouká, jak když spadla z višně. Brání se, že nikomu vulgárně nenadávala.

- Mami, ty holky se kolem tebe točí a ty je zraňuješ. Veronika je hodná zrovna tak jako ty ostatní. měli tě tu rádi. Kazíš si to. 

- Květuško, ty léky mění lidem osobnost. Vyťapávají jim v mozku jiné nervové spoje. Už jim to tam neběží po starých cestičkách.

Utíkám se omluvit Veronice. Ptám se, jestli tu včera byla Iva. Nemohla mamku něčím dojmout?

- Ne, ne. Byla tu asi dvě hodiny. Maminka si hrála s pejskem.

Tak to jsem z toho janek. Kde se jí to v hlavě bere. Pečovatelky by měly mít ozdravné relaxační služby od zaměstnavatele. Nejhorší je práce se starými lidmi. Sají hodně energie, kterou nemají. Taky kde si ji mají nasosat! Ze zářivek nebo z TV asi ne. Nejlépe se vyměňuje energie v MŠ. Tam se to nádherně točí. Méně na škole, na střední, ještě méně na VŠ. Vracím se k mamce. Linda s ní luští. Zapojuji se. :-)  Mamka si pochutnává na buchtě. Povedla se. Nadýchaná z jogurtu. Nakrájela jsem na ni lehoučce jablka. Měla mít čokoládovou polevu. Nic takového. Malou hromádku šlehačky a kapku marmelády za studena. Nabízím jogurt.

- Mami, zas budeš kroutit očima, že není sladký, ale je.

Mamka opravdu křiví pusu, ale poctivě vyprázdní skleničku.

- Jdeme chodit. Mamko, donesu kousek buchty Jarušce.

Neprotestuje ani s chůzí ani s dárkem Jarušce.  Jdu pro talířek. Krájím buchtu mezi Jarušku a paní K II. Jarušce svítí oči. 

- Jaruško, ale slibte, že se budete sama oblékat, hýbat se. Dokud se hýbete, máte vyhráno. Lidé upadnou do postele a už se z ní nevyhrabou!!!

Beru chodítko. Jdeme kousek na chodbu a zpátky. Linduška nás doprovází s vozíkem. Paní K. sedí ve světlé jídelničce. Ale dnes nemám čas na cukrbliky. Věnujeme se mamce.

Zmeškané hovory. Volám Daně.

- Irenko, ta kuřata, co sis objednala na jaro, tak dnes budou.

- Jéžkovy voči, kam je strčím?

Maminka radí:

- Pod postel.

Nevím, jestli to myslí jako vtip nebo dementně vážně. Sbíráme se, strojíme. 

- Mami, chodím tě sem obšťastňovat každý den, tak buď hodná a nikomu neubližuj. Zítra jsem tu.

Pusu, jedeme. Petroušek už je doma.

- Vy jste ještě byly na nákupu.

- Koupila jsem do DD do tomboly kafe, čaje, něco pro radost lidem.

Dnešní oběd byl takový v kalupu. My s Lindou jen polévku... Čekám, až se zjeví Dana. Louskám poslední ořechy z loňska. Zaplaťbůh, zvládla jsem celou loňskou úrodu... Teď mě čeká letošní, aby se do ořechů nedali moli. Sleduji u práce třetí díl seriálu Bez vědomí. Oči mám navrch hlavy. Dávám na FB rámeček s doporučením ke stažení na ulož to. Než nám ho zakážou. NWO je horší než fašismus.

Linda jede do kravína pro mléko. Dana je tu s taškou slepic. Kuřata zpracuji zítra. Už jsem si vyjednala se sousedkou místečko v jejím mrazáku. Dnes už jen na větvičky. Už se mi nechce šít svůj tradiční vánoční stromeček. Až zítra. Ještě administrativu, doplnit, co jsem zapomněla během týdne. Jedním okem sleduji o učitelce burlesce. Má to hlavu. I patu. I vtip. I smutek. Slyším hudbu.

- Morcheeba.

- Mami, jak si to pamatuješ?

- To víš, Helena Heclová mi vyčetla v horoskopu, že mám velký intelekt a skvělou paměť.

Má dcera je drzá. Rozesmálo ji to. Ve filmu zní hodně melodií. Pronesu suverénně jméno další zpěvačky:

- Cyndi Lauper. Se divíš, viď?

- Ne, tohle byla tvoje písnička, když jsem byla malá. To sis pořád pouštěla.

No, pouštěla, jenže v dřevních dobách bez netu byla jediná příležitost ke zjištění jmen zpěváků a skupin jít na diskotéku v Peci p. Sněžkou na Kovárnu. Tam jsem si všechno při tanci přečetla z obrazovek, kde k hudbě běžely klipy... Dřevní doby... Mládí. Škoda, podruhé jsem ji už nepřekvapila. Ale aspoň jednou jí taky lezly oči z důlků nad mou pamětí.

Ráno brzy začínám. Šup, zkontroluj to a jdi spát!

Dobrou noc!