Obyčejný
Neděle. Já už ani nevím, který den je. Splývá mi to. Úděl důchodců? Teď to bude i údělem dětí, žáků, studentů, lidi v reprodukčním věku. Budou doma, doma, doma. Nikam! Týden nebude oddělovat rozvrh hodin. Taneční. Florbal. Kroužek. Divadlo. Zkouška do... Ne. Nic. Mrtvo. Zrušeny trhy. Zrušeno vinobraní. Zrušena divadla. Zrušen svět. Plukovníček úřaduje. Jak vím, že mám milovat, jak rozesílám lásku, lásku, lásku... Ty vorle, já ho tak nenávidím. Kojím blechy - jsem tuhle slyšela a nechápala. Když vidím jeho obličej, hadí oči, černou roušku přes ksicht - zdvihá se mi žaludek. - A dost! Láska! Bezpodmínečnou neumím. Musím se tady ještě hodně učit. Tuhle zkoušku se ani nepokusím složit. Mám ještě jednoho ještírka. Nemá srdce. Hlídá si šrajtofli. Ale na tohohle fakt nemá. Souzen v Americe... Nic.
Ránko. Nahlas zdravím prázdný dům. Lezu. Nikdy nevím, jestli se do postele vrátím. Většinou ne. Balím koláče. Vařím vodu do termosky. Venku psí zima. Než se vybabrám, jedenáct. Dvě hodiny jsem se chystala. Nepochopím. Dřív jsem se vypravila i s dětmi do školy za půl hodiny. Pamatuji si, abych urychlila ranní kakajíčko, to jako kakao - Linda do konce mateřské školky pila z láhve s dudákem s velikánkou dírkou. Drn, drn. Lehla na gauč, kakao vypité raz dva tři. Než jsem namalovala řasy. Až když šla do první třídy, utla jsem to. Mládí - rychlé. Stáří - zpomalené. Čím to? Jsem přece stále v kondici! Holka, nenalhávej si. Týden běháš, měsíc si léčíš ochozené nohy...
Linda volá!
- Mami, hledám na parkovišti auto. když jsem šla do obchodu, vyřizovala jsem telefon a nesoustředila jsem se. Půl hodiny tu obcházím. Mám tam Kittynu.
Jo, to se mi stalo v HK v Pivovaru. Zapomněla jsem patro. Ředitelka - plná hlava starostí. Musela jsem projít několik pater. Všude cvaknout. Až jsem ho našla.
- To znám. Běž nahoru, ať se mrknou na kamery.
- Počkej, už vím. Šla jsem do Rossmanna. Už jsme ten východ našla. Už ho vidím. Kitty tam byla chudák sama.
- Vítej v klubu! To víš, každý tam doleze. Dá se s tím žít!
Od desíti máme školení Extravaganza. Kus ho neuslyším. Až po obědě se dozvím, že budeme mít novou příchuť polévky - houbovou. Příští rok se Extravaganza stěhuje do Athén. Tam ještě nikdy nebyla. Po Barceloně, Paříži, Kolíně, Praze bude hostitelem Řecko.
Jedu. Mám dvě deky. Simonka mi sváží mamku. Tak bych potřebovala jet s ní po nákupech. Nakoupit novou výbavu... Obměnit... Netroufnu si bez ní. Maminka. Moje krásná. Vždycky chytrá, inteligentní, elegantní, krásná. Iva ji s nádechem výčitky označovala za ochránkyni psů a koček. Pomáhala lidem. Charitativní. Navštěvovala opuštěné a potřebné. Nosila jim přebytky ze zahrady. Malé dárky. Odložené věci na charitu vždycky odvezla, kam bylo třeba. Mami, kdo tebe navštíví? Já, Iva, Linda.
Povídáme. Ptám se, jestli ví, kde jsme. Myslí si, v Jaroměři.
- Ne, ne. Jsme v Černožicích. Kdo postavil tenhle dům?
- Sehnoutka.
- Kdo to byl?
- Továrník.
- Kdo u něj pracoval?
- Moje maminka.
- Jak se jmenovala?
- Herdek...
- Jůlie. Šormová, pak Kopecká.
Vyprávím o tom, jak nás tu fašismus drtí. Jak se zakazují trhy, sportovní akce, divadla, vinobraní... Jak nás násilím halí do roušek. LIdi jim to baští. Vyděšení. Přitom židovská WHO už v červnu vydala prohlášení, že roušky nic neřeší. Vir není nakažlivý... Rozestupy zbytečné... U nás to asi nečetli.
- Maminko, dnes je 27.9. co je zítra?
- 28. září, svátek svatého Václava.
- Dnes bychom se u tebe všichni sešli na oběd. Na tvůj báječný bramborový salát se řízkem. Na fantastickou polévku. Hutný hovězí vývar. Na tvé vlasové nudličky... Mamko, to už nikdy nezažiju. Mami, mně se dnes nechce zpívat.
Zima jak v psinci. Dvě staré babky na lavičce pod kaštanem. Ten zkudlený systém nám zasahuje do života. Nenechají navštívit umírající blízké. Nenechají svobodně navštěvovat rozdělené rodiny. Jak dva vyděděnci. Celý život jsme budovaly naši vlast. Naši rodnou zemi. Sloužily jsme. Jako miliony jiných. Jako loutky. Na nitkách. Rodičky budoucích rodiček nebo vojáků. Vystuduj. Nauč se. Říkej to a to. Ne, toto nesmíš... A tady si dělej, co chceš. Jakás takás svoboda. Pokud člověk nevystrkoval hlavu, žil svobodně. Jo, cestovat jen po východních zemích. A na hranicích celní a devizové prohlášení. Z dnešního pohledu - mně už ani neláká cestovat k západním dravcům.
Maminka má na rukou rukavice. Holčinky pečovatelky našly dvě stejné. Koláčky, bonbon Gejša. Tvaroh s rozinkami - jen maličko.
Na cestě vidím auto. Zastavuje... A znám ho. Linda je tu. Vyndavá Kitty s přepravkou.
- Ne, neotevírej ji, vyskočí.
- Mamko, neboj, ona se z té tašky nehne. Tam je pro ní bezpečí.
Stejně nedůvěřuji. Raději ji hladím rukou tak, aby neutekla. Maminka se usmívá. Už je tu Simonka. Předvídavá.
- Bude obědvat?
Vyjmenovávám, co snědla. Dávám pixlu caro.
- Dám jí to na stoleček.
- Ne, vařte to klientům.
Loučíme se. Balím.
- Mamko, vezmeš Kitty? Jdu ještě na nákup.
Beru si kočičku do svého auta. Když mě Linda vozívala ze školení z Phy, Kitty vždy u nádraží vystrčila hlavu:
- Už jsme tady? Už jsme tady?
Vždycky u nádraží. Jsou tam esíčka. To jí probralo. Dnes ji otevírám tašku. Vystrčila hlavu.
- Už jsme tady?
- Kitty, ještě chvilku.
Složila se zpátky do tašky. Zajíždím. Už bych měla otevřít okno, aby vyskočila. Ale je rozkošná. Mikeška. Fotím ji. Otevírám dveře. Jde na obchůzku. Jdeme dovnitř. Až ji zmerčí Micka, hned ji tlapkou jednu ubalí. Na přivítanou. Aby Kitty věděla, že jenom jeden může být králem. Holky jsou obě ve stresu, než se vymezí. Kitty submisivně nepoužívá vyvýšená místa. Jediné, kam si dovolí - křesílka v pracovnách.
Trouba zatím pracovala. Hotová krůtí stehna. Brambory ve slupce. Ředkvičkový salát. Oběéééd!
Po obědě žehlím. Poslouchám pražské setkání kvůli nařízením ohledně roušek. Fašizující nařízení. Usurpující moc. Oblbující lidi. Strašení. Vůbec se nepřihlíží k červnovému prohlášení WHO, ještě jednou: že virus je nepřenositelný, že nejsou potřebné rozestupy, že není nakažlivý. Tady si zkrátka plukovníček udělá cvičiště. V Hradci ho vyhodili z FN kvůli střetu zájmů. Kenedy ml. podal před týdnem trestní oznámení na Merck - spojeno s plukovníčkem služebníčkem.
Demonstrace se mi líbila. Dan Hůlka - plukovník chce, aby děti patřily státu. A aby stát mohl vtrhnout do domu... Vystřídalo se hodně řečníků. Roker - bubeník - zaťukal mina srdce. U žehlení jsem zadržela slzy. Jen nějaký zastydlý z Tábora nebo odkud přišel dráždit dav skandováním. To nemám ráda. Už 32 let to NEMÁM RÁDA!
Den končí. Linda se vrací do Phy. Kitty je nervózní, když vidí paničku strojit se. Určitě nechce do přepravky. ¨
- Kitty, ty tu zůstáváš.
Beru napařovač, vytírám. Kontroluji chleba. Vyrostla na něm kytka veliká, mohutná, zelená.
- Péťo, to jako když krájíš chleba, tak ho nekontroluješ! Podívej se, jak mi zplesnivěl krásný lněný pytel.
Diveníčko, divení. Jj, chlívek by si tu chtěl založit. Chlap jeden! Světlo mého žití!
:-)
Dobou noc!
P. S.
ROBERT F. KENNEDY JR. PODAL 23.9. 2020 TRESTNÍ OZNÁMENÍ
FIGURUJE V NĚM I ROMAN PRYMULA
Plukovník smrt a jeho "náhodné" role
Možná to ještě mnoho z Vás neví, ale Roman Prymula figuruje také v případu vakcín Gardasil. Abych více objasnil oč jde. Gardasil je vakcína, která se běžně používá a doslova doporučuje pro děti (dívky i chlapce) od 13 let věku, které má chránit před tzv. HPV viry. HPV je nejčastější sexuálně přenosná infekce. Šíří se intimním kontaktem, pohlavní styk k přenosu ale není nutný, lze se nakazit i při mazlení (tzv. pettingu). Rakovina děložního čípku je druhou nejčastější příčinou úmrtí na rakovinu u žen v ČR, hned za rakovinou prsu. HPV však způsobuje také další onemocnění, která se týkají i mužů. Zde je zajímavý už sám průběh uvedení této vakcíny na trh. V roce 2006 byla pod ochrannou známkou Gardasil uvedena na americký trh společností Merck. Pro evropský trh však byla totožná vakcína pojmenována jako Silgard. V roce 2007 byla představena na australském trhu konkurenční společností GlaxoSmithKline (která jen tak mimochodem spadá do megakoncernu farmaceutických společností Billa Gatese v rámci tzv. vakcinační aliance Gavi) jako Cervarix. Českému trhu byla představena v roce 2007 Romanem Prymulou v časopise Pediatrie pro praxi. Dne 23. 9. 2020 podal Robert F. Kennedy jr. trestní oznámení na společnost Merck za způsobení zdravotních komplikací (včetně vážných fyzických doživotních "zmrzačení") 64 000 lidí jen v USA touto vakcínou. Firmu Merck spolu s dalšími žalujícími obviňuje z toho, že vakcínu protlačila legislativním rámcem v tzv. "zkráceném" řízení a to aniž by došlo k řádnému testování všech možných nežádoucích účinků. Místo toho si Merck opatřil naopak zmanipulovanou klinickou studii, v níž je OMYLEM zatajeno, že vakcína způsobuje také různá autoimunitní onemocnění, onemocnění reprodukčních orgánů, onkologická onemocnění a následnou předčasnou smrt. Současně vyzývá k tomu, aby se mu ozvali všichni ti, kteří byli nějakým způsobem touto vakcínou poškozeni. Vypadá to totiž, že jich budou po celém světě statisíce, ne-li milióny. A co na to plukovník smrt Roman Prymula? Ještě v roce 2007 vydává za Vakcinologickou společnost ČLS JEP oficiální stanovisko, v němž tuto vakcínu doporučuje pro dívky od 9 let věku před zahájením pohlavního života u pediatra až po ženy do 26 let věku u gynekologa. Náhody skutečně existují a je jen náhodou, že je Roman Prymula hlavní český vakcinolog.
Zdroje:
https://www.vakcinace.eu/novinky/archiv-novinek