Obyčejný

Sobota. Jsem sama doma. Mohu si dělat co chci. Ale pozor, důchodci! Je třeba stále zachovávat jakýsi řád, režim. Proti blbnutí. Aspoň si pamatuji dny. :-)

Na papírku mám už jen pastu do polévky a na hřbitov. To dám. To musím dát ještě dopoledne.

Venku relativně teplo. Divné teplo. Slunce svítí, ale občas provane chlad. Jdu otevřít skleník.

- Jak se vám daří okurky a rajčátka, které jsem zachránila z nedobrých podmínek?

Asi dobře. Uvidím. Jedna okurka možná přelití v kbelíku nadá. Dáme šanci. Ale ostatní rostlinky se tváří, jako že ve skleněném domečku se daří. Zalévám venkovní okurky, rajčata. Okurky rodí. Nejlepší jsou sorta Linda. Přiměřeně velké, tlusté, heboučké, uvnitř s hebkými jadýrky. Moc dobré.

Naše zahrada bývala tak obrovská. Smrskla se. Je tu místa jak v hodinkách. Postavili jsme tu dům, pergolu. Někde musíte mít venkovní sezení, pokud možno aspoň dvojí. Ono totiž sedět pod ořechem, je jiné, než sedět pod hrušní. A víte co? My už druhý rok máme velké sezení s obrovským slunečníkem mimo strom. Zase se někdy vrátíme, ale hrozí nebezpečí šikany stromů ze strany Petrouška. On si pořád myslí, že člověk je pánem. Pořád mu vysvětluji, že ne. Včera se prosmýkl mezi skleníkem a jabloňkou. Sakroval, že ho škrábla a že ji ostříhá. To ne. To budeš muset obcházet, když se neumíš tělem přizpůsobit. Jabloňka ti jen dala výstrahu. 

Vím, stromy potřebují prořezávat; tráva se má sekat dvakrát do roka. No jo, jenže on by řezal a sekal pořád. Asi tři roky jsem hájila trávu do květu, do vysemenění. Když začaly dozrávat koncem května třešně, třásl se na ni jak kuřák marihuany na joint. Moc mě to energeticky vyčerpávalo. Pořád - ta tráva je vysoká, ta tráva nepůjde posekat, ta tráva, ta tráva. A já zase - to jsou krásné kopretiny, a jak vábí hmyz, a co motýlků tu létá, a už skoro kvete, bude se semenit,  tak jenom vysekej uličku... Asi před dvěma lety jsem boj o trávu vzdala. Kompromis. Vyrobil vyvýšenou sekačku a já sklapla. Omele jetýlkům kvítka (už ani včelka mě neohrožuje pří bosé chůzi jetelem) a je spokojen. Včely nejsou. Náš neučesaný nechemický trávník v létě, pokud nějaké léto je, chladí. Drží vláhu. Každý, kdo k nám přijde z žhavé ulice, je překvapen, že v naší zahradě je i v době čtyřicítek příjemno.

Prořez stromů - to už bylo za maminky kamenem úrazu. Jednou jsem přijela ze školy. Oba třešňové stromy jak totemy.

- Co to je? Co jste to vyvedli? Vždyť vypadají jak košťata!

Drželi při sobě. Vzájemně se posilovali. Maminka a Peťulka. Prý mu říkala - řezej, řezej, než přijede. To jako já. A on poslechl. Možná má v hlavě - jako že uříznout strom rovná se velká úroda. Dodávám - ale za několik let z nového stromu. Smlouvám o každou větvičku. Ráda žehlím na trávě. Na podzim že trošku prosvětlí třešně. Dělal, jako že se jde zeptat, kterou že to větev nejlépe uříznout. Tak třeba tuhle a tamtu. Ale to bude stačit! Vrátila jsem se k prknu a důvěřovala. Soustředila jsem se na záhyby, na žehlení. Jen na chvilku jsem nedávala pozor. Prořezal to zgruntu. Zlobila jsem se. Po důle, kam dosáhl, větve zmizely. Prý vadily stříšce houpačky. Ty vorle! A taky šly do slunečníku! Nepochopím. Nejdřív strom, pak člověk. Kde budu mlsat? Nahoru nepolezu. Prý mi natrhá. Ani jednou! Totemy vyhnal do výše. Mami, ty to vidíš! Vy jste to spolu aspoň zmrvili nahoře u nebe. Ale Petroušek řeže dole. Letos jsem si moc třešní neužila. Aspoň jsem se na ně chodila koukat do koruny. Proč to zamyšlení? Petroušek si brousí zuby na staré chutné červené ryngle po mamince. Vždycky mám řeči, že už je staré, a že...

Dnes poprvé vidím za dobu souboje o něj obsypané větve. Asi ho na podzim dobře omladil. 

Zalito. Očesáno. Vracím se do domu. 

- Rumbo, vyčisti koberec.

Rumba se snaží. To je kočičích chlupů, prachu. Ještě do ložnice. Dopoledne končí.

Petroušek.

- Co děláš?

- Peťuš, jedu na hřbitov.

- Tak se ustroj, fouká.

A jedu na hřbitov. Dlouho jsem nejela na kole. Naše Linda taky ne. Hlavně, že jsme si pořídily kola.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-16_Za_rodici_-/

Na hřbitově si chvíli sedám; v mysli mi jdou oznamy. Ráno jsem se potěšila s mamkou na FB. Ještě jsem se nenaučila říkat za rodiči. Já tam stále chodím jen za maminkou. 

Staré chryzantémy by ještě z nouze zdobily. Na dně ve vodě bydlel hlemýžď. Frézie. Jak dlouho vydrží? Osvědčí se? Mamka by řekla - posvítila jsem. Posvítila jsem na hrobě. Přerovnala výzdobu. Zapálila paní Slezákové a tetě Bartošové... Frr domů vařit. 

Cestou z domu se zdálo být vedro. Natáhla jsem si vestu. Cestou zpátky jen v triku. Co to je? Kdo to počasí vyrábí? Jak to, že dnes měly být tropy a je pod sluncem chladno. Divné. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-16_-/

Vařit. Maso v polévce se v papiňáčku zatím uvařilo. Rozsýpá se. Zavářím troškou nudlí. Už s nimi šetřím. Třeba vyrobit nové. Kořenová zelenina, cibule, česnek... Hotovo. Druhý chod. Zkusím troubu. Má v sobě milion fcí. Krájím kostičky špíčku na pánev, cibulku. Přidávám poslední zmraženou hrst směsi rajčat a papriky z mrazáku. Krájím krůtí prsa. Nedávno jsem v Kauflandu objevila chutné zeleninové směsi. Jednu z nich dnes načínám. S žampiony. Směs z pánve sypu do ohnivzdorné misky. Na své nové troubě hledám v menu nejlepší program.

Jdu uříznout asi tři rádoby saláty pod strom. Rádoby, ale naše. Letos jsem nedocílila hlávek. Vyrostla mi košťátka. 

- Peťuš, prosím tě, až pojedeš domů, stav se v Kauflandu koupit chryzantémku. Potřebuji třetí do truhlíku.

To bude porod. Taky jo. Za chvíli volá.

- A to chceš trvalku?

- Ne, do truhlíku.

Pročítá mi názvy květin.

- Hledej 49,90 a chryzantéma. Nebo troj, trio... Vyber třeba tři barvičky v jednom květináči.

Jo, dopracoval se. Přivezl hezkou. Obědváme venku. Fučí. Měla bych se dát do té pasty. Tlačím to slovo na papírku před sebou už asi tři dny.

- , musím si jít odpočinout.

Probírám se. Nastal čas jít na ten masox.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-16_Vyroba_pasty_do_polevky/

Napařuji skleničky v nové troubě. To je paráda. Dávám tam i nové, z nichž potřebuji dostat etiketu. Sama se sloupla. Extra třída ideál. Jen který program jsem to tam dala?

Hotovo. Voní to. Návod dávám do videa. Každý si může vyrobit. Nemusí kupovat kostky se zeleninovým vývarem, masox nebo magi.

A dnes jsou dvě a já jdu spát.

Dobrou noc!