Ochladl

https://i.postimg.cc/nL0cdxkj/20220806-232822a.jpg

To je divné. Člověk by řekl, že když hodíte poptávku, potrhají vám ruce. Před čtrnácti dny jsem rozbila žaluzii. Zrovna tu, kterou vám večer prokouknou domem až na zahradu. OK. Píšu při svíčce. Teď sedím u kuchyňského stolu, abych seděla rovně, svítím si překrásnou petrolejkou z trhového Nábřeží řemeslníků. Mám od ní schovaný papír se vzkazem umělkyně, která ji vypíkala v peci. I skleněný cylindr je vyfukován ručně do formy. Paní nazývá zásobník na hořlavinu bazénkou na palivo. Knot je jedním koncem prý stále namočen v bazénce s palivem. Pro mě novotvar - bazénka. Znám jen bazének. A právě o ní je v odstavečku KERAMICKÁ BAZÉNKA popsáno, že je to ručně točená nebo modelovaná kamenínová nádoba. Slouží jako zásobník paliva. Představte si, že má fci nejen praktickou, ale i estetickou. A je prý ozdobou každé lampy. No - tak já si tu lampu vyhlédla v ten ledový červnový den už cestou mezi stánky tam. Pak zpátky jsem se trošku vzdálila Lindě, protože petrolejek mám hodně, a rychle si tuhle krásku koupila. Ten návod je jak pro blby. Takhle to prý mají v Americe. Do mikrovlnné trouby nestrkej kočku. Brčko slouží k pití, nesmíš ho sníst. Svítilna slouží ke svícení. Tyhle návody čtu už i u nás na přílbě, na baterce, na cyklistických rukavicích. Děsí mě to. Počítají s debilizací lidstva snad natolik, že musí napsat, že tužku smíš používat jen na psaní, ale ne jako šroubovák? Petrolejová lampa mi osvětluje stůl. K psaní tiše zpívá myčka. Dům i teď v noci vydává své zvuky. Lednice mluví, a nikdy ne stejně. Ševelí si svůj monolog. Nerozumím ji. Někdo mi říkal, že je to nevyrovnaností. Až vymaluji, nechám Petrouška pracovat s libelou. Doufám, že je to vodováha. Snad si slovo nepletu. Co je ale na tom návodu krásného, to je druhá strana. Znovu se začítám; paní říkala, že bydlí v Andělce. Ne, to není obchod v Hradci u nádraží. Ten už zrušili a scukli s obchůdkem Anděl pana Anděla. Tahle Andělka je vesnička na Trojmezí u Frýdlantu v Čechách, Görlitz a Bogatynia. Znovu si pročítám techniku výroby. Výpal hlíny na 1050°C, glazování z vlastní glazury podle originálních receptur. A teď pozor - druhý výpal je v roztopené PLYNOVÉ peci na 1300°C. Z keramiky se stává odolná hutná voděodolná kamenina. Výsledek nikdy není jasný. Při otevírání zchladlé pece tají autorka dech. Kouzlo pálení keramiky v živém plameni asi končí. Hrnky, misky, pohárky, hrnce, mísy, podnosy, pekáče, konvice, máslenky, dózy, zásobnice, mýdlenky, petrolejky, taky hodiny, květináče - budou? Pamatuji si, jak mi autorčin manžel ukazoval francouzskou máslenku. Chytrou. Máslo v ní vydrží pod vodou i ve vedru. Nekoupila jsme si ji. My máme totiž ledničku. Ale asi jsem měla. Koupit si ji. :-) Pro všechny případy. 

K tomu trhání rukou při zadání zakázky: Před čtrnácti dny volám svému pánovi na roletky. Měl před odletem na dovolenou. OK. Čekám, že zavolá. Nic. Před dvěma dny volám já. Popisuje mi, kde je, kam jede potom, domů okolo dvaadvaceti hodin. Copak je tady tak málo roletářů? Roletáři všech zemí, přijeďte. Píšu po tmě, nemám na okně krytí.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-07_Sobotni_mirove_letni_radostneni/

K snídani jsem vybrala příchuť banán. Na devátou se připojuji na školení. Trávím ho v noční košili u počítače. O přestávce jdu okouknout zahradu. Brr. Včera palermo, dnes zima jak v psinci. Našlapuji bosou nohou mokrou trávou. Příjemné. Sbírám popadané nezralé švestičky. Červená rynglata, modré blůmy - zas vzpomínám na maminku. Jak by si na nich pochutnala! Teprve asi před měsícem jsem zasadila semínka popínavky s nádherně neonově modrými květy. A ona nejen vyrostla, i kvete. Květy mi darují semínka. :-) 

Za polotem slyším hlasy. Dřív by mi vadily. Dnes jsem ráda, že slyším lidi. Rodina má asi návštěvu. Děti výskají, koupou se v krytém bazénu... Lahoda pro uši. Slyšet radost za plotem. 

Před polednem končíme. Volá Petroušek. Ubezpečuje se, že na čtrnáctou, až přijde z Kolbenky, bude mít na stole prostřeno.

- Mám i polévku!

- Tos´ nemusela.

Chystám oběd.

Už druhý měsíc běžím na hrudi s číslem 66. Ještě že to není 666. Chronos - můj velký učitel - mně dává signály, že mám už jen dvě hodinky na přípravu oběda. Když venku tráví čas sousedi, jdu utřít kapky z nového ubrusu venku a chystám posezení pod nebem. Prostírám. Už druhý rok ráno necvičím, nevytahuji kartičku a každý den si říkám - maňana. Vzpomínám, když jsem se u maminky v DD vytahovala, kolik mi už je, jak mi vždycky Kairos s mrknutím oka naznačil, že jsem ještě mladá kozička oproti mamince. Porovnávala jsem naše ruce, tak ráda jsem je fotila. Mami, mám obrázků Tvých a mých rukou v počítači! Tak co? Jsem koza? Nebo vyzobaná slunečnička? Myslím, že kůzle už ne, ale mladá koza jo. Mám víc času pozorovat přírodu, svět, nepropadám temným úvahám o konci civilizace. Jsem optimistická a věřím, jsem přesvědčena, vím, že to tady skončí dobře. A ještě se dožiju. Dnes na mě maličko padl splín ze zatčení dvou vlastenců. Udělali za dva roky tolik práce! Odhalování!! Neúnavně chodili po testovacích a očkovacích místech. Poukazovali na faleš zdravotníků. Ti v neopatrnosti a drzosti neměli ochranné prostředky. Klidně si doběhli pro kafíčko, žádné rukavice, roušky, normálka. Brali od lidí genetickýmateriál bez ochrany. Ti dva pokládali logické otázky arogantním lékařům, kteří jim nechtěli odpovídat. Proč asi? Jeden na ně dokonce najel autem. Tohle šmejdovství vysílali mezi lidi. Dělali osvětu. Proč dnes ti s třemi dávkami odmítají čtvrtou? Myslím na ty dva, kteří jsou zavřeni s lumpy, se zloději, vrahy. Říkám si za co? Za vlastenectví? Za obranu republiky? Když jsem se narodila do temných padesátých let, lidi se báli jeden druhého. Tatínek ležel na smrtelném loži. Přišli dva, v baloňácích a v klobouku. Představuji si je jako gestapáky.

- Kde je pan Konečný?

Maminka špitla:

- V nemocnici. Umírá.

- Však my si ho najdeme.

Když jsem sledovala Zdivočelou zemi, stále a stále a stále jsem v Dejdarovi viděla taťku. Taky kudrlinky, taky nespoutaný. Taky odpor ke komunistům. Taky by ho při výslechu přizabili. Stihnul dokončit práci a odejít. Probíhá mi hlavou, jak jsem asi před třemi lety mamince dovezla dopisy od tatínka. Z dob, kdy jsem ještě chodila po hvězdách. Nádherně byl na obálkách, adresách a známkách čitelný politický vývoj. Jasně, ze války velectěná slečna Vendulka a na známce ten, kterého si světovládci vybrali k plenění lidí. A který určitě nezemřel v dubnu čtyřicet pět v berlínském bunkru.  Po válce Beneš - ano, vážená paní Vendulka Konečná, manželka podnikatele... A pak Kléma - o podnikání raději ani muk. Jen jméno, ulice, město. Tati, splnils´ úkoly, odešels´. Abys nás posílil. Abychom se uměly všechny tři pohybovat v těžkých dobách. Aby naše duše zažily pořádnou školu. Svůj plán. Zaplať Bůh, bylo mi naděleno i to dobré. Vděčná až ke hvězdám.

Sedíme, obědváme. Moje polévka dnes vyšla jako klacky ve vývaru. Libeček, sibiřská cibule, pažitka, kadeřavá petržel - přehnala jsem to. Ale polévka má lahodnou chuť. Poslední nudlenky. Druhý chod - Petroušek si pochvaluje. Květák. A pár malých řízečků z krůtích prsou. Děkuji za hojnost. Za ochranu Vesmíru. Za lásku. Chvíli si lehám na houpačku. Sluníčko do mě peče. Přemisťuji se na lehátko. Je mi zima. Vymývám si mozek 7 pády Honzy Dědka. Sleduji několik putovních letních dílů z našich zámků a hradů. Nebolí z toho ruce ani srdce. Není to přiblblé, obhroublé. Jeden z inteligentních zábavných pořadů. 

https://www.youtube.com/watch?v=d9TxDKqWC6w

Josef Dvořák na zámku Loučeň mě tak rozchechtal, ale tak moc. Řehtám se nahlas. Zajíkám se.

Co tam vyvádíš? Co se ti stalo?

Peťuš, raduji se. Ono to všechno dobře dopadne.     

https://www.youtube.com/watch?v=PkZ1AZfBxDM

Dívám se na Komissarova. Jeho metoda vidění po slepu. 

Večer. Chystám Petrouškovi krabičku na zítra. Jde a s velkou ochotou do rachoty. Nejraději by byl, kdyby hromy a blesky vyřadily kotle. Aby mohl zachraňovat. Jeho pečovatelská posedlost sílí s věkem. Zachraňuje a pomáhá. Hergot - neviděla jsem někde na nějakém autě s pruhy SS podobné heslo? To se pletu. To patří Petrouškovi. Ten to totiž žije!!

https://i.postimg.cc/BZyt9qG2/20220806-235655.jpg

Noc. Zrzka se sem vetřela. Krmím ji tekutou tyčinkou. Za odměnu mi sedí na klíně. Hraje si s mým náramkem. Líbí se jí, jak cvakají klapky na počítači. Zkouším nahrát na Rajče skotačícího Mourka. Aha - Rajče dnes nefunguje. Dnes to bude bez fotek.

Tak tedy svítím tím nádherným uměleckým dílem v temném domě. Půl druhé. Telefon.

- Mami, tak jsem si to hezky užila až do konce. Jedu. Vyndejte klíče ze zámku.

Byla zas na nějakém kouzelném koncertě v Českém Krumlově. Loni, nebo letos na jaře? na Pavarottim? Ale ten už umřel. Tak na Domingovi? Zrovna jsem byla na Jojo bandu na našem náměstí. Snad se naučím milovat vážnou hudbu. Doufám, že mám čas. Kulisy Smetanovy Litomyšle a kouzelný koncert Erwina Schrotta z Uruguaye - nechaly ve mně stopy. Do té doby jsem si dělala legraci, že mě vezme na fidli fidli. Basbaryton. Uměl. Psala jsem o něm. Dokonce při rautu se se mnou vyfotil. A fotil on. :-) Vzal mi telefon a zmáčknul spoušť. :-) Jo, a ten nástroj, taková harmonička s uslzeným zvukem, pamatujete? Jméno se mi vykouřilo z hlavy. Druhý den lilo. Asociace... Proč se mi na mysl dere, že nemám ráda fašisty, nacisty, SS, jejich znaky, symboly... Už se legalizují. Prý NEJVYŠŠÍ PRINCIP MILUJE A PODPORUJE KAŽDÉHO. Neb jsme jeho součástí. Dost dlouho jsem to nechápala. Každého? I Hitlera a Napoleona? Ano. Aby se duše lidí přiučily...

Ireno, končíme. Přečteš si to asi až ráno. Sobota, kdy jsi chtěla krájet nudle. Učit lidi dělat těsto. Natočit na Tik Tok a zase sis řekla: Maňana. Jo, jen tak mimochodem - moje video o pozdním obědě z minulé neděle má skoro jedenáct tisíc lajků. A vyprávění ze včera má skoro šest tisíc lajků. Lidi chtějí příběhy. 

https://i.postimg.cc/ZYWGWNWv/Screenshot-20220807-020837-Tik-Tok.jpg

Předávám myšlenku - svůj život tvoříme ve své mysli. Láska místo strachu. Spolupráce místo boje.

https://www.youtube.com/watch?v=0UyHxi0Nr8g

Dobrou noc!