Oči dokořán - Saturn tu brousí kolem

Máme dělat to, co máme rádi. A ono se to prý nějak poskládá. Poslouchám Odznova.

https://www.youtube.com/watch?v=AuBTDK354rQ&t=3370s

Hovoří o strachu, o šišince mozkové, o intuici. Dr. Max Kašparů řekl, že 80% našich strachů se NIKDY nestane. Naprosto zbytečná komodita. V podvědomí máme nahráno milion strachů, třeba i babiččina varování do života. Ne. Pouštím strachy. Ale neznamená to, že si svoje intuice nečtu. Při nějaké činnosti, pohovoru cítím, není to práce, prostředí, člověk pro mě. Závisí to na sebepoznání. Rozlišit strach a intuici. Pokud cítím tělesný diskomfort, strachové symptomy, znamená to, že tam máme nahraný program; pokud na to nedbám, nevystavím se situaci, abych mohla programy strachu uvolnit, abych mohla prožít hodně nových situací, zkušeností, uznání, které by mi pomohly strach zpracovat. Někdy člověk nemá problém jít do nového prostředí, setkat se s cizím člověkem, ale pokud naopak cítím intuitivní symptomy, není to ze strachu, ale z intuice, jdu/nejdu od toho. Měla bych se rozhodnout, podle pocitů na těle.

Nikdy se nevzdávám. Nikdy. Nikdy v životě. I když už jsem byla na dně, vždycky jsem se zachránila. Ireno, to dáš!

80% lidí dělá, co je nebaví. Spoutaní hypotékou. Sami se blokují, protože nevěří, že by to mohlo být jinak. Dnes jsem se u Rossmanna setkala s takovou slečnou. Periferním zrakem při vstupu do prodejny jsem viděla její obličej. Mozek vyhodil větu – asi je unavená. Ne. Byla naštvaná na celý svět. Ó, začala mě cvičit, richtovat, poučovat. Pozor, saturnská zkouška. Zkusila jsem s humorem. Ne. Chtěla dostat do nosu. Tak dostala. Jasně, jen pomyslně.

Šišinku umíme životosprávou, jídlem odkalcifikovat. Šišinka se chrání kalcifikátem kyselosti v těle před tím, co jíme. Pokud si změníme prostředí v těle, nemá už potřebu se kalcifikovat. Borůvky, kokosový olej – rozpouští kalcifikát; nebýt v modrém světle… Modré světlo atrofuje šišinku. Dopřát si více času bez mobilu. Dívat se do ohně. Umíme zaktivovat třetí oko přirozenou cestou – přes správné jídlo, včasným spánkem, dechovými cvičeními…

Ireno, tak jdi už spát!!

Počkej. Žiju si, jak chci. Konečně. Nespoutaná. Vyhýbám se lidem, kteří vibrují jinak. Ráno.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-26-rano/1722857882

Kočky. Mourek jak se otočím, strčí hlavu Žofii do misky. Legrace. Chytrý kocour. Nenažraný.

Dopoledne uteklo, ani nevím. Jak.

Poledne. Volá Petroušek. Dohodli jsme si, že přesadíme naše čtyři velké kytky. Dva ibišky a dva obr asparágusy.

Před druhou vyjíždím k Rossmannovi. V životě tam nebyly protivné prodavačky. Nikde. V HK, v Náchodě, u nás. Všechno je jednou poprvé. Jdu k pokladně. Bohužel mířím k nové slečně. Neznám ji. U pokladny za sebou jsem zmerčila jednu z dvojčat pokladních. Vždycky mi vymyslí kombinaci bodů, slev, dárků.

- Jé, já jsem si vás nevšimla.

Usmála se.

- Hlídejte ji.

To byl jako fór z mé strany. Ukázalo se, že pěkně blbý pro nedotknutelnou Gerdu. Chladná. Řasy dlouhé, že by mohla rozhánět mraky. Odhadla jsem ji dobře. Sykla:

- Prosím?

- Nic, markujte.

Snažím se zahladit svůj nejapný žert.

- 1401 korun!

- A?

Zírá.

- Něco mi poradíte?

- Jsem tady od toho. Radím všem. Musíte si říct…

Přehlížím modální sloveso... 

- Tak jakou mám výhodu?

- Máte jen dvanáct bodů. Tak jenom kupon s 10% slevou. To je málo.

- Prosím? 140 korun je málo?? Tak pro mě teda ne.

- Tak ho aktivujte v aplikaci.

Nastavuji telefon. Vyhledává kupon.

Asi se tvářím naštvaně. Pustila se do mě. Opakuje tu svou blblblblbe haťmatilku. Školí mě. Co musím, a jak ona.

- Prosím, nemluvte. Stačilo.

Nepřestala.

- Já vím, že Radka je vaše kamarádka.

Kulím oči. Vůbec nevím, o čem hovoří.

- Prosím? Jaká Radka? Neznám Radku.

- Naše vedoucí.

- Já ji neznám. Nevím, kdo je tu vedoucí. Nepoznám to.

Mele.

- A dost!

Zmlkla. Odcházím. Saturne! Co mám udělat??

Co byste udělali vy?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-26-korporaty-skodi

Jen tak mezi námi – veškeré barvy, které na sebe plácáme, parfémy… Všechno jsou to jedy, škodící tělu. Zaregistrovala jsem dnes zhýralost. Kosmetiku pro děti s kočičkou Kitty. Tak to je teda hnus. Vyrábějí nové alergiky a nemocné děti. Rodiče se budou divit. Ó, jak rozkošný lak na nehtíky s roztomilou kočičkou...

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-26-sazeli-jsme-se

Petroušek už mě čeká. Má pro mě připravené rukavice. Začínáme velkým ibiškem. Před rokem jsme ho nádherně usadili. Nekácel se. Snad se nám to povedlo i letos. Druhý ibišek je z maminčina klavíru.

- Ibišku, neboj, nic ti neuděláme. Tys stával na piánu na sluníčku, viď? Jsi krásný.

Hotovo.

Petroušek vždycky přesazoval dva velké asparágusy s mamkou. Ona listem pilky odřízla hlínu od květináče. Nemilosrdně ořezala kořenové hlízy.

- Péťo, prosím, s citem.

- Nezapomeň, že mám zkušenost.

- No, právě, podívej se, co větviček jsi uříznul.

Druhý květináč je od loňska sdrátovaný.

- To nedáme. Hlína to držela zevnitř.

- Peťuš, to dáme. Neboj. Nebo mám jet koupit nový?

Sedá si na bobek. Drátuje. Opravdu pěkně drátem obepíná květináč. Nový stojí hodně peněz. Mezitím si zasazuji druh drobné bazalky. Jsem zvědavá, jestli vydrží. Minulý týden bazalka z Kauflandu neobstála. Jsou to rostliny jen na oko. Nechápu. Opatrně vsazujeme asparágus do květináče.

- Vidíš, jak jsi šikovný. Já to věděla, že to dáš.

- Už bys měla jet. Máš hodně hodin. V kolik tam máš být? 

- V šestnáct.

- To už bylo.

- Tak v sedmnáct.

Směju se.

- Jedu na pin pong. Mrknu ti, kolik máš v nádrži. Pojď už.

Startuji. Ukazuje mi, kde je ta ručička na naftu. Stejně mi ji hlídá. :-)

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-26-usnula-jsem-na-pedikure

Ola už mě čeká. Nesmírně milá, mírná, ochotná, úslužná žena. Krásně maluje. Překrásně. Nádherně.

- Oli, koupil tu někdo při Brutalu obraz?

- Oni přijdou. Zeptají se, jestli máme pivo. Ne. Salám. Ne. Odejdou. Ale na konci se tu zastavují. Už je známe. Kupují… 

- ...konfety. конфе́ты.

- Ano. A čaj. A kvas. A řeknou - tak zase za rok!

- Takže si vezou z Čech ruské upomínky.

Usmívá se. Ono je to ukrajinské. Z Ruska už dávno ne.

Usínám. Měla jsem v plánu jet do HK na břeh Labe na koncert Filharmonie. Je zima. Ne. Nebudu se honit.

- Spěcháte?

- Vůbec ne.

Tři hodiny se mi stará o nožénky.

Jedu domů. K Petrouškovi.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-26-konecne-letni-venec-na-konci-leta

- Peťuš, konečně dám na dveře letní věnec. Byl tady pořád šrumec. Oni by mi ho zničili. Dveře byly pořád dokořán.

Teprve na konci léta po všech stavebních úpravách snáším z půdy na umyté domovní dveře krásný letní věnec.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-26-jablecny-dort

Peču jablečný dort. O půlnoci. Jsem noční tvor. Když mi ho Linda přivezla asi před třemi lety ochutnat, cítila jsem ananas.

- Ne, mami, to jsou jablka.

Tak mi chutnal! Mám v bedýnce ještě zbytek jablíček od ní. Loupu je, vykrajuji. Hezky mě pořád bolí palec. Ola říkala, že to může být od karpálů. Hm.

Mezi placku se uvaří jablíčka s pudingem. Vařím v thermomixu. Perfektní. Hrnec naseká, uvaří, umíchá, pohlídá čas.

Netušila jsem, že příprava dortu budse cvičení postřehu a paměti. Kde mám formu? Kam jsem si ji dala? Jaké místo jsem jí určila? Kde mám kakako? Támhle? Ne. Tam není. Počkej – tady v té skříňce. Kde ho mám? Perníkové koření. Tak to by mě zajímalo, kam jsem si ho uložila. Sherlock Holmes oproti mě – hadr.

Šlehám navrch mascarpone se šlehačkou. Sypu svatojánským chlebem. Karobem. Hotovo.

A teď? Dvě slova:

Dobrou noc!