Oči otevírající - to neznám... Nová zkušenost

27.05.2021

Ráno. Volá hrobník. Příjemný hlas. Tak po poledni u hrobky. To dám. Mám dva úkoly na den. Vlastně tři. DD, hrobka, deska na hrob maminčiny blízké známé.

Dopoledne nepracuji. Chodím od ničeho k ničemu. Sadba mi asi zvadne. Mám tolik práce. Ale nechávám ji. Můj hoch z třech písmen dovezl zboží. Pletu si PPL, DPD... Spolehlivý. Chvíli s ním hovořím o jeho zdraví. Dnes premiéra. Dovezli Microbiotic MAX. Probírám se balíkem. Balení v krabičce po dvaceti pytlíčcích. Jdu si umíchat. Dvě mld. hodných živých bakterií právě prostupuje mým trávicím traktem. Navíc se bakterie dostanou až do střeva tlustého, což je umění. Jiné firmy mají víc bakterií, ale nedostanou se, kam je třeba. Obsahuje kombinaci probiotik a prebiotické vlákniny. Bezlepkový. Vysoký obsah vlákniny, Bez přidaného cukru. Neobshauje žádná sladidla, barviva nebo konzervanty. Jemně vanilková příchuť. Nevyžaduje skladování v chladu.

Zrzka nechala v mističce. Mourek dojedl. Vypil mlíčko. Snědl granulky. Zrzečka zmizela na celý den. Nepřišla se na noc ani najíst. Zapomněla jsem na ni. Bude půlnoc. Stále tu není. Co je sní?

Netuším, jak těžký, opravdu těžký den budu absolvovat.

Volám paní Greplové. Sousedce, která mi letos scházela na běžkách. Prodali tady dům, odstěhovali se k dceři do Benátek nad Jizerou do volného domu sousedícím s domem jejich dcery. Raduje se, že mě slyší. Že slyší svou Jaroměř. Vyprávím o mamince...

Tak, a už musím jet. Nebylo to vůbec lehké. Nejhorší prohlížet maminčiny věci. Kam nejdřív? Květinka. Kupuji si malý červený puntíkatý hrneček. Dnes budu držet v rukou i ten, který jsem koupila mamince. Mami, chybíš!! Nepředstavitelně! Mami!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-27_Ruze_zitra_budou/

- Podívej, mám pro tebe čerstvé růže.

- Nádherné!

Vyslechnu řeči, které si zatím nechám pro sebe. Jak si prý myslím, že když mám vysokou. Že všechno dělám ve velkém stylu. Že maminka celý život prosazovala víc mě... Kecy v kleci. Děkuji, že to vím. Dostávám na cestu pohlazení, objetí. Mami, jedu na hřbitov. Zkontrolovat. Mami, zítra bude tvůj den! Poslední. Mijanek se chystá vzdát ti hold. Mami, to bude excelentní. Vnuk.

Cítím stále doteky loučení, pohlazení. Moc příjemné. Moc! Dnes nejdu po cestičce, ale beru to úhlopříčně okolo původního místa pohřbení tatínka. U naší hrobky žebřík. Slyším z ní hlasy. Opravdu jak z podzemí. Dva hrobníci třídí ostatky. Náš josefovský a jaroměřský. Pan Schwanzer. Učila jsem jeho Michala. Maminka ho nechtěla. Kluk mi vyprávěl, jak k ní vztahoval ručičky, ale maminka nereagovala... To už je takových dobrých... Michal bral drogy. Má dvě děti. Sedí. Vidím zarostlou hrobníkovu tvář. Byl to hodný a obětavý táta. Měla jsem ho ráda. Třeba se Michal ještě napraví. Věřme tomu. Druhý hrobník pan Trochimovič. To je ten s milým hlasem. K hrobu přichází Arnošt s maminkou. Arnošt nám natahal v domě elektřinu. Zručný! Byla s ním sranda. Uměl chodit na štaflích. Svěřil mi, jak ho trápilo, že je tak mrňavý. Na oplátku dostal ode mě podobnou zprávu. Jen - celý život jsem byla pro všechny příliš vysoká. Přitom je to úhel pohledu. Oni byli malí. Arnoštova maminka znala tu mou. Projevují mi upřímnou soustrast. Hrobník je její vnuk. Arnoštův synovec. Dívám se do hrobky. Vidím hnědé kosti a lebky. Ještě nikdy jsem toto divadlo neviděla. Dnes premiéra. Všechno je jednou poprvé. Ireno, i tohle je divadlo světa. Upozorňuji, aby nespletli generálovy ostatky a ostatky tatínka.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-27_U_hrobu/

- Máte tam lebku, která byla děravá? To bude tatínkova. Měl operaci mozku.

- Počkejte, ta je na dně pytle.

- Chtěla bych si ji vyfotit.

Ukazují mi ji. Tak tohle je můj tvůrce. Tenhle sázel stromy na naší zahradě. Tenhle se dohodnul s duší krásné Venuše, že ji tu nechá na celý život samotnou. Tenhle způsobil otřes malé dvanáctileté Ivušky. Renička byla mrňavoučkovaná. Obletovaná. Celý život. Děkuji! Mamka se zocelila. Její duše se tu hodně, hodně moc naučila. Mami, tys byla silná! Mamko, kam se za tebou hrabu. Mami, cos všechno dokázala! Mamko, vydrželas posledních deset let omezení na svobodě. Mami, už jsi osvobozená.

- Ta hrobka je malá.

- Je pěkná. Nechci nic přivolávat, ale vidíte? Dělají se nízké rakve a sem by se vešly tři nad sebe.

- A ta cínová rakev v sobě skrývá, koukám, lebku...

- Ano, to je ten generál.

- Ale nemá bílou uniformu. Má modrou! Rakušani měli bílou.

Jeho uniforma se rozpadá v rukavicích. Nemohu se odtrhnout. Oči mi lezou z důlků. Tohle jednou zbude ze mě. Pár hnátů, lebka. Tečka. Konečná. (I za svobodna.) Duše odletí volná do světla. Tělo tu nechá.

Jdu s hrobníkem k místu původního pohřbení.

- Vidíte, tady na plánku u toho keře je tenhle hrob, který bych chtěla nějak identifikovat. Jeho desku mám v autě. Zařídíte to na TSM?

Zařídí. Zaplatím ho na třicet let. To už budu skoro tak stará, jako mamka. Pak už je mi to fuk. Jestli dožiju.

- Budete ještě platit vyčištění hrobky, víte to?

Vím. Mohu prý zaplatit rovnou tady. Tak to je bezva. Další krok za mnou. Od minulého čtvrtka uplynul právě jeden pozemský týden. Čím byl naplněn? Před týdnem tu mamka ještě byla. Spala. V šest deset - zpráva: Přijeďte se rychle rozloučit. Před týdnem tu ještě byla. Ještě pár hodin, pár nádechů... Nedalo mi to. Pekla jsem chlebíček. Dopekl ho Petroušek. Jela jsem jak na křídlech večer do FN. Blaží mě to. Poslední dotyky. Pusinky. Za chvíli už ne... Půl druhé. Ve dvě jsem si šla lehnout. Ve 4.44 jsem neslyšela telefon. Noc přešla do pátku. Pátek - znovu do FN. Pro papíry. Informace o pitvě. Pondělí pohřební služba. TSM. Fara. Hřbitov - kameník. Pak už jak když hrom bije. Ještě boty. Ještě další pitva. Ještě zarámovat a obstarat obrázek. Ještě, ještě - a co ještě? Hotovo. Jedu do Smiřic. Skvělý sklenář. Fakt kreativní. Navrhnul nám vzorečky výplní dveří v domě. Tytéž motivy pak dodal na kuchyňská dvířka. Dnes jsme tam složili rozbitou desku paní Slezákové. Další úkol. Chystala jsem se k němu dva tři roky. Deska nejprve rupla v půli.

- Chcete ji mít takhle velkou? Tady mají místo na další jména. Mo


hu tam udwělat ornament.

- No, když tam jsou v pomníku díry... Tak to nechejte velké.

- A chcete to vyzlatit?

- Ne, udělejte to co nejlevněji.

- Aha, tak jen vypískovat.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-27_V_DD/

Jedu do DD. Pod pergolou - ach, tam sedávali, když fučelo, pršelo... pod pergolou na mě čekají vedoucí, koordinační, ta, která mi i dnes zapřela, že lhala. Ten protokol z kraje mám doma. Tam to bylo napsáno. Že jsem si prý vzala halenku domů k vyprání a už ji nevrátila.

Stojan s maminčiným ošacením. Sahám naposledy na bundy. Hnusné děravé oprané ručníky... Dávno jsou maminčiny fungl nové, kvalitní, krásné, barevné zničené. Marnost světa. Někomu byly už dávno dávno potřebné. Dnes už je mamka nepotřebuje. Vybírám si bílý svetr. TAkový hezký, sváteční legentní nezničený tam nechávám. Krabičku s pár kalhotkami. Dám je sestře. Nechtěla je. Prý ji budou velké. Uvidíme. Sobě asi čtyři nové noční košile a dvě, které si sama doma ušila. Budu v nich asexuální, ale mám doma jednu její - je mi velká - obšila si na límečku dírkované kytičky... Má tu ze tří párů rukavic vždy jednu. Klasika. Ponožky ani nehledám. Napadá mě teď, aby prohledaly kapsy - najdou tam třeba do páru. Vzpomenu-li, zavolám jim. Taky pár rukavic zašívaných. Mami, kdo mi bude štupovat, prošívat, zašívat... Vždyť mi to vlastně chybí už deset let. Co blbnu? Tahle vázička není naše. Tahle knížka taky není naše. Tu jsem vzala dole z pozůstalosti po někom. Tyhle křížovky - ty mi jsou k ničemu. Dám je Ivě. Tenhle křížovkářský slovník jsem vzala dole v zimní zahradě. Nechávám tu pro někoho jemné ošetřující mazání... beru si tužidlo, lak, šampon, nůžky, hřebínek - tak nakonec jsou všechny tři hřebínky. Kabelka by se prý nikomu nehodila. Dobrá. Vezmu ji domů a odnesu na charitu. Nechávám tu kalhoty s nápisem KONEČNÁ. Všechny, které jsme s Ivou koupily a ona vymyslela ten nápis. To byl skvělý nápad. Kalhoty nikdo nevzal. Ale ty nové košilky - hromada v létě před dvěma lety - tak z těch nezbyla ANI JEDNA. Neuměly ani jedna odpovědět - KDE JSOU! KAM SE PODĚLY! ZBYLY JEN TY OPRANÉ ŠEREDY. Vždycky se řeklo, že jsou v prádelně. Taková odkláněcí mantra.

- Mohu vrátit to, co by Iva nechtěla?

Ještě sem odvezu věci z poslední cesty živé maminky po tomhle světě. Rychle ji oblékli na poslední cestu do FN. Poslední svezení autem. Hrůza! Co budu mít na poslední cestě na tomhle světě já?! Pak už tě vysvléknou do naha. Konec. Jen tělo. Obal.

Obrázek J.K. z Řecka. A takový maličkatý skládací svatý obrázek. Hezoučký. Mám ho taky v ložnici. Budík - kde se tu vzal mamčin budík? Jo, vzala jsem jí ho sem z domů. A lampička. A květináček s kaktuskem - od Denisky. Oni ho nechali uschnout! To není v popisu práce. A nikdo nekontroluje, jak to je na pokoji s květinami řezanými i v květináčích. A deštník - ten nosívávala mamka v kabelce. A druhý - hezký. Nový. A k čemu ho tu měla? A sklenice medu. Mami, tak to byl na Vánoce - ne, k narozeninám poslední ode mě pro tebe... A růžová pentle. Nezapomněli. Děkuji. Z čeho to bylo?

- To bylo z těch tulipánů ke Dni matek.

A - hurá - hrneček! Ten puntíkatý. Krabička s kapesníčky - tak jsem ji vždy oblepila, aby ji nemohl nikdo roztrhnout. Aby jen lezl jeden cípek za druhým. Ano, rozervaná. Ano, nějaký škodič. Ničitel. Ta kjava, co čmáře fixem po oblečení. Ano, nemohu vydolovat kapesníček. Ano, už chápu, když mi mamka tvrdila, že tam žádné kapesníčky nemá.

- Děkuji paní Hudáková, že mamka měla většinou horký čaj a kapesníčky.

- To byla zásluha pečovatelek.

- Měla jsem tu mamku dobře schovanou. Až na ten konec. Co jste zapříčinili. Paní vedoucí, vyřiďte tomu nelidovi, jestli si myslí, že se mě zbavil, nezbavil. Přivezu třešně Jarušce, Janince. Mám tu své lidi, stejně budu hlídat, co se tu děje.

- Máme ještě rezervy. Tahle situace nás posunula...

No, mají, třeba že by zakracovali stonky kytic ve vázách, že by vyměňovali vodu, zalévali květiny... Třeba paní uklízečka.

- A vám nikdy nezapomenu, že jste lhala.

- Já jsem nikdy nelhala.

- Bylo to v odpovědi na mou stížnost z kraje. Četla jsem to tam, že paní Fr. sdělila ke ztracené halence, že si ji dcera vzala domů na vyprání. Nevrátila ji.

Tři ženy mi pomáhají, jedna tlačí stojan s oblečením zpátky do DD. Paní vedoucí jsem ještě přivezla ukázat růžový krásný počmáraný župan. Nic neřekla. Co měla říci?

- Ještě poprosím o xtra call. Přeci jen stojí pět set padesát korun.

Přivezli mi pytlík s léky. Nově na štítou žlázu. Oddalovala jsem to loni. Nosila jsem ten lék v košíku. Až si ho obstarali. Léky vracím. Třeba někdo nebude mít. Tak ať mu slouží!

Sáhla jsem naposledy na maminčiny věci. Dobře jsem udělala, že jsem se jich zbavila. Poslouží někomu. Třeba tam bude taky takový tygr, který bude ječet, že jeho maminka zas nemá to a tohle. Tak budou mít, co na člověka navléknout. Stihla jsem jim ukázat tu krásnou světle modrou sukni a k tomu ten orvaný vršek. Cizí. Smontovali dva kostýmky. A na mamku zbyl vršek zničený. Nezapomněla jsem připomenout, že nedbají na ochranu soukromého vlastnictví. Ani nedutaly. Myslím, že jsem mluvila do dubu. Mamčina postel uvolněna. Kdo na její místo? Bude mít dostatek sluníčka.

Pozdravila jsem všechny pečovatelky. VŠECHNY!! Zaslouží si čest a úctu. Děkuji - mají hodně práce. Těřké práce. Tu činnost nemůže vykonávat každý. Nesmírně důležitá. A měli by je posílit. Děvčata kmitají a oči mají i na zádech. No, jednou se to nepovedlo... Snad se Iveta zotaví z téhle nepěkné zkušenosti. Úraz s následkem smrti. Řečí právníků - neúmyslné zabití.

Domů! Lindin koráb u domu. Je tu. Kitty mě vítá. Nesyčí. Mourkovi vyndáváme asi sedm klíšťat. A to jsem ho včera potřela ubrouskem proti hmyzu. Jako by je vůně nalákala.

- Musím zas osekat trávu.

Bohužel - letos ji neuchráním. Letos nevykvete a nevysemení. Mourek drží jak bécan.

- Mami, měla bych chuť na tvůj chleba. Zvonek. Snacha. Přinesla mi fialku od vnučinky. Přišla mě posílit. Potěšit. Projevit soustrast. Vzdát hold. Přinesla mi failku od vnučky - krepovou. Prý jsem jí dala filaky ze zahrady. Tak mám nevadnoucí.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-05-27_Vsehochut/

- Co tys vykonala pro svou maminku, jak poctivě jsi jí sloužila, mám obavu, jestli bych to zvládla. A ti, co občas napsali pod to video, jak tam chráníš před testy, žes maminku šoupla do DD, tak ti by se měli zamyslet, co oni děaljí pro své rodiče.

Ach, dnes jsem pekla první chlebíček po mamce. Dnes poprvé. Jdu do zahrady.

- Dito, nikdy jsme nikomu netrhala konvalinky z mamčina políčka. Jen sobě a mamce. Tady máš kytici.

- A čím jsem si to zasloužila?

- To ti povím. Mamce už jsem nemohla natrhat. Víš, to je ta pro mamku. Zbyla pro tebe.

Odchází. Čtu ještě posilující zprávy, vzkazy, přání, abych zítra vše zvládla. To musím. To chci. To dám! Jako miliony lidí přede mnou a po mně tady na naší planetě.

Jdu ještě zavolat do tmy. Slyším kočičí tělo - běží. Mourek.

- Moure, co tu děláš? Kde je Zrzečka?!

Péťa jde na záchod.

- Peťuš, Zrzku roztrhali psi!

- Prosím tě, dnes byla v půl páté na rohožce. Ráno je tu, mrcha. Neboj se!

Dobrou noc!