Očkovací šílenost spuštěna
Probouzím se s pocitem štěstí. Že by to bylo pátkem? Ne, to ne. To bude asi životním postojem. Dívám se na papírek s úkoly. Celý týden v diáři přepisuji, tak dnes! Dnes to dám! A po obědě hrr ven. V patnáct přijede klientka.
Zrzečka - trpělivá. Čeká na dlažbě v koupelně. Radostí se převalila. Hladím ji vyhřáté bříško. Je u nás od kraje listopadu. Třetí měsíc. Stále si rekognoskuje prostředí. Tak ráda zabíhá do zakázané technické a ložnice. I dnes. Drzá. Ne. Odvážná. Ví, že se budu zlobit. Přesto se opováží. Lezu po čtyřech. Hledám ji pod postelemi.
- Zrzko, jedeš!
Nejede. Není auto. Stojí pod postelí, vysmívá se; a nehne se. Oběhnu na druhou stranu. Jen se posunula, abych nedosáhla... Ranní rozcvičku končím tím, že popadnu leták u postele. Zašustil. Funguje to. Zrzka zdrhla.
V deset skyp s maminkou. Chjo, tak ráda bych šla za ní. Kdykoli. Na jakkoli dlouho. Biedermanova tabulka.
Ráda vidím maminku. Zkoumám její vzhled. Ptám se na své jméno. Ptám se na tatínka. Zkouším, jestli si vzpomene na mého hodného spolužáka Béďu Syrovátka. Měla jsem moc hodné spolužáky. Moc hodné. Přenáším se zas do doby, kdy bylo všechno normální. Lidi byli na sebe hodní.
- Mami, znalas Evu Jurinovou?
Připomínám jí hlasatelku Novy... Chvilku luštíme... Už je tu paní Hudáková. Slouží. Poctivě. Myslím, že se snaží. Prý zapsala med do počítače... Med na chleba. Tak to se budeme těšit - má Petroušek napsáno na jednom ze svých šuplat...
Svět se točí, točí. Bláznivě. Neposlouchat žvásty MSM. Podle Biedermanovy tabulky - monotematičnost. Ano. Už přes rok nám krmí uši koronavirem... Lidi by měli mít už totálně vymydlené mozky. Zdá se!! Češi jsou odolní. Že by? A náramně vtipní. Bavím se!
Babiš: Cože, nepřišly jehly?
A to mi říkáte teď, když jsem nechal dovézt očkování?
Dejte mi Blatného. Blatný, jak to, že nepřišly jehly?
Cože? Dejte mi Hamáčka.
Hamáčku? Jo, tak vy už o tom víte.
A co na to počítač? Mlčí?
No, tak to je konec.
Všechno vylít!!!
Kateřina Nováková
Já chci aspoň čulibrka
Alexandra Lechovská
A gumičky ? Gumičky přišly?
Martina Pokorná
Alexandra Lechovská
Gumicky neprisly... udelej vozemboucha
Jitka Corliová
Kubrte, rozveselte mě...
Richard Reindl
Monika Langelei
A zrovna se nám nálev dneska tak povedl...
Jedu do tiskárny. V pohodě. Míco s vychlastaným hlasem, jedu reklamovat fungl novou mp4. Baterie vydrží tak dvě hodinky. Přeci jenom dvanáct stovek na ulici nenajdu. To ti leží v žaludku, co?
V elektře za sklem moji milí... Změnili vizáž. Bez úsměvu. Unavení. Bože!! Co to s těmi lidmi děláš!! Moje elektra s vyhořelými lidmi. Tak senzační to tu bylo. Mrtvo. Vyhaslo. Tísnivo. Smutno.
- Lidi si vymýšlejí nesmysly.
- Kdo bude mýt tu vitrinu?
Mají skla přelepená izolepou.
- To tam je chytře uděláno, aby se to nemuselo mýt...
Před týdnem mi Iva říkala, že se zhrozila sestřičky. Bývala plná energie, úsměvů, radost z ní čišela. Teď? Zšedla. Ano, to dělá tenhle zadělaný lživý předinstalační stav. No, NWO spuštěn. Nainstalován. Už to jede. Poslední tečka - očko. Nanoboti. Lidé vyděšení, ve stresu, nemocní, šediví, zsinalí. Smutní. Bez energie. Utlačovaní, mučení psychicky. Ponižovaní - náhubek jak pes. Jinak vyhazov. A ani nanobot nemusí ovládnout člověka. Stačí, že ho zmrzačí!
Jedu se mrknout k nájemníkům. Už se hezky zabydlili.
Doma protein drink mix. Už musím letět. Chci si dnes užít sněhu. Běhu. Pohybu. Svobody. Navlékám běžky naproti přes cestu u domu. Jedu závějemi, mám v nich od večera a předevčíra svou stopu. Ten kopeček dolů, co se ho bojím sjet. Ještě že tu nikdo není. Nemotorně se spouštím svahem. Malou louku jezdím vlevo. Tak dnes pro změnu vpravo. Podbíhám most. Co by kamenem dohodil jsem na druhém konci města. Na kole deset minut. Tady raz dva tři. V lukách poslouchám hezké vyprávění o Molierovi. Neříkají nic nového. Prostopášný podnikatel. Šikovný. Jeho hry miluji. Chvíli tepal do církve. Chvíli do šlechty. Chvíli do krále. Mladý Král slunce ho pozval k rozveselení. Molier špatně volil. Drama Pierra Corneille. Patnáctiletý Ludvík ani nezatleskal. Molier šikovně nabídl ještě jednu malou hru. Autorem byl on. Věděl, že se vždy u obecenstva chytne. Vyhráno. Ludvík XIV. tleskal. Molier dostal divadlo. Zbavil se dluhů... https://dvojka.rozhlas.cz/moliere-dramatik-s-tajemnym-pseudonymem-ktery-se-pratelil-s-ludvikem-xiv-8404883
Zprávy. Nevypínám je. Běžím bílou krásou. Nerozčiluji se. Kovid. Kovid. Můžete se objednat. Spadlo nám to. Na hlavu. Zabolelo mě - lidé nad osmdesát jako první. Nejzranitelnější... Fajn. Rezervační systém příliš složitý. Nepřehledný. Někde udělali soudruzi chybu. Dokonce je nachytal studentík z Baťovy univerzity na látce z prvního ročníku. Klušu, směju se. Šťastná cesta s Janem Rosákem. To miluji. Vtipný, poučný pořad. Skvělý glosátor. Vždycky mi řeknou něco nového. Pán z Global assistance. Jak koupit dálniční známku. Chceš-li platit kartou, nemůžeš si určit datum, od kdy. Jo, převodem - tam si můžeš určit datum odkladu. Spleteš-li se, máš patnáct minut na opravu. Pak už nelze. No, vidíš, že to jde. Drakonické! Kde asi tak za patnáct minut zjistíš, jak na to... Oprava je prý složitá - no, jako u registrace na očkování.
O očkování proti pravým neštovicím. Jasně. Tendenční. Ano, hovoří o Marii Terezii. Zemřel jí budoucí manžel... Přišlo jí to vhod. Milovala jeho bratra Štěpána Lotrinského...
Rosáku, ten závěr sis mohl odpustit. Prý kdyby existoval internet v 18. století, dodnes bychom neštovice neměli vyhubené... To jako aby lidi toužili po opíchání. Blé!
Klušu stopou. Kochám se a slyším, jak rapidně klesají počty nakažených. No jo, ředitel Motola Ludvík hlásí 40% volných lůžek. Tam mohli ležet opravdu nemocní lidé. Třeba očekávající totální endoprotézu. Teď trpí bolestmi. Nebo opravu srdce.
A to bláto ministerské si postavilo hlavinku. Ne, ne. Pejsan bude stále na pětce. To by tak hrálo, uvolnit lidem zábavu. V Bělorusku nenosí žádné roušky. Život tam funguje normálně. A lidí umírá asi o 2% méně než loni. To určitě čachrují s čísly. - Nebo ne? Nebo čachruje někdo s čísly u nás?!!
Potkávám dnes několik běžkařů. Hned u železňáku dva mladé, možná studenty, s psím štěnětem Edym. Navlečené do popruhů. Skáče na mě. Zjišťuje, kdo jsem.
U Rosáka je hostem koreistka. Uši se mi zvětšují, co vypráví o otrocích v té zemi. Měsíčně si vydělají dva - myslím dolary. Byt stojí sto tisíc. Ano. Musí na byt vydělat černým obchodem. Tam se prodá i plastová láhev od vody. Lidé podle kast - ve městech ty vyšší. Ale mohou se provinit a spadnout do nižší. Na vesnici jen nižší. Tam už vede cesta jen do koncentráku. Některá provinění se trestají na tři generace. Tedy na vnuky a pravnuky. Odsouzení třeba do lágru. Stát kontroluje černý obchod. Bez něj by se zhroutil. Ale pokud je někdo nepohodlný, pro výstrahu ho popraví. A třeba celou rodinu. Prodával západní filmy. Smrt. Ale prodávat západní filmy na černém trhu je normální. Tak jen občas se někdo zabije pro výstrahu. Ani mě to neděsí, klušu pod slabým sluníčkem. Jsem na známém poli, svobodná. V bezpečí. Jen mi tak cinklo hlavou - něco podobného s implantáty v těle si představuji tvůrci NWO. Proto tak spěchají s instalací. Oni netuší, že lidstvo se probírá a odporné instalatéry shodí do jámy lvové. Jen je třeba přestat psát, že jsme slabí, že už je pozdě, že zvítězil pedouš... Jo, zahlédla jsem, co šmejdů, které za Trumpa zalezli do díry, by rádo vystoupilo na inauguraci... Odporní. Adrenochrom došel. Děti došly. Jsem optimista.
Letím loukou s lehkostí motýlího letu za letního dne. To zas nedám ani naplánovaných 6100 kroků. Pozoruji řeku, stromy. Na poslední cestě nacházím vlašské ořechy. Ano, v září jsem tu několikrát klusala. Nikdo oříšky nepotřebuje. Raději si koupí drahé z obchodu. Tady jsem chutnala ty červené špendlíky. To byla mňamka.
Tři louky po 1,7 km, bez zadýchání, bez únavy. Malou 1 km dvakrát. Na kopečku z luk pekáčují děti. Paní s pejskem pozoruje tatínka s dětmi. Fotím si ji. Pán mě zdraví. Je vidět - slušný. Rozumný. Místo válet se doma, vzal děti i se psem ven. Tleskám.
- Budete zdraví!
- Jo? Děkujeme!!!
Už letím dál. V patnáct nezapomeň na klientku!
Zastavuji se u železného mostu. Zrovna jede vlak. Ale není večer, není osvětlen, nebudu mít tu fotku: Vagon se svítícími okny. Nebo se svítícími světly na konci. Září do šera. Do modré tmy.
Vybíhám stráňku. Jdu po pravé straně ulice. Mám tu stopu v hlubokém sněhu. U domu opatrně překračuji holou asfaltku. Pán s pejskem si mě dobírá, jak běžkuji i po cestě.
- No, odepnu se až u domu.
Smějeme se.
Zrzečka čeká. Mixuji si sportovní výživu. Sedám si na dlažbu. Lehá si mi do klína. Vytahuji šuple se zásobami. Přehrabuje se v něm. Strká hlavu mezi tyčinky, sáčky s bonbony, s masem... Nabízím rybičku. Bere si bonbonek. Ještě jednu. Ještě jednu. Stačí. Škraloup plný smetany ze svařeného mléka. Nehltá. Vychutnává si. Paní posílá SMS:
- Vyrážím.
- OK
- Tak to mám, Zrzečko, tak čtvrt hodinky pro tebe.
:-)
Američtí vědci zjistili, že kdo přežije v jedné roušce tři pandemie, je už prakticky nesmrtelný.
Paní odjela. Ještě úřaduji. Na co jsem se vykašlala přes týden, uvádím v pořádek. Pročítám poštu. Za oknem se tmí. A stromeček z JYSKu - se dnes opět rozsvítil. To se musí v noci vílám trsat trsat.:-) Až vzduchem lítaj prsa.
Petroušek. Přivezl kontraband.
- Už mám hotovo.
- Tak tady jsou banány, kapie. Koupil jsem ti jahody.
- Peťuš, v zimě nekupovat. Jsou jedovaté.
- Jsem ti chtěl udělat radost.
- Udělal. Ale nekupuj je mimo sezonu.
Zatápím. Nejde mi to. Komín vychladl. Zvonek.
- Kdo to je?
- Nájemníci.
Ráda bych je pozvala dál.
- My máme půjčenou hnusnou sedačku. Už se blíží doba dodání nové. Pak vás pozvu na grog.
Máme obojí nájemníky milé. Čistotné. Lukáš, mladý nadšenec životem. Nyní je doma.
- Odpočívejte.
Ivanka žaluje:
- Ne, on by chtěl dělat.
- Ne, teď se vyhřejte. Na jaře se dáme do střechy...
- Abychom nezapomněli. Brána celá zrezla.
- Cože? Vždyť je natřená.
To si bere na starost Petroušek. Nemusím všechno reklamovat já, že jo? Ta baba s tím vychlastaným hlasem, ta se už zmrcne, až si přečte - dvě reklamace za den. :-)
Mluvíme v chodbě. Mohla jsem je pozvat. Líčí státní chaos:
Potřebujete koberec? Možno. Potřebujete záclony? Jasně. Možno. U nás na kruhovém objezdu - Koberce Brázda. Chtěli byste závěs? Ne, ten je nebezpečný. Prodejna Vesna na náměstí z důvodů opatření vlády ble ble ble uzavřena. Zrovna tak JYSK. Tam ta čínská potvora řádí; pro jistotu zavřeli. Biedermanova tabulka...
Oheň žhne. Rarach Zrzka už usnula. Měla tu hodinový tankodrom. Lítala jak zběsilá. Skákala na sedačku. Probírala mi vlasy. Kotě oddychuje. A já jdu taky.
Dobrou noc! Všem! Klid! Mír! Všechno dobře skončí!
P. S. Dívadlo se hraje. Na nebezpečný virus stačí tlak lidí. Radujme se. otevřou papírnictví, otroci! Přesně podle Biedermanovy tabulky. Udělat radost. A zatahat bolestivě za udidlo. Zlobili jste. Zákaz vzdalování se od domu - to se teprve čeká! Ne, ne, žádné rozvolnění... :-) Vše podle plánu.
Padá mi hlava, to bude překlepů!