Od Eriky na Nový Svět na Hradčany

Po Dni armády. Středa. Dnes v poledne se ozve rána. Zlomí se týden. Na desátou k Erice. Když v devět vstáváš, do desíti to nedáš. No nedáš! Ani s teleportací.

Dnes si dám na rozjezd teplou vodičku s medem a citronem. Vypláchnu sklenici od medu. Citron pro chuť.

Napadlo mě, že bych si mohla vysypat na koberec dvě kabelky a batůžek. Trošku si je utřídit a sjednotit. Tý vorle! To je hromada! Co já s sebou tahám! Papírové kapesníčky, zrcátka, rtěnky, v jedné kabelce mám organizér, v další příruční taštičku plnou blbovin. A hele, tady mám lžičku. Pilníčky. Krém na ruce. Parfém. Bloček. Papírky.  Klekla jsem, třídím… Minuty mi utíkají za zády. Ustrojit se. Namalovat. Hodiny se mi předbíhají. To už jako jen pět minut do desíti? No to nestihnu. Ještě umixovat koktejl. Deset pět. Beru Erice chipsy. Kočky pustit. Vracím se pro černé náušnice. Běžím dopít koktejl. Takových malých probíhaček domem mi vydává celkových čtyřicet minut zpoždění.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-07-hura-k-eri

- Eri, budeme dělat melíry?

- Máš to krásně tmavé.

- Ale odrostlé.

- Ale hezké. Možná, kdybys přijela v deset, stihly bychom to.

- Tak jo.

Mytí. Naprosto nesnáším, když mi studené vlasy načeše na krk a stříhá. Brrr. Erika má nesmírně šikovné ruce. Její tvořivost mě nechává klidnou. Ještě nikdy mi hlavu nesprcla.  Dnes dávám přání:

- Eri, udělej mi prosím zubatou ofinu. Ale hodně mi to zazubať.

U Eriky klid, harmonie, pohoda. Výsledek skvělý.

- Eri, tak tohle jsou moje bílé vlasy?

- Nemáš je bílé.

- Takovou blond barvičku jsem měla jako holčička.

- Jedna paní už pak přestala používat tmavé melíry, nechala si svou šedivou. Patku. Má šmrnc.

Se šmrncem jedu domů. Připravila jsem si pro svou nájemnici malé dárečky. Ale jeden anděl se mi ztratil. Hodila jsem ho na sedadlo. Není tu.  Až u domu jsem ho našla mezi sedadly.

Poledne. Na oslavu zlámaní týdne mě děsí sirény. Už mě s tím štvou. Funkci to nemá. Pokud někde svolávají hasiče sirénou, budiž. Má to snad vzbuzovat dojem, že po zaznění sirén v jiný termín než v poledne v první středu v měsíci máme uhánět do krytu? Aha. A kam? Máme tu nějaké kryty? Nebo mě siréna jen upozorní, abych se naposledy pomodlila.

Hledám na AI, co je zvuk kovadliny – ho-ří!

Zvuk sirény:

• Jde o jediný oficiální varovný signál při bezprostředním ohrožení (např. povodeň, únik nebezpečné látky, průmyslová havárie).
• Co dělat: Okamžitě se ukryjte v budově, zavřete okna a dveře a zapněte televizi nebo rádio pro bližší informace.

Vynikající. Tak už vím, že mám jít do budovy a pustit si TV. Dobrá rada.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-07-do-skoky-a-na-obed-a-svacinu

K obědu si dávám jen hustou nudlovou polévku. Jedu do stromkové školky. Třešně budou mít až příští týden. Mají tu hodně hezkých dřevin, keřů a za přijatelné ceny. U brány nádherná stará bříza. Překrásná.

A teď do našeho panelového bytu. Naše nájemnice je cikánka. Milá, snaživá, chytrá, čistotná, slušná. A krásná. Je mi nepředstavitelně vděčná, že jsem jí dala příležitost. A proč by ne! Chtěla jsem původně jen zkontrolovat byt. Povídáme si dvě hodiny. Přes dvě hodiny. S Andreou se hezky povídá. Má Bechtěreva.

- To měl Karel Čapek a můj strejda. Na to se prý musí stále cvičit. To je tvrdnutí chrupavek? A prý to bolí.

Andrea mi ukazuje, jak se předkloní. Předvádím jí ruce až na zem. Bože, takové krásné stvoření. Takové mládě. Vymýšlím, co je možné udělat. Frekvence, svíce…

- Andreo, nejdou vám hodiny.

- Já čas neměřím.

Smějeme se, že pro nás čas neexistuje. Máme to stejné. Ukazuji jí své hodinky. Ukazují sedm ráno. Čas je jen společenská dohoda.

- Andreo, teď co je výluka, mám pocit, že jede vždycky autobus asi deset patnáct minut před odjezdem dle jízdního řádu. A pak v tu hodinu.

- Taky se mi zdá.

- Včera jsem chtěla jet do Hradce ve tři čtvrti na pět, ale jela jsem až v pět.

- Jo, taky tak jezdím.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-07-v-nasem-panelakovem-byte

Má tu všechno nové, čisté. Omyla i kabel ke sporáku. Vyčistila sporákové knoflíky. Vana čisťounká. Miminko leží v krásné oválné postýlce. To jsem ještě neviděla. Ideální tvar. Žádné rohy. Ve své pracovně mám taky stůl jako kapku. Oválné linie. Feng-šuej (doslova "vítr a voda") Postýlka v oblé linii jak to hlásá tradiční čínská filozofie; zabývá se uspořádáním prostoru tak, aby v něm člověk žil v harmonii s okolním prostředím. Andrea má vkus. Intuici. Vnímání.

Nechce se mi odsud odcházet. Její starší holčička Mia je slušná, vychovaná. Když chce něco říci, zdvihne ruku. Neuvěřitelné. Nevnucuje se.

Tak už jdu. Odcházím z klidu, ticha. Běžím po schodech. V bytě pod námi řvou děti. Andrea mi říkala, že se bojí, aby si lidi nemysleli, že jde řev od ní. Dnes prý je ve čtyři ráno vzbudil brek.

Maminka mé milované cikánečky Simonky, když jsme se jí ptala, proč pořád umývá, chodí s hadrem, odpověděla:

- Když vy budete mít nepořádek, vy jste soudružka, když já, jsem cikánka.

Nikdy jsem ve straně nebyla. Ale Simonka mě taky oslovovala soudružko. To byla ta holčička s červenou mašlí, jak ji někdy na podzim roku 81 u školy obestoupili tři hoši. Kdo ví, co jí chtěli. Šla jsem už s bříškem s Lindou ze školní jídelny. Hochy jsem odehnala. Holčičku vzala za ruku a odvedla ji mamince. Když jsem po mateřské nastoupila do zvláštní, maminka té holčičky za mnou přišla. Simonka mě poznala. Až do své smrti mě milovala. Mám od ní mraky dárků. Krásných. To já jí dávala dárky pro dárky, jen na oplátku. Ona mně dávala dárky pro radost.

Myju poslední dvě tabule na terase. Zítra už má být chladno. Poslední kytky schovám před mrazem.

- Petroušku, jak ti je?

- Líp.

- Tak pojď, vysvícuji tě.

- Ještě si někam dojedu, hned se vrátím.

Stelu mu polštářek na teplé dlažbě. Svícuji mu čelo, uzliny, plicní laloky. Přikládám svíci na os sternum.

- Uděláš mi výživu?

- Zapomněla jsem.

Šupajdím mu připravit nápoj a výživu svalů po zápase.

Odjíždí na zápas. A já jedu do knihovny. Těším se. Přijede pražská průvodkyně paní Kristýna Maková. Hezké jméno, že? Provede nás Novým Světem. V pondělí jsem hledala její navštívenku. Dnes jsem ji náhodou našla v jedné z kabelek. Náhoda?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-07-novym-svetem

Prosím anděly, abych měla místečko vpředu. A mám. Přesně tam, kde jsem chtěla. Ve druhé řadě v koutku. Nový Svět se stal součástí Phy až roku 1784. Karel IV. v roce 1357 založi Karlův most tři roky před tím, než přičlenil Nový Svět k Hradčanům. Kristýna nám ukazuje čerstvé fotky ze včera, když celou cestu prošla a nafotila. Ukazuje nám ze známého trojdomku zimní fotku růžového domečku bez dveří. Jenže domek už tři roky dveře má. A turisti ho marně hledají.

Strahovský klášter – etymologie slova: Straty – stratovali – strážili – tam byla brána do města.

Ukazuje nám fotku parku. Do roku 2000 tu byla zahrádkářská kolonie. Pak tu začali hloubit tunel Blanka. K původním hradbám přistavěli novou budovu ve stylu hradeb. Totiž tenhle pozemek si prý koupil T. G. M. Chtěl si tu vystavět vilu s výhledem na Phu. Nechal provést archeologické průzkumy, které se dodnes zpracovávají. Pravěké pohřebiště. Vilu nepostavil. V držení rodiny pozemek zůstával . Alice prodala pozemek za korunu Praze s tím, že se tam nebude stavět. Dnes tu je park Maxe van der Stoela. Významný holandský politiky, diplomat, ochránce lidských práv. Obědval nebo večeřel s chartisty. V dnešní drzé době tam stojí takové nějaké paneláčky, neb nikde není přání Alice zaznamenáno. Developerský projekt vůbec nedbá rázu okolních vil.

Teče tu potok Brusnice. Někde už je zatrubněn, ale někde teče po povrchu. Pramení v Břevnovském klášteře. Ten v roce 903 založil český kníže Boleslav II. a pražský biskup sv. Vojtěch. Proto se pramen nazývá Vojtěška.

Průvodkyně interesantně vypráví o Novém Světě, o jednotlivých domech a jejich obyvatelích. Zajímavé, domy respektují tvar cesty. Z Břevnova vedla obchodní cesta na východ. Původně tu žili chudí jako ve Zlaté uličce. Až dnes tu bydlí slavní. Vdova po režiséru Kachyňovi Alena Mihulová s dcerou. Dům U Zlatého hroznu, to je ten červený, bydlí Milan Hajn; má v ložnici přiznanou původní hradčanskou zeď. A proti domu má letní scénu Ungeltu. Kdysi tu bydlel Rudolf Friml. Jeho sestra Zdenka si vzala Karla Hašlera. Němci ho v koncentráku za mrazu polévali ledovou vodou. Umučili ho, naši dnešní přátelé. Režisér Ivo Novák (Léto s kovbojem…) Ten dům s balkonem a dvěma květináči ve tvaru hlavy – to je režisér Švankmajer a jeho žena. Můj milovaný a oblíbený malíř Jiří Anderle bydlel v tom trojdomku, který neměl do před tří let dveře. Na fotkách je to ten na zimní fotce – ještě bez dveří. Růžový. Dnes je tmavší s dveřmi. Trojdomek je průchozí. A na adrese Nový Svět 92/27 v trojdomku na Hradčanech proti roubence bydlel do roku 2021 i známý výtvarník a grafik Vladimír Suchánek. Jeho vnuk je hudebník Martin Chobot. Jeho žena byla Ewa Farna. Akorát teď jsem četla, že už dost bylo jejich manželství.

Dům U Sedmicípé hvězdy. Bývalá hájovna. V prvním patře bydlí majitelé. Dole je kavárna. Roste tu u zdi vinná réva. Má jednu zajímavou fci. Vysoušet zdivo, táhne vodu z hloubky země. Zahradou tu protéká potok.

Na Novém Světě je největší koncentrace zlata v názvech domů. U Zlatého bažanta. U Zlatého beránka. U Zlaté hrušky… V domě U Zlatého beránka v 60. letech bydlel Knížák. Navstívil ho tu král majálesu Alan Ginsberg. 

Jediná roubenka v Pze – dům U Raka. Žila tu milenka Jakuba Arbese. Situoval sem romaneto Zázračná madona. Arnošt Lustig a Ota Pavel si společně roubenku koupili. Nechali tam dožít dvě stařenky. Dnes je tu hotel U Raka. V 90. letech ji kvůli dřevomorce postavili znova. 

Nádherná procházka Novým Světem s podrobnostmi a zajímavostmi, mnoha jmény domů a lidí v nich končí.  

Klušu k autu. V korunách večerního města si docela hlasitě povídají nějaké vrány. Doma čeká Mourek.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-07-kocky-prisly-na-veceri

Žofie si dává načas. Ale taky přiběhla na večeři.

Linda volá.

- Mami, zítra už asi zatopím.

- Já to oddaluji, abych jako mohla říct, že jsme začali topit až od poloviny října.

- No, já taky.

Jenže ona je v horách a tam je to s počasím jinak. Petroušek se vrátil z ping pongu.

- Peťuš, jak ti je?

- Úplně stoprocentně jinak. Dobře.

- Svíce ti vytáhla zánět. A vyhráls´ ?

- Vyhrál. Z pěti zápasů čtyři. A vydržel jsem to.

Pozval si totiž kamaráda, kdyby ho nemoc sklátila. Věci se dějí. Zázraky ihned. Nemožné do tří dnů.

Dobrou noc!