Odpočívat? Aktivní životní styl a hotovo

Fouknutí na tvář. Polechtání na chodidle.

Vstávej!

Hotel Medlov. Jsme v retro hotelu. Ve Špindlu měla smetánka bunkr Harmony. Dostavovaný 1989. Vymakaný. Moderní. Lusuxní. Temhle hotel drahý, ale sálá a čiší tu socialismus ze všech stěn, dveří, chodeb, nábytku, lustrů... Pokoje na klíč. Normální FAB. Zakašlete a začnete vibrovat společně s železobetonovými stěnami. Obsluha ukrajinská. Chtěla jsem otevřít účet na pokoj. Raději ne. Sklenice stejného vína stojí s rozdílem dvou korun. Sedíte-li na terase, nemají ani šajnu, který jste pokoj. Platíme z morálních důvodů. Tedy raději žádný účet a každou sklínku hotově na tvrdo.

V deset sraz před hotelem. Sluníčko pěkně píchá. Vůdce smečky přes Whats App pošle opravu:

Sraz před hotelem: 10.- 10.15 hod.

Odchod od hotelu: 10.- 10.30 hod.

Jsme tu na pohodu. Akurátní Péťa je na místě první s Martinou. (Bývalá partnerka vůdce smečky.) Trpělivě očekáváme příchodu vůdce smečky. Tleskáme. Deset kliků  - vykoupení za pozdní příchod.

Na lehkou túru okolo rybníka Fryšavského. K rybníku Sekovskému. Míjíme a navštěvujeme nádherné osady s vyřezávanými sochami ptáků, Dlouhého, Širokého, Bystrozrakého, Hejkala...

Prodíráme se bažinou nádherným lesem. Přeskakujeme potůčky na kuláčových vratkých lávečkách. Plníme úkoly tří dětských družstev. Střídáme se dospělí, děti... Házíme šiškami do stromu; tři šišky, tři zásahy. Za dva zásahy - pět dřepů. Za jeden zásah - deset dřepů. Za netrefení se - patnáct dřepů... Skáčeme, běháme, putujeme. Potkali jsme dvě svatby... 

Nádherný den. V překrásném kempu zastávka na oběd. Dopili jsme zdravé jídlo, snědli tyčinku. Jsme sytí. Putujeme k Hejkalovi. Obrovská dřevěná skulptura. Poslední disciplína:

- Řekněte vtip. Kdo neví. Pět dřepů.

Vyhrál sadistický.

Jede rodina. Sráží chodce. Baví se. Smějou se. Radují se. Máma vykloní hlavu z okna. Urazí si hlavu. Dítě pláče - béééé.

- Nebuď smutná.

- Když já jsem to neviděla...

Vracíme se kolem velikého rybníka k hotelu. Někdo se jde koupat na písečnou pláž, někdo odpočívat. 

O víkendu jsou s námi v hotelu mladí onkologové. Štos barevných plakátů na recepci. Farmaceutické fy pěkně v barvách vyvedené na plakátech malých i velkých. Znám asi jen Nov artis... Farmafirmy pěkně mladé podchytí. "Setkání mladých onkologů... Už sám název... Stoly se pod rauty prohýbaly. Vymývání mozkoven začínalo ráno v devět.

Dr. Lebenhart dostal otázku:

- A to ti lékaři nevědí, že chemoterapie člověka zabíjí a je účinná jen ze dvou procent?

- Nevědí. Kdo platí a organizuje postgraduál? Farmafirmy.

Tady to máme jak na talíři. Takhle se to dělá!! Námluvy včetně opulentních hodů. Večer diskotéka.

My po večeři originální vtipné soutěže pro děti a dospělé. Do pixly od Rebuildu nanosit v dlaních vodu z rybníka. Družstva se činila. Pingpongový míček ze dna pomalu stoupal. Poslední dlaň vody ho vystrnadila ven. Házení do pixel. Házení balonky s vodou. Ó, to se mi moc líbilo. Kolega s třemi dětmi, každé v jednom ze tří družstev, posbíral zákonitě zlatou, stříbrnou i bronzovou medaili .-)

Setmělo se. Hřmí. Na messingeru vidím zprávu - kroupy z Dobrušky. Volám sousedům. U nás prý jen prudký vítr. Poryvy jim odnesly plastový stůl a židle. Co asi náš ibiškový strom. Nechala jsem ho lehkovážně v zahradě... Co Micicinda? Přišla se pomuzlat, dostala do misky. Linda odjela... Zítra nám dá Micicinda pěkně najevo, že zůstala sama doma; bude uražená. Sluhové si vzali volno a jí to neřekli .-)

Volejbal. Ochladilo se. Velká vysočinská bouře. Stáhli jsme se do hotelu. V prvním patře jsme si sedli do kola a povídali si. Z přízemí hlučela hudba sedmdesátých let. Nemohli jsme si ani zazpívat při kytaře. Běžím dolů k obstarožnímu obéznímu diskžokeji.

- Mohl byste hudbu o padesát procent ztlumit? Stejně vám tu nikdo netančí.

- To musíte za hlavním organizátorem.

- A to je kdo?

- Dr. N.

Jdu do sálu. Decentní společnost. Tichý hovor; ryk diskotéky sem nezaléhá tolik, jako k nám do prvního patra. Hledám dr. N.

- Támhle ten zády k vám v modré košili.

- Vy jste dr. N?

Mladý příjemný doktor vyskočí. 

- Mohu s vámi mluvit?

Jdeme sálem směrem k diskotéce.

- Můžete jít se mnou tady kousek?

Doktor mě následuje. Neví, o co jde.

- Ještě tady jedny schody, prosím. Už jsme skoro tady.

Uvádím ho do našeho kruhu v prvním patře.

Pane doktore, my se tady bavíme; hudba z diskotéky nás ruší; je po dvaadvacáté hodině. Uspáváme na pokojích děti.

Kolegům představuji hlavního mladého onkologa, dr. N.

Diskžokej o patro níž náhle přestal pro jistotu hrát úplně. Asi mě viděl, jak si pana doktora odvádím. Konečně se ozvala hudba, ale o padesát procent tišeji.

- Já jsem si všiml, že organizujete venku zvláštní soutěže pro děti... :-)

- No, a teď je potřebujeme uložit...

- No, víte, my nemáme rádi, když tu na našich akcích je ještě nějaká akce. Minule jsme tu měli mateřskou školu.

- Pane doktore, takhle nám ta hudba vůbec nevadí. On ji ztlumil.

- Kdybyste přijali pozvání na raut, tak my budeme rádi, protože se tam stoly prohýbají a nemá to kdo jíst.

Poklonkuje se, děkujeme za rozhovor. :-) Vlastně za pozvání na tanec i raut. Přitom víme, že jsme byli upozorněni, abychom se nepřimíchali k rautové hostině.

Paradoxní situace. Kdykoli se někdo zvedl a šel si na bar pro nápoj:

- Jdeš na raut nebo tančit?

Ani jeden z nás nevyužil pozvání farma firmy. Pošlapali bychom své zásady. Naše firma je konečně partnerem amerického červeného kříže. Asi před třemi roky nám prozradili, že se o partnerství jedná. Do Evropy to také přijde... Pak už snad lidé pochopí...

Půlnoc. Loučíme se. Jdeme spát. Já psát blog.

Prožila jsem včera i dnes úsměvný, pohodový den, naplněný pohybem, přátelstvím, uvolněním, aktivním odpočinkem v milé společnosti.

Díky za něj.

Dobrou noc!