Odskočila jsem si od plotny do Kuksu na Theatrum Kuks

Zlenivěla jsem. Sednout na kolo a dojet se podívat do Kuksu. To mám v plánu. Nakonec zas pracuji doma. Nezdá se. Koukrová má letos volno. Pracuji za ni. Smýčím, vytírám, peru, suším, žehlím, obsluhuji myčku, pracuji na zahradě…  :-) Mezitím si odskočím k počítači. Trošku podnikám. Nemám čas si za celý den zameditovat.

Žofie kňučí za oknem na parapetu.

- Tak pojďte!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-23-rano

Obě kočky se nechají pozvat na snídani. Ó! Hele! Obrovská zakousnutá myš. Přeobrovská. Ježkovy voči! Ta teda je! 

- Děkujeme, Žofinko!

Než já se ráno rozjedu, tak je poledne. Je to jako maminčina větička vždycky po obědě

- Mami, běž si lehnout. Uložím tě.

- Ne, já si tajdle sednu, až si z toho lehnu.

Ráno procházím FB. Jednadvacátý srpen za námi. Nezajímá mě, který komunista a agent kde promlouval. To není můj zájem. Nesleduji. Píšu:

Tak si to teď tady čtu. Opravuji překlepy, chyběl mi háček, odmázla jsem dvakrát mohl... A říkám si, jak jsem vždycky tenhle včerejší den prožívala. A nic. Včera nic. Naprosto. A bavila jsem se u Wilsonky. Schválně jsem dala fotku, která tam vlastně nemá co dělat. Měl by tam být skrýn z Willsonky, aby čtenář věděl, o co jde. Tabule cti s Fialou - byl večer zapsán do knihy hříchů. Za to, že zradil předvolební sliby. Propagoval předvolební sliby - vykomunikovat výjimku, abychom nemuseli přijmout tu falešnou virtuální zlodějskou měnu atd. A teď vidíme ubohého zrádce... No, tak děkuji Atelére Ateliér Holubí důma Drahuško - Ty mi tu nenaskakuješ, ale přečteš si, za lajky. Ono vás sem chodí okolo sedmi set, někdy tisíc. Ale divné, lajků 0, 1, 2

Jak začnu, nepřestanu pracovat až večer.

- Petroušku, co kdybych jela do Kuksu vlakem. Divadlo máme až od devíti, a pak bys pro mě přijel.

- Jo, já si schrupnu. Pak mě prozvoníš.

Odjíždí. Kamasi, kamasi. No kam asi? Zkontrolovat kotle. :-)

Venku se hodně ochladilo. Před týdnem v pátek se mi vyvrátil pant u počítače. Tropy. Vedro. Koupali jsme se. Najednou změna dekorace. Přišel momentální podzim.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-23-postarat-se-pak-jedu

Mám zpracovat dvě cukety. Na jaře jsem si omylem přinesla se sadbou okurek domů. Už jsem ji nešla vyměnit. Dobře jsem udělala. Loni mi totiž nevyrostla ani jedna. Samé jalové květy. Letos mám dvě. Myslím, že se dočkám třetí.

Procázím IDOS; hledám vláček do Kuksíku. K tomu hledám nějakou vstupenku. Líbí se mi, jak na Theatrum Kuks nepíší obligátní vyprodáno. Ne, ne. Vstupenky už nemáme. Hezké. Kdybych měla čas a chuť, vstupenku bych si sehnala. Úplně lehce. Ale raději jdu upéct cuketový koláč. Našla jsem recept, který bude pro Petrouška. Poklást blůmami, navrch moučka. Petroušek je tu.

- Peťuš, tak já pojedu autem. Víš, na co jsem přišla? Že jsem včera zapomněla do druhého korýtka nasázet kytky.

- No, ráno jsem si všiml.

Tak ještě utíkám vsadit kytky do kamenného korýtka.

Mám to komplikované. Ráda parkuji na pravém břehu Labe. Do festivalového šapitó je to cobydup. Ale Linda mi veze sklenici mléka od horské krávy Maliny. Nakonec než posbírám blůmky. Pozalévám. Připravím koktejl Petrouškovi i sobě. Skočím do vany. Je osm. Nejzazší doba. Linda volá.

- Mami, kde seš?

- Lezu do vany.

Cítím, že je naštvaná. V poslední době je mrzoutem. I včela jí sdělila usmívej se. On ten úsměv zas přijde.

Půl deváté.

- Už jedů!

- Ale ještě jsi neopustila město.

Jedu lážo plážo. Hodina mezi psem a vlkem pomalu přechází v tmu.

- Mami, já pomalu jdu.

Parkuji na levém břehu. Před ní. Klušu. Za ní.

- Mami, mám druhý telefon. Prosím tě, pošli mi vstupenky.

V běhu se dost nekomfortně posílají vstupenky. Které číslo? Raději to pošlu na obě. Kopírovat. Vložit. Odesláno.

- Máš lístek?

- Mám. Tvůj.

- Jak to poznáš?

- Je levnější.

- Tak počkej.

Čáry máry, posílám druhý PrtSc.

- Máš?

- Mám.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-08-22-kuk-sem-kuk-tam

Mezi tím stoupám, funím, spěchám kopcem vzhůru k hospitalu. Linda už je vchodu červeného šapitó. Právě pouštějí lidi. Publikum dnes sedí na jiné straně ne už zahajovacího Casanovy. Jdeme na Dvě komedie v jedné. Zahajuje režisér Petr Hašek. 

Koncert. To nevypíšu. Pohybově – unikátní. Krásně artikulují; melou, že mozek nestíhá. S miminem kulis nadělají velké divadlo. Dlouhá chodba. Balkon. Schodiště. Šatna. Nápadité. Nemám ráda alternativu. Ale tohle miluji. hof comedianten Geisslers. Vždy originální. Vždy smysluplní. Něco tak hezkého, divadelního, vtipného, humorného – jakého ještě?! – Tak něco takového vidíš jen u Geisslerů. Do hry zapojili překrásné škrabošky. Obrovské dvouhlavé. To jsem ještě neviděla. Kdo na to přišel? Kdo to vymyslel? Kdo to vyrobil?

Příběh divoký. Dvojitý. Má patu a hlavu. Jiskru. Nebolí ruce. Nebolí hlava.Cvičí se bránice. Jen se směješ, řehtáš, hýkáš.

Dlouhý, předlouhý potlesk. A hold vstoje.

Po představení jdu pozdravit Martina Bohadla. Skládám hold. Milý. Ohebný. Velký herec. Kolik toho už ušel. Skvělý ansámbl. Herci hrají v různých souborech. On v Ypsilonce. Někdo na volné noze. A kdy už dostanou cenu Thalie!?

- Chyběl jste mi na zahájení.

- Jsem dnes poprvé po operaci kolena. Zkouším to.

- Byli jste vynikající. Občas jsem nestíhala.

- Ale bylo nám rozumět?

- Bylo! Ale mozek nebral.

Chceme se stavit v barovém stanu.

DJ Messerschmitt + Televize Estráda

22:30 barový stan

koncert
vstupné dobrovolné

DJ MesserSchmidt

Ve dne známý jako Petr Šmíd, opustí divadelní prkna a na jednu noc vezme do ruky místo monologu mixpult.
V blyštivém kostýmku s elegancí sobě vlastní protančí nejedny střevíce – a vy s ním!

Těšte se na set, kde se místo opony padají beaty, kde se potkává herecký šarm s pořádnou dávkou diska a kde se rozvlní i tací, co se běžně stydí tleskat do rytmu.

Televize Estráda: Laura Witowská +Raw Rave

Televize Estráda uvádí loutkové divadlo/dj-mix/taneční hudbu/light show v hlavní roli s polskou umělkyní
Laurou Witowskou. Laura vytváří společně s pražským sound systémem Raw Rave hudební a světelné
show volně vycházející z 90's freetechno scény. V mixu se objevují prvky industriálního techna, trapu ale
i gabber hardcore.

Estráda je internetovou platformou, produkující audiovizuální obsah: loutkové divadelní hry, filmy, seriály,
živé sportovní přenosy, pořady zabývající se různorodou tématikou (hudební, gastronomické,
náboženské). Zároveň však je fiktivním universem obývaném loutkovými charaktery, které společně
pracují v Televizi Estráda, v jakési bizarní organizaci podobné kafkovskému zámku. Postavy redaktorů
televize jsou avatary reálných tvůrců.

Jsme obě za den ušlé. Lindě už plaskne tvář. Je po Zirtecu unavená. Já taky.

Nevydržíme. Tak jsme se tu chtěly stavit. Zdržet. Jenže než dorazí herci... Třeba za rok.

Klušeme nočním Kuksem. Překrásný. Neokoukatelný. Tajemný. Magický. Míjíme sochy neřestí. Sbíháme dolů k Labi. Vpravo hospoda u Prďoly… V úterý se na něj vzpomínalo. Když se začal Kuks z peněz EU opravovat ve velkém, zavřeli vše asi na tři roky. Festival se konal i tak. Jen jsme probíhali stavbou… Prďola bez své hospody do půl roku odešel. Vybíháme po zámeckém schodišti nahoru. Dnes už zámek nestojí. Okolo hospody U Slunce, školy.

- Lindo, vidím tu děti běžet ze školy. Pamatuješ? Tady v tělocvičně Geissleři před čtyřmi lety a 27? To bylo!

Běžíme dál. Předává mi láhev s mlékem od horské krávy Maliny.

Jedu domů. Petroušek už spinká.

Žofie mě čeká. Mourek se skrývá někde ve tmě.

Doma. To byl hezký den. Podmračený. Chladný. 

Dobrou noc!