Ohnivý kůň běží tryskem

Prohlížím si věci, situace, zkoumám svět. Po snídani jsem namlela mouku. Porovnala tři sáčky zrní pšenice špaldy. Neuvěřitelné rozdíly v ceně. Kdo to tvoří? Kdo to ovlivňuje? Zrní z loňska za šedesát čtyři korun. Zrní z letoška osmdesát čtyři. Zrní s expirací příští rok – sedmdesát osm. Maličkosti, ale k zamyšlení.

Po zazvonění budíku jsem vyskočila rovnýma nohama. S radostí nabízím kočkám do misek. Žofie neuchopitelná se svými náladami budu – nebudu, chci – nechci se vrhla na snídani. Hotovo.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-08-po-ranu

Od března den co den si přidávám do ranního koktejlu něco zeleného. Čas kopřiv skončil. Čas vytahování pampeliškové rostlinky je za námi. Přidávám pár kvítků černého bezu.

Okvětní plátky vlčího máku ne a ne uschnout. Něco jsem asi neudělala dobře.

Dnes bude mít premiéru má nová zubní lékařka. Po mnoha letech jsem díky Petrouškovi opět zakotvila v zubní péči na pojišťovnu. Před třiceti lety mi sehnal zubaře, abych nemusela dojíždět daleko. Asi před šesti sedmi lety odešel do důchodu. Začala má anabáze. Převzala mě skvělá mladičká nástupkyně. Mělo to jeden háček. Chtěla po mně podepsat závazek. Jestliže zapomenu přijít, zaplatím smluvní pokutu asi 1800. Už nevím. Rychle se mnou vyrazila dveře. Nepodepíšeš, mazej. Takové hezké etické lékařské...

Zubaře dnes neseženeš. Další záhada. Kam jdou noví, které vysype fakulta? Kde jsou všichni ti mladí!

Nejsou kvalitní učitelé. Chybí zubaři. Nemáme zodpovědné novináře. Nedostatky doby vyvažuje radost z každoročně i každodenně se opakujícím zázrakem. Stačí ho jen hledat a nalézt. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-08-rutina

Melu mouku ze špaldy. Bagetky jsou vcukuletu šup! Odbíhám do zahrady. Trhám si pár třešní. Dva stromy rudých zázraků. Stromy jsem sázela s mamkou. Vlastně stromy sázela mamka se mnou. Deniska byla na kočárku. Maminka měla vykopané poctivé jámy. Já měla za úkol držet stromeček rovně. Mami, mami. Tys´ byla šikovná. Energická. Přičinlivá. Originální. A silná! Neuvěřitelně silná bytost. Typická vodnářka. Já byla podle čínského opice. A jsem. V letošním roce dokonce ohnivá. A typická. Kloužu životem se svou inteligencí, bystrostí, zvídavostí a všestranností. Vidím daleko za obzor. To, že mi nakukali něco o nešikovnosti, budiž. Vím své.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-08-cestou-k-zubari

Beru si svou novou šifonovou sukničku. Vybírám tričko, halenku. Je čas. Klusej. Klušu. V zahradách kvetou růže. Čas se od jara sune k letnímu slunovratu. Červen se žene ve znamení ohnivého koně se silnou energií pohybu, svobody a nových začátků.

Stoupám po schodech k známé černobílé mozaice na chodbě. Sem mě vodívala maminka k dětské doktorce Zorce Jakubcové. Tady někde v patře býval rtg. Sem mě maminka na radu babičky přivedla s žádostí o rentgen.

- Venuše, ta holka nechce sladké. Je nemocná.

Oj, to se doktorce nelíbilo. Co má co rodič stanovovat dg. Jenže babičky jsou zkušené.

V temné místnosti se zakrytými okny černým suknem mě vysvlékla do půl těla. Bylo chladno. Hodila přese mě košilku. Pamatuji – tu mi sama ušila. Lem z růžové lesklé stuhy. Látka s jemnými růžovými kytičkami. Konečně se dokolíbala Zorka. Vyhodnotila mé plíce. Hned změnila tón komunikace.

- Maminko, je tu počínající zápal plic…

Tak tedy stoupám po schodech. Sem jsem chodila k dorostovému. MUDr. Eduard Šťastný. Velice milý usměvavý starý pediatr. Většinou jsem si sem odbíhala na ruštinu. Vždycky nám dal razítko. Podpis. Hotovo. V prváku jsem zjistila, že při tělocviku nemohu běhat dlouhé trati. Nemohla jsem popadnout dech. Edáček mě poslechl. Poslal na rtg do nemocnice. To ještě byla v provozu. Pro tělocvikářku, naši pozdější třídní Věrku Glosovou, napsal, že z důvodu na podezření stenosy aorty se nedoporučují dlouhé běhy…

Moje nová doktorka i sestřička jsou tiché, mírné, usměvavé. Jsem tu. Budu tu ráda. Dokumentaci a rtg jsem zapomněla doma. Nevadí. Obrátím se sem ještě jednou. Procházíme rentgeny z minulých let. Ten nejposlednější okolo hlavy tu nechávám. Svou dokumentaci si dávám do desek. Budu si ji nosit. :-)

Cestou domů volám svému fyzioterapeutovi. Už tu dlouho nebyl. Smlouváme termín. Na konec června.

- Matěji, bolí mě v boku. Ta achilovka maličko taky. Ale den co den chodím, protahuji se, cvičím.

- Neopouštějte pohyb.

To jsem potřebovala slyšet. Petroušek mě naopak nabádá, abych odpočívala.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-08-zofka-me-vola

V zahradě obdivuji květy. Žofie mě volá. Něco ji bolí? Ale kdepak! Packou zatlápla maličkého rejska. Ukazuje mi ho. Aha. Rejsek s krvavou skvrnou na hlavě rychle dýchá. Žofie si ho užívá.

Petroušek je tady. Posílám platby za energie. Kde budu měnit dodavatele, vůbec nevím, jak s platbami… Dnes jsem se na placení nesoustředila. Hovořili jsme. Radili se. Vybírám něco na červenec. Jak plánuji to své tajemství. Petroušek mi pomáhá s výběrem. Vrčí. Je to moc drahé. Bude změna. Těším se.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-08-zas

Jedu na nákup. Palubní hodiny mi opět udělaly kouzlo. A zas s rozdílem zhruba dvanácti hodin a kousek. 03:10. To je jako ráno kousek po třetí. Ale naskočí: 15:35. Kus po třetí, ale odpolední. 

Jedu do Kauflandu. Do zlodějského řetězce. Mění pravidla. I pokladní mi svěřila, že přišla o peníze, které jí za částku nákupu měli vyplatit. Ne. Zkrátili čas pro vybrání. Hledám kupon.

- Až bude pětistovka, tak stop. Hned si peníze vyberu na další nákup. Protože bych zas přišla s křížkem po funuse.

- Ano, máte to odečteno; vidíte?

Den se žene pod kopyty ohnivého koně nevídanou rychlostí. Petroušek dnes dodělal střechu u mamky.

Siesta.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-08-siesta

- Víš, jak je střecha mírně skloněná od Petrů. Tak jsem si na tebe vzpomněl. Zul jsem si boty, protože se mi to hrozně klouzalo. Je to natřené.

Nabízím mu tvaroh s jahodami. Sama teprve obědvám. Místo oběda jsem ochutnala bagetu. S chutí si dávám k čočce svou fermentovanou zeleninu. Vyprávíme si. Jsem vděčná za všechny chvíle s ním. 

- Peťuš, vůbec nemají kuřecí krky. Koupila jsem dvě křídla.

- Už jsem jim to namíchal. I Mour si dal říct.

Copak hovězí s játry, ale kostičky, to mu moc nejede.

Jdeme zalévat. Péťa mi plní konve. Já obíhám zahradu. Hotovo.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-06-08-lesni

Sbírám malé lesní jahůdky. Je jich po zahradě mraky. Mami, myslím na tebe. Kdybys tu byla, navlékla bych je na stéblo trávy a dovezla ti je…

Klimbá mi hlava.

Dobrou noc!