Ohnivý kůň nastupuje

Dnes začíná rok ohnivého koně. Silný den s nepředvídatelnými silnými momenty.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-02-17-rano-jedeme-na-rozlouceni

Ano. Dnes jsme s Petrouškem vzdali hold na smutečním rozloučení. Silné. Bez hovorů, proslovů. Jen krásná hudba doprovázela momentky ze života. Předala jsem kondolence rodičům, jeho ženě, bratrovi s malými dárky. Na karu klidná atmosféra. Vyrovnaná. Setkání s milými bytostmi. Vzpomínání. Měla jsem příležitost si zavzpomínat i na své dětství. Čest památce zemřelého! Ode dneška už jdeme po nové cestě. Možná po staré, bez něj. Smutek bude vyprchávat. Vzpomínky v srdci zůstanou.

Dnešní den je drak na dny. Únor je měsíc tygra. Startuje ohnivý kůň. Nejsilnější jangové energie. Jang jsou nebesa. Pocity a intuice by v roce koně měly být naším kompasem. Ne to vymyslet, ale tak to cítím.

Leden byl odpočinkový. Rok hada končí. Únor jede. Planety v zákrytu. Výbušné spisy Epsteina. U nás až nyní. Víme o tom několik let. Oheň je světlo. Děje se to. Čemu dá kůň sílu a energii, má potenciál se v dalších letech rozvíjet a expandovat. Ale může se jednat i o to, co nechceme. Je nutno dát energii tomu, čemu chci dát potenciál. To, co budujeme. To, co nám bylo dáno. To, co nám jde. Co umíme.

Každá sezona má energii, každý měsíc, den, každá dvouhodina má svou energii. Při prvním nádechu se adaptuji na energie, které tu zrovna jsou – den, měsíc, rok, dvouhodina, sezona. Tyto energie jsou mně přirozené. Definují mé přirozené nastavení, výbavu, kterou si sem nesu a měla bych ji využívat. A nepřehlížet, abych mohla plnit.

Den zapadlý sněhem. Někteří ho využili k běžkování. Petr obstaral květiny. Linda přijela. Před obědem jsme spěchali na rozloučení s Vitouškem. Po společném obědě hurá do přírody. Zbytky sněhu z dopoledne.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-02-17-cesty-cesticky-zakruty-pesinky

Běžím, nevím kam. Pod nohama mi letí cesty, cestičky, zákruty, pěšinky, stezičky. Myslím stále na tiché rozloučení, oběd. Probírám si v hlavě klidné setkání. Na začátku mi bušilo srdce. Pak se zklidnilo. Tak je to v životě. Tlukot a uklidnění. Poběhala jsem cyklostezku, promenády, mrkla ke škole, zas promenády. Na konci běhu zastavuji nad cestou do pevnosti. Auta nejezdí jen sem tam. Některá odbočují. Ztrácejí se z křižovatky. Tak jako v životě. Právě se ode mě odpoutal jeden pasažér. Už ho nikdy neuvidím. Ale dnes jsem slyšela jeho hlas. Nebyl to jeho bratr. Ale synovec. Trhla jsem sebou. Pak ještě jednou. 

Utíkám domů zadělat na bagety. Až se vrátím z knihovny, bude pozdě.

- Petroušku, až je vyndáš, povlaž je vodou a postav na mřížku. Letím.

Vznáším se nad zemí. Sníh ubývá. V knihovně už začal hovořit mistr o truhlářském oboru.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-02-17-ssr-truhlari

Učební plán přesně stanovuje, co mají žáci zvládnout v prvním ročníku, druhém, třetím. Jaké nástroje a stroje se učí ovládat. Co mě zaujalo, je přístroj na ohýbání dřeva. Thonetova výroba běží dál. Slavná židle č. 14. Na naší škole mají napařovací zázrak. Ohnou rohy sáněk. A protože by stejně zahnuté těžko zvládli, rozříznou ohnutý kus na dva. Velmi zajímavé vyprávění. Líbilo se mi.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-02-17-calounictvi

Slovo dostává mistrová z oboru čalouník – restaurátor. Něco z dějin a stylů. První ročník stráví žáci v truhlářské dílně. Vyrobí si štokrle, jako truhláři, ale jejich deska je polstrovaná. Na Vánoce nesou domů svůj první výrobek. Potěší třeba babičku svým umem. Mořská tráva se používá dodnes. Péra do gaučů a židlí jsou nejpohodlnější a najkvalitnější i dnes.

Slavné židle slavných autorů. Když se objevila židle Halabala, vzpomněla jsem si na seriál Až po uši. Tichoučce se řehtám – Hala bala! Němec a tehdy ještě normální Čermák. Co on mu jen na to odpověděl? Abraka dabra! Válely jsme se s Lindou smíchy. Smích přešel.

Z knihovny jdeme ve třech. Svěřuji, jak u nás pracuje městapo. Starostovi nevadí, že MP není kvalitní. Hlavně tabulkově! Hlavně ty tabulky! Jak nespolehliví jsou úředníci – povídal starosta.

Domů až v ve dvacet. Petroušek dopekl bagetky. Zatápím. Žofka okolo mě pobíhá. Chce se muzlat. Lehám na minutku v Petrouškově studiu na gauč. Vturánu Žofka přiskakuje ke mně. Pozoruji její bílé rámování v ksichtíku. Je spokojena. Chvilku ležíme spolu. 

- Vždyť tě celý den neviděla.

- Kočky už jedly.

- Seš si jistý?

Krájím krůtí prsa na maličkaté kousky. Vařím v hrnečku. Dělím porci Mourkovi, porci Žofince. Přidávám hovězí z lednice. Nabízím bíločervenou směsku. Má úspěch. Zbodly to na posezení.

- Holky, panička vám udělala dobrotu.

Koktejl k večeři sobě i jemu. Za den jsem uondaná, upřemýšlená, uzážitkovaná, unavená. Mezník, kterého jsem se obávala, za námi.

Zvládli jsme.

Dobrou noc!