Okouzlující u maminky i v přípravách na Vánoce

17.12.2019

Tak copak mě dnes čeká? Určitě všechno hezké. Pokud se nesrazíš s blbcem, máš vyhráno. Vyhrála jsem.

Na desátou paní. Jsem myslela na devátou. Máme se rády. Slovanka. Na kole přijela. V takové vlezlé zimě. Vždy ji vozí manžel. Pěkně vyšly výsledky. Drží se. Tak ještě rady, jak přes Vánoce užívat a v lednu mít stejně nebo méně.

Jdu zadělat na těsto. Ve dvanáct další paní. Nedůvěřivá.

- Prosím Tě, vezmi si raději dvě pixly, ať ti to vyjde přes Vánoce.

- Ty to říkáš jako normálně.

Řehtám se. Pro mě je Herbalife opravdu normální.

Za maminkou. Vezu v košíku zničený stromeček. Jak jsme se dohodly s Ivou. Zítra ho vezme k nakouknutí synovi. Skvělý elektrikář. Nevěřím, že je kouzelník. 

Volá Petrouškův strejčínek. Děkuje za balíček. Vyprávím mu o černobabě. O pravdě. Strejčínek souhlasí. Ano, naši vojáci nemají v cizině o pohledávat. A na Vánoce mají být lidé spolu.

- Irenko, řekla jsi jen pravdu!

V DD maminka sedí s ostatními ve fukárně, chtěla jsem říci v hangáru, teda - v jídelně. Pečovatelky mají zrovna přestávku. Irenka slouží. Profesionálka. Citlivá žena se srdcem na pravém místě. Ukazuji jí přetrženou šňůru světelného řetězu.

- To se přece přetrhnout nedá.

- Jak vidíš, tak dá. Ale už mám plán.

Zkoumá, kroutí hlavou; i já kroutím. Můžeme si hlavy vykroutit. Nerozumíme. Nechápeme. Nic, karma je zdarma. Už se vaří voda...

Ptám se, jestli si pamatují, že jsem včera uvízla v koloně. Někdo ano, většina ne. Znovu líčím svou včerejší cestu tmou za maminkou. V Holohlavech, vedlejší vesnice, se stalo neštěstí. Dodávka předjížděla nákladní vůz...

Pouštím koledičky. Zpíváme je. Ptám se, kolik kdo měl dětí, jak se jmenují. Paní K II ubezpečuji, že její synové jsou v bezpečí, dobře vychovaní a že i pan starosta... Pak každý řekne, jakou profesi měl převážnou část života.

- Víte, až bude odpovídat maminka, tak určitě řekne, že dělala na poli.

- No, na poli. 

- Ano, maminka odpovídá dle předpokladu. - Ale tak to není. Nejprve pracovala tam u nádraží, jak byly ty velké houpačky - nádrže na mléko - v mlékárně, potom hledala kazy na látkách, u toho studovala, po maturitě začala pracovat u vojáků.

- Mami, tak kde jsi pracovala? 

- No u vojáků. 

Anička:

- Já jsem dělala v kadeřnictví. A pak jsem pracovala taky u vojáků, jak tam opravovali stroje... 

- Na raketové základně na Novém Plese?

- No, zapisovala jsem auta... 

- Na vrátnici?

- Jj, na vrátnici. 

Okolo stolu už vím, kde kdo pracoval, kde se kdo narodil. U jedné paní si nejsem jistá její profesí; musím se zeptat. Povídání prokládáme zpěvem koled. Pozoruji Irenku. Jde k pilotovi. Už neslyší. Ačkoli: prý selektivně. Co potřebuje. Řehtám se, neb i maminka vidí a slyší, co je potřeba. Ptám se, co by si dali k večeři. Vymýšlíme jídla. Sestřička jde kolem. Napovídá nám:

- Debrecínka.

Ptám se, jestli vědí, co je debrecínka. Zapomněli. Irenka se letce ptá:

- Máte hlad?

- To mám už dávno. :-) 

Směju se. Letec dodává:

- Tady nejde o hlad.

Cení zuby na Irenku. Byl to šarmantní rozšafný muž. Dnes upoután na lehátko... Jeho žena mi vyprávěla, jak žili šest let v Libyi. Učil létat tamní piloty. Irenka reaguje na jeho zuby:

- Jsou tam! Ještě jsem vám dala rohlíky, co vám přinesla manželka. Máte žízeň? Tady máte pití.

- Neupadlo mi něco?

- Nic vám neupadlo...

Všichni mají dnes ke svačině pitíčko. Docela miniaturní svačina. Pak jim dají k večeři kalorickou tlačenku, aby dohnali kalorie; dnes lehčí varianta - debrecínka.

Jak si tak povídáme, odkrývám další kapitolu ze života paní Aničky. Minulý týden mi vyprávěla, jak Němec zastřelil při zákazu vycházení Valušku Dvořákovou. Asi ostřelovač. Z takové dálky se trefil přesně. Dnes by se uplatnil na Majdanu.

Paní Anička měla rodiče. Ti byli školníky v mojí mateřské škole.

- Paní Aničko, chcete říci, že Jéňa je váš syn? Mám ho v mobilu. Někdy mi chytne rybu. On asi před pěti lety ovdověl.

- No, nechtěl tehdy s nikým mluvit.

- A vaše maminka pak ve školní jídelně odebírala a smetala talíře...

Anička září, že jsem si vzpomněla.

- A váš pan manžel měl něco s vodou. Odepisoval ji?

- No, hlavně to byl hrozný děvkař. Víte, přinesla jsem mu do nemocnice, on byl na operaci očí, věci. Oni mi řekli, že si ho odvedla jiná paní. Ta byla tak šeredná!

- Tak se potrestal sám. Takovou krásnou ženu opustil... 

- Asi byla šikovná jinde. :-)

Vypráví, jak se dala rozvést. Umřel mladý. V padesáti osmi. I maminka si vzpomněla. Vyřizuji ji sobotní pozdravuji od sousedky ze zahrady sousedící s naším pozemkem. 

Telefonujeme Jéňovi... A zas zpíváme. Hodinka a půl uběhla v milých energiích. Když chválím Jéňu jako hodného člověka, Jaruška se usmívá:

- To já ráda slyším, když je někdo hodný.

Paní K II se připojuje; i ona ráda poslouchá, že je někdo hodný. Už se roznášejí léky. Zdvihá se provoz.

- Tak miláčkové, bylo mi tu s vámi hezky...

- Nám taky, to bylo hezké.

- Zas přijdu. A zase si zazpíváme.

Měla bych to vzít přes banku. Už se mi nechce. Zítra je taky den. Petrouškovi něco dobrého. Chystám si vál. Těsto na ledovky. Těsto linecké. Těsto vinné.

- Máme dost. Víš, že jsem přivezl od paní z Velichovek.

- Vím, ale já si chci pohrát. Dám to do mrazáku a na Velikonoce jak když to najdeme. :-) 

Peču vinné. Křehoulinké. Obaluji ve svém vanilkovém cukru. Včera jsem si namlela, vyrobila. Cítím v domě nádhernou energii. Včerejší opatření pomohla. :-)

Micinka tluče na okno. Její černá dcera odchrupuje v mé pracovně. Micicindě musím umýt zablácené tlapky. Nelíbí se jí to. Nakrmit.

Jdu spát. Ráno je taky den.

Bylo tu dnes moc krásně. Temno. Letadla hučela jak zběsilá. V poledne dívadlo se sirénami. To jsem nepochopila. Ono v té Ostravě to prý bylo jinak. Necháme se překvapit. Pravda vyplave...

Ještě vypnout purpuru. Přiložit jedno poleno. Pohladit obě čičiny...

Dobrou noc!