Oldřichům k vibraci jejich jména všechno nejlepší!

Krásná nedělenka. Dnes by slavil svůj svátek můj taťka. Oldřich. Krásná vibrace. Kde jsou doby, kdy lidé slavili své jméno, svůj svátek?! Scházeli se. Radovali se. Znali den, kdy mohou oslavit svou jmennou vibraci. Představuji si jméno napsané v oblacích. A zní! Tenhle systém ničí naprosto všechno. Naše zvyky, naše obyčeje, dobré mravy, psychiku lidí, dětí, obchodní značky - ty už neplatí, naše lesy, státy - náš zmizel. Jsme na dně. Huráá! To značí, že jsme před startem vzhůru. Kdo je připraven, není zaskočen! Systém se dá rozvrtávat malými činy. Třeba tím, že se vrátíme k oslavám všeho, co se dřív slavilo. Určitě ne Dne boje za mír. To ne. Takovéhle debility neslavím. Boj a násilí určitě podporovat nebudu. Věřím, že přichází nová doba, kdy lidem ubydou starosti, přibude rozum, naskočí zase IQ, a bude čas na oslavy. Třeba Den navýšení IQ!

Ještě k etymologii jmen a slov. Etymologický slovník většinou píše - z latinského, ze starogermánského, z řeckého. Tak s tím už většinou nesouzním. Kde je doloženo, že tu byla nějaká latinská románská říše? Ještě v 18. století Encyklopaedia Britannica ukazovala mapy největší říše světa Tartárie. Ne Tramtárie, zkomolenina slova v mém dětství používána jako nějaká moc vzdálená země. Právě nějak asi tak před dvěma sty padesáti lety někdo přepisoval dějiny světa, tvořil nové osnovy, zmizla volná energie, zaváděly se nové drahé technologie nevýhodné pro planetu a lidstvo. Navíc devastující Zemi. Tedy ne Říše římská, ale slovanská!

Prolhaná nedokonalá teta Wiki:

Mužské křestní jméno Oldřich pochází ze starogermánštiny. Původně se užívalo jako jméno Uodalrých, ze kterého se posléze vyvinula jména Ulrich a Oldřich. Jména se překládají jako "bohatý vládce", "bohatý panovník", příp. "bohatý dědičnými statky" − ze slov "uodalo" ("dědičný statek") a "rîch", dnes "reich" ("bohatý"). - To je teda germánské slovo to uodalo. No nic, nechci být dál klamána. Vím své o praslovanštině. Tyhle informace se derou na povrch až v poslední době. Dřív to bylo všechno z ostatních jazyků, jen ne ze slovanského. Dnes už vím.

Nedělenka. Volno. Že bych si dnes nakreslila a vystřihla tu lucernu a stromeček, jejichž šablonu jsem vyžebrala ve škole? Advent se kvapem blíží! Bratru za devět měsíců je tu. Ne, nebyla chvíle.

Mixuji si koktejl a zaplouvám rychle zpátky do teplého sarkofágu. Linda vzhůru. Péťa někde vtahu. Zahrada bílá. Krásný odlesk sněhu v ložnici. Usínám. Zrzatá chlupatá drzá milovaná příšera běží chodbou a vyzpěvuje. Říkám si - Linda ji pustí. Kočka nejdřív potichu, pak hlasitěji, jasně - pak volume nejvíc doprava - dává najevo, že má záměr: PUSŤTE MĚ VEN! Tak - kdo s koho? Koččin hlas se někam ztratil - asi Linda nevydržela.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-02-20_Cicandy/

- Prosím tě, proč jsi nepustila Zrzku ven hned?

- No, říkala jsem si, aby panička vylezla.

- A všimla sis´, jak drzoun seděl na prahu ložnice, řvala mi do místnosti, ale dál nešla?

Řehtáme se. Několikrát jsem po ní házela polštářky. Možná výcvik zabral. :-)

Péťa je tu. Dávám mu přečíst svou včerejší retrospekci. :-)

- Péťo, mé první uvítání človíčka na planetě bylo u Stellinky. Nella říkala, jak často si text v jejím dětství pročítaly a povídaly si o dni, kdy přišla na svět. Pak jsem mnoho uvítání napsala pro hodně dětí z příbuzenstva i z našeho domu. Jak se dítě narodí, dostanu zprávu, obrázek, hned si sedám k počítači, zapisuji počasí, náladu ve společnosti - tedy co se stalo v kultuře, politice, ve sportu, v hospodářství, na planetě, v rodině... Zaznamenávám váhu, délku, někdy připojím fotečku z porodnice. Ten den zůstane oslavou vtělení nové bytosti na planetu Zemi. Říkají jí Terra. Kolik hvězdných semínek sem ve třech vlnách už přišlo? Kolik duší se obětovalo? Je to někdo z mého okolí? O někom si to myslím. Děti - naši budoucí učitelé a zachránci. V poslední době jsou to prý roje duší, které chtějí okusit inkarnaci tady u nás v pozemských podmínkách při vzestupu lidstva do vyšší dimenze. Budovatelé nového světa. Často se mi stává, že se přistihnu, jak přemýšlím o malém dítěti, co mi dává, jak se od něj učím... Myslím, že znám některé nelidy - mamka říkala: To je nelida. Proto nelidy dle vzoru předseda. Nebo nějaké hybridy. Ty si neumím představit. Ale chladnokrevné roboty - to jo, to znám. 

Péťa je vždy supervizorem před vytištěním takového přivítání, zdravice. Radím se s ním, jestli jsem na něco v tom dni nezapomněla.

Škoda, že jsem Péťova tatínka znala jen z dálky. Když přijel k našim sousedům Hrobským. Moudrý člověk. Ochotný, udělající, soucítící, pracovitý. Krásný muž. Používám mnoho jeho výstižných průpovídek. V tomto okamžiku mně napadá: Samochtějícímu se křivda neděje. :-) :-) :-) 

Petroušek ještě jede pomoci s nějakou studní někam. Za chvíli volá, že tam stojí, ale nikde nikdo. Volám majitelce. Nebere. Volám synovi. :-) Je v práci. Nechávám to koňovi.

- Peťuš, víc neumím.

Asi za hodinku je zpátky. Pán si prý popletl chalupu a byt.

- Peťuš, jak si může poplést chalupu a byt?

- Normálně. Včera povídal, že dnes v jedenáct půjdeme na tu studnu na chalupu. A tady ti posílá medovinku.

- Ó, óóó! Děkuji!!! :-) 

Udělala mi radost. :-)

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-02-20_Varenicko/

Napadlo mě, že dnes na odlehčení upeču Herbalife lívance. Péťa byl prý doma buchta. Měl rád všechno sladké. Muzloňovi chystám banánové z ovesných vloček s protein drink mixem. Navrch míchám tvaroh s citronovou kůrou, vanilkou. Zavděčila jsem se jemu i Lindě. Jsou syté. Moc syté. Navíc žádná mouka. Jasně - navrch zbytek jahodové a našla jsem meruňkový džem. Ten se mi povedl! Kousky meruněk - to já ráda koušu. Nebo kousky jahod - při vaření do každé skleničky naliju.

Čtu v naší nutriční telegramové skupince Mé lepší já, jak někdo rád jí. Jdu tvořit koule Raffaello.

- Teď mi sem nechoďte! Jdu točit.

Chystám si tvaroh, hrneček mletého kokosu, karob na obalení, mandle, protein drink mix původní. Je sladší než veganský. Nechce se mi dát změknout med. Přidám o odměrku víc PDM. Koule se dají obalit v kokosu i karobu. Pozor na kvalitní tvaroh. Aby měl hodně sušiny.

Odpoledne profičelo, ani nevím jak. Holky jedou do Phy.

- Tak Kitty - přijeď zas!

Ani jsem nedostala drápem při loučení. Už je otrkaná. Chodí blízko Moura. Prská a nadává, ale neutíká. No, někdy maličko zmizí po anglicku. Statečná.

Odjely. Lije. Ranní bílá krása vzala za své. Beru prkno, jdu žehlit včerejší várku z pračky. Mám pro tento týden hotovo. :-) U žehlení si pouštím Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli. Koukám, koukám nějaké monarchistické tendence v hobby pořadu. Doba císařpána. Pan premiér se paktuje celá léta s rakousko-uherskou šlechtou. Taky s Berndtem Posseltem. Slouží NWO - dává ruce do kosočtverce jako bývalý ministr zdravotnictví, jako Tchajvanec a jako mnoho dalších možná nelidů v čele naší LTD company... Pokud lidí, pak zaprodaných. To je vedlejší. Už to není důležité. Doba se nachyluje. Co mě dostalo, je závěrečný rozhovor s nějakým odborníkem:

- A tak nám pane doktore řekněte, měli Češi císaře Franze Josefa rádi? Byli v císařství spokojeni?

Kladná odpověď mě nenechává na pochybách o tendenčnosti apolitického pořadu. Ty vorle! Hlavně že doba temna, žalář národů! Pojmenování vystihující radost žít jako rabové v rakousko-uherské oprátce. Proto oni snižovali IQ. Aby divák věřil, že je to pravda a aby hlavně nepřemýšlel. A aby tedy na to přemýšlení neměl čas, tak odvedeme pozornost strachem z války.

No nic. Nebudeme se čílit. To škodí zdraví. Blbí blbými zůstanou, chytrých je málo, hloupé jako by s nebe shazoval.

U nás doma se ještě taky říkalo - blbost s ním tříská. Ale to byli oproti dnešku ještě chytří lidé!!! Měli selský rozum, úsudek a odhad, uměli číst, psát a počítat. Tehdejší a dnešní blbost se nedá s dneškem srovnat! Já si pořád říkala, jak oni to sníží na těch osmdesát devadesát. Normálně. Rafinovaně. Vcelku rychle - během třiceti let - HOTOVO. 

Řídím se maminčiným: Raději s chytrým tratím, nežli s blbým nabudu.

Dobrou noc!