Optický

Připadám si jak v metru. Okolo mě běží ráno, slunce, poledne, oběd, nákup, odpoledne, večer - lusk. Hotovo. Další den na odškrtnutí.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-08_Kocicaci/

Tygři nebyli vidět. Otevírám dveře do zahrady. Tichoučce volám Zrzečku. Nemusím se obávat. Ve dveřích ji předběhnul Mourek. U něj jsem stále v rozporu. Nechci ho vykrmovat, ale vždycky mě přesvědčí. Umí hezky loudit. Jen se smutně dívá. Dnes dostal asi ráno od Péti. Pak ode mě. Chytil ho rapl radosti. Honili se se Zrzkou domem. Sám se proháněl. Drzoun. Na chodbě pod lavičkou mám košíky. Chtěl jimi proběhnout. Břicho ho zastavilo. Uvíznul. Všechny je pokácel. Mour tlustý. :-) 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-08_Varim%2C_smazim%2C_pecu/

Plán za dopoledne splněn. Nestihla jsem žehlit. Ale upekla jsem éňo ňéňo chlebíček. A banánové lívance. Teda - banánová formule ani banán tam nejsou cítit. Jen hodně zasytí. Sníte jeden a dál už nic. Mám ráda přičmoudlé. Letní vaření marmelád v zimě ocením. Dnes mám tvaroh s vanilkou, c. k., rozinkami. Rozdělávám skyr. Pošmákla jsem si. 

Nesleduji meinstream. Nejsem vyznavač svaté bedny. Hledám, čtu, bavím se s lidmi odtamtud, naslouchám. Porovnávám. Tvořím si obraz. Nakonec se s údivem přesvědčím, ó, jak velká kjava jsem. Rapidně odlišný názor od těch, co se klanějí oltáři svaté bedny. Mám jiné vidění světa. A zprávy... Utíkající před válkou s dlouhými nehty, řasami, v pěkném oblečení. Odmítají použité věci. Nechtějí bydlet mimo Phu. A vyžadují hotel. Hotel? Jo, dají ti najíst, nemusíš uklízet, převlečou, nemusíš prát. Super. Já bych teda chtěla byt. Moji milovaní emigranti Zlatka a Pavel nechtěli být v táboře. Zlatka psala, jak se budou stěhovat do domu, který stavějí. Pavel psal, že si nemohou vybrat  z motivů na kachličkách. Tady byl jeden motiv. Bílá. A kachličky nebyly. Paní tchýně někde splašila půl kachličky. Ale růžové! A to nikdo neměl. Ani rozměrové půlky, ale ani růžové. Toužila bych po bytě. Bydlet ve svém. Vařit, prát, chodit do práce, do školky pro děti. Mám to v hlavě jinak. Zkrátka mé vidění světa je odlišné od lidí, kteří denně mají mši u černé krychle. 

Čím to asi bude? Moje brýlky jsou už týden v opravě u bezpečné a skvělé optičky, tak se dívám nějak jinak.

Apropos! Jsem fakt tak nechápavá, když jsem ve čtvrtek běžela se svými drahými fleurkami do oční optiky, kde mi řekli - tyhle obroučky my nevedeme? Nechápu. Nerozumím. Mozek nebere... Jak se to ještě říká? Je to obchodní? Kdysi jsem slyšela, že dobrý řezník je ten, který když mu dojde, běží pro jitrničku ke konkurenci a ještě cestou půjčí lavici a stůl, aby si zákazník u něj dobře pochutnal. Jo, to platí i pro mě. Takhle se chová dobrý obchodník. Vyhovět pro spokojenost zákazníka. Zázraky dělám do tří dnů, nemožné ihned. Dnes jsem se ubezpečila, že jsem to před týdnem chápala dobře. Jen se jim v optice nechtělo hnout zadelí. Proč taky? Se svými drahými obroučkami jsem jim nechala hezky vydělat na vrtaných sklech. Nevím, kolik jim zbylo z těch asi šesti sedmi tisíc za sklíčka. Shrábli a táhni. Každopádně vím, že jsem jim dala svou energii. Ukázali, že neumějí. Energie má plout nejen jedním směrem. Tak jsem byla jednou za kjavu. To je za život víckrát. Malé hezké poučení. 

Drby z malého nejmenovaného městečka. :-) Nejmenuji, husy by se mohly rozkejhat. 

Ty obroučky jsem si asi rozbila sklápěním hledí na lyžovačce. Šroubeček držel. V optice (tady u nás jedna vedle druhé nemožná!!) mi ho ulomila; brýle dala v součástkách do pytlíku. Prý se šroubek zlomil! Mozek nebral. Bylo to na ránu mezi oči. Jenže tohle nepoužívám. Ani nakopání do zádele. Snažím se vykomunikovat. Snažím se držet formu, vibraci. Prostě se snažím. Ale pamatuji si. A NIKDY NEZAPOMÍNÁM. NIKDY! Tihle už ode mě neuvidí ani korunu. Řekli: 

- Tuhle firmu nevedeme. Kde jste to koupila? 

U jejich předchůdců. U skel se teda vůbec neptali, kde jsem rámečky koupila. Hned v ten den odesláno jejich předchůdcům. Evě.

Dnes mi optička Eva volala; z jiného města tady u nás. Šikovná. Znám ji od prvopočátku, co tu začínala. Eva. Poctivá. Svědomitá. Příjemná. Milá. Obchodnice. Když mi vyráběla první i druhé multifokály, to bylo měření. Stále a stále se ubezpečovala, že má fixem křížek udělaný na pravém místě. Eva. Vzala si mého kuchaře. Kluka z mé první třídy oboru kuchař číšník na učilišti. Ó, skvělí, vynikající, inteligentní klučíčci. Rošťáčci roztomilí. Miluji je. Jednoho vedle druhého. Eva svého muže zasvětila do optiky; vyučil se u ní v druhém oboru. Inteligentní. Uměl si vážit zákazníka. Obchodník. Šikovný. Šikovní. Oba. Měla jsem je ráda. Pak přišla nemoc, nestíhali dva obchody; zdvihli kotvy; drželi optiku už jen ve svém městě. K mé lítosti. On se z toho dostal. Dobře zvládnul. Na našem srazu v říjnu kolik - 2019? - už byl jak rybka. To je ten, jak se svým spolusedícím - taky nadmíru inteligentní kluk, říkejme mu Grýňák - velmi často první hodinu na češtinu chyběli. Vyhrožovala jsem jim. Vymýšleli si fantasmagorické omluvy. Třeba u závor čekali, až pojedu okolo. Měli zdvihnutou kapotu. Posunčili rozhazováním paží bezmoc. Nevědí, co s tím je. Projížděla jsem okolo. I já posunčila. Hrozila jsem zaťatou pěstí pod bradou. Když mi zmizeli z očí, usmívala jsem se. Tak tvůrčí. Po letech mi Grýňák někde na horské chalupě ve Velké Úpě u baru povídal, že kvůli mně začali dávat krev. :-) Jak, kvůli mně? - No, aby měli na tu první hodinu omluvenku. Stejně všechno zvládali s přehledem. Kdyby nelajdačili, tak s trošku větším přehledem. Moji milovaní. Tak tedy Eva dnes volala. Zrovna jsem šla mezi Lidlem a Kauflandem parkovištěm. Kabelka se zvonícím telefonem na rameni. V ruce taška s nákupem. V druhé ruce balíček s játry, balíček s krůtím masem na řízky. Fakt obložená. U vozíkům se mě mladá paní ptala, jestli nemám pětikorunu. Řekla jsem jí, ať si můj vozíček vezme. Že taky někdy žebrám. Hezky se usmála a řekla:

- Já vám dám korunky.

A na krabičky s masem mi nasázela pět korunek. Chtěla jsem jí tu pětikačku darovat. Jen tak, pro radost její i mou. Ale jí šlo jen o pět ká čé vcelku. Nesla jsem tedy jak akrobatka těch pět korun na dvou krabičkách. A když už jsem je dostala, nemínila jsem hýbnout s rukou a rozsypat je po asfaltu. Naskládala jsem věci do kufru. Volám zpět. I ona volá zpět. Volám znovu. Má obsazeno. I ona volá a obsazeno mám já. Myslím, že je nějaká dohoda. Nemám volat. Zvonění zopakuje znovu volající. Zaplula jsem s košíkem na WC. Tam je klid. Hezky se tam telefonuje. 

- Už se slyšíme?

- Ano, hezky zdravím, Evo!

- Tak paní Hrobská, chtěla jsem se zeptat, totiž - nosníček by stál moc peněz. Asi tři tisíce. Tak jsem to poslala do speciální letovací firmy. Tam neletují plamenem, aby nespálili kov, ale jen ťuknou. Je to speciální dílna.

- Evi, to jste moc hodná a ochotná.

- Ale bude to stát se vším všudy i s poštovným asi tisíc korun.

- Souhlasím. Ale vy sem pojedete.

- To zařídím. Pošlu to po B. Jezdí tam k paní XY.

- Jo, tu znám. Dělá papíry. A Evi, chtěla jsem se zeptat, to nemohla ta kačena v té optice udělat totéž?

- No oni nevedou fleurky.

- Na to se neptám. Míním zavolat do té speciální letovací firmy.

- Jo, to mohla.

- Aha, tak to já jí to tam půjdu nahlas oznámit. Mohla to udělat, ale nechtělo se. 

- Majitelka je na mateřské.

- Takže si myši dělají, co chtějí, co?

- Asi tak. Chtěla jsem říci, že jsem v prosinci porodila třetí dítě. Tak se B. konečně dočkal hošíčka.

- To gratuluji! A moc! A děkujeme za malého Slovánka. Ať jste všichni zdraví!!

- Zachovejte své dobré energie, vykašlete se na ně. Já to zařídím.

- Máte pravdu. Nakrmila bych hydru. Jo. Pořád se upomínám, držet vibraci. A kdykoli chci klesnout, hned mi to někdo včas připomene. Tak to moc děkuji. Stačí jen ťuk. Kašlu na ni. Jen jim nedonesu už žádné peníze. Má energie poteče zase k vám! Asi před dvěma třemi lety jsem mamince chtěla pořídit nové brýlky. Peněz měla dost. Šla jsem do optiky naproti. A myslíte, že optička by se namáhala jet k bezmocnému do DD? Vždyť by si cestu napočítala! Ne, zákazník musí přijít do provozovny. Druhý den jsem tam šla, sebrala tisícikorunu zálohy a tradá pryč. Ani řetízek k brýlím bych si u nich nekoupila. Ani kolo o jejich zeď neopřela. Evo, máte ve mně opět zákaznici.

Vykorejdila jsem vozík do obchodu. Hned se mi radostněji nakupovalo. Tak tak to má být. Pomáhat si. 

A já jdu spát. 

Dobrou noc!

P. S. Dnes jsem dostala přání od mužů. Krásné, dojemné; vážím si, že někomu cizímu stojím za to, aby mi popřál. Ženy dnes tichoučce slavily svůj svátek. Den žen. Den ŽEN!  Zachovatelek rodu. Matek. Sester, babiček, taky tchýní... Jaké role zastáváme? - Ženské a mužské energie v nás k sobě patří tak, jako ženské energie a energie našich mužských protějšků. Nic mezi tím! Všechno nejlepší, ženičky z mého okruhu!