Oříškovo-burčákový
Jaro, léto, podzim, dožínky, vinobraní, Hubertova jízda, Dušičky, očekávání... Koloběh světa jako jízda na kolotoči. Dobře se drž, připoutej se, jedeme z kopečka. U toho zdraví, opatrnost a ostražitost, lásku, světlo nejen nad hlavou, dobrý došlap, netlačí botky, milé lidi, zdravý rozum a MÍR!
České zvyky, tradice a pranostiky - ilustrace která baví https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-22-podzim-ve-14-hodin-44-minut
Podzim vchází do dveří, žloutne listí, den se krátí,
nikdo ani nevěří, že už krásné léto končí,
podzim vchází do dveří.
Ze stromů se hrušky smějí, jablíčka jsou červená,
podzim, ten z nás pro každého na zahradě něco má.
Podzimní rovnodennost neboli astronomický podzim dnes nastává v 14 h. a 44 minut.
ilustrace: Josef Lada, zdroj kalendář
Je tu. Přišel už před týdnem. Lilo, fučelo, voda někde ničila, co mohla. U nás ne, řeky se vařily v korytu. Lilo, lilo. Zima bylo. Ale povodně u nás ne. Cože? Že to bylo osévání mraků? Jo, něco jsem slyšela. Ale tohle nebylo oséváním, to bylo něčím jiným. Dle map na sítích.
https://www.youtube.com/watch?v=58cTgroOXGc&t=2179s
Ráno jsem si poslechla pana Radovana Dlúhého. Nezávislý badatel, odborník na počasí a jeho ovlivňování, pracoval v zahraničí. V novém rozhovoru odhaluje zajímavá fakta o ovlivňování počasí, která jsou podložena vědeckými studiemi. Naposledy byl odejit z Univerzity Palackého. Hovoří nejen o osevu, ale i o radarech. Jak se to nazývá? Chemicko biologická cesta. Jde o výsev z letadel nebo výstřely patron vinaři, aby nepadaly kroupy. AVČ o tom před deseti lety psali, mluvili. Teď prý už ne. Na olympiádě v Číně vystřelovali rakety s různými složkami nad Peking. Hovoří o tom, že už oficiálně na Novinkách otevřeně psali i s fotkami vnitřku práškovacích letadel. Letadly, generátory, raketami. A pak je cesta ionizování mraků. Frekvencí ionizují mraky. V Dubaji se jim to nějak vymklo. Tam měli povodně. A pomocí elektromagnetických vln směrují atmosférické řeky. Už delší dobu je ionosféra ovládána a ovládnuta. Jakýsi doktor Wolker píše o H.A.A.R. P., že cílem Harpu bylo ovládnout ionosféru a tohoto cíle bylo dosaženo. A to bylo prý už tak v r.2015. Tedy armáda může ovlivňovat ionosféru. Využít energii, kterou mohou posílat zpět na zem. Jenže to je jejich know-how.
Řízení solární radiace může mít zpětný vliv na zahřívání – tedy na globální oteplování. Nejde jen o ovlivňování počasí, ale o ovlivňování klimatu. Nemohli jsme hypoteticky změnu klimatu ovlivnit my tím, že jsme ho ovlivňovali? Radovan zjistil, že během 50-60 let se vlády, koncerny snažily pomocí sazí Arktidu roztát. Tak co? Králičí nora nás vede hloub a hloub.
Vracím se. Tak tedy před týdnem se tu podzim blýsknul. Hned od pondělí teploučko. Celý týden se léto drželo poctivě posledních dnů babího léta.
Dnes první den podzimu. Na zdraví! Prý jedena strakaté kobyle. Už není léto. Vítáme babí léto. Držme si ho co nejdéle to půjde. Protože pak vskočíme rovnou do zimy. Letí to. Letí.
Petroušek mě nechává dospat. Pracuje vzadu v zahradě. Vyváží harampádí. Naposledy dnes u nás pod lískou byla rozrolovaná tatínkem vyrobená roleta. Jeho důmyslné zařízení měla chaloupka na všech oknech. Už jen na dvou. Důkaz tatínkovy zručnosti dnes zmizel na smetišti dějin.
Dívám se do telefonu. Usínám. Najednou stojí ve dveřích.
- Spíš?
Co odpovědět? Jsem vzhůru. Jasně, že když spím, neodpovím. Vstávám.
Kočky. Snídaně. Svačina pro Petrouška.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-22-orisky
Sedám k pařezu. Beru koš lískových kulatých. Placatý křemen. Tluču, tluču. Mlátím. Ťuk! Ťuk! Cvak. Košík s plnými se vyprazdňuje. Košík s jadýrky se plní.
Jdeme obědvat. V parku jsou slavnosti vína a burčáku. Petroušek má napáto na fotbal. Tvrdí mi, že tam viděl pět stánků.
- Jo? A tady na Fb píšou, že to někdo moderuje. To je zvláštní.
- Pouštěli tam jen reprodukovanou hudbu. Ne, fakt. To bych ti řekl.
- Ale povídals´, že jsou lidé na náměstí. Deset. Ale slavnosti je v parku.
- No, v parku. Jel jsem kolem.
Nemohl jet kolem. Přes most se nejezdí. Ještě zkouším:
- A já jsem myslela, že bychom se tam šli podívat.
Marný pokus.
- Já víno ani burčák nepiju.
- Já taky nepiju pivo. A šla jsem se tam loni podívat.
Mlčí. Ví, co chce. Takhle to je třicátý šestý rok. Vždycky si vytlačí svou vůli. Kdyby se mi chtělo, jdu se tam mrknout sama.
- Tak mi kup burčák.
- Vždyť jsem se tě prve ptal.
- No. Tak teď jo. Já jsem tam chtěla jet.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-22-jsem-sama-doma
Petroušek odjíždí. Asi mu to neštymuje časově. Odbíhám do
domu pro diář. Chtěla jsem se zaregistrovat na prohlídku jedné vily. Točila se
tam scéna z Musíme si pomáhat. Byla jsem u toho. Tam se odehrála větička s jazykolamem.
Köpka klepla pepka. Nebo Köpkeho klepla pepka? Vím, že se tam někoho chytl
smích a ne a ne a ne tu scénu dotočit. Rodina Ettrichů. Včera jsem se dočetla,
že rodina toho jména podnikala i ve Svobodě. To bude jeden rod.
Wikipedie:
V parkové části areálu jaroměřské továrny stála rodinná vily továrnické rodiny Ettrichových od roku 1873. V roce 1903 prošel objekt zásadní přestavbou podle architektonického návrhu Františka Plesnivého. K této rekonstrukci ale chybí dokumentace a je tak obtížné stanovit míru zásahu. Lze předpokládat, že rekonstrukce byla zaměřena především na interiér domu.
8. července 1880 vilu navštívil císař František Josef I. – tato událost je připomínána pamětní deskou ve vstupním vestibulu.
Od roku 1958 je vila kulturní památkou.
Objekt aktuálně slouží jako administrativní budova textilního závodu Juta. V roce 2000 se v interiérech natáčel film Musíme si pomáhat.
Všechny časy obsazeny. Tak to jsem si ani pro diář nemusela chodit. A hele! Na trávě dvoulitrovka od burčáku. Kde se tu vzala? A podívejme! Jeden a půl litrovka na stole. Petroušek tu byl. Pravděpodobně je v parku program. Zmizel. Než se vrátí, bude zapomenuto. Budiž.
Na FB máš fotku z nějakého roku a máš doplnit a dnes. Před čtyřmi lety jsem psala, aby lidi nechodili na falešné testy, že zvyšují nemocnost. Co bych tam dala dnes? Aby vzali rozum do hrsti, protože bez zákona o hmotné zodpovědnosti se jen střídají prasátka u korýtek. Zklamání, naděje. Zklamání, naděje. Teď republika zmodrala. Před nedávnem zfialověla. Ty vorle, proč jsou lidi tak stupidní? Copak to nechápou?
Začíná foukat. Jdu domů. Čučím do van drive. Mažu, mažu, mažu staré fotky. Čím víc mažu, tím víc mi píšou, že mám obsazeno 101%. 102% Ty vorle! Vyhrožují, že nebudu moci přijímat maily. A tak mažu, mažu, koukám, jak jsem vypadala dávno, dávno tomu již. Pár fotek vybírám na FB jako inspiraci. Zdravá výživa + pohyb = zdravé tělo.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2009-2024
Od listopadu 2009, přes květen 2014, říjen 2014, listopad 2014, květen 2017, Silvestr 2018, březen 2023 až k srpnu 2024. Výživa se všemi mikro a makro živinami má něco do sebe. Prozdraví, odplaví tuky, proštíhlí, tělo se stane pohyblivější. První obrázek o 15 let dřív. S Herbalife postava i obličej nabrala změnu k lepšímu. Den co den je součástí mé stravy Herbalife. Neznám jinou snídani, většinou i večeři.
A zas mažu a jakoby hrnečku, vař! Fotek přibývá. Mažu. Zdvojují se. Znovu mažu. Usínám. Probouzí mě zima. Á, Petroušek je tu. Turista přijel s mlékem.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-09-22-i-tady-se-pracuje
Žofie celý den pracovala na křesílku svého páníčka. Mourek se vyhříval na úzkém proužku slunce, který si dobře vyhlédl.
Další korálek ze šňůrky roku je pryč. Doplnil svou barvičkou vzorek korálů. Rok se přehoupl tak daleko, že za tři měsíce tu máme Štědrý den. Letíme raketovou rychlostí.
https://www.youtube.com/watch?v=58cTgroOXGc
V posledních letech měním názory. Čím víc vím, čím víc čtu, sleduji, porovnávám, tí víc přehodnocuji. Např. naši rodinnou šablonu – lapidárně vyjádřeno maminčinou větičkou – ty kudly komunistické. Nenáviděla jsem vše, co bylo ruské. Najednou jsem na druhém rameni osy 180°. Miluji slovanství, Slovany, zajímají mě staré krásné tartarské stavby; jejich technologie výroby tepla, světla, pohonu. Zvony, které léčily ve spojení s vodou. Ráda rozkrývám dějiny světa, zjišťuji, jak nám lhali na obou stranách železné opony.
V posledních pár letech jsem si náhodně poslechla pár rozhovorů se zesměšňovaným politikem Miloušem Jakešem. Už to jméno Milouš. Nenarodil on se v Brlohu? Ne, píšou České Chalupy. A proč se říkalo, že se narodil v Brlohu? Seznam píše, že napatřil k nejostřejším pastelkám v penálu. Hezký je rozhovor s Xaverem. Média z posledniho tajemníka ´ÚV KSČ udělala vola. Třicet let jsem se mu vysmívala. Za jeho bojlery a brojlery, kůl v plotě a Haničku. Než jsem zjistila, že to nebyl vůbec hloupý člověk. I když se to píše. Měl to v hlavě srovnané. Přehled o velké ekonomice i hospodaření v peněženkách lidí. Hlavně z rozhovorů vyplývá, jak dřív šlo o lidi, o péči o ně. I jemu šlo o dobrý život obyvatel. Přicházím mu na chuť. Mám takový pocit, že právě on někde v rozhovoru poukázal na to, že nám špatnou politikou chybí – teď nevím – asi milion nenarozených potomků. Hrůza. Kdo se o nás postará… Když se přeřekne rozvědčík, plácne největší hovadinu, splete si dvě podobná slova – nic. Ticho. U něj projde úplně, ale úplně všechno. Magorie je, když vedle Pepy stojí aspeňák Mádle a prohodí.
- Komunisté se měli zakázat.
A ten uhlazený fousek vedle něj ani nemrkne svým dokonale sestřiženým šedým vouskem.
Jakeš hovoří o své sestře:
Byla dělnicí ve Vimperku v Jitoně. Pověsili jí tam nad pracoviště mou figurínu jak oběšence. Sesypala se. Bála se, co se bude dít dál. Lidé jsou zlí a útoční. Všichni rodinní příslušníci byli postiženi. Nejvíc to odnesl vnuk. Dohnali ho k sebevraždě. Měl dvacet osm let. Těžce onemocněl. Ve škole do čtrnácti let stavěli uličku hanby. Vnuk musel procházet, kopali do něj, tloukli ho. Šel studovat dál. Dobře hrál tenis. Na hřišti na něj křičeli Jakeše do koše. Nevydržel. Podřezal si žíly na ruce. Sestřin syn měl vysokou školu zemědělskou. Dělal na Státním statku Šumava. Sesadili ho. Zemědělského inženýra! Musel odejít. Byl vedoucím jednoho ze středisek strojních stanic. Můj bratr Jan, laureát st. ceny Kl. Gottwalda, vynálezce. Volený a znovu převolený ředitel továrny. Těžce onemocněl. Ležel na intenzivce, přišel někdo z továrny, člen ODS; oznámil mu, že je sesazen. Přitom byl před tím za velikého potlesku znovu zvolen. Dotyčný prodal závodní jídelnu a koupil si fabriku. Syn byl ředitel Krátkého filmu. Absolvent FAMU. Okamžitě ho vyhodili.
Tady píšou o synovi… Nějaké popletené. Článek nechápu… Smotali lži? Asi je nyní řada na mě. Že bych byla já tupá pastelka z penálu? Musíme se střídat.
Mluví:
- Demokracie rovná se kapitalismus. Kde není kapitalismus, není demokracie. Prezident Beneš v jedné své řeči uvedl: Budeme budovat socializující demokracii. Tedy socializující kapitalismus. Ve světě je to totéž. Demokracie je kapitalismus.
- Proč zle skončila éra socialismu?
- Protože se hledaly cesty, jak to zvrátit. Kapitalistický svět byl silnější.
- Dá se říci, že je někdo podveden? Po roce 1989 studenti křičeli, že byli podvedeni.
- To nebyla žádná revoluce. To byla ideologie kontrarevoluce.
- Kdo je v celé historii listopadu, kapitalismu, socialismu nejvíc poškozen?
- Nejvíc byli poškozeni ti pracující. Poněvadž ta vládnoucí třída, vedoucí ve fabrikách, mají takové platy, že jsou spokojeni. Žijí lépe, než by žili za socialismu. Poslanec má 85 tisíc (2019) půjčka na byt – stačí mu jedno volební období sedět v parlamentě, aby to zaplatil. Za socialismu měl 2000 a dělal při tom. Tihle mají čas rozeštvávat národ. A zas si přidali.
- Teď má nejvíc Čechů průměrný plat 24000 korun.
- A když je to rodina, tak co to je? To dá za nájem ve velkém bytě.
- Když máte možnost mluvit s lidmi, jsou spokojeni, nebo by chtěli vrátit staré doby?
- Záleží kdo a jak. Ve velkém obchodním domě někdo přijde a řekne: To koukáš, co? To za socialismu nebylo. No, nebyl výběr. Za socialismu byla průměrná spotřeba masa o 60% vyšší, než je dnes. Když socialismus skončil, je menší spotřeba masa.
- Jak by se měla dál vyvíjet česká společnost?
- Já si myslím, samozřejmě se toho nedožiju, mám 96, měl by tu být socialismus s odstraněnými přehmaty. Protože je to společnost pro všechny. Dnes lidé nemají na to, aby se najedli. A druzí rozhazují miliony. Nebo naopak, peníze dají do bank a žijí z úroků.
Chtěl, aby zveřejnili jeho stanovisko k 17. listopadu. ČTK mu to odmítla zveřejnit. Poskytli to prý tomu úřadu, který má odhalovat komunismus.
- Ten to zveřejnil s tím, že provedl moji sebekritiku a učinil tam prohlášení, že je to i mojí chybou, že ten socialismus není. Na tom může něco být – řekněme. Ale vidíte v podstatě, jak jednají. Já chci něco zveřejnit a oni to pošlou instituci, která má bojovat proti komunismu. Ten soudce má v ruce tu pravdu, aby každého usměrnil a vrátil políčkem to, že si vůbec dovolil něco připomenout k událostem 17. listopadu.
Milouš vypadá na svůj věk velice dobře. Hovoří klidně, vyrovnaně a pro mě logicky. Končí:
- Ten věk, co mám, osobně za to nemůžu. Je to asi příroda a pak k tomu nesmí být obecně nenažraný. Obecně. V životě jsem nevykouřil jedinou cigaretu, ani tu z bramborové natě. Alkoholu se napiju jen při oficiální příležitosti, když má někdo narozeniny. Ale abych dal korunu pro sebe za alkohol, to se nikdy nestalo. Pít mě nebavilo. A za třetí – člověk musí být v pohybu. Jak není v pohybu, zakrňují možnosti, aby se dožil. Možná je to biologicky. Asi před měsícem jsem vyprovodil bráchu. Měl 94. Střídmost je třeba k životosprávě. Hodně chodit. A pokud možno se nerozčilovat. To je dnes velmi obtížné.
Irena se ptá: Tak, co je pravda? Kde je?
Svářím mlíčko. Mažu fotky. Mažu nekonečně. Furt 102%
Jdu spát.
Dobrou noc!