Oříškový, jablíčkový, podzimní

Otočím-li mysl za dnem, jsem šťastná. Nic mi nechybí. Všechno mám. Dělám si, co chci. Jsem milovaná, miluji. Ti, kteří mě nenávidí, jsem lehce propustila. Už je nemám. Neexistují. Ztratili se. Nepátrám. Září ukončilo procesy. Uvidíme, jestli nám nestojí v cestě ještě jedna umělá překážka. Všechno se zvládne. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-24-rano-v-zahrade

Ráno. Fouká. Vcházím do zahrady. Nahlížím do skleníku. V noční košili beru nůžky, odstřihuji zvadlé rostliny rajčat. Češu plody. Udržuji je co nejdéle. Do nekonečna to nejde. Odnáším otrhané rostliny do bio popelnice. Už je připravena venku k odvozu. Napěchovaná větvemi. Sbírám oříšky. Vichr je klepe na zem. Přišel podzim v celé kráse. Lidi se halí. Já pracuji v noční košili. Není mi zima. Jsem zvyklá chodit bosa. Žofka se hlásí svým mňaukotem. Takhle uřvanou kočku jsme ještě neměli. Jdu na chvíli do domu. Vrátím se.

https://www.youtube.com/watch?v=zkYUeRXNIHk

Poslouchám o Fialově gangu. To je nepředstavitelné. Hrozné a úžasné.

Petroušek je tu. Ťuká na zamčené dveře. Běžím odemknout.

- Ty seš ještě v košili?

- Peťuš, já už jsem sbírala oříšky, likvidovala pár rajčat…

- Já jsem viděl, že v popelnici přibylo. Tys ji nedovřela a vítr obrátil víko. Už jedou. Odvezu vaky do sběrného dvora.

- Tak na ně počkej.

- Jsou a kraji ulice. Než přijedou, jsem zpátky.

A taky je.

- Jo, byl jsem u Jarči. A moc hezky o tobě mluvila.

- Co povídala?

- Že seš moc hodná, že tě zná dlouho. A že si nenecháš nic líbit. A že to je dobře.

Přemýšlím, jak mě zná dlouho. Zná. Její první muž řídil trambus. Ivka nedostudoval gymnázium tady, pak ani v Tanvaldu. Nedovyučil se natěračem. Dělal závozníka. Pak řidiče. Byl nesmírně inteligentní, sečtělý. Chystal mě k maturitě ze zeměpisu. Znal staré názvy nováých států. Věděl, kde leží. Co se v nich pěstuje. Jaký průmysl. Jen na to neměl glejt.

Házím košili do pračky. Co dnes? Už několik dnů chci upéct štrúdl. Linda mi dala top recept. Skvělé vláčné těsto. U ruky tablet.

https://www.youtube.com/watch?v=HLObW2o0o2g

Poslouchám reportáž Plešatýho hovada z cesty velikou lodí na Island. Líbí se mi. Dává informace, co si nesmíš na loď vzít – žehličku, prodlužku s vypínačem, nožík delší než nějaké cm… Provází od nalodění, technické věci, provází lodí, ukazuje první výstup ve Skotsku. Líbí se mi to. Vůbec po tom netoužím. Ale ráda se podívám. Nemám chuť k cestování tak daleko. Netáhne mě to.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-24-miluji-podzim-a-jeho-orisky

Vracím se do zahrady pod jabloně. Pod každou jsem nechala hromádku padaných. Pečlivě je myju. Slupky použiju. Postupně jablíčka zpracovávám. To je radost. Oloupat, rozkrojit na čtvrtky. Těší mě, že jsem všechny hromádky přenesla ke zpracování ze zahrady do kuchyně. Slupky večer povařím na čaj. Návštěva obrovské lodi skončila.

https://www.youtube.com/watch?v=IvdEq54AfLc

Pověsti hradu Oybin | Lužické hory | Žitavské hory | #18 Toulky po legendách, pověstech a zkazkách. 

To se mi taky líbí. V životě jsem o našem lužickém královském hradu Oybin neslyšela.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-24-kocici-kamaradi-cekaji

Kočky se mnou přišly do tepla. Jak pejsíčci čekají na snídani. Miluji, když mlaskají stereo.

Do těsta jsem použila máslo ze smetany odebírané z mléka. Někdo řekne, proč se patlám se sběrem smetany. Protože mám mimo mléka, které ředím vodou, ještě máslo.joturt, žloutek. Těsto dávám do ledničky. Chystám jablečnou náplň. Jde mi to od ruky. Myslím na Ivu. Dovezu jí. Taky myslím na to, abych zavolala Mijankovi. Aby se tam nehnali.

Upekla jsem nádherné tři nohy. A vynikající. Moc dobré. Lepší snad než z lístkového těsta. Mám recept, ale dá to velkou práci. U téhle štrúdle mi dalo práci jen připravit jablka. Nádherně se zavinulo. Ano, je to závin. Spisovně. :-) U nás doma ten nebo ta štrúdl, štrúdle. Stále píšu s kroužkem, počítač opravuje. Ono je povoleno obojí.

Ačkoli slovo štrúdl, hezky česky "jablkový závin", se řadí mezi hovorové výrazy, můžeme při jeho psaní pamatovat na to, že jako převzaté slovo (něm. Apfelstrudel) se píše s čárkovaným, nikoli kroužkovaným "u" (tedy štrúdl, nikoli štrůdl).

Ovšem dne 27. ledna 2023 došlo ke kodifikaci, ve které byla přidána rovněž varianta štrůdl. Správně jsou tedy obě varianty.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-24-podzimni-skvely-den

Můj dnešní den se nese v tématice podzimu. Štrúdl hotov. Jablíčkový kompot, do něj házím pár švestek, pár jahod. Taky hotový. Od rána mám namočenou rýži v mém octě. Vyplavuji arzen. Je to potřeba? Vždyť ho dýchám ve vzduchu. Je to potřeba. Každá malá výhybka z jedů je pro tělo prospěšná. Tělo je naše. Slouží nám. Tak se o něj starejme.

Vařím si rajčatovou rýži s pohankou. Cibule dávám víc. Česneku dávám víc. Rajčat dávám víc. Rýže s pohankou dávám polovinu. Hrnec vaří. Já přemýšlím. Ireno, než pojedeš, vyčisti poslední obrovskou tabuli na dveřích z terasy do zahrady. Ať to máš kompletně umyto. Rýže se vaří. Strouhám okurek, rajče, cibulku. Rychle volám Mijankovi. Ano, dnes se u mamky měli sejít s Olikem. Oběma něco pracovního zkřížilo plány. Ano, vytrhnu jim trn z paty. Nemůže tam být celý den sama.

- Teto, umíš otevřít bránu?

- Branku umím.

- Abys mohla zajet dovnitř.

- Ne, mně to stačí u hospody. Tam parkuji vždycky.

- Ahoj, Ivo, stavím se. Něco dobrého ti přivezu.

- Tak přijeď!

Kompot nesladím. Osladí ho jahody, švestky. Vynikající. Ještě horký ho nabírám do malé termosky pro Ivu. Balím do ubrousku štrúdl. Smažím na sádle krůtí kořeněná prsa. Vrhám se na vyčištění skla. Hotovo. Jdu obědvat. Hezky, moc, velice, převelice jsem si pošmákla. Do další malé termosky odebírám rajčatovou rýži pro Ivu. Navrch kladu kousek masa. 

https://www.youtube.com/watch?v=Gh8t_UpomSs

Poslechla jsem si, jak důležitý je zlý cholesterol. To tvrdím stále. Dřív s cholesterolem neotravovali. Míra byla asi sedm nebo sedm a půl. Dnes máš pět a už řvou... Pěkně zobat budeš, ať se pharma bestie nažere. 

Konečně. Slíbila jsem ve čtyři. Ono bude pět.

- Ivo, už vyjíždím!

- Už tě čekám dvě hodiny.

- Vím, Ivo, ale než jsem všechno udělala, co bylo potřeba.

Kuga řehtá blahem, že se dnes pěkně proběhne. Hrabe kopýtky. Na semaforu miluji, jak ti vpředu na zelenou pomalu, převelice pomalu, víc než pomalu vyjíždějí. Tlačím kolonu očima. Jsem poslední, komu skočila oranžová. Koňové. Jsem-li první, vyjedu rychle, aby co nejvíc aut za mnou stihlo zelenou barvu.

Beru košík s dobrotami. Přecházím přes cestu. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-24-u-ivy

Vím, že včera nakupovala s Olikem. Všechno má. Od ní vím, že u auta nemá kolo. Musí jí ho nasadit. Copak neví, že je to úmyslné? Ach!

Beník mě radostně vítá.

- On rád návštěvy. My jsme tu furt sami.

- Ivo, dnes jsi mi nebrala telefon.

- Pracovala jsem venku.

- Co jsi pracovala?

Popouzí jí ta otázka. Nechávám to být. Hlavně, že se hýbala.

- Ivo, Beník má v misce suché rohlíky. Zalij mu je mlékem. 

- Nemám. Já pro něj nic nemám. Dnes jsem chtěla jet na nákup. 

- Ale máš. Včera jste s Olikem koupili všechno.

Jde do lednice. Mléko tam nemá. Ukládá tam misku s okurkovým salátem.

- Ivo, zítra si ho vyndej, aby se ti do oběda prohřál.

- Máš tam mléko?

- Nemám.

- Tak zajedeme.

- A ty bys mi tam nezajela?

- Zajela.

- Na konci vesnice zahni doleva. A jsi v kravíně hned.

Kampak mě cesta zavede? Odbočuji před bytovkou. Špatně. Ale cesta mě vyvede na polní asfaltku. Přede mnou prudký kopec mostního oblouku nad novou komunikací. To tady asi vedlo mezi poli. Kvůli rychlostní cestě postavili most. Aha, tak už vím, proč tu je. Kam vede. V kravíně je mladá hezká paní.

- Čípak jste? Kterého jste si vzala?

- Davida.

- Jé, tak ten od páté třídy byl zamilován do pole, do kombajnu, do kydání hnoje. On miluje svou práci zemědělce. Kolik stojí litr?

- Patnáct korun.

- Tak já mám dvě litr a půl…

- Támhle na okně máte tabulku.

- Cože? Já si to umím spočítat. Tři krát patnáct je čtyřicet pět. Pro koho to tu máte? Copak lidi už jsou tak blbí, že nevědí, když litr je za patnáct, tak dva litry za třicet? Nová doba! Už se neučí násobilka. Pěstují se debilové.

Jedu zpátky. Zastavuji se na prudkém mostě. Proč postavili takový oblouk? Asi aby podjel jistý náklad…

- Já ti dám peníze.

- Tady máš zpátky padesátku. Už jsi mi jednou platila.

- Neplatila.

- Ivo, stálo to čtyřicet pět. Dala jsem tvé dvě dvacetikoruny, svou pětikorunu, tady ti vracím padesátku.

Vyvádí mě to z míry. Nemohu si zvyknout. 

- Ivo, máš prý obědy od jezeďáků.

- Budu mít. Zapomněla jsem s je objednat.

- Tak to budeš mít zítra málo. Mohla jsem ti nabrat víc.

- Mně to stačí. Jím málo. Musím se nutit.

Na misku s rajčatovou rýží píšu: RAJČATOVÁ RÝŽE, KRŮTÍ PRSA. OBĚD.

- Pojď si zahrát žolíky. Slíbilas´  mi to.

- Nemám náladu. Mě to nebaví.

Když jsem jí chtěla na you tube najít písničky šedesátky, které se jí u mě v autě tak líbily, za žádnou cenu nechtěla. Takhle to bylo s mamkou. Nebavilo ji číst. Plést. Hrát si. Chjo. Volám Mijankovi. Totiž Iva v lednici našla malou lahvičku burčáku.

- Někdo mi ho dal, nevím kdo.

- Mijanek.

- Ne. Olda.

- Mijanku, prosím tě, že jsi mamce dovezl burčák z Mělníka?

Mijanek dosvědčuje. Ivu to zlobí. A já vím proč. Chápu ji.

- Mijanku, víš, co je senzační? Ten budík nebo co jste to koupili. Tam je datum, název dne, měsíc, rok. Perfektní.

Beník jemňoučce kňučí.

- Chce pohladit.

Tak ho hladím. Hladím. Hlavně abych ho nevyhladila.

- Ivo, trošku jsem tě načechrala. Doufám, že se ti bude hezky spát.

Vstává.

- Ivo, seď, já umím odejít.

Dávám jí pusu. Moje setra. Nedalo jí to. Jde mě vyprovodit.

- Hele, ty tu máš kus melouna.

- Chceš?

Už jsem na odchodu, nechci. Ale kdybych si ho všimla dřív, tak bych si kousek uřízla.

Venku kočky. Už jim nalila. Prý jak si daly.

- Ivo, tady jsou dvě rezatiny, tahle mourovatá tady nebyly, když dostaly.

- Ještě nedostaly.

- Říkalas´, že dostaly. Tak jim nalej, ať se napijí všechny.

Jedu domů. Proti mně krásný západ.

- Peťuš, už bych měla být zvyklá.

- Je to nálož, viď?

- Peťuš!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-24-doma

Líčím. Jsem ráda, že je doma s pejskem. Ať je tam co nejdéle. S Beníčkem. Jdu si sednout na dlažbu. Prohlížím si fotky. Aha, tady jsem si vyfotila toho papouška. Myslela jsem, že ho vyráběl taťka. Prý ne, prý strejda Jarda. Papoušek tu býval v chatě. Byl hezky namalován. Těžký váleček na ocase ho udržoval v houpacím modu. Iva si ho tady asi vzala. Natřela ho. Dotek s dětstvím. To byla naše hračka.

- Peťuš, dnes jsem měla hezký podzimní oříškový a jablíčkový den.

- Zítra odpočívej. Má fučet a být ještě větší zima.

- Ale nastěhujeme na terasu bednu s poleny. Kdybychom potřebovali už zatopit.

V domě máme teploučko. A to ještě netopíme. Náš dům je konzerva. V létě se tu drží chladno, nesmím otevírat okna. Až v noci. A teď se tu drží veškeré teplo z trouby, z dlažeb.

Jdu spát.

Dobrou noc!