Oslaveno, zapito. Sedmdesátka potvrzena

Žofii jsem včera moc přechválila. Nevím, jestli se mi to zdálo, ale slyšela jsem ji ráno odněkud kvílet. Možná se mi to zdálo. Mno. Určitě mraucala. Pokud to mňaukala ona, nedbala jsem. Spala jsem do zazvonění budíka.

Tak to to hezky začíná. Ujíždí mi písmenka. Smažu. Znovu. Smažu a zas. 

drzkadddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddddd

Tak znovu:

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-03-snidame

Vstávám. Mám v hlavě úkol. Včera před půlnoci jsem volala do naší restaurace. Nebrali. Bodejť by brali, je třeba se vyspat. Dnes tam oslavíme mou sedmdesátku.

Napadlo mě totiž, že by byl vhodný dort. Dort po obědě. Ke kávě.

Rychle kočkám do misek. Za chvilku odcházejí do zahrady. Čeká nás další krásný den babího léta. Ve výrobně cukroví – ne, fakt, v sobotu nepracují. Ireno, vzpamatuj se! To je výzva pro tebe.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-03-kmitam-tvorim-kocicaci-odpocivaji

Co bych asi tak připravila? Koláč Sedloňov. Nazvala jsem ho tak podle místa, kam jsem kdysi přijela na meditační víkend? Možná na Roh hojnosti. Získala jsem tam bezvadný recept. Abych si uvědomila, jak buchta vypadá a chutná – Sedloňov. Pracuji s papírovým receptem. Jako v dávných dobách. To já ráda. Místo čtyř vajec šlehám pět. Pekáč jsem vysypala mletými vlašskými ořechy. Buchta do trouby. Co tam je dál? Navrch mascarpone se šlehačkou. Dvě jsem našla v lednici. Na buchtu natírám marmeládu. Ta tam nemá být. Moje rybízová má pikantní chuť. Šup s ní na korpus. Navrch šlehačka s mascarpone. Čím bych buchtu ozvláštnila? Vytahuji si zdobicí lžičku z Temu. Rozpouštím ve vodní lázni čokoládu. Lžičkou cákám čokoládu na bílý povrch. Hm. Vypadá to pěkně.

Petroušek v práci. Mám volné pole působnosti. Překvapím ho.

Co bych tak ještě odpoledne na oslavě nabídla? Otevírám Thermomix. Hledám profiterolky. Hrnec mě vede. Odpalované těsto. Jednouché. Plním pytlík hmotou, tvořím na pečicím papíře malé bobky. Do trouby. Očkem stále sleduji čas. Plavu v něm svobodně, ale dnes by to chtělo přesnost.

Maličkaté větrníčky vyběhly. Nechávám je ještě asi deset minut sušit. Co do nich? Má v nich být zmrzka. To bych je musela podávat teď hned doma.

Jedenáct. Zavolám Petrouškovi. O hodinku ho předběhnu. Potřebuji další mascarpone.

- Peťuš, vezmi si klíče, jdu do sprcháče.

- To jako hned?

- Hned.

- A co tam děláš?

To by chtěl vědět moc.

Sprchový kout nerada užívám. Uvnitř si utvoříš teplo. Vyjdeš z něj do obrovské zimy. A to i v létě v letošních čtyřicítkách. Pouštím si na hlavu vodu. To bych dřív nedala. Fobie zmizela. Vzdaluji se od svého tonutí v Soči… Asi jsem zapomněla. Stojím pod sprchou. Uzemňuji se. Pootevírám dveře, pouštím do prostoru chlad. Do vyhřáté osušky, rychle!

Běžím se mrknout do kuchyně. Plním větrníčky šlehačkou s mascarpone. Zdobím čokoládovými cákanci. Sypu cukrem.

Volám do restaurace.

- Prosím, smím si přivézt – napekla jsem dezert.

- Určitě. My vám to dáme do lednice. Jen si to přivezte. V pohodě.

- Já abych k vám nejela se strachem. Děkuji moc.

Volám ještě Petrouškovu strejčínkovi. Dnes slaví sváteček. Má radost.

- Bohoušku, balíček pošlu až v pondělí.

- S tím si nelámej hlavu.

- A přijedeš na Dušičky?

- Odložím to. Až na jaře.

Obdivuji ho. Chybí mu pár chvil, si myslím, do devadesátky. Bratr Petrouškova tatínka, a on jede přes půl republiky bratovi na hrob.

- Až budou delší dny, víš?

- Chápu.

Vyfénovat vlasy. Namalovat. Ireno, máš ještě hodinu. Jsi frajerka.

Rovnám řezy do vrchního patra plastové krabice. Profiterolky na dno. Zacvakávám zámečky. Běžím do auta. Ne. Pere do něj sluníčko. Pokládám na dlažbu před auto.

Hotovo. Petroušek je tu. Je vypravený raz dva.

Volám kamarádce.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-03-na-oslavu

- Už si beru boty.

- Já taky. Tak jdi před dům.

- Támhle je.

- Ty řídíš?

- Co mám Kugu, tak vždycky.

- Ale jen cestou tam, když si dá víno.

- Tobě to sluší! Ty máš krásné šaty!

Opravdu jí to sekne. Vypráví nám o dětech. Přijíždíme k restauraci.

- Vidělas´  Stellinku? Obě holky jsou tu.

Parkuji. Přijíždí Linduška. Předává mi sklenici s mlékem. Pytlík hrušek Konference. Vrací květináč. Pytlík nádherných padaných jablek od staré jabloně. A až doma zjišťuji – nádherné přezrálé fíky. Ó! Nebe v hubě.

A už přicházejí Vitouškovy holčičky k autu. Jsem do nich zamilovaná. Nesou mi svorně obrovského dřevěného anděla.

- Tady ti neseme anděla a kytičky v květináči, aby ti rostly. A máš tam sedmdesát přání! Tak si je všechna přečti. Mamka nepřijede, zvrací.

Dojatá. Pozvala jsem si lidi, které miluji a kteří milují mě. Teda – snášejí mě.

- Kde je LP?

- Přijede na motorce.

Dohodli jsme s Lindou, že přiveze LP. Už se spolu normálně baví. Už je tady. Byl na srazu motorek. V restauraci jsme o deset minut dřív. Dostávám pochvalu. To se mi často nestává – brzký příchod. Dnes se mi vyplatil. Petroušek zamluvil salonek.

- Já nechci do salonku.

- Máte to tam připraveno.

- A nejde to… My jsme se támhle vzadu sešli na naši svatbě.

Mladý personál – nejde to, nejde to. Jenže tu supervizoruje manželka majitele. Máme je oba rádi. Jezdíme sem pomalu čtyřicet let. Petroušek ji jde pozdravit. Asi jí šeptá naše přání.

- To půjde.

Zařizuje u personálu přestěhování.

- Jde to? Hurá! To jsem šťastná. Děkujeme moc. 

- Pán řekl salonek, ale myslel za sítí. :-) 

Oni vědí, že jsme se tam sešli po našem sňatku. Je to náš scházecí obědový stůl. Tady jsme obědvali v červenci na oslavě mých narozenin asi před dvěma třemi lety. Poznamenala jsem, aby dali pozor na pedofily. Že už varoval i meinstream. Tehdy mě Petrouškův Ondrášek tak zpražil, že jsem polykala slzy. V tichosti jako na vojně jsme poslušně doobědvali. Nikdo si nedovolil už ani pípnout. Na mé oslavě! Hezky jsme se rozloučili a už jsme se nikdy neviděli.

- Ty se posaď do čela.

V duchu si říkám, že se mi ani nechce. U mamky jsem vždycky seděla v čele. Přitom jako mladší jsem měla dávat přednost starší Ivě. Najednou je mi nabídnuto čelo stolu. No - jsem tu nejstarší. A Týnka nejml. Jako nejmladší. :-) Už je tu Lukášek. Vnuk. Omlouvá se, že má zpoždění. Vůbec mi to nevadí. Jsem ráda, že ho tu mám. Přijel z Phy kvůli mně. Cením si.

- Babi, tady ti ještě nesu víno.

Doma si prohlížím láhev. Pozdní sběr. Kvalitní obsah. Lukinku, děkuji na dálku. 

Petroušek všechny seznamuje. Mám tu své. Honzíka a Lindu. Naše mladší děti. Pomáhají nám, když je třeba. Dalším pomocníkem se stal LP. Moje kamarádka. Lukánek. Petrouškovy neteře. Ach, přála jsem si je tu. No, což o to, to já bych si přála i naše starší. Ale oni si to nějak nepřejí. Nebo neslaví. Dnes už se nepodbízím. Podala jsem ruku. Nabídla. Chceš? Nechceš? OK. Respektuji.

Péťa mi vzdává hold. Děkuje mi za péči. Za lásku. Dojímá mě. Tentokrát taky zadržuji slzy, ale dojetí.

U stolu se nádherně rozvíjí hovor. Na místě Petrouška seděla na svatební hostině mamka. Vedle ní Iva. Petroušek. Já. Dnes tam sedí Víťovy krásky. Naproti seděl Honzík, i dnes tam sedí. Vedle Linda, tam kde dnes. Starší syn s manželkou.

Na obědě, kde jsem dostala kapky, jsem předvedla s vnučkou vidění naslepo. To jsem jí naučila na kurzu vidění naslepo – cvičení intuice jako závěr kurzu s Markem Komissarovem k získání certifikátu. Možná tehdy bledá závist, že jen ji. Klidně bych naučila všechny vnuky intuici a vidění naslepo. Ale ať si každý vystřelí voko! Drahuška se téhle větě vždycky smála. Drahuško, dnes půl roku, co tu nejsi. Ach.

Jídlo výborné.

Holčičky se diví, že jsem v sedmdesáti ještě nikdy netankovala.

- Holky, to je jako když si poprvé zkusíte luxovat. To je bezva. Já luxuji. To je super. A od té doby vám cpou vysavač do ruky pořád. Takže já nikdy nechci vědět, jak se drží ta pistole u benzinky. A mám to zadarmo.

- Ona neví, na co jezdí.

- To teda vím. Už dva roky můj koník žere naftu.

- Když já jsem takového ještě nepotkala.

- To máš jako motivaci, víš? Teď studuj a soustřeď se na architekturu.

Kafíčko, čaj.

- Běž rozkrájet dort.

Petroušek neví, že mám řezy nakrájené a větrníčky připravené. Nesu dvoupatrovou krabici. Rozdávám na talířky. Mám jeho obdiv. Co jsem stihla. No jo, když jsem si dort neobjednala včas, zaskočila jsem sama. :-) Protože jsem šikovná.

Přicházejí k stolu za námi lidé. Nevidím je. Jsem přisunuta u stolu.

- Mohla byste se zasunout?

Než stačím odpovědět, že mi to víc nejde, ozve se Petroušek.

- Vy byste měla zhubnout. Manželka je zasunuta. A když se sem nevejdete, nechtějte, aby se hubení zasouvali.

Ješiši, řekl to pravdivě. Ale to se dneska nějak nenosí. Ona to byla poněkud vypasená rodina. Já byla opravdu nalepená na stole. :-)  Usmívám se dovnitř. Navenek zachovávám klid. On se mě zastal.

Večer. Holčičky odjíždějí. Lukášek jede zpátky do Phy. Ukázal nám, jak do jeho veterána vkládají nový motor z jiného. To je bohulibá činnost. Rybaří. Koupil si veterána. Naučí se na něm pracovat. Jak říkám, bohulibá činnost. Jeho práce je mu koníčkem – točí a fotí reklamy. Je kreativní. Rozumový. Spíš působí samotářsky. Děkuje, že tu byl. I já děkuji. Můj jediný vnouček. Bude mu třicet.

LP se taky sbírá. Na motorce by mu byla zima. Lindě mu pro něj dávám výslužku, jako všem. Všichni si vezou sladký pozdrav domů.

Prohlížíme si s Hanou fotky.

- Holky, jdu zaplatit. Jdu si zakouřit, čekám u auta.

- Ty mě nemáš nafocenou.

- Tak pojď vyfotíme se. My tam nemáme filmek, my můžeme fotit nekonečně. :-)

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-03-domu-s-andelem-mlekem-vinem

U auta hledím, co nám v něm svítí.

- Hele, to je ten anděl. Holky ho nechaly svítit.

Doma si ho prohlížím. Kytky u jeho nohou. Pročítám si motivační slova. Harmonie. Mír. Laskavost. Láska. Nadhled. Úsměv. Svěžest. Naděje.

Anděl v kuchyni září do tmy. Ten je hezký! Cedulky s přáními si na něm nechám navždycky. Vypadají jako rozprostřená křídla. Anděl bude stát někde v suchu. :-)

Užila jsem si dodatečně svou oslavu. Někteří chyběli. Třeba přijdou příště. Někteří už nepřijdou nikdy. Maminko!

Dobrou noc!