Oslavný, hravý, radostný, rodinný, skvělý, unikátní, bezchybný, senzační, láskyplný, radostný

- Mami, pojď se na něco podívat.

- Je osm. Spím!

Nedá mi to. Kitty na okně přes sklo bojuje s Mourem. Cení zuby jako lítá saň.

Chjo, kočky, kočky! Zrzka se bojí o děti. Kamarádí s Mourem. Kity se bojí o sebe, bojuje s Mourem i Zrzkou. Mour je mamlas, který se chce kamarádit s každým, a dostává dnes do kožichu od Kitty. Kočičí zákony nadřazenosti a podřízenosti.

Beru si tlf do postele.

- Ahoj Peťuš! Peťuš, prosím tě, až budeš v obchodě, kup kedlubničku, nějakou zeleninu, ať mám odpoledne na stůl.

- Kedlubnu mám už v autě, svazek ředkviček taky. Ty nevíš, s kým bydlíš. Tak si ještě vzpomeň, co bys chtěla. Za chvíli jsme doma. A ještě dokoupím.

Jedna z jeho průpovídek - nevíš, s kým bydlíš. :-) Rozesměje mě stoprocentně.  On do věty vkládá ještě specifickou intonaci jedné své učitelky z děství. Nevíš, s kým bydlíš by se dalo tesat na šuplík do pracovny. Přivezl čtyři tvarohy. Nezapomněl. Přitom jsem řekla tak dva dny zpátky, kdyby šel náhodou do obchodu. To já se vznáším, nějaké přízemnosti... :-) 

Čím dřív vylezu, tím delší bude můj den. Tak tedy auf!

Dnes bych se hotovila k skypu s maminkou. Takováhle nedělenka to byla. Ani by mi neřekli. Prý maminka sjela s vozíku a odřela se. Aha. Sjela. To si představuji po zádech. A ono z toho bylo smrtelné zranění.

Slyším píseň Tulipány z Amsterodamu. Jiří Vašíček. Kolik mi tak mohlo být? Určitě jsem chodila do školky. Srdce se mi rozkmitalo. Vrátila jsem se do té doby. Jsem tam - v krásné době dětství. Přitom jsem byla čerstvý sirotek. Ale v bezpečí maminčiny náruče. Všichni brali na tu malou blonďatou Reničku ohled. Vždyť ji umřel tatínek. Jenže ta holka to vůbec nevěděla. A vnímala orchestr Karla Vlacha jako denní součást života. Tulipány - ano, tehdy zněly. A Zhasněte lampiony s Yvettou. ... Váš dům šel spát - Rudolf Cortéz a Vlachovy Třešňové květy. Píseň o mušli. Nádherné melodie dětství... Jsem v tranzu. Zpívám si - Natrhám ti pozdě k ránu plnou náruč tulipánů... Písnička končí. Rozechvění odchází. Mami, maminko. Denně si vzpomenu. Bylo to s tebou unikátní. Ještě že mě Linda vyslala, abych za tebou jela do FN. Mohla jsem Tě v tu neděli 16.5. obejmout... Naposledy promluvit. Utěšit. Mamko!

https://www.youtube.com/watch?v=rSXMsAOUfhc

https://www.youtube.com/watch?v=3Zx4Z9e-euw

https://music.youtube.com/watch?v=JnHF1Mm3TX0&list=RDAMVMJnHF1Mm3TX0

Jedeme ke švadleně do Josefova. V autě vozím asi od listopadu velké pruhované kalhoty. Číňani mi poslali pro Péťu takové, že by jeho břichaté dvojče mohlo společně do kalhot vlézt a ještě by jim zbylo místečko. Linda něco potřebuje opravit na povlečení. Zaskuhrám:

- Vidíš, teď bychom jely k mamce a mamka by ti to promptně do zítřka udělala. Chjo. Mami! Proč tu nejsi! Chybíš!

Volám Petrouškovi. Jede pro mléko. Až pojede zpátky, přijede ke švadleně. Za chvilenku zvoní.

- Stojím vedle Lindy. Kam mám jít?

Paní ho poměří, našpendlí. Můj laskavý motýl už zas někam letí.

Švadlena znala mamku, její sousedku paní Petrovou. Obě odešly v rozmezí pár dnů... Paní vypráví, jak si její syn zlomil ruku, žebra, obličej, vyvrátil si palec s otevřenou zlomeninou na - víte na čem? Vyzkoušel elektrickou koloběžku. Prý na deseti metrech se vymlel. Ani neví jak. Stálo ho to osmnáct tisíc za rozbitou koloběžku...

Jedeme zpátky. Linda bude pokračovat na nákup.

- Mami, vyskočíš na rohu?

- No zkusím to. A zastavíš?

- Nestavím. Jen přibržďuji.

Na rohu vyskakuji. Jedu tvořit dort. Máme dnes s Petrouškem výročí. Ode dneška se vydáváme na další společnou štreku s konečným patníkem 33. Pozvala jsem jeho děti s dětmi. Posedíme. Poradujeme se. Zítra slaví výročí narození jeho roztomilý vnouček. Malý rozumbrada.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-04_Dovolili_mi_zverejnit_-/

- Lindo, pomoz mi, uděláme jim hledání pokladu po zahradě. :-)

Tvoříme u počítače úkoly. Vymýšlíme. Jdeme na pracovní listy. Příklady, doplňování...

- Mami, tady by mohli dopisovat odpovědi jedním slovem. Třeba: Co plave v moři?

Okamžitě mě napadá naše svatební cesta na ostrov Usedom s prvním mužem. Plavali jsme ledovými vlnami ke břehu.

- Ivi, proč tak chvátáš! Nestačím ti.

- Stíhá mě h... Snažím se zrychlit. S každým tempem. Ale mám ho stále za krkem.

- Mami, v moři přece plave delfín, ryba.

- Ivka, tvůj táta, povídal, že h...

Tento pracovní list ne. Máme osnovu. Tisknu otázky, motám je do ruliček. Hrajeme si. Jdeme do zahrady zrealizovat... Uschovávám ruličky s otázkami tak, aby je děti našly.

- Ne, mami, ty seš moc hodná. Jen ať hledají!

- Představuji si sama sebe. Bezradnou, hledající, nenacházející... Malinko jim napomůžeme...

Hotovo. Petroušek dostal do korýtka. Aby chlap dal pokoj, důležité - krmit tu bestii. Jo, měla Nina Divíšková pravdu. Dej jí pánbu věčnou slávu! Ať odpočívá v pokoji!

V kuchyni hotovo. Rychle strouhám na ozdobném struhadle ředkvičky, okurku, kedlubnu. Krájím rajčata, papriku...

Už jsou tady. Než se vykohátím do zahrady, děti řádí v bazénu. Snaška je má otužilé. Třicet na hladině není pro mě. Ledárna. Druhá vnučka s tatínkem dorazili. Ještě přijde druhá snaška. Zahajujeme hru. Malý se nemůže dočkat dárku k narozeninám. Nejprve se hledá poklad. Holčičky plní úkoly. Velmi pečlivé. Zpívají, kreslí, dřepují, počítají, vypisují kluky, holky z řady. Ano, dopustily jsme se genderové chyby. Ale u nás je táta, máma, dcera a syn a holka a kluk. Stále to platí. Nezměníme to. Klučík ví, že dostane policejní auto. Snaška nám ho přinesla jako dárek. Skvělý dárek. Konečně se dostávají na poklad. Zabalila jsem jim žužovou senza sladkou vůni kočičky Hallo Kitty. Konečně gratulujeme narozenci. Děti si hrají s tatínkem. Ten druhý je daleko. Snažíme se s ním spojit. Ale dnes to nevyšlo. Aspoň mu posílám videa a fotky. To bylo štěbetu, překřikování, jak v židovské škole. Kdo to říkal? Myslím, můj první manžel. To byla jeho průpovídka.

Lehce se dojmu. Až k slzám. Čtu - a pobrekávám. Nebo si honím ego? Ne! Jsem dojatá. A děkuji!

Draha Hraničková

Irenko, krásné počteníčko . Už nemám potřebu chodit do knihovny. Stačí mi počteníčko. Taky darované knihy a moje staré oblíbené. Taky křížovky a sudoku. A zahrada. Koukat do zeleného. Já jsem svého manžela poznala před 58 lety. 20.června jsme měli 52 let od svatby. Přesto Tvůj příběh se mi zdá daleko silnější a plnější. Ze srdce Ti to přeji

Vždycky jsem chystala dětem exkurze, výlety, cesty za poznáním s tím, že i kdyby jen jednomu moje práce dala smysl, něčím ho obohatila, byla jsem tu potřebná. Snaha nebyla zbytečná. Na přípravu jsem hodně dávala důraz. Potkávám děti, vzpomínají, jak jsem je vezla do Karlových Varů přes návštěvu Ruzyně a řídící radarové kopule... Atd. Stopa zůstala. A u počteníčka si představuji, jak se lidé usmívají. Jak si říkají - no ta Irena, to bylo éro! A Irena érem zůstává. Mám takový dojem - už se moc nezměním. Jen trošku ještě zvážním. Odchodem maminky se něco zlomilo. To trvá. Smutek a samota ve mně. Stesk. Po dnešku se mi mihl pocit, že se vrátila radost z žití. Jo. Užili jsme si den. Fakt to stálo za to. Kdyby měl být poslední, byl skvělý. Extra radostný.

- Tys´ to zas tak hezky připravila. Děkuji.

- Peťuš, vlastně jsem si připravila radost pro sebe. :-) A vy jste to zrealizovali.

Dobrou noc!

P. S. S kočkami to dnes nebylo lehké. Ale Kitty se odvážně vypravila do zahrady. Stále hrozilo nebezpečí střetu s Mourem. Linda zjistila, že chlupy lítaly. Všechny kočky přežily. :-)

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-04_Kocky/

P. S. Nejsem zveřejňovatel obrázků dětí. Dnes jsem od obou snašek dostala povolení. Tak jednou - pro radost :-) 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-04_Dovolili_mi_zverejnit_-/