Oslavný. Rodinný; v prostoru lásky :-) Děkujeme :-)

Neděle. Pro Petrouška pracovní. Pro mě taky. Budíkem jistím opuštění postele. Jsem vzhůru o hodinu dřív. Rovnám si v hlavě, co mě čeká. Maminka. Připravit sýrové koule, upéct bagety, obalit kuřecí, žampiony, vyrovnat ovocnou mísu, sýrovou...

V poslední době nesmírně intenzivně silně myslím na mamku. Večer, když natahuji fotky, porovnávám loňské a dnešní. FB mi pomáhá - vidět, jak maminka letos v lednu, únoru povadla. 

- Dobrý den! Dobrou chuť! Jaruško, jaký byl ples?

- Krásný.

- A tančila jste?

- Tančila.

Asi to byl zážitek. Jaruška září jak měsíček. Udělali ji šťastnou. Děkuji za Jarušku. Snaží se. Jen je jich málo.  

Maminku mám v malé jídelničce. Paní K. volá z lehátka... Není přikrytá. Kašlu na to. Není to má věc. Ireno, tak proč na to myslíš? Pořád chválím, děkuji; pak vypadám jak věčně si stěžující exot. Nereaguji. Dokážu to? Vezu maminku dozadu na chodbu. Do klidu. Jen pro mě; já jen pro ni.

Maminka je vážná. Kde je její humor!?

- Mami, včera jsem ráno jela támhle po cestě. Poslala jsem sem pozdrav. Ještě jsi spala. A domů jsem jela vlakem. Zase jsem sem poslala pozdrav.

Usmála se. Hezky. 

- A já jsem tu seděla, a nic jsem nepostřehla. 

- Mami, včera tu byla Iva. Asi s pejsíčkem. 

Venku lije. Nehledáme nic v pohádce. V krajině maminčina vtělení na planetu. Byl to zázrak. Dalo mi to později život.  Nehledáme - stejně by štít hájovny hajného Kuřete neviděla. Zalévám kafíčko. Přinesla jsem obližprst. Debužíruje. Běžím pro talířek. Iva tu včera nechala oloupaná jablka. Je nutno je sníst. Na talířek přidávám hrušku, kolečka banánu.

- Mami, včera měl Petroušek narozeniny. Oslavíme to dnes. Přijdou naše děti.

Vždycky řekla:

- A já o to všechno přijdu.

Dnes nic. Vedeme vážný hovor. Mlsá obližprst. Popíjí kafíčko. Dnes má světlou chvilku. Překvapuje mě jednou jasnou větičkou. Nabádám, aby byla k lidem hodná, aby se radovala; připomínám, že za ní denně chodíme. Chjo, loni na fotkách i videích radostná, veselá.

- Budete chtít polévku do jídelničky nebo sem?

- Do jídelničky.

Nedalo mi to. Jdu pro talířek s polévkou. Už je vlažná. Plave v ní kuřecí masíčko. A strouhaná mrkev. Maminka polévku jí vcelku úspěšně i s držením talíře... A nevylila. Jen masa nejdou rozkousat. Zas je nakrájeli na dlouho. Herdek, mohli byste se naučit krájet hovězí, kuřecí maso přes vlákno?! Maminka se masa zbavuje. Beru ho do sáčku. 

- Potřebuju na záchod. 

Přivolávám paní Janu. Balím. Objímám, pusinkuji.

Cestou domů poslouchám Arnošta Goldflama. Měla jsem ho na gymplu na literární besedě. Vtipný. Svérázný. Jeho tatínek vždy razil: 

- Hlavu dolů! A nikdy neztrácejme svoji beznaděj!

Říká obrácené heslo svého tatínka. :-)  Židi. Všechny je pozabíjeli v koncentrácích.

Doma se měním v chobotnici. Naklepat kuřecí prsní maso. Oloupat žampiony. Nasekat čerstvou strouhanku. Přidávám stroužky česneku. Vyrovnat ovoce na mísu. Zvonek. Deniska je tu. Moje prvorozená. 

- Deni, jak to, že jdeš brzo? Peťulka je ještě v práci. 

Loni tu byla s partnerem a Lukášem.

- Kde je Lukášek?

- Točí a fotí v Katovicích. Mamko, mám hlad.

Bere si banán. Strkám do trouby obalené maso, žampiony. Musí chvilenku počkat. Zadělat na bagety. Ó, dala jsem moc zdravé mouky. Je to moc hnědé. To nemám ráda. Cítím z toho mlýn, žito... Volám Petrouška.

- Kup kudrnku, prosím tě.

Poledne v tom okamžení, táta vchází do dveří. Ne, je půl třetí. Je tu. Vypadá jak socialistický táta. Montérky, bunda, čepice, taška. Jen bandaska chybí. Řehtám se mu. To nedělám dobře. Když má hlad. :-) 

- Mám hlad.

Někdo zvoní.

- Lukáš!

Deniska se diví.

- Že by to vzal z Katovic sem?

Ne, přijela Linduška.

Gratulujeme, Petrouškovi.

- Peťuš, požádala jsem děti, aby pro tebe něco vymyslely. Denisku napadlo Ferrari, skok...

- Nene, skok ne. Smyky.

- Nakonec jsem ti koupila slatinný zábal, celkovou masáž, lávové kameny, koupel s přísadami nebo koupel perličkovou.

- A abys tam dojel, pojede mamka s tebou.

Přidávám dvě bílá trička Bruno Banani.

- A až přijde Honzík s Ditou, přinesou ti něco dalšího krásného. Bude se ti to líbit. :-) 

Volám Ditě.

- My vám to sníme!

- Ne, nechejte nám trošku. Už jedeme.

Mám připravené dárečky pro ženy. Pro radost. Za gratulace obdarovávám.

Už jsou tady. Malá V. povyrostla, co jsem ji neviděla. Malé moudro. Přeje dědečkovi. Dojímá mě. Nezapomíná na zdraví a to, co se přeje. Ale:

- Dědečku, ať se ti v nové práci líbí. Ať si tam najdeš kamarády.

Srdce, uklidni se! Slzo, nevyteč!

Teď gratuluje mladší syn a snacha. Koupili lístek na něco lyžařského. Ale vstupenky ještě nedorazily. Namalovali do klipu rébus. Péťa ho luští. Vidím v něm malého hošíčka. Nad úkolem. Zhostil se výborně. Dochází mu NMNM - Nové Město na Moravě... Klíčuje. Dívá se dost vyděšeně.

- Tati, na to se díváš. Pojedeme spolu. Neboj se!

Z Péťovy tváře očividně spadl vyděšený výraz. Fakt vidím hošíčka. On neumí hrát. Je to dvaašedesátiletý malý kluk. Světlo mého žití. Milovaný. Milující. 

- My bychom tě nenechali jet samotného. Kdyby Hozík nemohl, jela bych já.

- A kdy to je? Já chodím do práce.

- Neboj. V pátek večer.

Snacha upozorňuje:

- A všiml sis čísla na triku?

Petroušek zkoumá, usmívá se:

- 62!

- Jé, to bych přehlédla.

- A vidíš na tribuně davy hlaviček? A vidíš tam ty dva? Mají čepice s brmbolci.

Zapomněla jsem na to slovo. Slovensky bambule. Jsou vtipní. Originální. Hodujeme. Stůl je zaplněn. Snacha si mě dobírá:

- A kdy už roztáhnete stůl?

- Až nás bude víc. Ale už jsi ho kolikrát viděla roztažený.

Povídáme, přemíláme, vyprávíme. Hlídáme čas; v 16.31 nov v rybičkách. Malá V. se stále ptá, jestli už je čas. Teď. PŘEJEME SI. Hotovo. Děkujeme.

- Honzíku, vy jste včera něco vyhráli ve florbale. To je jako loni?

- No, je to něco víc. V roce 2019 jsme postoupili do 1. ligy. Česká národní liga. Letos jsme taky v 1. lize, ze základní části jsme ze čtrnácti skončili na šestém místě s možností postoupit do extraligy.

- To je asi úspěch!

Péťa se dme:

- V Jaroměři to nikdy nikdo nevyhrál.

- Babičko, nemáš pexeso nebo karty?

- Mám. Ale mám taky Mikádo. Linda ti to vysvětlí. Jsou tam barevné tyčinky. Z dětství si pamatuji, že jedna barva se jmenuje kuli. A bílá má dvacet bodů.

Uvolňuji holkám konferenční stolek. Cvičí obratnost, jemnou motoriku.

- My jsme nesčítali body.

- My jo. Hrály jsme to se sestřenicí.

Kluci si zalézají - prý zkontrolovat účetnictví.

- A koukejte se vrátit!

Navrátí se. To my holky víme. Vždycky se sesednou. Otec a syn. 

Linduška odjíždí do Phy. Potěšila mě kyticí žlutých růží. Holčička moje milovaná. Dendulka už odjela. Holky moje. Kluci jeho. Děti naše - děkujeme!

Ještě peču sýrové koule. V. roznáší. My s Ditou povídáme. Vypráví mi o své rodině. Poslouchám, neradím. Blíží se narozeniny naší vnučinky. Chtěli jí koupit zakrslého králíčka. Ale ten za pět let umře. Vybrali panenky dvojčátka - jako živá, kočárek... Tady jedna pančava vyjde na pět tisíc. Na Wishi o hodně méně. Valím oči. Tak my přispějeme. 

- V., nebude ti vadit, že přiklušeme s penězi? A už se těšíme na oslavu za týden.

- Mohli jsme oslavy spojit. Ale to by si děda chudák neužil. Takhle má narozeniny a svátek v jeden den. :-) 

Bude osm. Dávám jim bagetu, marmeládky, obližprst, tubičky s mlékem... Výslužku. Těším se na ně. Miluji setkávání. Povídání. Rodinné rokování. V rodině si odpouštíme bez omluvy. U cizích ti neodpustí ani s omluvou - povídal pan profesor Matějček. Dej mu pánbu věčnou slávu. Vyzvídám, co plavání, co lyžování.

- Já už bych brala holky s sebou na lyže.

- Neboj, dočkáš se.

Zatím jezdím sama. Teda letos ta zima nevypadá zimně. Nevymrznou klíšťata, hraboši...

Odjíždějí do tmy. Teprve zatápím. Pozorujeme, co ukazuje meinstream.

Na chudé lidi musí být přísnost. Prý prevence v dopravních přestupcích selhává? Tak Čechy sejmeme. My z nich ty prachy dostaneme stůj co stůj. Drakonické pokuty. Exekuce. Telefon v ruce 2500, ve správním řízení 6-10 tisíc korun. Systém lidi škrtí, dusí, umlčuje. A ovčánci si to nechávají líbit. Já bych jim navrhla: Telefon u ucha? Trest smrti. Popravit. Jakýpak pokuty. Lidi nemají peníze, pak by žili na úkor státu... Nic takového. Sprovodit ze světa!

Zrovna tak školy - zavřít. Zbourat jako textilky, cukrovary. Zrušit výuku. Hloupí se ovládají malíčkem. 

Hlavní program.

- Peťuš, já jsem to nepochopila.

- Už vím, že za týden se mám dívat na sport.

Pěkný den nám byl nadělen! A zítra zas mezi vlky. Ale co to píšu. Ucho se diví, co huba mluví. (Jan Werich.) Zítra zas mezi hodné lidi. Samozřejmě.

Dobrou noc!