Oslavný, rodinný :-)

Vedro nevedro. Slunce neslunce. Linduška přijela nad ránem. Ale vypravila se pro kytku. Cvičím. Tahám kartičky. Rozumím. Dnes slaví narozeniny moje sestra. 72 let. Rychle, rychle. Nazdobit dort. Hledám v receptech, co bych vyrobila na uvítanou. Dezert do skleniček. Pikantní. Co ještě? Kvásek nádherně vykynul. Upeč raději chleba. Máš tam zbytek. Budeš ho potřebovat. Našlehej mísu šlehačky. Už je tu Petroušek. Linduška dorazila s barevným pugétem. Minulý týden mi přistál od ní dárek na kontě. Koupila jsem si olejíčky pro radost. Pro zdraví. pro krásu :-)

Venku chystají sezení. Potahy. Vybíhám. Zprovozňuji lehátko. Sklínky, talířky, příbory, ubrousky... Petroušek mě volá do zahrady.

- Pojď se podívat! Tos neviděla. Tady lítaj letadla do kruhu.

Viděla. Před dvěma lety v zimě na běžkách v lukách... Peťa ukazuje na rozsypaný sajrajt na obloze. Sice vedro, voda třicet stupňů. Ale do bazénu to nějak netáhne. Horký slunečný a podmračený a zas slunečný den. Nad mraky duní letadla. 

Prostřeno. Hotovo. Mohou přijít. Chvilenku si lehám na lehátko. Jsem hned v limbu. Telefon. Vnuk.

- Babi, já jsem včera pracoval, promiň, přeju ti se zpožděním...

Udělal mi radost. Pokud mu jeho maminka napověděla, nevadí.

- Babi, nepřijedu, až když tak za týden.

- Luki, v sobotu jsem v Pze.

- Přijel bych v pátek. Přivezu ti dárek.

Hezké. Nezapomněl. Vzpomněl si. Pracoval. Omluvil se. Trošku ho pozlobím.

- Lukášku, ale já jsem vařila a pekla i pro tebe.

- Ale babi, vždyť víš, že moc nejím.

Má pravdu, jeden strávník ano nebo ne. Takový klidný hezký rozhovor babičky a dospělého vnuka. Pravdou je, že mi právě jeden kousek dortíku zbyl. :-)

Na minutečku se ponořím znovu do spánku. Petroušek se prospal.

- Ty seš tady.

- Peťuš, už jsi druhý, kdo si vyčíhal, že jsem si na půl hodinky dáchla.

Jak tak stěhujeme sezení okolo domu, jednou pod ořechem, jednou pod třešní, jednou pod pergolou, vždy je třeba přestěhovat i zvonek s nápisem na brance: Zahrada. Měsíc sedíme v zahradě u kuchyňského výklenku. Chodíme francouzským oknem. Zvonek je slyšet v zahradě. Slyším bouchnout dvířka auta. Asi jsou tu. Běž si vzít, holka, něco na sebe.

A opravdu jsou tu. Starší dcera s manželem, maminka vnuka. Majitelka bílého vlčáčka Frídy. Pejsek přijel taky. Hodný, ukázněný, čilý, krásný. Deniska mu nejdřív velí:

- K nóóóóóze!

Ale pak má pejsek volnější odpoledne. Kouká, kde by co slupl ze stolu.  No to je nemyslitelné. Co spadne, je jeho. Dovoluji si, jestli smí dostat psí bonbony. Dostávám svolení. Frída na mě vždy čeká u okna z kuchyně, kterým vstupuji do zahrady. Jak když ví, že tam je zdroj žrádla. Jdu s ním kousek stranou. Frída bonbony neopovrhne.

Další. Starší syn s rodinkou. zrovna jsem v kuchyni. Pouštím je domovním telefonem. Vnučinka odjela na prázdniny. Přijeli s malým čiňanoučkým bystrým vnoučkem.

Telefonuji druhé snaše. Už už jdou...

Mám je tu všechny. Hostím. 

- Mohu vám připravit petrželový nápoj? 

Nevidím odezvu, ale svolení dostávám. Jedna sklenice naprosto stačí. Je energetický, dobrý, ale stále petrželový :-) Pikantní skleničky zdobím šlehačkou. Nesu dort s růžovými svíčkami. Sfouknu... Vnučka u vytržení... Růžové pusinky se svíčkami. Snacha se ptá:

- Nemáš tam těch svíček moc? (Deset).

- Seš vůbec plnoletá?

Směju se. Raduji se. Tetelím se štěstím. Sedíme všichni pospolu. Z nitra jde láska. Přenádherno v duši. Krmím je. Mám vše připraveno. Ovoce. Zeleninu. Dortík. Chlebík s ekořízečky z krůtích prsou. Misku s řízky si chystám na parapet. Beru džbán, prkénko... Nejsem rychlá. Kde se ze zahrady vyloupnul, tu se vzal Frída. Čap a v hubě mizí kousek masa.

- Ty zloději jeden! Jak jsi rychlý! Jak to můžeš cítit?

- Když jsi otevřela dvířka ledničky, už mu to zavanulo pod čumák...

Krájím jim soustečka chleba s masem, okurkou. Každý si odebírá z prkýnka. Krmím je jak kvočna kuřátka. Mám radost.Chutná.

Vybrali a přinesli mi krásné dárky. Pítko pro ptáky. Na zahradě není pítek nikdy dost. Hodí se. Ptáků tu máme habaděj. Už jsem ho naplnila vodou. I slepýšek se musí napít.  Vyšitý obrázek od vnučinky. Mám tam čápa, taky holubičku míru, ježečky...  Nádherný měkounký textilní věnec. Snaška tvořila. Svícen s českým nápisem!! Stále kritizuji KIK a Pepco kvůli anglickým nápisům.

- Kdes to koupila? Český DOMOV!

- V House Decor.

Smějeme se. V house decor koupila český nápis. Já se picnu.

Deniska se už chce zdvihat k odjezdu. Šeptám jí:

- Počkej ještě, přijde zlatý hřeb večera!

Chvilku kouká. V hlavě šrotuje. 

- Mami, obližprst??

- Jo.

Tak ještě zlatý hřeb... Poslední host Honzík, otec vnučinky. Celý den pomáhal kamarádovi se dřevem. Sedřený usedl. Krmím ho. Chlapi si nalévají domácí slivovičku. V adventu mi dala klientka láhev... Má stejné jméno jako já... Ta klientka :-) Máme se rády. Dnes její lahvinka padla. Chlapi chválili kvalitku. My holky jsme si dopřály víno. A na závěr šampaňské. Jedna ze snašek nepije. Ochutnala. Vypily jsme velkou termosku čaje. Vylouhovala jsem do něj v kovovém vajíčku odpad - vylisovaná zrníčka černého a červeného rybízu. Už třetí rok je nevyhazuji. V horkém dni nás čaj hezky osvěžil, ochladil. :-)

Děti si hrají vzadu v zahradě.

- Dědoóóó, pomoc! Pojď!

Dědeček běží na pomoc. Odehnat mouchu? Už ani nevím.

- Dědóóó, jdeme čůrat. Pojď!

Dědeček ochotně běží dát vnoučka vyčůrat.

Vnučinka ukořistila tatínka. Hrají, Honzo, vstávej.

Vnučínek se loučí. Dostávám mokrou pusinku. Je nádherný. Roztomilý. Dobře vedený. Plácnutí na rozloučenou dlaní o dlaň se všemi okolo stolu.

- Zase přijďte!

Vnučinka po odchodu všech mastí na houpačce prší s Lindou.

Neměla jsem žádné očekávání. Letos jsem s klidem, promyšlením, velkou láskou a dobrou energií chystala pohoštění.Myslela jsem při vaření a pečení na dnešek. Na své hosty. Na své lidi. Na naši rodinu. Mé včerejší narozeniny dnes byly oslaveny v milé láskyplné energii v rodinné atmosféře. Díky za to. Velké díky!!! Nebyla jsem sama. Radovala jsem se s blízkými. Děkuji za zdraví, lásku, hojnost, tichou ulici, klid v domě a hodné lidi! Děkujeme.

Dobrou noc!