Oslavný - šťastný - se svými

Přečetla jsem si na FB:

Moje babička říkávala:

Nechoď tam, kam nejsi pozvaná.

Nemluv o tom, o čem nic nevíš.

Nemíchej se do toho, co se tě netýká.

Neotvírej ledničku v cizím domě.

Netelefonuj po desáté večer.

Nenavštěvuj nikoho v době oběda.

Bez povolení nevstupuj do ložnic cizích lidí.

Byla to pravidla slušného chování a jsou jimi dosud, 

protože pravidla slušného chování by neměla nikdy vyjít z módy.

Moje babička to neříkala, ale vedla mě moje maminka. Kolegyně Maruška K. mi říkala, že když ji někde nechtějí, opouští prostor. Jinde ji přijmou. Pravda – kde nejsi žádaná, tam nebuď. Jejich smutek z tvé nepřítomnosti. Ne tvůj.  Pokud jsem se někdy přimíchala do hovoru, moje sestra Iva mě zchladila:

- Ty se jednou přimícháš prasatům do žrádla.

Někdy se ráda připojuji. Na to pozor! Abych se nezamíchala…

Určitě bych nikde, ani u příbuzných, neotevřela ledničku nebo nakukovala do jiných prostor, než kde mě usadili. Stalo se mi, že mi někdo v klidu a bez dovolení prohlédl naše intimní místo – ložnici. Nebylo mi to příjemné. Bylo to dítě pod dohledem matky. 

Volat večer? Všechny upozorňuji, že do půl osmé, max do osmé – ale pak ať mi dají pokoj. Doslova. Mám ještě konference, zoomy, školení… Ráno – to vědí všichni. Až po desáté. Až po desáté! Mohou to zkusit v devět, ale většinou je neslyším. Devátou už považuji za slušnou. 

Mamka přísně dbala na to, abych neotravovala někde v poledne, kdy lidé obědvali. To se u nás ctilo. Nechodit nikam v poledne. 

Ten text z FB mě pobavil. Dala jsem si ho sem proto, aby mí pohádkoví čtenáři omrkli mé zásady. Máte to jinak? Jak? 

Dnes páteček. Boží!! V pátek nepracuji. Vzala jsem přesto na čtvrtou hodinu jednoho pána. Jinak – den pro mě. Můj den. Chtěla jsem si zajet do obchodu. Vykašlala jsem se na to. Všechno máme. Nic nepotřebujeme. Jen kousek hovězího krku pro kočenky obstaral Petroušek. Dnes měly kočky 100% maso z konzerv. Maličko přimícháno s Felixem. Zítra mají masový den. To mají raději. Však je to na jejich nádherné srsti vidět. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-19-rano

Ránko, raníčko. Čas na rituálky. Připít na skvělý mírový den všem lidem dobré vůle na planetě. Klušu do zahrady na kopřivu. Nevím, co dřív na zahradě sníst. Pampelišku? Bršlici? Čistit krev červenou řepou a mrkví? Výběr na dnešní ráno – kopřivy. Kočenky mě následují. Umýt pleť. Krémíky. Namalovat. Dej si záležet. Nepřežeň to! Dnes se chceš líbit. 

Vyklidit koupelnu. Umýt, na co přes týden není čas. Rumbo – luxuj! Jdu žehlit. Už se k tomu schylovalo od dnů, kdy mi prádlo vlálo v jarním počasí. Dnes už asi třetí den zima jak v psinci. Prý tu dokonce v poledne poletovaly vločky sněhu. Večer už potřetí zatápím. A je tu božsky. Jak v lázni.

U žehlení ve mně doznívá včerejší koncert Jaromíra a pěveckého sdružení Cantus. Probírám si obrazy vernisáže. Co práce to tvůrkyním dalo. Kolik hodin času. Olina a Jana. Bývalá ředitelka muzea a celoživotní učitelka jazyka českého. Skvělá a vynikající!!! Vozila děti na hudební podzim do Rudolfina. Učila je znát hudbu. Chovat se kulturně. Moje Linda od ní dostala hluboké základy znalosti mateřského jazyka. Linda na ni nedá dopustit. Milovala ji. Jana zpívá v Jaromíru. Čest a poděkování z mého nitra letí i pracovnici muzea. Už bych si mohla zapamatovat její jméno. Vítková? Křehká tichoučká vědkyně. Myslím na ředitele ZUŠ pana Kováře. 

Jazyková vsuvka. Učila jsem vzorové věty. 

Jan Neruda, známý český básník. 

Známý český básník Jan Neruda. 

Tedy - ředitel ZUŠ pan Kovář.  Ale - pan Kovář, ředitel ZUŠ. 

Zapamatujte si to. Konec vsuvky. 

Minulý týden nádherně komentoval koncert učitelů. Doprovázel na varhany. Však on je taky varhaník v pevnostním kostele. Když hrábne do kláves - páne, to člověk vibruje. Včera řídil druhý nejstarší pěvecký sbor u nás – Jaromír jako sbormistr. Druhý - Cantus. Jak ti lidé lehce, krásně zpívají. Originální úpravy. Včerejší sláva se vydařila. 

Mihly se mi před očima nově vysázené stromy u stadionu. Čistota na ulicích. U žehlení si nádherně zamedituješ. Můj dík letí tichounce všem… 

Hotovo. Vyžehleno. Petroušek volá:

- Dnes mám zpoždění, neměl jsem čas. Hlavně večer odjezd za pět minut půl šesté.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-19-pojedeme-na-vylet

- Ťuti, pojď mě vyfotit, ať vidím, jak vypadám.

V šestnáct zvoní pán podobný herci Filipu Blažkovi. Sympatický. Vysvětluji. Má poukaz jen na analýzu stavby těla za 450 Kč. Klidně mu zadarmo přidávám měření v hodnotě 700 Kč. Všechny údaje červené. Jen kosti značím zeleným fixem. Leze po střechách. Klempíř. Špatně jí. Po pětadvaceti letech ho zradila manželka. Chemii neporučíš. Už je to dva roky, má novou přítelkyni. Emoční tuky narostly. Přijde se nechat změřit před Vánoci. Smlouváme si termín. Za pět minut půl hotovo.

Loučím se. Petroušek mě chválí. Nevěří očím. Málem bulvy nechal na hodinkách. Já to stihla!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-19-u-zavor

Jet tak o minutu dřív, nespadly by nám před nosem závory. Lije. Pan Kemr by vyslovil svou repliku. Honzík čeká u velké křižovatky. Jedeme. Slavíme můj svátek. Lukášek je někde na natáčení... Omluvil se. Vždycky jsem zvala Ivu a maminku. Každý ví, časy se mění. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-19-gratulace

Na parkovišti pivovaru Beránek ve Stěžerách už auta Lindy a Petra. Nechci se ptát, kdeže to jsme. Totiž stále říkám Všestary. Stěžery, Smidary, Všestary. Má hlava je z toho… Tedy Stěžery. Už si to zapamatuj. Servírka nám ukazuje stůl. Už u  něj čekají Linda a Petr. 

Dostávám gratulaci a dárky; na jeden se jdeme podívat do Petrovy dodávky. Na Lindině pozemku jsou vzácné kameny. Z jednoho si nechala vybrousit umývadlo do třetí koupelny. Lépe řečeno – do koupelny v druhé části domu. A já dostala od jejího Petra oboustranně opracovaný kámen: Zde vládne - srdce. A z druhé strany my dva – Irenka a Petroušek. Ke kytce si dal tu práci. Děkuji. Linduška mi daruje sole. Vonné. Léčivé. Na kopýtka a na tělo.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-19-co-si-dame

Objednáváme. Nejím maso. Porušuji párkrát v roce. Ne, že bych maso neměla ráda. Ale nejím ho z piety ke zvířatům. V hospodě si vždycky dávám roštěnou. Dnes tatarský biftek. A na dlouhou dobu – dost bolo masa. Zas mám v hlavě úděly krav na jatkách. Jejich nářek, mučení, nelítostné bití, neurvalost těch, kteří mají v rukou mučící nástroje, konečně smrt.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-19-uz-to-nesou-cas-stolovani

Vcelku rychle jsme obslouženi. Servírky kmitají. Nešetří úsměvem. Pochutnávám si jednou na topinkách z bílého chleba. Jednou, no. Všechny stroužky česneku zmizely.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-19-je-mi-dobre

Dobrá nálada. Petr vypráví.

- Nesl jsem do čistírny dva kusy oděvů.

- To je drahé.

- No, je. Přišel jsem do čistírny. Tam baba žehlila. Tak jsem si tak čekal před pultem. nespěchala mě obsloužit. Najednou na mě štěkla:

- Co chcete?

- Co bych asi tak chtěl v čistírně, že jo?

- Třeba vyčistit oděvy a slušné chování. 

- Chtěl bych tady vyčistit…

- Nemluvila. Začala vypisovat účtenku. Cifru přeškrtla, napsala slovo navíc. Bez ničeho vyrazila:

- Pět set.

- Na počkejte. Já nevím, jestli mám hotovost. To se platí předem?

- Ona nic neřekla. Jen rukou ukázala:

- Támhle to máte napsané.

- Tak jsem jí vyštrachal pětistovku a ptám se, kdy to bude hotové. Ticho. Ukázala na účtenku.

- Tady to máte napsané!

- Ale neřekla, kdy.

- Třeba neuměla moc mluvit. Proto ukazovala. 

I tací lidé pracují ve službách.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-19-srouby-a-matice

Posílám je podívat se na zdejší záchody. Šrouby a matice. Muži a ženy. Světla v podobě půllitrů. 

Zařízení hospody stylově, ale moderně. Užili jsme si. Popovídali. Zasmáli. Poradovali se. Potěšili. Domů.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-19-domu-doma

Lije. Stěrače nestíhají. Zima. Někde sněžilo. Možná, že jaro už skončilo. Plynule přejdeme přes podzim opět do zimy. U domu nás čekají dvě auta. Petr vytahuje kámen. V lijáku ukazuji, kam ho usadit. Je to silák. Mockrát děkuji za kamenný dárek. Zbude tu po mně na věčné časy… Pro koho? Fotíme se. Odjíždějí.

Zatápím. Kočky nás vítají. Večeři jim. Na chvilenku vybíhají ven. Zakrátko se vracejí do vyhřátého domu. Oheň dnes nádherně sálá. Uhlíky jak z filmu. Je čas jít spát.

Ohlédnutí za dnem. Den meditativní. Pracovní. Oslavný – hold Ireně. Děkovací – těm, kteří pracují u nás v kultuře. Děkuji rodině. 

Dobrou noc!