Otevírání zahrady: Právě dnes :-)

Jééé. Krásný východ. Rychle vyfotit. Šup - return. Postel. Dospávám.

 Celé dopoledne jak chobotnice. Polévka, kytky, kus terasy umýt, pračka, vyndat prádlo, vymáchat v octové vodě, pověsit, nová várka, zpátky kuchyně, pračka, vyndat, vymáchat, pověsit, kuchyně, prošpikovat kuřecí na odpoledne, rybka, zahrada; Peťa od rána pracuje. Ťape mi v jahodách.

- Ty mi tam ťapeš! Tam mám díry v plachtě a rostlinky!

- Neťapu, dávám sem zavlažování.

- Ťapeš!

Koordinace práce na zahradě, zaměstnání pro Péťu - aby mi neťapal v jahodách. Zpátky oběd. Zelenina. Oloupat jablíčka, kompot, koření, třešně, švestky... Peťa průběžně odnáší odpad na kompost. Prokopává kompost. Ťuky, ťuky! Petroušek na mě ťuká s Micicindou v náručí. Otevírám francouzské okno. Pomuzlat Micku, Petrouška. Práce nebere konec. Vynést obrovské květináče asparágusů, polosuché truhlíky. Binec. Péťa zametá terasu. Ještě ji chci vymýt... Nestíhám. Omýt fasádu od Micicindiných zimních skoků z okna a na okno... Obědváme poprvé letos pod ořechem u nového zahradního stolu a židlí... Chvilka relaxu.

- Peťuš, otevíráme zahradu.

- Ale je tu krásně, viď? Letos poprvé...

- Ještě si dojedu pro cibuli.

- Sjedu ti tam.

- Musím sama... Peťuš, jak jsem si koupila tu mističku, hrneček a talířek, dala bych to Ditě k svátečku. Koupím si pro sebe znovu. :-) 

Nainstaloval slunečník. Není ho zatím potřeba. Sluníčko je příjemné. Šišinka mozková se tetelí - konečně dostatek sluneční energie. Odpo přijde manželův syn s rodinou. Těšíme se, že budou chodit i druzí. Děti tu mají výběh, houpačky, skluzavku... Obrovský stůl zve.

Sklízíme se stolu. Jedu. Nejprve kytičkovanou nádheru misku, hrneček, talířek. Ovoce v Lidlu. Ježkovy voči! Patnáct hodin. Couvám do dvora. Petroušek má na stání štafle. Táhne na léto z půdy kabel na zvonek do zahrady. Loni jsme seděli na druhé straně pod třešněmi, letos jsme se vrátili pod ořech. Tráva doseta. Dorostla. Honzík mi dává znamení, abych zastavila.

- Mám ty štafle smést?

- Počkej, až na nich bude stát taťka.

- Jj, tak zatím vyložím nákup. :-)

Fofrem - buchtu.

- Nic nepeč.

- Jo, a podám jim ruku.

Kuřátka předpečená, buchta vcukuletu. Čaj s termoskou. Lehký krém na buchtu. Je jen ze špaldy. Není nadýchaná. Voní po oříšcích. Snacha už je tu. Vnučinka V. na mě ťuká.

- Ahoj, babičko!

- Hezky tě vítám! Jsi hodná?

Přikyvuje. Usmívá se. 

- V., doneseš do zahrady talířek s ovocem, jo?

Sedá si mezi dveřmi. Obírá pomeranč, banán, čokoládku...

- V., říkala jsem do zahrady, ne že se do toho pustíš u obouvání bot na zemi. :-)

Měla jsem v plánu mýt terasu. Ale - plány se mají plánovat. Sedám ke stolu. Spokojenost. První posezení venku. Předvádíme jak u Homolků polohy křesel. Líčím mé rok a půlleté sledovaní v Leifheitu... Snižování ceny... Jak mi tvrdili, že není rozkládací...

- A je?

- Je!!!

- Jé, to je fajn, to se sem všichni budeme vejít.

Snaška má stejné myšlenky...

Veselíme se. Radujeme. Ptáci se vůbec neostýchají. Zobou na krmítcích. Zpívají. Nechávám i z dětství neoblíbené hrdličky. Nemohou za mou asociaci - pobíhající Renička okolo plačící maminky na tatínkově hrobě. Hlasová kulisa. Cukrú, cuk, cukrú, cuk... 

- Neva, zobněte si, živí tvorové!

Sluníčko se kloní k západu. Začíná být zima. Honzík se loučí. Běží na zápas. Za chvíli sklízíme i my. Dědeček pojede na florbal - na Honzíka. Vezme holky domů.

Ještě vytírám terasu. Ó, zimní úklidy byly jen zimní... Lístečky z truhlíků...

Devět. Jdu zatopit. Počkat na Petrouška. Linda se ozvala. Pojede z Phy - do půlnoci je tu. Zítra jdeme umýt okna a dveře po malování do maminčina domečku.

- Peťuš, já nebudu topit... 

- Netop. Už je tu Linda... Mám ji pustit nebo počkáme, až zaplatí mýtné?

 - Tak ji pusť :-) 

- Ahoj, maminko?!

- Jsem tady! Dnes jsem si na celé dopoledne nějak záhadně vypla obrazovku. Mijanek mi poradil tvrdé vypnutí ntb. Lindi, potřebuji zvětšit obrazovku... 

- Cos s tím zas vyváděla?

Ještě že ty mladé máme. 

- Ráno bych ještě jela omrknout stromečky. ¨

- K Hrabíkom?

Přitaká.

- Tak to já s tebou nepojedu. Ale kdy pojedeme mýt ta okna?

- Mami, jak je zvykem, já pojedu brzo... 

- Aha, až ty se vrátíš, já budu právě vylézat z postele. Tak jo. 

Dohodnuto. Dnes posunou čas. Na nepřirozeno. Může mi někdo argumentovat, jak je to lepší. Je není - je to nepřirozené. Kroutí nás ve všem.   

Juchů, sláva dni! Sláva přírodě! Sláva sousedům z obou stran a všem lidem dobré vůle!!

Dobrou noc!! :-)