Otevřela jsem vlastní informační centrum snašce :-)

A je to tady. Konec dne. Ještě je devět ráno. Ještě se probouzím. Už se pomalu schyluje k zítřku. Letí to. Jako by čas někdo posunoval. Slyšela jsem, že den nám zkrátili nevím už o kolik, a že i roční doby jsou zkráceny. Nojo, ale jak stihnou jablka dozrát ve zkrácené lhůtě?

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-03_Ranko._Nekdy_prvni_pokus%2C_nekdy_hned_vedle/

Zkouším načítací cvičení. S pěti kartičkami, s deseti. Nejprve úspěšná, najednou mysl polevila. Jdu od toho. Venku sluníčko. Sedám si v županu s maskou. Osvětluji se. Cvičím zrak. Tak hezky přeteklo dopoledne. Holka, měla bys něco dělat. Na třináctou si má přijít pán pro zbytky na výstavu. Jaké zbytky? Všeho. Odřezky, barvy, CD... Nabídla jsem mu pecky od meruněk a špunty. Zátky od láhví. Půlky skořápek a vejdunky ne. Mám ráda opozdilce. Čeho je moc... Dvacet pět minut po termínu volám. Zapomněl. Má tisíc jiných akcí. Jo? Já taky! Měla jsem na čtrnáctou měření. Mám taky rozvrh. Ještě jsem si chtěla dojet do banky, na nákup... Pán se tak moc omlouval. Ale opravdu upřímně. Několikrát. Slušný. Ok. Dohoda - na sedmnáctou.

Oběd. Skoro celou malou jitrnici, zelí, brambory. Ó, Ireno! Narostlo ti břicho. A dost. Takhle ne! A oříšky - moje vášeň. Nesmíš! Zítra jdu do maratonu štíhlosti. Ale narostly mi svaly o skoro tři kila a o pět procent odpálených tuků. Ta jitrnice se mi rozložila krásně přes celý žaludek. Vlastně vplula už do střev. :-)  A to nebyla celá! :-)

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-03_Umi_Kocky_cumi/

Už už vycházím. Zvonek. Snaška, vnučinka. Vítám je. Jdou cvičit. Začínáme kartami. Vnučka z pěti cvičení určila čtyřikrát správně kartu pikového krále. A to ji maminka stále pletla s černou lístečkovou dvojkou. Spletla se a ruka ji opravdu vyjela na dvojku.

- Neruš!

Dáváme příležitost i snašce. Stále určovala tu svou dvojku.

- Ne, máš určit červeného pikového krále. Zlobíš! Rušíš!

Kelímky. Dva. Pod jedním je míček. Neomylně.

- Připrav se! Teď!

Vcelku nechybuje. Jak začne, připomínám radar! Dáváme tři kelímky. Opět správně.

Končíme. Ne, vlastně - koukání s maskou na očích! Maličko to trvá. Nasvěcuji. Barvy. Obrázky. Čtení. Super. Snaška říká:

- Já dnes ty barvy vidím jinak.

- Tak to má být. Mozek tě celou noc přesvědčoval, že vidět můžeš jen s otevřenýma nezakrytýma očima.

 Už jdou. Přece jen:

- Půjč mi tu masku.

Rozhlíží se. Nevěřím uším! Svítím na ni ostrou baterkou.

- Vidíš světlo? Máš okýnka?

- Mám. A vidím baterku. Ty ďublíky.

- Neke!

- Jé. Vidím tvé kalhoty.

Mám dnes kostičkované.

- Ukaž mi na ruce prsty. Ale nechej ruku na těch kalhotech.

- Ukazuji dva, tři, pět. Ruku stále na noze. Pak ji zdvihám. Pomaličku. 

- Já tě vidím celou!

- Tak jdeme.

Vedu ji domem. Mám nachystanou krabici se skořápkami do bastionu. Jsou v ní zasunuta céda.

- Hele, tady je cédéčko.

Opatrně bere, ruka sahá kousíček vedle. Tak o dva centimetry. Uchopí cédo.

- Seš hvězda!

Jedu si koupit barevné čtvrtky. Zafolijuji je na zítřejší cvičení. Barevné kelímky už nikde neseženu. Volám z náměstí tomu hochovi:

- Hustone, mám problém! Teda - problémy neexistují! Je tu výzva. Poletuji ještě městem. Můžete až v půl šesté?

Dohodnuto. Obcházím obchody s cetkami. Nikde už plastové kelímky nemají. V Pepco mě paní vede k regálu. Nejsou.

- No jo, bylo léto.

Nevadí. Seženeme v Číně. Telefon. Pán už je u nás.

- Jsem tam za dvě minuty. Mám ještě šest minut k dobru! :-)

Vjíždím do dvora. Dva nenápadní hoši. Jeden ve žluté fosforeskující vestě. Očicháváme se. Ten v té vestě se ptá:

- Mohu i já? Nebo mně vynadáte taky.

- Jestli chcete. :-)

Hoši chystají výstavu z odpadů. Nábytek z vodovodních trubek. 

- Víte, chci se na tu výstavu přijít podívat. Nemám to ráda. Nemám ráda, když někde ve filmu mají kancelář z palet a zdi z cihel. To se mi nedělá dobře. Mám ráda klasiku. Já jsem totiž z jiného světa. Barvy, držení dítěte za ruku... Ty moderní sterilní bílo šedé domy, to je hnus.

- Tak potom se dají barevné polštářky. Já vodím syna za ruku.

- Já taky.

To si mě získali na celé čáře. Vodí své syny za ručenku. Propojení s mužskou tátovou energií. Vyprávím o malém cikánkovi v létě, jak na něj táta řval do p..i. a další. Jak jsem vyšla před branku a ztchérovala ho. Jak mi odpověděl: Paní, tohle je ale můj kluk!

Moji dva návštěvníci souhlasně přitakají - ale jsme jeden celek, jeden národ...

Ti kluci mě mají. Ten jeden pracuje v lesní školce.

- Joj, to je suprovní. Četla jsem o tom. Ale učit bych tam nechtěla. Víte, byla jsem zvyklá na katedru, teplo, čisto. Ale podporuji to. Děti se tam nabíjejí zemí i sluncem, otužují se. Poznávají přírodu. Musí jim být zima, ne?

- My máme típí.

- Jo, oheň. Jé!

- Tam se chodí ohřívat.

- A po obědě se spí?

- No, je odpočinkový čas.

- Víte, kvůli nervové soustavě. Vyvíjí se jim, aby k sobě byli hodní, nebyli agresivní.

- Ano, hodně s tím pracujeme.

- Já jsem včera dostala licenci na infovidění. Intuitivní vidění:

1. stupeň (vědění) - Informační vnímání okolního světa - aktivuje se centrum CIV (centrum informačního vnímání) a dále se rozvíjí cviky, založené na principu vědění (u studentů starších 10 let)

2. stupeň (vidění) - na této úrovni semináře se studentům, kteří již mají aktivní CIV aktivuje toto centrum i pro schopnost vidění bez používání fyzických očí. Jde o princip vidění (stejné jako u dětí do 10 let).

Rozvinutí schopností a dovedností u dětí má za důsledek celkové zlepšení duševního rozvoje dětí, jejich chování, zvýšení sebedůvěry, zlepšení pozornosti a také vztahu k ostatním.

Kluci pozorně poslouchají. Budeme v kontaktu. Asi mě budou potřebovat. Ono je důležité, aby si dítě vědělo rady v dospělosti. Aby umělo přijímat signály (informace) z okolí a používat je ve svůj prospěch (v podnikání, v partnerství, v mezilidských vztazích, ve výchově dětí atd.)

Půlnoc noc. Fotka od snašky. Jede si to na té své dvojce. Na první pokus s deseti kartami. Dnes si definitivně otevřela své centrum informačního načítání. Neužíváš, přijdeš o to. Nutno procvičovat. A to jsem dokázala JÁ. :-) Jája Jájíček. 

Vytanula mi příhoda z předvčerejška. Mark vyprávěl o své rodině v Moskvě. Sice žije v New Yorku, ale vrací se domů. Jejich přítelkyně nebo příbuzná Valentina po absolvování kurzu odložila brýle. Naprosto. Ruka, kterou máš zlomenou, se za dva měsíce sama opraví. Proč ne oči. Mark spolupracuje s mnoha vědeckými institucemi po celém světě. V Moskvě zašel do nějakého očního vědeckého zařízení. Konzilium vědců zkoumalo i Valentinu. Jeden profesor jí chtěl měřit dioptrie. Proč ne! Prosím! Nepředpokládal, že by se dioptrie ztratily. Čekal, že vidící oči budou mít původní asi tři dioptrie. Profesor naměřil na jednom oku asi nulu a na druhém žádná celá nula nula nic! Markovi spadla čelist. Nejen že se zrak spravil, ale oči zkorigovaly i dioptrie. Neuvěřitelné! NEUVĚŘITELNÉ!

Tak takové kouzelné zážitky nyní prožívám. Slepá čtyřletá holčička vidí. Žena s dioptriemi vidí. Dioptrie se ztratily. Já odložila brýle. Vozím je s sebou pro případ deště, noci... Napředposledy jsem jela z Opočna v lijáku večer bez brýlí. Nebylo to komfortní. Včera v dešti, kdy stěrače nestíhaly, jsem si je raději nasadila. Ale ve slunci vidím jak rys. Ostrovid. :-)

Dobrou noc!

P. S. Pokud chcete svým dětem do dvanácti let (koupila jsem si licenci jen pro děti) rozšířit vnímání, jste-li z východních Čech - ozvěte se. :-) Mám už rozkoukanou vnučku, dokonce i snachu.

P. S. 2

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-03_Pulnocni_fotka_od_snachy

Snacha cvičí načítání - první pokus!

P. S. 3

Zdvihám kotvy. Spát. Tak ještě malé cvičení. Jen jednou:

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-10-03_Tri_kelimky_-_kde_je_kulicka/1562421865

Na dobrou noc zkouším tři kelímky. Míchám. Nevím, kde je kulička. Ťuk - první pokus - bingo. Mohu jít spát.