Ovečky, ovečky, otroci...

Večer. Strašný mazec venku. Hluk. Dům se zahalil do tmy. Jdu na schod terasy. Stín ořechu se prohýbá proti černé obloze. Osika, kterou jsem asi před pěti lety zachránila před skácením, se naklání nebezpečně do naší zahrady. To bude zas vyvrácených stromů. Škoda na majetku. Takovéhle vichřice nejsou naše!!! Dělám energetickou ochranu zahrady. Intenzivně. Stojím na schodech terasy. Ruce zdvižené, čaruji. A děkuji. Bojím se poryvů. Ale pracuji. Poryvy slábnou. Ještě se vracejí. Začíná se blýskat. Vracím se do domu. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-14_Kocky_a_kotata_-/

Koťata jsou propletena jak plátěná vazba. Občas některé pískne ze spaní. Zrzečka si vyšla před bouří. Péťa ji volá, volá, láká, marně. Když kočka nechce, můžeš volat, jak chceš!

- Mour přišel naprosto suchý!

Mourek přijde vždycky jak vodníček. Dnes jsme se radili, kde bude bydlet v zimě.

- No v Zrzčině boudě.

- No, vždycky ho tam nacpu jak vola na most. Povolí. A hned se otočí a vyběhne ven. Až bude parný den, vyházíme seno, vydezinfikuji tam pachy po Micince, vystříkáme hadicí, vysušíme a uvidíme.

Venku už je ticho. UPS pípá. Na vteřinku se ukázalo světlo. Bing. Zase tma. Takhle tu většinou píšu jen u svíčky. Co to bylo za ty poryvy, bouři? Deset minut? Patnáct? Divné. Klid. To nebylo přírodní. Tohle neznám. 

- Peťuš, prosím tě, vypni u mě UPS. Víš kde?

- Když chci spát, tak to najdu.

A našel. Hlavně abych ji pak nezapomněla zapnout. A nedivila se, že nejde PC. Petroušek ještě vychází do tmy. Slyším, jak volá Zrzku.

- Zrzka není. Ta je někde zalezlá. Neboj, ona přijde. Mour přiběhnul hned. A zas dělal ty své zvuky.

- Mluvil. Ten by si tu vděčně lehnul ke koťatům, nikde by necábroval a i by je nakojil.

- Ona přijde.

- A když ne, dám je k misce.

- Péťova doba. Jdu spát.

Jdu se mrknout, jestli se mi stihlo svařit mléko. Hutný škraloup vysrážených nerostů. Nabírám horké mléko při svíčce do mističky Mourovi. Malinko ředím vodou, aby si nespálil čumák. Čím to je, že ohřívané mléko není totéž, jako právě svařené. Svařené drží dlouho svou vlažnost, kočky se po něm mohou utlouct. I já. 

Volám do tmy:

- Moure, Mourečku, pojď, na!

Odněkud se ozývá jeho zvučení těla. Takhle zvučí i Zrzka. Pořad v nich hřmotí jak ve starých hodinách. Nabízím mističku teplého mléka. Objevila se i Zrzka. Mokrá až za ušima.

- Peťuš! Zrzka už je doma.

Péťovi to nedalo. Vylezl ještě. Jde se pokochat, jak vzbudí své děti na noční hygienu a krmení.

- Zrzko, ty seš celá mokrá! To mour je jiný frajer.

- Mour je už taky mokrý. Někde lítal po dešti.

I tam jde Petroušek na kontrolu. Vrací se s mističkou.

- Už je miska prázdná. On udělal mlásk mlásk a bylo hotovo. - Podívej, jak mi kocourek olizuje nohu.

Naše Micicinda se vyžívala v olizování Péťových pantoflí. Hrála si s nimi. Vyhazovala boty do výše. Byla jak omámená. Libě nesla vůni spreje do bot. Tenhle mrňous má stejnou úchylku.

Zrzka loudí. Už je jaksepatří zmlsaná. Když k nám přišla, byla zvyklá na rohlík v mléce. Nejlevnější granulky. Vděčná za všechno. Pěkně zvlčila. Dostává to nejlepší. Domácí mléko. Kapsičky s garantovaným obsahem masa, vitamínů, nerostů. Granulky. Dobrotky. Tyčinky. Teplé mlíčko - nic. Stavím mističku doprostřed krabice mezi koťata. Zrzka je budí. Kupodivu děti zareagovaly na vůni mléka. Rezatý kocourek se směle postavil k mističce. Prská. Pokouší se pít. Přidružuje se kočička Kehvězdám.

Zrzka mňoukla. Zavolala děti z krabice k sobě. Natáhla krk. Vycrcla mléko nabídnuté koťatům. Rozvalila se vedle krabice. Děti na ni naskákaly. Dobrou noc!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-14_Chlebicek%2C_vykurovadlo/

Vrátím se do rána. Rovnám si otevřené stránky. Už je jich 61. To musím zredukovat. Ukládám si je. Telefon.

- Tady je Lukáš. Vy někde výletujete?
- Ne, ne. Jsem ;doma.

- Já jsem zvonil a nikdo neotevíral.

Jéžišku na křížku, tak to je poprvé, co jsem neslyšela. Takhle to dělá pošťačka? Zdvihám se.

- Lukáši, zkuste ještě zazvonit.

Jo, pouštím ho telefonem. Divná věc. Buď málo zmáčknul, taky by to mohlo být. Nebo jsem byla zabraná do práce a ze svého pelíšku jsem neslyšela.

Sedíme na kočičích křesílkách na terase. Mourek si klidně dvakrát vyskočil na stoleček.

- Moure, pojď dolů!

Potřetí si přes stůl vyskočil na parapet. Mám tam položenou suchou vazbu. Nejdřív si ji prý poznačil. To už je asi tři týdny. A dnes my ji ničí pacičkami. Tlapká. Rovná si pod sebou zničené suché stvoly. Dekorační podestýlku mohu vyhodit.

Ptám se Lukáše na jeho spolupracovníka - opilce... Lukáš jezdí wapkovat. Sám. Dělá za dva. Za jeden plat. Potřebuje mít jištění na střechách. Jeho zaměstnavatel práci nepráci opilce trpí. Opilec nepřijde do práce. Nebo spí někde v altánku, Lukáš pracuje na střeše... Teď dostal nového. Jednadvacetiletého. Nadšence. Snaží se. Hoch si po vyučení chtěl ještě s kamarády založit jakousi dílnu. Povypůjčoval si osm set tisíc. Nevyšlo. Hoch bez zkušeností. V jednadvaceti má tři dluhy u bank osm set tisíc!! Banky mu je nechtějí sloučit. Taky proč! To by prodělaly. Šílenost. Kluk přišel o řidičák. Pětkrát ho chytili bez něj! Patří ještě k rizikové skupině. Půjčil si nyní na dovolenou. Zapomněla jsem kolik. Ale moc. Snad šedesát tisíc? To se asi mýlím. Musel mít tři měsíce zaměstnanecký poměr. Lezou mi oči z důlků.

Lukáš prý dělal u pána, který třicet pět let pracoval ve škodovce. Nikdy neměla výluku. Nikdy nestála. Všechno je možné. Nyní tři týdny. Neměla jakési čipy. Ne obyčejné! Musí se čekat, až čipy dozrají nebo dorostou. Nechápu.

Pomalu je tu doba nedostatku. Petroušek čekal na čidlo do svého auta tři týdny. Docela dlouho. Někdo čekal na součástku do lednice v záruce tři měsíce! Lukáš si nechal sestrojit kolo. Taky si počkal. Nebyly všechny součástky.

Budou nám uměle škodit...    

Buzerace. Právě je v projednávání nesmyslný zákon. Jakmile budeš předjíždět cyklistu méně než z metru a půl, deset tisíc pokuta. My máme málo zákonů. Přece musím zpomalit, dávat pozor...

Náš nájemník je kuchař. Krásně, překrásně se s ním povídá. Má zkušenost, chodí mezi lidi. Tam se dozvíš všechno. Dřív se chodilo do hospod.

Jedu na nákup. Chjo. Vycházím z obchodu. Samí zakuklenci. Ani jeden volný obličej.

Poslouchám rozdělenou vlasteneckou scénu. Pavla Zítka. Volný Blok. Zdá se mi... Ale nic. Poslouchám:

- O víkendu policie bude kontrolovat nezákonně návštěvníky hospod.

Tomu nerozumím. Co bude chtít? Nemá na to právo. Lékařské tajemství se stává veřejnou věcí. Jsem velká holka. Žádná nemoc tu není! Panáčkují a slouží těm, kteřé půjdou před vojenský koncil. Vlastizrada se trestá! Fašismus. 35 rozsudků vláda neuznává. 

Na Bali - sodoma. Teror. Země s energetickými studnicemi jako máme my nebo Slováci. 

https://www.facebook.com/people/Irena-Hrobsk%C3%A1/100010275607900/

Chorvatsko bude uznávat plné očkování jen 210 dnů. Očkovaní na přelomu roku se v září do Chorvatska už zřejmě nepodívají. - Co to je? Co to je!! CO TO JE!!!

Poslouchám CNN:

- Co motivuje Čechy k dobrovolnému očkování - žádné další testování, získaná imunita nebo nový mobilní telefon?

- PCR test zrychleně - připlatíte si tisíce korun.

Vojtěch plánuje přeočkování třetí dávkou.     

Chystají se na naše děti!!

A tady se spí. Jen Zrzečka občas zarachotí svým vrr, vrr, vr ze spánku. Leží na dlažbě, chladí se. Děti leží na ní. Ta se má! Děti patří jí... No, jenže! Za měsíc... Děti zdravotníků dle Šachty by měly spát přes týden ve školce... Tak to je konec!

Dobrou noc!