Palatální a vestibulární - hádejte co

Páteční SMS: Dobrý den, rádi bychom Vám připomněli termín ošetření dne 26.6. v 13:00 odpovědí ANO potvrďte prosím termín, děkuji Aries, zubní ordinace. MUDr. Beran.

No, tak tedy ANO. Chtěla jsem připsat těším se. Jenže to není těším se. Spíš – konečně. Nebo Je to nutné už vyměnit. Nebo - bojím se. Nebo – nevím. Ale těším se psát zubaři, to je oxymóron.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-26_Rano/

Na třináctou. To mám dost času.

Parný den. Slunce doufejme vydrží déle než do oběda. Zahrada. Nejdřív se potřebuje napít zahrada. Otevřít skleník. Pozdravit svou džungli. Co to mají okurky na listech? Není to něco nebezpečného? Mám je tak hustě, nesmějí se zalévat na listy… A jak to udělat, když jsou tak blízko u sebe. No. Rychle k počítači. Večer postříkat mléčným roztokem. Super. Uvidíme.

Mám stále dost času. Hraju si s duhou na proudu hadice. Přední část zahrady zatím ve stínu. Snídaně, svačina, talířek polévky k obědu. Ireno, už není čas! Krájím večku. Povedla se. Lehce máslo, kousek šunky, okurka, cibulová nať. Do krabičky. Voňku z levandule a kytičky levandulí. Beru s sebou. Vyjíždím za pět minut třináct. To asi nedám.

Fakt nedala.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-26_Jeste_ze_je_mame/

Jdu do ord. č. 2

- Ještě chvilenku, počkáte?

- Ráda! Velmi ráda počkám.

Bojím se. Dnes chci sundat jednu krátkou korunku. V čekárně sedí cikán. Dávám se s ním do hovoru. Cvičí vojenské psy. Hezky vypráví. A říká:

- Cikán je odjakživa. Rom je moderní blbost. 

Z ordinace vychází jeho mladá žena. Oteklá tvář. Včera jela čtyři sta km do Ostravy. Za doktorem. Extrakce. To jsme to dopracovali. Pohotovost?! To je přežitek. 

Jsem na řadě.

- Jé, já jsem zapomněla nakrájet červená a žlutá rajčata! Aby to bylo barevné. To jsem pekla. A moje okurky...

- Ale já jsem už neodolala. A je to výborné.

Jasně, domácí. Ze špaldy. Hodně všude přidávám žitný kvásek. Nikdy nevím, jestli upeču chleba, rohlíky, bagety. Vždycky mám rozkvaseno.

Levandulové kytičky prý potěšily. To těší mě. Tak jdeme na to. Nakonec mě pí dr. navedla na sundání druhé korunky. Menší. Tak jo. Je třeba to udělat. Nejprve rtg. Paní doktorka se směje, když mi vysvětluje, že si palcem nebo ukazovákem přidržím destičku. Prý si musí dávat pozor, co říká. Všechno zapíšu.

Teď to začne. Píše lajk. Informovaný lajk. :-) 

- Uděláme si klíč.

- Jaký klíč?

- Takový otisk. Máme trojku? To je moc velké. Dvojku? 

Vezme-li se to kolem a kolem je i otisk nepříjemný. Máš pocit, že ti vytáhnou všechny zuby z pusy. Takhle jsem si v únoru vytáhla korunku fíkem. A přišla o zub. Hotovo. Zuby zůstaly naštěstí v dásních. Super. Ani korunka se nestáhla. A to by bylo celkem fajn. Vyhnula bych se dobývání…

- Nedáme anestetikum?

- Nedáme.

- Zub nemá vyplněné kanálky. Ale už není vitální. Nebude to bolet. Kdyby něco, zdvihněte levou ruku.

Co mi to říká? Co to znamená? Používá slovo endo… Bere si rozbrušku a granátky. Zahajuje bombardování v mé puse. Pískání. Hrubé otáčky. Páčení. Zemětřesení. Co to endo? Rozbruška jede na plné obrátky. Jiskry určitě lítají proudem. Nemám sliny. Přesto savka.

- Vypláchněte si.

Ono se řekne semenec. Nikdo s ní nehne. Babka za dědka, pejsek za babku, kočka za pejska. Táhnou, táhnou, vytáhnout nemohou.

- Paní doktorko, jak to, že ta minulá se vytáhla jen na fík. A tady ta?nejde.

Vysvětluje mi adhesi. Možná ji už někdy někdo lepil. Bůhví, od kdy korunka slouží. Tak držím dál.

- Trošku hlavu na sestřičku. A hlavu dolů. Ne, jen trošku.

Pak zas znovu hlavu dolů. A zase doprava. A doleva. A nahoru. Nemám pojem o čase. Může hodinku trvat rozřezání pláště? Taková pěkná fasetovaná byla… Paní doktorka je velmi opatrná. Velmi.

- Tak teď už bude odpadat plášť a to, co se vysype pod ním.

Podávají mi zrcadlo. Ukazují tu zkázu.

- Bylo to o fous.

Vyplachuji. A vrtá mi v hlavě to endo.

- Trošku si rozšířím vstup do kanálků.

Alááárm. Poplaáách. A je to tady! Tak to bylo to endo!! Ireno, čtyři roky latiny ti byly k něčemu dobré. A je to ono. Jde do kanálků!! Cítím takový ten pilníček. Pracuje ručně. Poprvé jsem to zažila v šesté třídě u své šestky. Pamatuji, jak jsme cítila, jak natáčí nerv na spirálku… Ty bláho!

Palatalizace likvid. Víte, co je to za lingvistický termín? Změkčování hlásek. Palatum. Patro. 

- Palatální kanálek máme. Ještě si ho změřím.

Jo, copak asi zažiju? Tady se o zážitek nemusím bát. Tady ho mám vždy zaručen. Jenže si ho musím zaplatit. Zážitky se přece darují, že jo?

- Podejte mi modrý nástroj.

- Archanděli Rafeli, prosím, rozprostři svá ochranná křídla.

- Neboj. Jsem tu.

- No jo, ale jen tu sedíš. Rozprostři, prosím ta křídla!

- Peroxid.

Zas bzzz. Ještě je tam vestibulární kořen. Mňau. Malinko jsem asi hnula brvou.

- Je to citlivé? Místečko?

- Eeee.

- Tak ještě že jsme nedali anestezi.

Jo, orientace… Chápu. A zas vypláchnout.

- Roztok EDTA. Teď se jazykem nedotýkejte patra.

Ne. To já se nedotknu.

- No, tak ten vestibulární ještě příště doděláme. Chlornan.

Aha. Peroxid, chlornan. Asi dezinfekce. A zas vrtání. Už to není to bombardování, jako při páčení korunky. Co je lepší? Páčit a představovat si jiskry sršící od rozbrušky nebo pištění a bručení do morku kosti? No, říkám, zážitek. Celá ústní dutina v pozoru. 

- Fialový nástroj. A prosím, Leni, čepička mi upadla. Je tam někde pod vámi. 

Mají modrý, fialový, bílý... 

Chjo, to je nekonečné. Jsem si to představovala jako Hurvínek. Ano, jako Hurvajz válku.

- Ještě EDTA v roztoku.

Hm. Vyplachování, to snad snesu.

- 1 ml!

Napadlo mě, když měl loni kocour zánět močovodů, jak jsem měla natáhnout do stříkačky nějaké množství mililitrů. Jsme si říkala – to dám. To natáhnu, až se vyčůrá. Jo, zachytila jsem jeho moč na kůře mulče. Pan doktor mi povídal, že z toho fakt rozbor neudělají. No jo, deset nebo sto mililitrů. Pořád je to málo. Deset je asi nic. A co 1 ml? Hm. Moure! Vidíš? Jsem větší než ty a přitom jen jeden mililitřík.

Po několikerém EDTA jdeme na další slovo.

- Bond. Něco jako charisma.

Hm. James bond. To bylo už minule. A co to charisma? To mi vrtá hlavou ještě teď. Bond něco jako charisma. Hm. Tajný klíč stomatologů. Aby nikdo nevěděl, že jdou do akce.

- Cavit.

To je prý výplň. Dočasná.

- Já jsem vám to tady zrekonstruovala, nesmíte se moc smát. Pokrčovat budeme příště na těch kanálcích.

- Palatální je hotov. Změřen. A ten vestibulární…

- Tam dáme anestezii.

- No jo. Jenže já jsem četla, že nemáte natahovat až ze dna. Prý tam míchají oxid grafenu. A ten je velmi nebezpečný!

- To ze dna nenatáhnete.

- No!

Při placení se usmívejte. Zavádějí platbu – hádejte jak! Kartou? Ne! Ne, ne, ne. Hotovostní! Tak to se mi líbí, protože asi tři roky platím hotovostně. Je to šílené, ale platím kartou minimálně. Nechci mít kontrolovanou měnu. 

Loučíme se. Mám je ráda. Sestřičku i doktorku. Obě éterické bytosti. Sestřička je víc reálná. Ale doktorka je víc do toho éterična. No, a víte, co je milé? Zvykly si na mou divokost, na mé bláznění, ne mou letoru. To jsem já. A oni se vždycky hezky mile srdečně a laskavě ke mně chovají. Děkuji.

Cestou domů mě napadlo, že jsem fialovým kráskám neustřihla konce. Vytáčím Aries. Zavolají zpátky. Zavolali. Ale měla jsem vypnuté zvonění. Cestou se stavuji u stánku u cesty s jahodami. Jsou to exkluzivní kousky. Prý od Kolína. To bude darda. Od Kolína, hm! Tam se potkali dva medvědi. A Linda mi přivezla jahody za padesátku. 

- Jo, tam je samosběr za padesát.

- Na to nemám čas.

- A kolik stojí?

Čekám bombu. Ale takovou?

- 130 ,- Kč. Tady ta bedna je kilo.

- Mám svou bedýnku. Vezmu si jen půl kila.

- Nechcete meruňky?

Od něj teda fakt ne.

- Ne, děkuji. Za kolik je máte?

- Taky 130.

- To já si seženu na Moravě.

Blbá odpověď. No, už vyběhla z pusy. Vždyť jim to tam letos pomrzli. Vždycky, když jsou moravské sady v květu, pustí HAARP. Jo, to je legrace. Pro někoho. Jako svatojánské tornádové řádění před dvěma lety. Copak mi, chlapče, odpovíš?

- Jsem tam včera byl. Ani jedna! Všechno zmrzlo!

- To nevadí. Děkuji.

https://www.youtube.com/watch?v=HxsNy4NoZUs

Dojíždím k domovu. Do prčic! Zrovna začali The Rubettes. Mou písničku z diskotéky z Divadélka. Sedmnáct, osmnáct… Sugar Baby Love. Auto se chvěje rozkoší. Vjíždím do dvora. O co se sázíš, že tu bude raz dva tři Petroušek. Nemá rád řev v autě. A z auta. - Zapínám data na telefonu. Pod stáním není signál. Hledám aplikaci R. Šup. Pouštím.

https://www.youtube.com/watch?v=ACCsnXHH9Vk

- Co tu vyvádíš?

Jasně. Uhádla jsem.

- Hraju si.

- Tak už to vypni!

- Jo, počkej. Už to vypnu.

Jen co telefon chytí signál. Už to hraje. Vypínám motor.

- Tak co?

- Petroušku, řeknu ti.

- Tak přijď k bazénu

- Cože?

Už ho má skoro napuštěný.

Peťulka je můj barometr. Někdy v květnu vyndá bazén. A fakt. Hrošíme se v něm od května. Jindy čeká do června. Minulý týden jsem se ptala – co bazén. Jestli ho vůbec vyndáme, když je pořád psí zima. Po týdenních tropech se dnes realizoval. Nečekal, abych řekla trošku doprava, trošku semhle, támhle. Mlčím. To není důležité, že jsem támhle nasela nový trávník. Udělal to dobře. Nesu ven tvaroh, jahody, sklenice s aloe. Láhev muškátu. Na podnose obloženou bagetu…

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-06-26_Odpoledne_u_bazenu/

- Peťuš, vypil jsi všechno?

- Vypil. A natřel jsem tu plechovou střechu.

Nalévám mu z láhve s ledem a aloí do sklenice s jahodou. Říkám, jak jsem chtěla sundat jinou korunku, ale paní doktorka byla moudrá… A jak jsem všechno vydržela.

https://www.youtube.com/watch?v=uMZgxPWWf4U

A jak jsem dopoledne poslouchala o tajných vojenských vesmírných programech. O Penny Bradley. O Valkýrách. O tom, jak umějí strojem času odletět dozadu i dopředu; oživit lidi. Proč nejsou kosti po morových epidemiích. Naloží. Oživí. Odvezou. Udělají si z nich novou kolonii. Projekt Phyladephia – byl u toho poprvé Tesla. Jenže námořnicí vrostli do palub. Penny vysvětluje, že je třeba, aby to řídil silný vycvičený člověk. A lidi se nesmějí dotýkat stěn.

https://www.youtube.com/watch?v=m2oE9XVvpj8

Tesla podruhé už u toho experimentu nechtěl být. O Montauk. Kruger. Je to fantazie? Jak pro koho. Poslouchám to už několik let. Poprvé jsem si říkala – je to nemožné. No, a tady se dvě hodiny opravuje jedna krátká korunka, zub pod ní. Přitom je tak jednouché nechat vyrůst nový zub. Blábol. Tak jo. Je to blbost.

- Jé. Peťuš. Oni mi volali.

Vytáčím číslo do ordinace.

- Já jsem zapomněla ustřihnout ten konec kytice.

- Ale to je moc hezké. Ten konec je pěkný.

- Tak to jsem moc ráda.

Bazén napuštěn. Zalévám. Za tři minuty půlnoc. Venku se právě spustil liják. Péťa to povídal. Můj radar. Cítím kořeny. Nevím, jestli palatální, vestibulární nebo rodové. Jdu raději spát.

Dobrou noc!