Pane Werichu, až na srážku s blbcem, úspěšný. Obchodně úspěšný :-)

Ráda ponocuji. Víc a víc. Měla bych jít včas spát. Ve spánku se hubne. Čistí se jednotlivé čakry. Dávám příležitost k vyčištění sporadicky. - Ne, užívám si náš splacený dům. Koneckonců deset let jsem si užívala i ten splácený. Odpočítávám si, kolik hodin budu spát... Budík na před osmou. V devět klient. 

Rychle upéct chlebové bagety. Měla bych zas někdy upéct bochník... V deset paní... 

- Kde je? Volám. Je z daleka.

- Psal jsem Ti včera, že to dnes nedám.

Diktuje mi, co chce objednat. Objednávám přes internetový obchod. Už je tu paní klientka. Kilo nahoře. Prý švindlovala. Nebrala. No jo, to pak nebude mít výsledky. Důležité je držet si tělo před i po Vánocích stejné. Jedu do Skalice... Nevolám z auta. Kadeřnice ví. Zná mě. V domě naproti ní mají krásné roletky den a noc. Včera jsem dvě koupila. Petroušek je zamítl. Mám je v kufru k vrácení.

Miluji svou kadeřnici. Račici z kraje měsíce. Jsme obě račice, ale obě jiné. Našla mi ji Moni - ze včera. Monička nosila krásné účesy. Včlenila jsem se sem asi před jedenácti dvanácti lety. Moni mezitím chodí jinam. Jsem věrná. Poledne. Sháním škrabku Tescomu. Prý ji seženu jedině v Tescomě. Stavuji se aspoň v drogerii . Pletu si Dm a Tetu. Ve Skalici mají tu, kterou nemáme v Jaři. Úzké uličky. Stále mě dojíždí nějaký vozík. V protisměru mě obtěžuje jiný vozík. Lidi na těsno. Zastavuji se u eko regálu. Beru svou oblíbenou pákistánskou sůl. Nádherně páchne sírou. Vulkanická. Bez rafinace. Plná minerálů - píšou. Budeme jim věřit. Březový cukr - xylitol. 250 g bez koruny za stovku. Vzadu vyrovnaná půlkilová balení. Nemá vysoký glykemický index. Zhruba o 40% méně kcal než rafinovaný. Všude se tu motají prodavačky. Odvykli jsme si. Ptám se jedné na cenu půlkilovky. Sto šedesát. Výhodnější je koupit dvojitou gramáž. Prodavačka za mnou jde.

- Můžete si koupit i 250 g.

- Nechci. Je to nevýhodné.

- Aha.

Přemýšlím; neumí si to spočítat? Nebo byla jen ochotná a chtěla posloužit? Šmejdím mezi regály. Pasta bez fluoridu. Deodoranty bez Al. Dva za nepředstavitelně výhodnou cenu. Kdysi mi Zlatka říkala:

- Ireno, pokud v Čechách nebudete chtít ohne aluminium, budou vám vozit jedy.

Měla pravdu. Už to budou dva roky, co odešla. Ženám nevadí, co si patlají do podpaždí... 

Houbička na mastnotu. Pěkňoučká. Placatá. Skoro osmdesát korun! Zkusím. Jestli po týdnu vyschne, půjdu jim ji vrátit. U pokladny se usmívejte. Bác - tisíc dvě stě.

- Máte tady body na příští nákup s 10% slevou.

Mají to tu těsné. Sem už dlouho  ne. Uvidíme. Vedle drogerie obchod s nápisem papírnictví. A ona je to trafika. Nemají nic. Sháním datumovku. A pero na bombičku. Docela výzva. Nechci pero za tři sta. Nechci ani pero s těmi dvěma kjavami Annou a Elzou. Nemám žádné. Zato bombiček plný paklíček. Většinou mi to tak vychází: Koupím si boty. K nim si musím dokoupit šaty, kostýmek... :-) Dnes jsem se cestou do Jaroměře nestavila zapálit svíčku paní řídící a paní doktorce od mých tří žáčků. Mladá odešla. Nejstarší z dětí studuje medicínu; má miminko. 

V Jaři se stavuji v papírnictví. Doopravdickém. Mám aspoň datumovku. V autě si ji rozbaluji. Chci si ji nařídit. Jj, zní mi v uších programování z domova:

- Studuj, studuj, hlavně na nic nesahej.

Tak jsem si sáhla. Kdysi byly kovové datumovky s kovovými zubatými kolečky. S dřevěnou rukojetí. Co to je za strojek? Pomalu jsem zamatlaná. Nemohu nalézt 2020. Jsem celá černá. Vystupuji z auta. Vracím se do obchodu.

- Nařídíte mi prosím tu datumovku? :-) 

- Vy jste to celé zamatlala.

- No, proto jsem přišla k vám.

Paní prodavačka utírá inkoust. Vyndavá polštářek. Přichází majitel. Pozoruje, co vyvádíme.

- Kdo to tak zapráskal?

- Jedná blbá.

- Která to je?

- Kdo asi? Já přeci.

Majitel se otočil k prodavačce:

- Kde je polštářek?

- Vyndala jsem ho.

Jde za svůj stůl. Nasazuje brýle. Bručí, že je to přeci tak jednoduché.

- Prosím vás, pojďte si umýt ruce. Honem, honem. Šup. Jak jste to dokázala?

- To víte, jsem tak naprogramovaná z domu. Studuj, studuj, hlavně na nic nesahej!

Ukazuje mi, jak se to dělá. Abych se neušpinila. S díky odcházím. Ano, ten matlák s černýma rukama jsem já. Stavuji se ještě v jednom papírnictví. V adventu jsme si tam s Petrouškem a vnučinkou kupovali něco. Něco potřebného. Něco krásného.  Prodavačka se na mě směje. Taky si vzpomněla, jak tehdy nákup Petroušek s větičkou - mě nerozhodíte! - zaplatil.

- Bombičkové pero?

- Jen hnusy.

- Vánoční svíčky máte?

- Až kolem lampionů.

- V listopadu?

- Ne, v dubnu, okolo čarodějnic.

- Tak moc děkuji.

Hezky se usmála. Frčím domů. Ulicí, kde jsem se vždycky na jaře zastavila. Fotila jsem smrky proložené květy sakur. Nádherná kombinace zelené a růžové. Ty vorle! Tady řádily TSM. Zastavuji. Počítám pařezy. Pět. Jo ještě na druhé straně louky!! Srdce se mi svírá. Krásné, zdravé, silné jehličnany. Na sídlišti důležité. Žijí tu lidé! Jehlicemi štěpí špínu ze vzduchu. To by mě zajímalo, kdo v tom má prsty. Jak to, že nikdo nevyběhl? Že s nimi nikdo nevyběhl! Hned bych volala Městskou policii, vedoucího životního prostředí, ředitelku TSM... Všechny bych je svolala... Jsem smutná. Taková škoda! Lesy zničili. Podřezali. Odvezli. Tak ještě ve městech... Měla jsem velkou radost na podzim. U závor se objevila řada nových konstrukcí okolo nově nasázených kmínků. A tady zmizelo tolik... Darmo mluvit... 

Ještě volám ohledně plesů. Daruji své služby v průměru okolo deseti jedenácti tisíc. Volám do jednoho města na gymnázium. Posel z našeho města z vedlejší školy mi včera řekl, že nikam nic nosit nebude. Ochota sama. Mladý. Naše budoucnost!

- Prosím vás, je třeba, abyste si k tomu hochovi došli. Máte tam na dva plesy za víc jak dvacet tisíc.

- Ale já nemohu. Leda bych poslala školníka.

- Tak já zavolám řediteli, aby to zařídil.

- Ne, já zavolám profesoru, který to má na starosti.

- Ne, ten je někde na stráni. Nerušte ho ve výcviku! Je to tak těžké přeběhnout přes most? Já snad sednu do auta a přijedu si pro to. Dejte mi vědět.

Volám klukovi, který měl tombolu u sebe. Nebere. - Za maminkou. V hangáru.

- Mami, jedeme na sluníčko.

Užíváme si. Mamka si plete strany. Támhle někde je Skořípka.

- Ne, mamko, mlýn je támhle tou stranou.

- Aha, vidím hájovnu.

- Mamko, dnes ji asi nevidíš. Je ve stínu.

Luštíme.

- Droga slangově?

- Nevím.

- Mamko, co dělá feťák?

- Fetuje.

- A droga slangově?

- Feťoun.

- Mamko, fet.

Našla nás tu paní Dana. Ptá se, jestli mamka nepotřebuje na záchod.

- Jeď, jeď.

Paní Dana je s Irenkou, Květuškou... ta pečlivá. Už jsou zpátky. Mockrát děkuji. DĚKUJI ZA PÉČI!! ZA SLUŽBY!!!

- Anglický souhlas?

- Znám jen německý. Ja.

- Mamko, znáš i anglický; sir s dýmkou pokyvuje a říká?

- Yes.

- No vidíš. Co je v oblibě? - Hm, to nevíme, viď?

- Milé.

- Aha, opravdu. Německý souhlas?

- Nevím.

- Víš. Protože jsi to prve říkala.

V poslední době nedoslýchá. Hodně jejích nevím je právě z důvodu nedoslýchavosti.

Pozorujeme nádherný západ. Sluníčko na nás mrká červeným okem. Kouzelný západ! Stmívá se. Jedu domů. Mám spočítat jednu analýzku stavby těla. Volal kolega. Večer v půl deváté meeting. Mám mluvit. Poslat pár svých fotek. Prý lifestylových. Vybírám zimní z hor, letní ze skoků ve Špindlu, s maminkou na terase, s Petrouškem z túry...

- Petroušek mi pomáhá s kontrabandem z auta. Stíhám zatopit, už je tu pán.

Sympatický břicháč. Horentní viscerály. Norma 1-6. Zvýšená úroveň (život ohrožující) 7-12. Smrtelné tuky 13 a výše. Spočetla jsem mu navíc a zdarma wellness test kondice. Shoduje se s údaji, které měl na vojně. Bere program. Odjíždí do tmy. Tam, kde lišky dávají dobrou noc!

Ještě statistiku. Ve 20.30 hod. meeting. Fotky jsem stihla. Končíme v 21.15 hod. V půl desáté, kdy už bych si nedovolila nikomu zavolat, telefon. Ten mladý drzoun. Oprsklý. Nevycválaný. Nepozdravil.

- Mám tu zmeškaný hovor.

- Dobrý večer! Byl si u vás dnes někdo pro tu tombolu?

- Nebyl. Dal jsem to na sekretariát.

- Dám vám ještě do vašeho školního plesu do tomboly.

- Já nikam nic už nepovezu.

Něco vykyduje. Ukončuji hovor poděkováním. Jdu žalovat.

- Víš co? Zavolej do jeho školy. Jak ji reprezentuje...

Pro mě úspěšný den. Hezký. S milými lidmi. Dostal třešničku v podobě neurvalého arogantního mladého lenocha. Tfujtajxl. Brr.

Sedám do křesla ke kamnům. Poslouchám hezký pořad na SVCZ. Terapie psaním. Rozpouštím všechny temné entity, negativní energie. Žádám o ochranu před...

Dobrou noc!