Panenky ubytovány, chodníček hotový

Ráno. Skáču jak srnka. Maličko rozpohybovat. Připravit se na den.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-22-rano-kouzelne-rano

Fotím sluníčko mezi větvemi ovocných stromů. Ještě drží listy. Poslední krásné dny. No, krásné, obloha už je zas zasíťovaná, odpoledne se ztratí slunce. Ale teď svítí.

Slyším, že přijel LP. Péťa mi vyjel mým autem před dům. Slyším v koupelně, že se něco pod stáním skládá. Otevírám okno. Vidím, že Péťa zametá šedý prach do ibišků. Rychle, rychle, abych to neviděla.

- Tys´  protrhl pytel s cementem, viď?

LP na mě vesele juká. Uklidňuje očima. Péťa brblá něco jako – aleprosimtěšubyduby.

Jdu nakrmit kočenky.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-22-kocici-rano

Žofka nebrblá. Mají namíchané hovězí, vepřová játra, kuřecí krky. Hlad je nejlepší kuchař. Misky vymetené.

Volá klient. Manžel od paní.

- Můžeme přijet dřív?

- O kolik?

- O čtvrt hodinky.

- Můžete.

Jdu si dočárnout linky. Načernit řasy. Hotovo. Točit. Když vstaneš včas, je to brnkačka.

Jsou tady. To je ta paní, který v březnu plakala. Mohutná, bez práce, nepohyblivá… Manžel živí dvě dcery, ji a sebe. Pořídil si cukrovku, aby měl sladší život. Hubne před očima. Paní pečuje o maminku v jiné vesnici. Téměř týden je mimo jejich dům. V minulém týdnu přivezli z nemocnice tatínka. Začal si poroučet. Kachnu, bůček.

- Ty sloužíš, co?

Její manžel se jen usmívá a kýve. Potvrzuje tiše:

- Slouží.

- Nevadí ti, že máš doma své děti a manžela?

- Ty mi to říkáš, jako výčitku.

- Pravda, pravda. Ale je třeba přemýšlet a řešit. Jinak se ti rozsype rodina.

Zhubla asi třináct kilo. Lépe se jí chodí. Má ještě vysoké tuky.

- Měli jsme sraz od základky. My už si ho děláme každý rok. Obě třídy. Nevíme dne ani hodiny. A minulý rok jsme se přemísťovali…

Líčí cestu z jedné hospody na druhý konec města. Nemohla to dojít. Spolužák si všiml, vrátil se k ní. Letos se zase přemísťovali. Už už chtěla volat manžela, aby ji odvezl domů. Ale šla, šla, bylo to lepší než loni. Ona procházku zvládla. Jupíí!

Výsledky nejsou hvězdné. Ale spokojenost. Odjíždějí.

Jdu uvařit kafe do zahrady. Lindin dort. Ten, jak mi chutná ananasově, ale je jablečný. Skvělý. Mňamkozní. Ještě jsem z něj neměla ani kousek.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-22-terenni-upravy-u-chaticky

Páne jo! Teprve teď vidím, co LP viděl hned od začátku. Aha. Mluvil o schůdcích kvůli nerovnosti terénu. Spokojenost.

Á, hodinu mě zlobí internet. Bude půlnoc. Irena se na to dnes slavnostně vykašle. Dopíše, ale umístí až ráno.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-22-ubytovani-panenek-stavebnice-hry

Jdu se věnovat panenkám, hadříkům. Žehlím. Spravuji. Spíš drátuji. Neumím nic. Nebo umím? Venku lepím panenkové orignální krabice. Všichni by je už dávno dávínko vyhodili. Ne. U nás se krabice udržují v pořádku. Neničí se. Motám se kolem panenek a jejich ubytování celý den.

Takhle v pořádku naše panenky ještě nikdy nebyly. Umyté vyprané, nažehlené, pospravované, ustrojené. Ať jim není zima v jejich novém hotýlku. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-22-obed

Venku skončilo sluníčko. Pomocník spěchal. Odjel. Nalila jsem polévku LP a Petrouškovi na ochutnání. Ráno jsem našla na lavičce přede dveřmi Lindin hrnec s manou nebeskou. Ale vynikající! Prdelačka s krůtím masem. To jsem se dozvěděla, až když jsem jí ji chválila.

- Lindo, ta se ti povedla. 

- To jsem upatlala nějak.

- Máš v tom všechno. Ještě zelené bych dala. Kroupy miluji. Fakt nebe v hubě. A to maso je z ovaru?

LP říká – hovězí.

- Ne, to je krůtí.

- Krůtí do prdelačky? Ale vynikající!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-22-salas-tak-jsme-si-hrali-my-a-nase-deti

Vypadá to, jako by chtělo sprchnout. Jdu ještě vytahat z krabice hry. Hraju si. Dezinfikuji je. Omývám. Suším. Vyndávám ze salaše ovečky, pastýře, jehňata, pejska, ohrady, stromy. Vše dřevěné. Žádné debilní plasty. Nádherná hračka. Oblíbená u mých dětí. Mají tam vložená ještě dřevěná zvířátka, která sjem přivezla z NDR z nějakého města severně od Ústí nad Labem. Muzeum hraček? Krušnohorských? Z jednoho špalíku nařezali mnoho tvarů kraviček, prasátek, sloníků. Doma jsme pak dřevěné figurky zvířátek omalovali. Nebo já? Jsou tu i pejsci, které jsem věšela na kočárek, aby miminko mělo na co hledět a co poslouchat. Pejsani vydávali při jízdě chrastivý zvuk. A ze tří pejsků na kolečkách zbyl jen černý. Ale zbyl!

Tak jsme si hrávali my i naše děti. U takových hraček si děti rozvíjely jemnou motoriku, fantazii, pravou mozkovou hemisféru, city. Byli jsme holky a kluci. Hráli jsme na Honzo, vstávej a na babu a na schovku. Skákali jsme panáka, šlapali gumu, skákali školku přes švihadlo. Žili jsme vespolek – táta, máma, děti. Když se řeklo – jedeme k babičce, tak jsme jeli. A když se řeklo, jedeme na výlet, tak se jelo. Všichni. Všechno se doma prohovořilo. Všechno jsme o sobě věděli. Povzbuzovali jsme se. Podporovali. Maminka mi někdy dala kapky, když jsem šlápla vedle. A babičky a dědové byli bráni jako stařešinové. Chodilo se k nim pro rady a rozumy. Nikoho ani nenapadlo, že bychom se mamince neozvali. Že bychom se nestýkali. Že bychom žili jako dnešní nemachrovaní debilové. Projevovali jsme vděčnost, úctu, pomáhali jsme. Byli jsme zkrátka zasazeni do normálního světa. Dnes je pochroumán. My ani naše děti nepotřebujeme psychologa, psychiatra, psychofarmaka. Jsme normální. Silní pro život. A že jsme nezažívali jen ráj. Všechno jsme zvládli. Tečka. Na zdar!

Nesu do chaloupky s Petrouškem hry našich dětí. Jsou všechny kompletní. Jen je použít. Vnučka si hrála, ještě když byla normální, nezpracovaná svou maminkou, s magnetickou tabulkou. Sestavovala si postavičky…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-22-divadelko

Divadélko. Sestavuji ho. Už jsem zapomněla, že máme čtyři scény. Hradní komnatu, krajinu s hradem, selskou jizbu a les. Ó, jednoduché, krásné. Po stranách ještě doplňující dekorace. I návod zůstal. Loutky máme v krabičce. Zítra se budu věnovat maňáskům a pokojíčkům…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-22-pohoda-cely-den-jen-s-premistovanim

Lehám si na dlažbu. Mourek vedle mě pochrupuje. Žofka se změnila v kykyrýkáče. Nahrála jsem ji. Je legrační s tím svým kohoutím skřehotáním. 

Šťastný krásný radostný obyčejný pracovní den.

Internet stále nejde. Tak tedy až ráno!

Zatím dobrou noc!

P. S. Internet v noci opravovali. Teď ráno ho nahodili. Tak dnes ze zpožděním.