Paní mincmistrová
Neděle večer. Teplo v domě. Dívám se do FB. To je informací, názorů, hejtů. Jak někde někdo s někým a s něčím nesouhlasí, hned ťafka. Nedůtkliví, hádaví, ostří. Odcházím. Mám ráda své lidi okolo sebe s hezkými zprávami.
Třeba:
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-22-kastanky
Zdena Pšeničková
1 hod ·
Mám hodné vnučky . Dnes jsem byla u nich na návštěvě a vyprávěla jim o kaštanech , jak je prospěšné mít je nejen v kapsičce, ale i v posteli a to nejméně tolik, kolik je nám let + jeden navíc. Posteskla jsem si, že jich mám zatím jen 13 od Lidušky, protože v Kamenici jsou sice krásné lípy, ale žádné kaštany. Zatím co jsme si s jejich rodiči povídali při kafíčku o životě, nenápadně se vytratily a za chvíli se vrátily s plnou igelitkou. Přinesly mi jich pro jistotu 100 + 13 od Lidunky ...... To je tedy pořádný závazek .
Nebo:
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-22-u-pana-sobka-je-veselo
Tohle čtu a prohlížím ráda. Moc ráda. Pan Sobek taxikář sem dává svého cvičeného přítele jezevčíka Vašíka.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-22-spekove-bramburky
Sobek Martin
10 hod ·
Špekové brambůrky s pažitkou,česnekem, karamelizovanou cibulkou a volským kukátkem.
Strašná chuť na to byla..
Vaška unavuju, nezajímá ho to, kde je masíčko??
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-22-pan-sobek-taxi-drobek
Pavel Spruž
Přidals?
Sobek Martin
Pavel Spruž Byli rychlí zmrdi…
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-22-vasik-ma-rad
Sobek Martin
3 d ·
Když už možu stát u té plotny..
Vašek má rád..
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-22-ocekava-me
Už se rozednilo. Začíná den. Petroušek zmizel na stadion. Slyšela jsem ho, jak rovná kočky.
Nechal mi na lince ceduličku: Jsem na pinci. Jen odešel, buch, škráb, mňau, buch, buch na dveře ložnice. Drzoun v šedé kůži nesmírně inteligentní se na mě dobývá. Vynalézavější, neposlušnější, vnímavější víc než ty předešlé, taky víc ofouklá. Co si dovoluje ona, co zvládá, to se Micicindě ani Zrzce nezdálo ani v nejtajnějších nejodvážnějších kočičích snech.
Přede dveřmi vartuje Žofka. Dočkala se. Dveře se otevřely.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-22-snidame
V domě klid. Pohoda. Nejprve snídaně kočičákům. Pak snídám já. Dnes broskev liči. Limitovaná edice minulý týden vyprodána.
Dnes v plánu jen česnekovo citronový lektvar – nestihla. Od pátku se chystám. Jenže co můžeš udělat dnes, můžeš udělat i kdykoli jindy. Umýt vlasy – splněno. Uvařit oběd – ano. Možná sbírat ořechy – maňana. Hledali jsme v zahradě láhve na lektvar. Na lavičce mám složené sklenice; čekají v krabicích pod plachtou na dokončení dílny. Regál je vyroben už asi od roku 1976 nebo sedm? Láhve na lektvar nenašla. Už ať to je sklizené… Nastrkané pod střechu.
Volá Petroušek, jak to vidím s obědem. Ano, může za půl hodinky přiběhnout. Párky nebo klobásky, nevím, jak je nazvat, od domácího výrobce, předpokládám, že bez rychlosolí; k tomu bramborovou kaši. Kaše se nemá jíst často. Máme kousat brambory. Po letech tedy kaši. Rozdělávám svou červenou řepu a svou červenou papriku. Obojí už asi dva roky staré, moc dobré. Maminka uměla nádherně přičmoudnout cibuli. Víc do zlatova. Do litinového kastrůlku krájím velkou cibuli. Pění v sádlové lázni. Taky jsem ji přiměřeně přičmoudla. Ještě jablečný kompot. Zbylo mi pár kuliček hroznového vína. A dvě jahody. Když jsem nosila Denisku, to bylo v polovině sedmdesátých let, pečovala jsem o ni a ona mi zas napovídala své chuti. Často jsem si zaběhla do obchodu koupit sedmičku kompotu hroznového vína. Ani nevím, kde to vyráběli. Možná u nás v Černožicích, možná v Novém Městě, taky to mohlo být na Slovensku. Kompotované hroznové víno dnes už nekokoupíš. Jen návody, kterak ho naložit.
U práce poslouchám Posly budoucnosti. Zajímavá synchronicita. Vlnění, frekvence u mě o víkendu jedou.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-22-solfeggio-frekvence
528 Hz Solfeggio frequency DNA Repair "Hymn to St. John the Baptist" for Meditation and Healing
https://www.youtube.com/watch?v=fVgWbLUkgY4
Tenhle chorál jsem slyšela na konci Chvátalova pořadu na SV asi před šesti lety. Kouzelný, andělský, okouzlující, uklidňující...
https://www.youtube.com/watch?v=3_oD7K_zNsc&t=322s
U vaření poslouchám jeden z dílů na Poslech budoucnosti. Hovoří o frekvencích a jejich léčivých účincích. Rockefellerova nadace na začátku 20. století - dohoda změnit přirozenou frekvenci z přirozených 432 Hz, aby byly buňky zdravé na 440 Hz. Nepřirozená k lidskému tělu. Statická frekvence, špatně ovlivňující naše buňky. Prý i když něco nahraješ na You Tube ve zdravé harmonické frekvenci, přetransformuje se to na tu agresivní frekvenci 440 Hz!! 432 Hz zpomaluje srdeční frekvenci, harmonizuje a naplňuje mysl pocity klidu a pohody. 440 Hz dává úzkost a příznaky deprese. Nepřispívá k duševnímu zdraví.
Slyšela jsem, že změna frekvencí proběhla na návrh Goebelse snad už za války. Není to důležité. Co je na tom hrozné – posloucháme škodlivou hudbu. Slyšela jsem, že všechny nástroje jsou jednotně naladěny. Samozřejmě na 440 Hz.
https://relaxhudba.cz/solfeggio-frekvence/
V Poslech budoucnosti předčítají, co která frekvence znamená. Včera o tom hovořil Ruda Vávra. Na telegramu STOP 5G obrázky, vysvětlení.
Jdu si vyhledat zajímavý pořad o frekvencích naší mluvy, našeho jména, našich bukvic… Ruda s Mojmírem zavedli pojem boukovice. Včera na přednášce jsem zaslechla i rounovice. Ta měla více znaků. Asi 144.
Čakry neboli torzní pole se dají přepsat do not a ty se dají přepsat do boukovice. Čakry mají svoji frekvenční, vlnově lingvistickou charakteristiku.
Oběd ven? Dnes ne. Po obědě Petroušek s Žofinkou siestička.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-22-siesticka
Taky se chystám, chystám, chystám… Ještě jdu sázet vřes. Vyměnit květiny letní za podzimní. Petroušek vyváží binec ze zahradního domku. No jo, chystáme, chystáme to na jarní rekonstrukci.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-23-dva-zlatacci
V květináči jsem se lekla dvou zlatých broučích nádher.
Jdu si do domu pro telefon. Než se za hodinku vrátím, zlaťáčci se mi schovali.
Možná spali a já je sluníčkem probrala. Našla jsem je v květináči pod
hlínou. Zasypala jsem je. Ať si pospí. Jaro je ještě vzdáleno.
Petroušek se mi diví.
- Ty sis ještě nešla dáchnout?
Na chvilinku jdu okukovat ntb. Vturánu spím. Probouzím se zimou. Zatopit.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-22-zatapim-pro-zofii-divadlo
Zas divadlo pro Žofii. Okukuje. Číhá zpoza koše. Jde pode mě – tam je jistota bezpečí. Pak si skočí na koš s novinami. Dnes ale už nebrečí. Jen pozoruje.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-22-pred-veceri
- Holky, pojďte, dám vám večeři a už musím klusat.
Petroušek dovezl mléko od krav.
- Jé, já jsem zaparkoval. Jdu ti vyjet. Zapomněla jsem, že jdeš do divadla.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-22-pani-mincmistrova
Obléci se. Jedu. Mám na to pět minut. Sedím na sedadle č. 1. Jdu akorát. Hrají místní. A hrají výborně. Od dob, kdy je asi na tři představení režíroval před čtyřmi pěti lety profesionální režisér a herec z Klicperova divadla Jan Sklenář, jsou lepší než leckterý placený divadelní soubor. Paní mincmistrová. Kratičká jednoaktovka. Prý se hraje se Zvíkovským raráškem. Krásné kostýmy, scéna. Herci hrají opravdu hezky. V režii si cením maličkostí – jako je třeba povzdech paní mincmistrové během dialogu dvou mužů. Malé režijní detaily. To miluji. Dočítám se, že výzva byla – sehnat vůbec text. A pak ho omladit do současné mluvy. Povedlo se jim. Před sto dvaceti lety při založení našeho divadla, což byla Sokolovna, se jako první představení uvedla právě Stroupežnického komedie Paní Mincmistrová. Její děj a zápletka s panem Mikulášem Dačickým je vtipná, i dnes živá, hravá a aktuální do dneška. Moc krásné představení. Jen hudba nebyla dle mě dobře vybrána. Hodila by se renesanční nebo neutrální. Melodie z třicátých nebo čtyřicátých let minulého století mi nesedla. Hru to nepoškodilo. Výkony unikátní. Líbilo se mi. Moc. Děkuji.
20 hodin. To většinou teprve dohrávají první dějství.
-Jsem domáá!
- Co se stalo?
- Jednoaktovka. Hráli hodinu. Ale bylo to, Peťuš, krásné. Moc! Povedlo se jim to. Já se na lektvar dnes vykašlu.
- Zítra je taky den. Musím tě, ač nerad, pochválit. Zahřálas´ dům.
V duchu si říkám – vztah a teplo domova udržuje žena. Ale jemu ani muk.
Dobrou noc!
P. S. Lukáše Faltýnka. Před rokem nebo asi dvěma lety začal chodit. Ne jako z Lurd. Že by odhodil berle. Vstal z vozíku. Začal se hýbat. Hodně shodil. Myslím letos na jaře ušel pochod zničehonic 100 km. Sice měl puchýře, ale došel. Napsal nádhernou reportáž. Minulý týden uběhl maraton. Nacvičoval si to na 10 km bězích. Přes krizi a těžké nohy – doběhl. Ráda čtu jeho vyprávění z cest. Asi před dvěma lety se vydal na Okrajinu do Černobylu. Při jiné výpravě navštívil město Petra. Asi před rokem nebo dvěma odvezl vánoční dárek někam na druhý konec zeměkoule, vařil jim tam české knedlíky v polních podmínkách. A teď – Bogota.
Lukáš Faltýnek
2 d asi 19.10. ve čtvrtek po půlnoci ·
Zdálo by se, že nočních dobrodružství jsem si letos užil dostatek, ale opak je pravdou. Jak brzy poznám, ta nej na mě ještě zřejmě čekají. Na některá z nich jsem alespoň maličko připraven, na většinu však nikoliv.
První z nočních dobrodružství začalo před chvilkou cestou na vídeňské letiště. Původně jsem plánoval vyjít z domu chvilku před pátou. Dorazit kilák na nádraží. Popojet do Pardubic. Z Pardubic do Vídně hlavního nádraží. A z něho na letiště. Koupil jsem si jízdenku a těšil se, že se tak stane. Nestalo.
Zhruba týden před odjezdem mi v mailu přistála zpráva, v které jsem byl informován o změně jízdního řádu. Změnu jsem po prvním přečtení uvítal. Vlak kterým jsem měj jet vyjížděl o čtyři minuty dříve. Na přestup v Pardubicích mám tak o pár minut více, myslel jsem si bláhově, než jsem v pondělí při cestě do Prahy zjistil, že mezi Hradcem a Pardubicemi byla z důvodu práce na trati realizována náhradní autobusová doprava. To už mi tak skvělé nepřišlo. Však to znám. V Hradci vystoupím z vlaku. Přejdu na autobus. Ten se z nějakého důvodu opozdí, v Pardubicích mi ujede vlak do Vídně a tím pádem zmeškám letadlo. Nehledě na to, že pokud i do Pardubic nakonec dojedu na čas, může se cokoliv přihodit na trati do Vídně a jsem ve stejné šlamastice. Víc jak 300 km cesty po železnici je dost, nastat může skutečně cokoliv.
Spolu s informací o změně jízdního řádu mi byla nabídnuta možnost zamýšlený původní spoj zrušit. Do středy jsem o tomto přemýšlel. Pak jsem se podíval na jízdní řád a možnosti dřívější přepravy a zjistil jsem, že díky mimořádnostem na trati mohu vyjet na Brno přímým vlakem rovnou z Hradce. Za normálních okolností žádný takový přímý noční vlak z Hradce do Brna nejezdí a tak jsem toho využil. Z Brna mi pak rovnou na vídeňské letiště jeli dva žluté busy RegioJet v rozestupu hodiny a půl od sebe, což mi garantovalo, že do Vídně na svůj let dorazím včas. Původní jízdenku jsem si tedy zrušil a koupil si jízdenku vlakem z Hradce do Brna a pak dál Žlutým z Brna. Pokud by měl vlak z Hradce do Brna zpoždění, byl jsem připraven, jízdenku na dřívější bus zrušit, nechat si vrátit peníze a zakoupit si druhou na pozdější spoj.
Ve čtvrtek dopoledne mi rodiče nabídli, že mě do Hradce na vlak hodí autem a tak jsem jejich nabídky rád využil. Co může být víc, než se takto před cestou s rodiči rozloučit a z vlaku jim zamávat.
Ve čtvrtek dopoledne se mě mamka ptala, v kolik mi jede vlak z Hradce a v kolik mě na něj mají vzít. Domluvili jsme se na pátek ráno, přesněji na zítra na jednu hodinu. Obětaví to rodičové, jsem za ně moc rád.
V pátek ráno jsem vyrazil před dům. Auto nikde, rodiče nikde, všude tma. Za necelou půl hodinu mi jel vlak. Že by zaspali, řekl jsem si a ač mi bylo za těžko na ně zvonit, musel jsem. Nic se nedělo. Zvonil jsem znovu a znovu až se ozval hlas, co se děje. Říkám, je jedna hodina, jedeme. Tatínek překvapen, teď? Ano teď, však to bylo domluveno. Bylo, ale rodiče pochopili, že jedu až v sobotu ráno. Pro ně v pátek, protože v pátek měli ještě čtvrtek.
Nakonec jsem i díky patnácti minutovému zpoždění vlak stihl, rodičům zamával a ku Brnu uháněl.
Noční vlak do Brna byl k mému překvapení plný. Plný převážně mladých děvčat. Nebo minimálně vagón, do kterého jsem měl místenku. Dle červených krepových fáborků jsem si z počátku myslel, že jde o pionýrky. Při bližším pohledu se mi pak dle zmalování laděného do ruda a jejich mírné únavě zdálo, že se parta děvčat vrací z jakési před halloweenské párty.
Pravda se ukázala po pár minutách cesty s nimi. Většina se vracela z pražského koncertu Louise Tomlinsona. Dle jména zpěváka neznám, žádné písničky si k němu nyní nevybavují. Určitě si ho však ještě dnes poslechnu. A třeba zjistím, že ho znám. Každopádně bylo fajn, trávit cestu do Brna s dívkami kolem dvaceti, které se plny euforie vraceli nadšené z koncertu na který se vypravili téměř přes půl republiky. Nijak jsem jim do hovoru nezasahoval a jen poslouchal. A těšil se z jejich mladistvého českoanglického slangu, který je mě generaci vzdálen. Ostatně, kdy si takto užijí zase češtiny. Pro následujících pár týdnů už mnoho ne.
Do Brna se vlak dostal s přibližně dvacetiminutovým zpožděním, což mi vyhovovalo, protože jsem vůbec nemusel čekat na žlutý bus. Jen jsem k němu došel a hned jel. Cesta v něm již nebyla taková legrace, a tak jsem s mírným stisněním na sedačce alespoň napsal tento příspěvek.
Více informací o cestě a částečném cíli o kterém nyní vím se snad rozepíši v následujícím příspěvku. Držte mi k cestě pěsti. Díky vám všem.
Včera 21.10.2023
Lukáš Faltýnek
1 d ·
Když jsem si kupoval letenku do Kolumbie, o důvodech ještě napíši, vůbec jsem si nemyslel, že bych se kdy podíval do New Yorku. Nějak mě to tam abych se přiznal netáhlo. Protože však letenka přes New York byla o spousty tisíc korun levnější, vzal jsem ji i za cenu osmnácti hodinového přestupu v NYC a nutnosti vybavit si elektronická víza do Spojených Států. Ano i při transferu, kdy bych nechtěl opustit letiště, jsou víza povinná. Naštěstí je možno řešit je elektronicky, tak nikam není nutno chodit. Žádost o ně je podaná v řádu minut. Jediné co je potřeba je zaplatit poplatek 21 amerických dolarů. Šance, že vám vízum zamítnou je minimální.
Žádost o víza jsem si před koupí letenky podal. Za necelé dvě hodiny byla schválena. Koupil jsem si letenky a začal řešit co s necelým dnem v New Yorku. Nakonec jsem si řekl, že i přes pozdní přílet v 19:15, nebudu na letišti a půjdu objevovat jeho noční krásy. Protože jsem věděl, že toho času kousek od New Yorku na pár týdnů pobývá i můj kamarád Ondra, napsal jsem mu, zda by se nechtěl nočního výletu po Manhattanu zúčastnit i on. Pár dnů před cestou mi napsal, že ano. Domluvili jsme se na nočním setkání na Grand Centralu od kud pak společně vyrazíme.
Protože přílet do New Yorku jsem měl opožděný asi o tři čtvrtě hodiny a odbavení z letiště také nebylo nejrychlejší, trvalo něco přes dvě hodiny, setkali jsme se spolu na Grand Centralu chvilku po půlnoci. A musím napsat, udělali jsme dobře.
New York je WAU. Přesně takový, jaký ho znám z filmů. Ani v nejmenším jsem netušil, že mě tak zasáhne a dojme. Už jen vlaková stanice, Grand Central, viděl jsem ji v nespočtu filmů a nyní jsem tam byl. Úplně jsem si připadal jak na návštěvě filmových studií. Jen toto byla realita.
Dále pak noční Time Square. Nádhera. Stovky barevných poutačů kolem. Pak Brodway a všude názvy slavných muzikálů. Vše na dosah. Až jsem litoval, že po půlnoci již nikde žádný muzikál nehráli. Potom Little Italy, kde jsem se z ničeho cítil jak v Itálii. A pak, Chinna Town, v kterém angličtina ustoupila do pozadí a všude kolem začali dominovat čínské nápisy. Fantazie.
Přechod brooklynského mostu nezapomenutelný a pohled na sochu Svobody, byť z větší dálky, kouzelný. Co víc chtít. Snad ještě procházku po Central Parku, kterou jsme s prvními běžci absolvovali nad ránem.
Ač jsme všechno toto viděli za tmy, bylo to prefektní a téměř bez lidí. Komukoliv mohu noční prohlídku New Yorku takto doporučit.
Více si můžete prohlédnout na přiložených fotografiích.
Postřehů z New Yorku mám mnoho. Jen baterie v mobilu mě limituje, je zde nyní zveřejnit. Pokud budu mít čas, ještě se k nim vrátím.
Nyní mě za chvilku čeká šesti hodinový přelet do Bogoty a cesta nočním městem na Hostel. Po přiletu mám domluven odboz, jelikož pohyb po noční Bogotě se moc nedoporučuje, tak mi držte pěsti, aby vše klaplo. Bude to divoké, ale i tak věřím, že skvělé.
Dnes 22.10.2023
Lukáš Faltýnek
7 hod ·
Bogota. Hurá. Navzdory všem nechvalným zvěstím je zatím vše moc fajn. Všichni, s kterými jsem se tu zatím potkal, jsou zlatí.
Čas přistání v Bogotě jsem měl v 18:45. Není to zrovna ideální. Za tmy se dostávat z letiště bezpečně kamsi na ubytko a nemuset platit horentní sumy za taxi.
Vědom si toho, snažil jsem se již v Čechách nalézt a zarezervovat si ubytko na první noc s dobrou přístupností večer z letiště. První úvaha byla, nalézt si něco za rozumnou cenu kousek od letiště. Nedařilo se, kolikrát i přes vysoké hodnocení ubytek, se v recenzích objevovali slova jako štěnice, nehezké až nebezpečné okolí, nepříjemný perzonál, ... i když na druhou stranu bylo mnoho i fajn recenzí. Ale když víckrát čtu slovo štěnice, ubytku se vyhýbám.
Druhým pokusem, který nakonec vyšel, bylo najít si ubytko v fajn bezpečné čtvrti v centru Bogoty kousek od zastávky autobusu. Na internetu, se mě jedno takové ubytko zalíbilo. Napsal jsem jim na WhatsApp dotaz, že přijedu večer, zda mají volno a zda je bezpečné cestovat k nim po setmění z letiště busem. Na toto mi v řádu minut odpověděli, že volno v ubytku mají, ale cestovat po setmění autobusem a pak cestu od zastávky k nim mi po setmění nedoporučují. Prý ale když budu chtít, mají svého řidiče, který mě na ubytko doveze. Nyní myslím, že bych to zvládl, autobusem a pěšky, ale z domu jsem nevěděl a tak jsem nabídnutý odvoz z letiště vzal. Nakonec vyšel na méně, než veřejný vlak z letiště do centra New Yorku, či burger tam.
Na řidiče Juana jsem dostal kontakt, rovněž na WhatsApp. Z New Yorku pár hodin před odletem jsem mu napsal, že jsem na něj dostal kontakt z ubytka, přiletím v tolik a tolik. Zda o mě ví a jak se sejdeme? Odepsal mi, že na mě počká v příletové hale. Ať mu pošlu své aktuální foto, on mi pošle své a bylo. Po příletu jsme se skutečně bez problémů našli.
Juan byl straší pán, chodící o holi. Poprosil jsem ho, že ještě potřebuji vyměnit něco peněz do začátku a také si nabít kolumbijskou SIM kartu daty. SIM mi den před odjezdem došla od kamarádky Lucky, s kterou jsem se řízením osudu poznal na hostelu v Amánu před půl druhým rokem. O setkání jsem psal v příspěvcích z Jordánska. A celé letošní léto trávila v Kolumbii, tak ji za SIM a za všechny cenné rady a inspiraci děkuji.
Juan mi ukázal směnárnu, kde bych si měl americké dolary na kolumbijské peso směnit. Usměvavé mladší černovlasé paní, sedící za přepážkou směnárny, jsem dal omylem o 50 dolarů více, než jsem zamýšlel a říkal, že ji dávám. Sama mě po chvilce na omyl upozornila a bankovku mi vrátila. Dobře, že tak, je vidět, že tu jsou poctiví a fajn lidé.
Pak mě Juan vzal kamsi do stánku s potravinami, že si tu nabiji SIM daty. Samotného by mě nenapadlo, že to zde dělají. Dělali a za pár korun jsem v mžiku získal 18 GB dat. Když mi dojdou, vím, že musím najít minimálně stránek s potravinami a celou proceduru s nabitím zopakovat.
Po tom co jsem si něco málo peněz směnil a nabil si SIM daty, jsme s Juanem došli na letiště a zamířili si na parkoviště. Žádný taxi mě tam nečekal. Jen normální starší auto, kterým pro vás běžně doma zajede kamarád. Juan zaplatil parkování a už jsme jeli do centra Bogoty. Vše v naprosto přátelské atmosféře a pohodě.
Zde musím napsat, že za celou dobu se mnou nikdo nemluvil anglicky. Zajímavý byl už samotný boarding na letišti v NYC, kde angličtina téměř zmizela a přešlo se do španělštiny. S tím, že se tu mnoho s angličtinou nepotkám jsem věděl do předu a tak se od září, kdy jsem si sem koupil letenky, snažím intenzivně Španělsky naučit. Zde pak mimo jiné doufám, že se něco španělštiny skutečně naučím. Je to jeden z cílů této cesty.
Cestou na hotel mi lecos Juan z auta ukázal. Když mi ukazoval velkou policejní stanici, došlo na hovor o bezpečnostní situaci zde. Sám mi řekl, že není nejlepší. A i když je to většina lidí moc fajn, snadno se mi může stát, že budu okraden. Ač mi prý nepůjde o život, velmi jednoduše mohu přijít o telefon, hodinky, peníze. Prý je nutné si vše hlídat. Budu tedy a doufám, že nic z tohoto nenastane.
Po příjezdu na hostel jsem se ubytoval. S Juanem se domluvil, že pokud budu potřebovat kdykoliv vzít, mám mu napsat na WhatsApp. Po sprše jsem ještě vyrazil do blízkého okolí. Vypadalo fajn, nepůsobilo nijak strašidelně. Vše na pohodu. Koupil jsem si večeři a v bankomatu si ještě zkusil vybrat hotovost. Získání místních peněz z bankomatu by mělo být nej a jak to vypadá také je. Dnes si ještě nějaké peníze vyberu a vyrazím z Bogoty nočním autobusem směr Amazonie. Nebo se o to alespoň pokusím. Strávit nějaký čas v Bogotě plánuji v týdnu před odletem.
Každá cesta má svůj cíl. Tato zatím pro mě, naučit se alespoň trochu španělsky. Rád bych a věřím, že se mi to povede. Jinak to tu ani nepůjde, jedině, že bych celou dobu mlčel a s nikým se nebavil.
Dalším cílem je zúčastnit se na jihu v Amazonii tradičního ayuhascového rituálu. Za ním bych rád dnes vyrazil. Další plány pak tu pro Kolumbii nyní nemám. Vše začnu řešit později v Amazonii.
Všechny vás domů zdravím. A zde v Kolumbii ať je stále jak doposud.
K tomu fůra krásných doprovodných fotek. Píše nádherně. Jednoduchým prostě sdělovacím stylem. Hlavně – bez pravopisných chyb!! Unikátní. Těším se, až se dočtu, jestli po ayahuascovém rituálu rozklíčuje štěkot psů, porozumí kvákání žab a zapamatuje si, co mu říká rostlina, les, příroda.