Paničko, čekám tu na tvé probuzení

Ráno. Konečně můj nejoblíbenější den. Zrzečku nepouštíme do ložnice. Respektuje to. Nesmí ani do technické. Má prolezlý celý dům. To je jasné. Ukázněně se zdržuje jen ve vyhrazeném prostoru mimo dvou  tabu. Na noc odchází na deku do manželovy pracovny.

Tedy ještě jednou:

Ráno. :-) Slastně se protahuji. Pohled vlevo. Na manželově posteli leží malá rezatá sfinga. Oči mi lezou z důlků. 

- Co tu děláš?

Zírá.

- Čekám na tvé probuzení.

- Co tu děláš!

Přezírá mě netečným hrdým klidným pohledem. Egypťanka. Žádná Američanka z Meinu. Vyskakuji. Hrnu ji z postele. Ještě stíhá pohledem položit otázku:

- Co blbneš?

Bere cestu přede mnou. Drápky cupká po podlaze. Svižně ji následuji do kuchyně.

- Mňáááu.

Přijímám omluvu. Vracím se z kuchyně do koupelny. Už ji mám pod nohama. Pózuje. Dekoruje dlažbu. Nahřívá si pupík. Rezatou nikdy. Odříkaného chleba největší kus. Už bychom ji nedali. Je nádherná. Večer ve tmě v zahradě svítí jen bílá špička jejího ocásku. 

Bude deset. Jdu si nažhavit ntb. Nepřemýšlím, o čem to dnes bude. Zkrátka se to nějak vyvine. Nikdy nevím, jestli bude usínat nebo čile reagovat. Poslední týden to vypadá, jako že žádná sedativa. Uvidíme.

Bim bam, bim bam.

- Dobré ráno!

- Nazdar!

Snažím se odhadnout náladu v mužstvu. Dobrá?  :-)

- Mami, jak řekneš nazdar, tak je něco v nepořádku.

Vysvětluji, jak maminka přišla předevčírem o hrneček. A včera o další. Jdu k almárce s hrnečky. Probíráme reklamní. Provio. Kotanyi. Colgate. Magi. Ukazuji jí dva naše Herbalife Nutriton. K těm jsem nepřišla zadarmo. Ty jsem si poctivě koupila. Za velké peníze. No jo, za branding se platí. 250 korun za kus. K těm dvěma mám citový vztah. Hrneček s vlčími máky - ten jsem tu měla vyhrazený pro maminku. Objemově prostorný. :-)  Nechám si ho na památku. Maminčin. Ukazuji jí krásné, které bych s radostí všechny darovala; jenže malé. Potřebujeme kotel, aby se žhavý čaj udržel aspoň teplý. Jeden s dvěma srdíčky, ten jsem vozila s sebou v košíčku. Skleněné ne. Ze sady ne. Hrnečky s nápisem Babička. Dědeček ne. Péťovy hrnečky s nápisy Já ne. Peta je buh ne. Skleněné ne. Napadá mě jeden mimo poličku... Ten by vyhovoval. Uvidím. 

- Mamko, napij se čaje, máš tam někde čaj!

- Mám tady čaj.

- Mami, ukaž z jakého hrnečku piješ?

- Takový šeredný.

- Ale je nějakej!

- Jakej? Jo nějakej. Aspoň ňákej.

- A jaký máš čaj?

- Hrneček mám bílý.

- A jaký máš ČAJ?

- Žlutý.

- Já vím, ale je teplý nebo studený?

- Dobrý.

- A studený nebo teplý?

- No...

- No, studený není, ale k teplému to má daleko, viď. A uměla bys vyjmenovat měsíce?

- Uměla.

Probíráme měsíce. Zastavujeme se u července. Vyprávím o měsíci srpnu. Jednou v srpnu jsem umírala. Řekli mamince i Ivě, že je konec. Vzpomínám na srpnové narození synovečka. Letos v létě nám u maminky instaloval novou elektřinu - teda říká se elektroinstalaci.

- Mami, říkala mi paní Hudáková že drandíš na vozíku.

- To nevím, jestli drandím, ale jezdím.

- Jo? A tak jedeš i na chodbu?

- Jedu i na chodbu.

- A je tam Jaruška?

Jak si to může pamatovat, když si nic nepamatuje!! Ukazuji jí obrázky malované ústy. UMÚM. Už jen ti ode mě dostávají peníze. Vánoce. Velikonoce. Vždy přijde naditá obálka s pohledy s obálkami, přáníčka, andílci, jmenovky, kalendář taky s obrázky malovanými nohou nebo ústy... Zaslouží si mou podporu. Když jsem byla ještě hloupější, vyhazovala jsem svou energii Lékařům bez hranic, Člověku v plísni - nebo v tísni?, na adventní koncerty, SOS vesničky, veselému klaunovi, dětem do Afriky... Ty vorle. Má vizitka omezenosti.

Už tu štěbetá paní Hudáková. Stále slyším Slovanku. 

- Paní Konečná, tady máte svačinku.

- A co máš?

- Řekněte, to poznáte, co máte?

Mají jablečný kompot. Kvituji pozitivně. Ale domácí to není. A žhavý nebo aspoň vlažný taky ne. Vozím lahodný. Nedávají tam fytonutrienty. Dr. Susan Bowerman - Herbalife Nutrition - nejlepší tým na fytoživiny. Samí cizokrajní vědci v jejím vědeckém týmu - Kostarika, Vietnam, Srí Lanka, Indie, všechno lidé ze zemí, kde pěstují koření...

- Ukažte, jak umíte jíst.

Vím, že umí. Lékař mi řekl: Dokud lidé jedí, je to dobré. Jak přestanou, je konec.

S chůzí už asi skončili - kdo by ji cvičil v tom zkudleném coronabordelu. Myslím, že nerehabilitují. Kdo by rehabilitoval v atombordelu. Tak aspoň udržuje umění držení lžíce, když ne příboru. To bych už asi chtěla moc. A držet hrneček za ouško a moč. Vše.

Maminku jsem v rozhovoru prosila, aby otočila hlavu vpravo, směrem k posteli. Ani náhodou. Tvrdila, jak vidí, ale já viděla, že nevidí, neb koukala do zdi. Paní Hudáková jí ukazuje Geishu na stole. Myslela jsem, že ji má na stolečku. Nabízím bonbon oběma. Těší mě, že si mamka umí bonbon rozbalit. Při vší bídě, aspoň něco. 

Jdu chvilenku pracovat. Kontroluji objednávky. Platby. Konec měsíce se blíží. Překročila jsem plán, ačkoli měsíc ještě nekončí. Moji klienti se zapojili do promotion. Děkuji. Hlavně zdraví! V zájmu veřejného zdraví šířím naši výživu mezi lidi. 

Smráká se. Volám s klientem. Přišel 8.1. před dvěma lety. Nedůvěřoval mi. Připomínal mi partnera mé starší dcery. Dnes slyším i jeho hlas. Povídáme o promotion, o nových produktech. Ptám se na děti. Starší dcera prošustrovala všechny příležitosti loňské maturity. Už se asi smířil. Navenek. Vevnitř to bude trvat. Hlavně - není všem dnům konec. Loučíme se. Jdu rychle skočit na okno. Od léta se na něj chystám. Vždycky jsem vyčistila všechna okna v domě během dvou tří dnů. Naráz. Systematicky. Tentokrát mi obývák zbyl. Fotím Micinčiny šmouhy. V noci na mě vždy zabušila. Ze tmy se dobýval černobílý ursus. Micinko, první okno bez tvých stop. Mám první okno na Vánoce připravené. Těším se. O víkendu začne můj kolotoč... Rozsvítit zahradu, stromečky, uvít věnečky, mýt okna... Těším se. Moc. Nepříjemná práce. Nejhorší ušít stromeček. Raduji se a těším. Dráha jater, slinivky, ledvin, srdce letí k výškám. Tělo, děkuji. Duše, děkuji. TĚŠÍM SE A RADUJI. 

Zrzečku chytil dnes už dvakrát rapl. Pospává. Připravuje se na poslední tělocvik před spaním. Přijela Linda.

- Nech ji spát.

Nenechá. Zrzečka našla trenérku. Skáče jako pejsek přes natažené nohy.

- Mami, agility.

Nemá to grády. Kde je ten janek? Žádný dupot. Chybí jiskra. Přetržené spaní? Její skoky, řádění, bláznění, poponášení špuntu jako myšky v hubě... 

Zrzečka našla trenérku, nezlobí Běží za ní jako pejsek do koupelny. Hm, jenže já před půlnocí nemám čas honit jí před čumákem peříčko. Kočko, třeba lezeš k dospělosti a přestaneš. Hlavně na vánoční stromeček nee. Ticho v domě. Kamna sálají. Zrzečka ležela u mě. Právě jí spadlo tělo. Uvelebila se na nejnebezpečnějším místečku. Tam to zbožňuje. Pod houpacím křeslem. 

Já se jdu uvelebit do své postele. 

Dobrou noc!