Panoptikum mocných

Jé. Venku tma. Vstávám. Pomalu se rozjíždím. Kočky nejsou.

První okýnko dne: Smazali jsme vám… Usilovala jste o lajky… Hlídáme.

Oni mi už podruhé smazali odkaz! Jdu se podívat, o čem jsem psala. Vyskytl se tam p*litr*k. A druhým žhavým bodem - vzpomínka na vyklizení pohraničí 1.10.38. Měli na to naši předci týden. Každý chtěl povoz, vagon… Nebylo k dispozici. Obsazeno. To byli naši lidé. Hnali je ze země. Naši němečtí přátelé. Jak jim platíme teď tu elektřinu zatraceně draze. Jak jim podléháme. Jan oni si  nás převelice váží... Aha. Takže i vzpomínky a retrospekce jsou nežádané.

Žijeme. Platíme. Z našich peněz živíme. Tajemství staré bambitky. Taky Byl jednou jeden král. A tam byla jedna odvážná. Ta mu vlepila. Hm. Jak se divil. A tohle mohou udělat všichni. Jenže tady v tom našem královstvíčku je tolik pos*rů. Pro mě to problém není. Nebojím se. I takového, který má moc a přitom bych s úspěchem pochybovala, jestli umí dostatečně číst a psát. 

Přikoupíš si pozemek ke svému. Poplatky královské. Jdeš si to vložit do katastru? Zaplať… Sedm tisíc. Pět tisíc. Dva tisíce. Finanční čardáš. Za poplatky v jednom dni sedm tisíc. A nahoře na trůnu mají zas z čeho financovat plesy. Bankéři jsou hodně zvědaví. Co jsi udělal s penězi za prodej nemovitosti? Páne jo. Co vám je potom? Chceš se soudit, že ti něco zásadního cizokrajci zmrcli v domě? Zaplať. Víc než královsky! Plať, plať, plať. Cože, že nemáš šedesát tisíc na poplatky? Tak zavři hubu! Dřív to byl tisíc, dva. Dnes šedesát, sto tisíc. Takhle si tu žijeme. Paradox. Otrok dotuje otrokáře. A ještě mu to cenzura smázne. Pozor, mluvím z praxe. Takhle psal Jan Hus - zaplať... 

Druhá zpráva – Pavel Zítko dostal výpověď od advokáta. Ten, který je popotahován za poplašnou zprávu ohledně škodlivosti tzv. vak*ín. Dnes už světoví vědci, lékaři poukazují na zkázu, kterou to působí v těle. Dokonce i Hostomský vykřikoval s hejtmanem Kubou: Tak ať zemře! Ať ta babička zemře, když se nenechá očkovat. Najednou zpátečka. Prý my jsme nevěděli, že to bude mít následky... Tak copak bychom tomu Zítkovi přišili! On tu bude vykřikovat o nezákonném rozdělení státu? Zavřít. Využijeme, že přede třemi lety varoval, dělal osvětu, bouřil proti očkování. Jenže za to se nikdo nezavírá!! To už dnes vykřikují i ti naši odporní odborníci. Kamufláž. Kámen úrazu je Československo a jeho nezákonné rozdělení. Necháme pana magistra pod zámkem. Zvůle moci - Mňačko a jeho Jak chutná moc!

No, to ten den teda krásně začíná. Obloha šedá. Venku prší. Kočky nejsou doma. Narušení rituálů. Aspoň jedna veselá zpráva:

Jarmilka Matuchová ještě ráno pokračuje vtipně na mou včerejší repliku:

Irena Hrobská

Jarmila Matuchová Da da Zítra, dnes pokračoval. Ještě mu zbývá. Já myla terasu a chystal ji na zimu. Ptala jsem se, jestli to dodělal. Tos´neviděla! Ptal se mě: Tobě není dobře, viď? Očmárne to zítra. :-) Já se tu zas řežu smíchy. 

Jarmila Matuchová

Irena Hrobská hned je mi po ránu líp....jak to čtu

Přepínám se z účtu na účet. V kládám si včerejší počteníčko. Ani jsem si nevšimla, že mi ho smazali. Až teď ráno. Kde to žijeme. Biřici pracují neviditelně. Dnes je otrokář sofistikovaný. Pracuje nenápadně, silně, pravidelně pro zámořského páníčka. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-02-co-s-temi-kdoulemi

Na lince mám stále dvě žluté koule. Nechce se mi je vyhazovat. Hezky voní. Ale dávat je do prádla? Abych si ho nezašpinila. Co s plody?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-02-hojnost-dne

Peču bagetky pro Petrouška. Čtu u Blanky, jak deset deka lískových oříšků stojí dvacet korun. Jo, denně ohýbám hřbet. Sbírám. Čistím. A děkuji zahradě za to, že nás živí. Češu poslední rajčátka. V tomhle počasí už některá praskají.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-02-uvarila-jsem-si-mnamku

 Uvařím si rajčatovou rýži. Letos už poslední. Ach, to je mana z nebes. K tomu sýr. Jablíčkový kompot. Obědvám sama. Se svíčkou. Stylově.

Petroušek v poledne volá. Nikdy nezapomene. Jen občas se opozdí. Jeho zvykem je být přesný jak hodinky.

29.4. jsem si rozposlouchala Věrku Ovečkovou. Miluji tajemství slov. Jejich rozbory. Pamatuji na učilišti měli taky jeden příklad v učebnici mluvnice:

Klieskati – svírati. Od toho slova, o nichž dnes už neodborník neví, že jsou příbuzná. Kleště, klícka a klec, vykleštit, kleštěnec, klíště, zaklesnout… A další. Věděli jste to?

https://www.svobodny-vysilac.cz/2024-04-29-v-oveckova-vsehochut/

Kousek pořadu o naší řeči:

Máme slovíčko hrát. Místo h dáme jiné hlásky. Brát, přát, vrát…

Vrat bylo jedno křídlo vrat.

Hrát, brát, přát

U slůvka přát místo ř dáme r – máme prát, prát prádlo nebo prát se – je to od drhnutí. Vložíme-li mezi p a ř samohlásku a – dostaneme pařát. Je to pořád obměna jedné slabiky. Takových slovíček ke hraní v naší řeči máme hodně. Tato slovíčka jsou nějakým způsobem vymyšlená.

Původní slova v praslovanštině a před tím v prajazyku – byla smysluplná; byly v něm plnovýznamové slabiky; nesly nějaký obraz, odpovídal tomu, co popisovaly nebo zvuku, který popisovaly. Byly silné. Jak řeč slábla, manipulovalo se s ní; slabiky se spojovaly do slov. Dřív jedno slovo v našem pojetí věta, vezmeme-li, že slabika je plnovýznamové slovo. Slovo o čtyřech slabikách byla dnešní věta o čtyřech slovech. Slova se zkracovala. Odebíraly se z nich samohlásky. Vytvářela se skrumáž souhlásek – strč prst skrz krk – skrumáž souhlásek dělají slova a jazyk těžkým. Samohlásky jazyk zlehčují. Náš jazyk byl původně lehký, zpěvný. Měl spoustu samohlásek, dvojhlásek i trojhlásek. Dokonce měl třináct druhů i. Dnes nám zůstaly jen dva druhy, respektive čtyři i - í/y - ý. Polodlouhé, polokrátké, vysoké, hluboké, hrdelní, nosové –vymizely. Dělaly rozdíl ve významu. Každé i mělo jiný význam. Pokud by se napsalo do slova:

Jastřit – zřít, mít vnitřní vidění, mít ostrý zrak, mít ostré vidění. Dřív řit znamenalo ostrý zrak. Jastřit – mít jasný zrak.

Pokud bychom tam dali různé i – měnil by se význam.

Pokud dáme tuhle koncovku, znamená to vždycky něco nového. Jakými slovy vládneme, taková je společnost. Není to tím, že někdo řekne – tohle slovo je hrubé, sprosté. Jsou slova těžká a lehká, hrubá a jemná. Ale ne sprostá. Koncovka -rať - -ať u sloves znamená dělat. Sor je odpad. Když řekneme sorať – je to vynášet odpad. Ono není lehké. Vyškrtneme-li ze slova sórať o v rámci zkracování – v naší řeči je vulgární. Ono není lehké. Je hrubší. Přesně vystihuje.

Souvrať – hrátky se slovy. Toto slovo není ničím zatížené. Proč by jedno mělo být hrubé a jiné nikoli.

Zřít (jasně vidět) – vynecháme z, dáme m – mřít = umřít, umírat, dáme b – břit = je to něco ostrého, p – přít = hádáme se. řit tam stále zůstává – ze zraku se posunujeme jinam, kde už ten zrak není.

Řit – je něco vzadu, zadek. Příď – vpředu. ¨bez= bez něčeho, ves = všechno.

Jen zaměňujeme znělé, neznělé…

Omlouvání se, prošení. Tady něčemu nerozumím.

Máme poprosit, poděkujeme. Když něco provedeme – omluvíme se. Prapůvodně staré slovíčko je vin, vina. Dnes on je vinen – on to udělal, on to provedl. Příčina dění – každé dění má nějakou příčinu. My tu příčinu nestavíme do viny. Je to jen příčina a následek jako platný přírodní zákon. Místo příčina dříve bychom řekli vina. Někdo na někoho potřebuje svést odpovědnost za svou neuvážlivost, za svůj čin. Uvaluje se vina… U čarodějek – pokud někoho vyléčily bylinami, nebo svou silou - rukou - energií, byly obviněny a byly vinny a upáleny; vina neexistuje. Jsou jen příčiny a následky. Pokud někdo někoho obviňuje, pouze neznáme zákony příčinu a následek. Potřebujeme následek na někoho hodit. Vina není. Není zač se omlouvat. Něco jiného je, pokud někdo ublíží, pak se omluvíme. Je pouze příčina a následek. Lidé se na počátku svého vývoje učí cítit vinu, aby věděli, že některé věci se nedělají, neubližuje se jiným lidem. Lidé se to naučí, ví to, postupují na svém duchovním růstu. Přijde doba, kdy od nich vina odpadá. Přichází pouze pochopení zákona příčina – následek. V tu chvíli vina odpadá. Člověk pouze něco udělá a nese následek. Pokud se to týká i druhých a není to cílené ublížení, druhý má něco pochopit, proč právě jemu se něco přihodilo, proč potkal někoho, kdo něco udělal nebo neudělal. Jen si uvědomit svůj díl něčeho v sérii příčin a následků. Tady není se za co omlouvat. Nikdo se nemá před nikým kořit, ohýbat hřbet, omlouvat se. Prosí ten kdo je podřízen.

https://www.svobodny-vysilac.cz/2024-04-29-v-oveckova-vsehochut/

Tady přestávám chápat v čase asi hodina třicet – omluva za pozdní příchod. Prý se nemusíme omlouvat. - Ježiš, kolikrát jsem přišla pozdě, cítila jsem na sobě vinu a omlouvala se.

Prosí ten, kdo je podřízen. (Toto nepřijímám. Poprosím a nepovažuji to za podřízenost.) Nikdo není nikomu podřízen. To jsme dřív necítili. Byli jsme nadřízení dětem. Děti jsou s námi na stejné rovině. Děti poslouchají, ale mnohdy nesou větší moudost než my. Poslušností nebo nějakými kroky je chráníme. Teprve se učí. Pokořovat je prošením je prý zbytečné. Tady Věrce nerozumím.

Mám rozbory slov a řeči od Věrky Ovečkové moc ráda. Ale s prošením a neprošením nesouzním. Asi něco špatně chápu.

Začíná TV Šalingrad. Dnes s Darjou Lori o imunitě. To dám ze záznamu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-02-u-pana-holce

Volím XTV s panem Holcem. Prý měl herec Trojan nějaký podlézavý projev za třicet stříbrných. Ne, přesně to byla stříbrná medaile od toho, který má legrační jméno a šéfuje Senátu. Tak copak nám Ivánek sděluje:

Na sobotním udílení Stříbrných medailí předsedy Senátu se dostalo jedné medaile i herci Ivanu Trojanovi. Obdržel ji za "přístup k talentu jako k daru, o který je třeba se dělit". Kromě promluvy v krátkém medailonku ČT držel Ivan Trojan ještě projev i na udílení cen, hned poté, co byl oceněn medailí Michael Žantovský, za všechny oceněné.

Trojan označil za čest možnost promluvit za oceněné. "Všichni, kteří jsme se dnes sešli, závisíme na společnosti. Někdo pracuje pro pacienty, jiný pro posluchače, studenty, další třeba pro odbornou veřejnost, já a další pro diváky. Zároveň každý z nás by bez pomoci kolegů, spolupracovníků nedokázal nic. Jsme součástí živého organismu, kterému se říká společnost," začal herec.

"A jako každý organismus, i společnost může být nemocná. Naší nejlepší prevencí je zájem o druhé, vnímání jejich starostí, problémů, obav, ale samozřejmě i nadějí. Zlo se nejsnáze uchytí tam, kde se lidi cítí opuštění, zapomenutí. Fungující společnost nás dělá silnější, protože nemáme tak silný strach, že jsme na všechno sami," zabředl do sociálního tématu.

A zabrousil do dějepisu. "Historie 20. století ukázala, kam to vede, když diktátoři využijí strachu a pocitu osamění. Mohli bychom tu společně vyjmenovávat celou řadu problémů, kterým máme věnovat pozornost, ale nemáme na to prostor. Tak mi dovolte, abych zmínil jen pár příkladů, které mě momentálně trápí," vyzval.

Jako první jmenoval povodně a uvedl, že prožívá osudy lidí, které zasáhla velká voda. Dodal, že má velice blízko k zasažené Opavě. "Myslím na všechny nejen tam a přeji jim brzký návrat k normálnímu životu," řekl a dodal, že se opět ukázalo, jak jeden druhého potřebujeme a že si umíme pomáhat.

Následovala kultura. "Moji kolegové na Slovensku nedávno vstoupili do stávkové pohotovosti. Tamní vláda totiž nevybíravě zaútočila na jejich uměleckou svobodu. Ministryně mluví o tom, že je třeba skoncovat s dekadentním uměním, což je slovník, který používaly totalitní režimy. Ze zaměstnání jsou propouštěni ředitelé galerií, divadel a dalších kulturních institucí. Z veřejnoprávních médií jsou nuceni odcházet novináři, kteří chtějí dělat kritickou žurnalistiku, o níž už vyměnění šéfové nestojí. O práci ale přicházejí i prokurátoři, policisté či vědci. Lidé jsou tak znovu nuceni vybírat, kde stojí. Čemu budou mlčky přihlížet a čemu se naopak postaví. A já cítím ke svým kolegům úctu, že nezaváhali a ozvali se proti těmto normalizačním praktikám. Přeji jim, aby se situace brzy zlepšila, mají naši podporu," vyjadřoval se Trojan ke Slovensku.

To sedlo, Ivane: …kam to vede, když diktátoři využijí strachu a pocitu osamění. To jsi trefil!. Strašení prasečí, opičí, krysí, čmeláčí – horečkou, chřipkou, neštovicemi. Válkou. Mobilizací. Strašíme! Nikdy jsme neměli vrchního cenzora – taky dodává punc strachu. Kdy že se to zavíralo za myšlenky, za slova? To bylo v minulém režimu. Nebo snad dnes? Smí se říkat názor? Co názor! Smí se vůbec myslet?!

Ivane, ani ses nezmínil o výročí mnichovské zrady, ty dějepise! Zajímalo by mě, jestli fakt věříš svému přání: …přeji jim brzký návrat k normálnímu životu… Ono se samo nic neudělá. Možná by bylo fajn, kdyby ses s kolegy vydal na to své Opavsko třeba s Holubovou, Hřebejkem, Dejdarem, Ruprtem a dalšími přisluhovači a maličko přiložili ruku k dílu. Odčinili byste maličko svou kolaboraci, své řiťolezectví do útrob mocných a taky byste si napravili svůj obraz v očích veřejnosti.

To nemá cenu. Ireno, klid. Co tam máme dál, pane Holče? Skvělý komentátor! On a Karol umějí přesně lehce a lapidárně vystihnout připínáček doby v podrážce boty.

Raději jsem ani neměla vědět o Trojanově projevu. Razím – nechci umříb blbá. Ale nemusím zas vědět všechno.

Placené komenty, dotazy:

Georgis Fasulis

100,00 Kč

Podle ECHA vláda loni hospodařila hůř než Babiš v covid.roce 2020! Navíc lhali o schodku 289 mld, podle Eurostatu 334 mld! To je debakl! Podle Fialy jsou ale nejlepší vláda EU. Zbláznil se on nebo my?

Pan Georgis z Ostravy – umí rychle a lapidárně básnit v placených komentářích. Zprávu z ECHA nechal zaznít bez rýmů.

Bavím se. Jsem v dobré společnosti stejně smýšlejících lidí. Taky jsem přihodila dotaz. Mám registraci do klubu sviní. To je podle oslovení nejvyššího cenzora, celoživotní zelené generálské gumy, daňových poplatníků. Bože, jak nemám ráda vojsko, armádu, rozkazy, strašení, tanky, letadla, ženu v pozici ministryně války… Slovo svině – silné na označení spoluobčan s jiným smýšlením než tím nařízeným.

Po urážlivých slovech vrchního cenzora se ve Willsonce 10 začal formovat Klub sviní. Vzal si to za své někdo z daleké ciziny. Už jsou průkazky a propriety k chodu. Taky se registruji. Jenže mám dilema:

Irena Hrobská

50,00 Kč

Mám zažádáno o registraci do Klubu sv. Budu se učit podepisovat Jedna stará sv. z pevnosti Josefov. Časy i mluva se mění. Hrubne. Co s tím?

Pan Holec

- Nevím, jestli to jde zvrátit. Velká část komunikace se odehrává na sockách. Tam nejen že si všichni tykají, ale nadávají si i sprostě. Já jím nechci být posedlej, ale vzpomínáte si, kdo přicházel do vlády vracet slušnost do země? Jistý Petr Fiala.

Legenda mezi námi

50,00 Kč

- Co třeba pan Hynek Kmoníček? To by byl důstojný ministr zahraničí že? Bohužel za Fialenka nám takové kapacity nehrozí...

Pan Holec je rychlý:

- Samozřejmě že máme ostřílené diplomaty, znají geopolitiku, Ministerstvo zahraničí zevnitř.

Ale my máme věřit fialovsko – pavlovské legendě, že jediným možným ministrem zahraničí je Lipánek.

Lenochoda získává – náš oblíbený, viď, Lindo? Jan Hřebejk. Prý vypitý. To nevím, ale každopádně se z kladného hrdiny stal obyčejný lůzr.

Telegraficky:

Exprezident Zeman oslavil osmdesátiny. Mnoho lidí se nestydí – prý jistý pomatený režisér s totalitním myšlením napsal, když Zeman slavil osmdesátiny v kondici:

- Propásli jsme možnost vybombardovat hotel Stekl. Netvařme se proto překvapeně, až to vezmou (v Evropě) do ruky.

- Není to náhodou trestné, pane Hřebejku???

Pan Holec říká:

- Tenhle kdysi oblíbený režisér při první prezidentské volbě v roce 2013, tenhle magor psal: Rudý a hnědý prasata táhnou Zemana na Hrad. Velmi nadšeně podporoval Pavla na Hrad. Mám jen otázku, kdo je větší rudý prase?? – Jen si přeju, už ani korunu z našich daní. Obdivuje Ameriku. Ať i on si shání privátní peníze na své filmy jako v Hollywoodu. Nikdo to tam nedotuje, mají tam soukromá studia.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-02-v-jednu-rano

Žofie se vzbudila. Začíná vymrukovat, zlobit. Koupila jsem v Penny pejska. Pacičkou si ho ohmatává. Je to legrace.

Mourek má rýmu, kýchá. Asi se čistí.

Žofi ven. Já pro dnešek končím. 

Hlava mi padá. 

Dobrou noc!

P. S. Ráno, jestli to tu najdu, si to znovu přečtu a opravím překlepy, chyby a nedostatky. :-)