Pár příběhů

Motto.

Učiň mne, Pane, nástrojem!

Modlitba sv. Františka z Assisi (+1226)

Pane,

udělej ze mne nástroj svého pokoje,

abych přinášel lásku, kde je nenávist,

odpuštění, kde je urážka,

jednotu, kde je nesvornost,

víru, kde je pochybnost,

pravdu, kde je blud,

naději, kde je zoufalství,

radost, kde je smutek,

světlo, kde vládne tma.

Pomoz mi, abych netoužil po útěše, ale těšil,

po porozumění, ale rozuměl,

po lásce, ale miloval.

Vždyť, kdo dává, ten dostane,

kdo odpouští, tomu se odpustí,

kdo umírá, vstane k životu.

Den mi zas utekl jak rybka mezi prsty. Ale podělala jsem toho hodně!  :-) Další dvě okna v kuchyni. :-) Taky jste něco podělali? Stavila jsem se u maminky. Ona všechno věděla. Nemusela jsem nic. Kytky byly živé. Ještě, že jsem se nestavila pro umělé pivoňky. A světel, tolik světel jsem rozsvítila. Všechna. Dostala jsem pohlazení. Uklidnění. A to jsem ještě netušila, že vyhrožují důchodcům. No jo, jsme na odstřel. Jenže ti zdraví, silní, myslící, kreativní - s těmi nebude lehké pořízení. Viď, mami? Nebojím se!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-26_Na_hrbitove/

Odpoledne klientka. Důchodkyně. Před čtrnácti dny nemohla dýchat, kašlala... Prý měla rozhozenou imunitu.

- Jak ti to dlouho trvalo, jak jsem ti dovezla Immuno booster, Guaranku, Herbalifeline MAX... Tři dny?

- Asi tři dny.

- Cítíš se silná?

- Zdravá. Ale nejsem to já. Něco hledám.

- To říkají. Že jim něco sebrali. Půjdeš na třetí dávku?

- Ani náhodou.

- Prve tu byl mladý pán. Pěkňoučký. Taky prý na třetí nepůjde. Prý se nechal, aby mohl jít na oběd do restaurace. Celý den jezdí. Povídal, že jeho teta zdravotní sestra musela jít na třetí dávku!! Ihned se jí udělalo špatně, horečky a prý asi popletli injekce. :-) Dostala silný kovid.

- Já nepůjdu na třetí.

- K čemu ti byly ty dvě dávky, když tě do Turecka stejně propichovali. Říkalas, že manžel brečel, jak to bolelo.

- Nevím. Neměla jsem. Myslela jsem, aby mi nedělali stále testy. Jenže my očkovaní to roznášíme. Nás netestují.

- A co tvoje noženka?

Ukazuje mi zahojenou jizvu. Opařila si nohu. Hodně. A druhou nohou se uhodila o bednu. Noha jí asi čtrnáct dnů bolela. Prý ne kloub, ne koleno, ale měkká tkáň. Myslela, aby neměla ucpanou cévu. Pak to může vletět kamkoli. Šla preventivně na chirurgii.

- To máte opotřebované.

- Jak to můžu mít opotřebované, když mě nebolel kloub, kost.

Poslouchám. Nevěřím uším.

- Co ti na to dali? Zrentgenovali ti cévy?

- Prý ať si to mažu. A berte ibalgin!

Jenže ona si to mazala čtrnáct dnů před tím voltarenem... Tedy pomoc spočívala v pobídce, aby zobkala jedy, trávila tělo a kupovala bigfarmu. Neuvěřitelné! Žádná diagnostika...-

- Ještě jsem si to mazala dalších čtrnáct dnů. Bolest odezněla. A šla jsem s kašlem a rýmou k doktorce. Prý mám všechno čisté. Říkala jsem jí:

- Ale já kašlu a mám rýmu, není mi dobře. Prý všechno máte čisté...

Úsměvné! Služby medicíny! Zjišťovací diagnostická technika J rtg, UZ na dvě věci. Dnes už doktor neobservuje. Za nás observace bylo to první! Pak pohmat. Taky otázky... Tady padá člověk ústy na hubu, ale plíce má čisté, tak hybaj, eine Simulanten!

- Byla jsem na preventivní prohlídce. Cholesterol čtyři, kontrolovala mi krev, moč, stolici - prý kdyby takhle chodil každý může zavřít živnost.

- Řeklas´, že bereš Herbalife?

- Kolikrát, ale nikdy nic neřekne.

- Protože z toho nemá tintili.

- Po dvou letech mě poslala v rámci té prohlídky ještě na ekg. Přišli jsme tam s manželem. Někdo vycházel z ordinace. Posadili jsme se. Asi po deseti minutách manžel říká, že zaklepe. Jenže na dveřích cedule NEKLKEPAT! Tak jsem mu řekla, že teda neklepat. :-)  Když už jsme seděli skoro půl hodiny a slyšeli jsme hahaha,   hihi, šla jsem zaťukat. Vylezla holka.

- Nevidíte, že nemáte klepat?!

- Vidím, ale taky slyším a sedíme tu půl hodiny.

- No to teda nesedíte!

- Ale sedíme, bez sedmi minut půl hodiny.

- Zabouchla dveře, ani nic neřekla.

- No tak pojďte!

- Vstoupili jsme. A víš, kolik jich tam bylo? Sedm!! A oni nás nemohli zavolat?

-Tak jste se radovali, že vás setra nezmlátila, no!                          

Nevěřím vlastním smyslům.  Takhle zpustli lidi, takhle jsme si vychovali mladé! Arogantní, necitlivé, hloupé a nevzdělané. A drzé!! Netýkavky. Nemají úctu k stáří. Líní! Neplní si profesní úkoly. Jaké byly sestry za nás! Uniforma, čepeček, odznak! Bílá zástěrka, modré šaty! Byly pro lidi! K lidem! Totéž policajt, pan Franc. Znali jsme ho. Dohlížel na pořádek. Ale čestně, spravedlivě, pro lidi. Ne šikana jako dnes.

Klientka má hezké výsledky. Děkuje mi, že vyzdravěla. Vrací se k návštěvě u doktora.

- Víš,co, za doktora mluví sestra!! Ptala jsem se, co to je? Co to má znamenat! Sestra rozhoduje.

Napadla mě drzá sekretářka na magistrátu v reportáži pana Hlásenského; nespojí člověka s nadřízenou... Ona rozhoduje. Děs. Běs!

Kitty se maličko aklimatizovala. Zdá se, že už nechce člověku ukousnout ruku rovnou. Ti dva gangsteři - Mourek a Zrzka celý den tráví venku. Večer. Zatápím. Můj stroj na čištění oken mi v létě spadl do kbelíku. Od té doby by už mohl být vyschlý. Petroušek odjel zápasit. Zatopila jsem. Vturánu tu bylo jak v lázni. Jenže - zvuky. Divné ťukání. To nám. Je to už pár let, kdy jsem zapomněla zapnout čerpadlo. Utíkám do technické. Jasně, nesvítí. Zapínám. V trubkách zahřmotilo. Jenže ve chvilce slyším zase ťukání. Jsem vyděšená. Čerpadlo zas přestává pracovat. Tři krásně rozhořelá polena házím do kbelíku s vodou po vytírání. Rychle ven.

- Lindo, podrž Moura.

Co teď? Péťa na zápase nebere telefon. Konečně. Je tu. Zachránce.

- Tys´ tam dala nabít ten okenní vysavač. A ten asi vyhodil jistič.

- To by mohlo být. Dnes jsem si chtěla koupit jiný. Zapomněla jsem.

Až v deset večer zatápím. Beru Mourka na klín. Napětí.

- Neber ho sem, vidíš, že zas číhá po miskách.

- Vždyť jsi včera povolil. Lindo, drž Kittynu. 

Chvíli Mourečka tlusťocha muzlám. Dívá se na monitor počítače. Zkoumá točící se velké srdce.

- Dej ho na terasu, bojí se tu.

Chtějí se ho zbavit. Nesu ho na jeho křesílko. Je tam zvyklý. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-11-26_Dobjou/

Zrzka spí na gauči. Mourek si dal ještě mističku teplého mléka. Kittynu jsme pobízeli ven. Ani náhodou. Zmátl ji posněžený trávník. Zasyčela jak polena ve vodě a černá čára zmizela u mě v pracovně.

Raduji se, že v mnoha městech pokrokoví starostové s koulemi píší právničce roku 2019 dr. Zwyrtek Hamplové. Prohlížím si rozsvěcení stromů. Vida, že to jde! Ve Špindlu krásné koledičky, jen ten ohňoděs - běs. Nalaďme se, nebojme se. Směrujme se k přijetí sama sebe. Hrajme se svými kartami, máme jen ty v rukou. Žijme svou podstatu.

Dobrou noc!