Parno některým jedincům neprospívá...

Půlnoc. Ani nevím, co jsem dnes prožila. Jela jsem jak na kolobrndě. Odpichovala jsem se nohou i při jízdě z kopce. 

Ještě ráno se telefonem hlásil nový poskytovatel netu. Asi se dohodneme. Čistím si zuby tak vehementně, až mi vypadla plomba na jedničce. No nazdar! Cestou ke kadeřnici se přihlásil včerejší lumen z e-pojištění.

- Ne, já už mám dům pojištěný. Děkuji. Bylo to inteligentní. S obrázkem z katastru. S přesnými mírami... Ne jako u vás - odhadmo... To jsou jen pojistky pro pojistky. Chtěla bych pak vidět plnění. 

- A máte pojištění zodpovědnosti...

- Nemám, už jsem vám to včera říkala. Nechci.

- A jak máte nastaveny ceny energií? Nechcete ušetřit?

- Nechci. Řídím. Na shledanou!

Pustila jsem si na plné pecky jednu rajcovní písničku asi ze sedmdesátých let. Asi jsem neřvala příliš. Slyšela jsem telefon.

- Mám obavy, že jsme se rozpojili.

- Já jsme se s Vámi rozloučila. Jdu odbočovat. Promiňte. Musím končit.

Odbočuji. Telefon jsem odhodila na sedadlo. Pustila jsem zase hudbu naplno.

Erika. Moje zlatá kadeřnice. Trpělivá. Obézní. Hezká. Před mnoha lety se mnou zhubla. Pak se na životosprávu vykašlala. Zase zotylštila. (Otylka) :-) Jezdím ji trénovat. Zadarmo. Ona mně upraví vlasy. Já jí dám bezplatnou přednášku o zdravém životním stylu. Jen se směje. Myslí si své. Eriko!

Venku k padnutí. Mohli by mít bratři Poláci borůvky. Cesta volná. Kamiony nepřekážejí. Jede se dobře. Poláci ale zklamali. Všechny zeleninové stánky u cesty s nápisy JAHODY - BORŮVKY zavřené. I má dvorní zelinářka má zámek na plůtku. Tržiště - hodinu po obědě - zavírá. Děsivé - ztrácím se v prázdném plechovém bludišti. S nepořízenou jedu domů. Na včerejším stanovišti doprodává nádherné polské jahody čerstvá maturantka, pro níž je násobilka matematikou. U mě to  jsou jen kupecké počty. Dnes beru tři kila.

- Tak kolik bude tři krát šedesát pět korun?

- To nespočítám.

To vím, myslím si. Chytrá váha. Holka, kdyby došly baterie, budeš sčítat pod sebe... Pokud to pro tebe není těžká matematika, maturantko úspěšná. 

Uháním domů něco sníst. Přední polámaný zub mě handikapuje. Proteinovou gurmánskou rajskou a nové brambůrky od včera. Petroušek mi připomíná besídku vnuččina sborečku od patnácti.

- Pojedu za mamkou autem. Kolo dnes nechám odpočívat.

- To nestihneš.Já tě omluvím.

Jenže já nechci. Oželím svůj plán smočit si letos poprvé nohy v Labi z máchadla - startovních bloků - u loděnice. Frčím. Vezu mamince jahody se šlehačkou, kaštany, margot a jednu obr jahodu.

Jedu nahoru. Maminka je dole v kavárničce. Sjíždím dolů. Maminka už má kávičku vypitou. Nevím, jaký měla zákusek. Nemám náladu ptát se paní ředitelové, jestli to byla maminčina objednaná bombička. Pozoruji, jak chodí s papírem k podpisu - bez svědků:

- Tak, paní Kadlecová, už to máte nacvičené, tady mi to podepište!

Překročení zásad etiky. Překročení pravidel. Překročení se vůbec nedivím...

- Mami, jedu jen na otočku. Mamko, vezmi si jahůdky. Za chvilenku máme besídku od D.

Mamka pokyvuje, propouští mě.

- Běž, běž!

- Mamko, přijdu na dýl.

Simonka rozdává nanuky. Mamka nedojedla jahody, nechce nanuka. Beru ho Petrouškovi.

Co by dnes dělala maminka? Měla by slunečník. Asi by dělala něco doma. Těžko by se jí dýchalo. Byla by se svou kočkou.

Dojíždím ke školce bez zpoždění. Petroušek drží košík s třešněmi. Hodný. Brblal. Natrhal. Dostává mamčina nanuka. 

Děti v žlutých tričkách se sluníčkem. Obyčejný nástup - drží se za ruce... Krása. Přátelství. Paní učitelky hrají na hoboj, na flétničku, klavír. Sluníčka moc hezky zpívají. Krásně, překrásně. Děti se zapojují hudebně, rytmicky - metalofon, ozvučná dřívka. Vnučinka už podruhé obhájila v soutěži zlatého slavíčka. Dobře při zpěvu dýchá. Správně frázuje. má dobré nástupy, rytmus. Všichni sólisté zpívají i artikulují opravdu kvalitně. Při zpěvu sborečku mi přechází husí kůže. Zpívají moderní, rytmické veselé, vtipné písně, ale i Já husárek malý a další lidovky. Jsem naprosto spokojena. Žádné arabské zpěvy a kroucení pánví. Českost, vlastenectví, rozum. Dík rozumným zkušeným učitelkám! Vivat!

Dobrá tečka po chaosu a zkušenostech s hloupostí mladých úspěšných maturantů, tzv. pojišťováků... Válíme se konečně v bazénu jak dva hrošíci. Chladíme těla. Povídáme si. Petroušek mi svěřuje stesky padesátiletého učitele základní školy. Nemůže vydržet binec, cochcárnu, nevýuku... Bude odejit. Nebude vyhovovat. Přijdou mladí odborníci z fakult s vymytými mozečky Milionem chlívků... a dalšími neziskovkami živenými Sorošovými dolary...

- Peťuš, dnes jsem jela naprázdno do Polska. Nakonec jsem polské jahody koupila u lékárny.

- No a u Penny prodávají polské jahody za padesát korun a večer v pět za čtyřicet nebo třicet. Ty tvé za šedesát pět jsou drahé.

- Hm, ale sladké. Dlouho jsem nejedla tak rozpadající se, měkké, sladké, voňavé jahůdky.

Porušuji zásady racionálního stravování. Jahody se zakysankou a kopečkem šlehačky. Tečka. Pravidla jsem pro to, aby se porušovala.

Péťa se vzdaluje na ping pong. Já poslouchám ptáky pod ořechem. Kouzelné... Ještě chvilku pracuji v osušce. Jdu zasadit pár kytek. Hejna komárů mě přivedla do chladného příjemného domu. Celý den jsou okna, dveře zavřena;, dům - konzerva. Drží chlad předešlých dnů...

Sestavuji nový druh reklamy za pomoci svého sponzora. Půl hodinky - už to umím. Hotovo.

Ještě fakturky pro Petrouška. 

- Dívej, takhle se mi ulomila osmička. 

V dlani se mu kutálí zub. Beru ho do ruky, prohlížím, zkoumám. Tak tohle důležité mu celý život pomáhalo... A teď?

- Stáří je mrcha, viď?

My máme ještě zatím pohodu... 

- Peťuš, nezahazuj ho. Schovej si ho do šuplíku.

- Proč?

- Na památku. Děti si ukládají první zoubky, tahle osmička je poslední zoubek... 

Spát!

Dobrou noc!