Parný
Koťata znehybněla v krabici. Za chvíli se přižene Zrzka. Vzbudí je na kojení. Pohrají si před dalším spánkem .-)
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-24_Kocky%2C_kocicky/
Místo abych spala svých šest hodin, vylézám dvě hodiny před budíkem. Kotata - celodenní téma. To je binčus. Lezou po celém domě. Dostávají se dál a dál... Točím je, hrajeme si, dostávají mlíčko do mističek. Linda odjíždí do svého lesa na borůvky. Zametám. Vytírám podlahu. Nesu krabici ven. Zrzka dává najevo, abych je zas odnesla dovnitř. Tak zas dovnitř.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-24_V_lese_s_Lindou/
Mám upéct buchtu teď? Ne. Jeď! Sbírám do batůžku důležitosti. Ztěžknul. Hrnec. Handřičku na ruce. Jedu. Ještě že jsou mobily. Člověk je operativnější. Jak jsme mohli existovat bez mobilů? Škoda, že jsou naladěny na život ohrožující frekvenci. Schválně zvolili jedovatou. Domlouvám si s Lindou, kde se sejdeme. A taky jo. Před zatáčkou, o níž jsem psala - ten pomník včera - vzpomínáte?
Vidím ji z dálky. Napojuje se za mnou. Jedeme o dva km dál. Parkujeme. Vybíháme po stráni.
- Mami, zjistila jsem, že borůvky musí mít slunce a mech. Pak jsou velké.
- Jako hroznové víno, viď?
Ukazuje mi mamčinu bandasku. Už má asi litr. Za hodinku dotrhá dva a půl. Prý nestandardní velikost. Ale do Phy si poveze dobrý úlovek ze včera a dnes.
- Tady jsou taky velké!
Brblá, že v jejím lese jsou větší, jak víno. :-) Tady nevidí ani jednu. Parafrázuje pondělního klienta a Péťovo: Pan L. povídal, že tam jsou borůvky jako víno! - Po odmlce dodal: Ale já jsem tam takové neviděl. Větička vstoupila do dějin. Řehtáme se jí teď v době borůvek denně.
Nakonec si najde své hnízdečko velkých. Ani nedutá. Češe. Má toho hodně k natrhání. Dva a půl litru. Poslouchám do uší vzpomínku na Lasicu. Pouštějí scénky a rozhovory s Julo Satinským. To ještě byli normální. Filozofičtí. Lehký inteligentní humor. Měla jsem je ráda. Oba. Jen v posledních letech tu jeho nemohu ani cítit. Taková druhá Čaputka.
Za hodinku mám hrneček i s čepicí. Ještě se paseme do pusy. Okouzlující les. Při trhání jsem pozorovala velký kámen. Kde se tu vzal? Vypadá jak opracovaný prvek z obrovité stavby. Jenže je sám. Kamarádi mohou být pod zemí. Jen je vyzdvihnout z hlubin... Co my víme, co tu stálo před milionem let? Kde se vzal ten kopec, na němž češeme?
Dnes cestou domů nefotím krajinu, nezastavuji, jedu. Mám vařit. Teprve dnes si uvědomuji: Tady jsem vždycky jela lesem! Dnes jedu pod sluníčkem. Až těsně před odbočením do lesa se vjíždí do zeleného tunelu. Cedule "kácení stromů". Chybí tam podpis: Člověk nenažraný. Člověk devastující. Lesy vykáceny. Tady všude jsme jezdili lesem. Hrůza!
Rychle oběd. Vedro. Peču jahodovou buchtu. Houstičky. Jsem unavená. Jdu do bazénu a pak hup na lehátko. V minutě jsem v Pánu.
Pro zajímavost těm, co dnes psali - nic mi není:
Den má zas na krátko. :-) Posedíme s těmi, kteří mají čas přijít oslavit mých pětašedesát jar. Poslouchám příhodu ze včera z benzíny: Nálaďák zamezoval v příjezdu linkovému autobusu. Řidič linkového starší pán. Několikrát zatroubil. Náklaďák nic. Nakonec se šel svalouše z náklaďáku zeptat, jak dlouho bude překážet. On potřebuje stihnout linku. Žádnáý křik. Dostal takovou facku, až upadl na kolo náklaďáku. Křísili ho z bezvědomí. Sanita má dojezd patnáct minut ze zákona. Dorazila za třicet minut. Pán těžce mluvil. Ještě stihnul zařídit, aby zhasli a zamkli autobus. Zavolali na dispečink. Manželce. Tu půlhodinu do sanity ho udržovali ve vědomí rozhovorem. Hned mi naskočila asociace s mamkou. Prý měl druhý den odjet na zaslouženou dovolenou pod dvou letech. Na Šumavě si pronajali chalupu. Po příjezdu policie svalovec vztekle vykřikoval, že na něj nikdo v jeho české zemi vytrubovat nebude. Tak to je orpavdový vlastenec! A prý sportoval... Poslouchám. Prožívám. Sem jsme dospěli. Porovnám-li chování lidí z filmů ze sedmdesátých let, nakouknu-li do Chalupářů, lidé k sobě byli hodní. Žádné návody na pletichaření, na zlé skutky. Snacha oponuje, že byli taky násilničtí. Jo, to jo. Když jsem studovala, na právo jsme šli několikrát k soudu. Přednášející nám rozdal cyklostylované kopie případů násilných činů. Vnuk zabil babičku kvůli pár korunám. Schoval ji pod uhlí. Přednášející nám sdělil, že tyto případy se na veřejnost nedostanou. Jasně. Násilí existuje. Je potrestáno. Ale tohle, co jsem vyslechla, to je vlčí společnost. Naši politici za třicet dva let splnili úkol. Dovedli nás do chaosu, do bezvládí. Korupce bují. Člověk aby se bál jít po ulici. aby se bál někomu něco říci. Mohl by přijít o život. Myslím na řidiče linkového autubusu, který už nevyjel...
Přichází vnuk. Lektoroval týden tvorbu filmu - učil mladé, jak se tvoří...
Kočky se dnes proběhly, procvičily. Šikovná koťátka nacvičovala skok na parapet dveří. Zrzka po příchodu k nám, neznala sklo. Chundeláček se první vyškrábal na hladký eloxovaný plech parapetu. Tloukl na sklo. Pusťte mě domů! Myslela jsem, že už půjdou do rodin. Ale ne. Jsou příliš malí.
- Mami, chápu, že se jich chceš zbavit, ale ještě potřebují mámu.
Má pravdu. Nutno vydržet. Mrňousci dnes jedli krůtí prsa, játýrka. Chundeláček pobrekoval u zdolávaní kotěcích granulek. Jeho rezatý kocouří bratříček je na maso. Dnes jsme vybírali první granulky v kočkolitu. Ještě je třeba dát jim čas.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-07-24_Zahrada_atd./
Pod textem mi běží písmenka. Únava. Odmazávám řady nekonečných písmen. Dnes dost. Jdu. :-)
Dobrou noc!