Páteček v bílém
Jak jdu dřív spát... Svítí 05.55 hod. Mám čas. Lehce se otáčím k dalším veršíčkům.
- Mra. Vr. Vrrr!
Senzor se rozsvítil. Zrzka vstoupila do zakázaného území. - Ani se nehni. Jen čekej, jestli drzoun vyskočí na postel. - Nic. Mraucá z mé strany postele. Zdvihám lehce hlavu s pohledem na display. 06.07 hod.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-01-29_Rano_se_Zrzeckou/
Jak to ty kočky mohou vědět, že energie člověka se vzbuzením změní. Micicinda sedávala v ložnici na okně. Vzbudila mě pohledem. Hypnotizovala mě tak dlouho, dokud mě neprobrala.
Jdu zavřít dveře. Rychle se propadám zpátky do snu.
Devět. Lezu. Nemohu si vzpomenout na sen. Vždycky se mi setina sekundy mihne, už zas nevím. Tak ráda bych se tam vrátila.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-01-29_V_zahrade/
Jéžkovy voči, kvásek mi vykynul přes vrch. Tak, rychle, zadělat těsto. Jedenáct. Už zvoní DD. Dnes s maminkou hovořím mezi kynutím těsta. Je skvělá. Už rok bez těch děsně důležitých, nepostradatelných, nejdůležitějších léků. Mengelka loni tvrdila, že jí je naordinovala, aby maminka byla klidná, neagresivní... Prapodivné! Vrchní mi tehdy řekla:
- Paní Hrobská, aspoň maminka nebude rejdit na vozíku po chodbách.
Chjo. Já byla ráda, že rejdí. Na rozloučenou mi řekla:
- Já tě jedu vyprovodit. Kousek s tebou pojedu.
Mno. Už chápete, proč sem dávám videa??! To není plezír. Ani předvádění. Jen kvůli prolhanému bílému plášti. Agresivnímu. Mstivému. Egoistickému. Neurvalému. Nehumánnímu. Jen jí to vyřiďte, vy donašeči, co mi sem chodíte na kukandu. Pro Vás to píšu, abyste mohli rovnou letět jak s keserem a za tepla to doručit. Spravedlnosti bude učiněno zadost. Pomstila se. Prý kdo se směje naposled...
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-01-29_Skyp_s_maminkou/
Dnešní hovor plyne jak víno. Ostatně skoro jako vždycky. Někdy se stalo, že mamka usínala, ale dobré duše asi donesly zprávu, ono se dá z moči zjistit mnoho! :-) Už se to zlepšilo. :-) Spavá byla v době, kdy neměli lidi. Tehdy neměla zuby, pořád jí cpali do postele. No jo, a ještě aby rejdila na vozíku a měla pohyb, že jo? To by byl už vrchol. Aby si starý člověk našel aktivitu.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-01-29_Chlebik/
Chleba se povedl. Moc jsem ho svrchu nakrojila, ale to nevadí. Jak vatička. Nikdy nevím, jak vyjde, střídám mouky, množství kvásku. Nesmím dát příliš hrubých.
Mezi prací mrknu do FB. Spolužák mého prvního muže, dej mu pánbu věčnou slávu, mě upozornil na rakouskou starou ženu. Šla z obchodu v roušce. Sejmula ji policie, měla mít respirátor. Paní asi ani nevěděla, čím se provinila. Policie a vojsko - jak jsou ti smělí spravedliví natažení do munduru - hned silní. Když jim doma spadne mundur, mnohdy jsou podpantofláci. Na slabých si z koušejí sílu. To dělá ta uniforma a zbraň. Hlavně bylo jich jak much - na jednu stařenu. Zamáčkla jsem slzu.
Ladislav Bátora
Irena Hrobská
Navíc ta chuděra zřejmě nevěděla, o co jde. Podobně jako já u nás v knihovně v létě: hygienická hlídka mě vyvedla proto, že... To se podrž: že jsem měl respirátor... "Nedělejte, že nevíte, že do knihovny se smí jen s rouškou, respirátor nestačí!"
Ďjó, kamarádko, já si snad do nejdelší smrti nezvyknu, že žiju v totálním magořinci, navíc protektorátním.
Úděs. Netušila jsem, že v létě nebyly v módě respirátory. To si na nich mastí kapsu někdo až nyní. V té době letěly roušky. Sypaly roušky. Asi před dvaceti lety jeden podnikatel vždy zavedl řeč, že
si Hitler s Himmlerem mnou v hrobě ruce. Tehdy jsem mu nerozuměla. Nebo nechtěla? On už tehdy vnímal to, co já
až nyní.
Irena Hrobská
Ladislav Bátora
Co to čtu, v létě se muselo do knihovny s překrytou pusou? Aha, tak roušky nyní nestačí, Tys´ poněkud předběhl dobu! Respirátory budou teprve nyní! Já se picnu, už nevím, co smím, co nesmím a to se podle Biedermanovy tabulky chce.
Ladislav Bátora
Michaela Takamine
Jasně, chápu. Jenže já sice doktor jsem, jenže nikoli medicíny, tak by snad samotnej respirátor mohl pro návštěvu knihovny stačit. A vida: loni v létě nestačil, měl jsem si ho prý překrýt rouškou, poučila mě hygienická stráž.
Nevěděl jsem, že jdu vlastně tak trochu i operovat, původně jsme si jen chtěl půjčit jednu knížku o IX. nepřátelské ofensivě na Isonzu...
Péťa volá:
- Peťuš, půjdu do polí.
- Je málo sněhu.
- Cože?
- Teď jsem byl na sídlišti.
- Aha, na sídlišti. Já ráno ťapala bosá v zahradě a teď přichumelilo. Musím letět, než mi to odtaje.
- Jak myslíš. Když tak se vrať.
V duchu:
- Ano, tati!
Ještě hodinu tu něco pytlíkuji. Nádherně sněží.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-01-29_V_lukach_na_bezkach/
S chutí vybíhám. Prošlapuji stopu. Jedu poohmatu v jedné z původních. U železňáku vidím Bada. Starý ovčácký nevrlý. Bojím se ho. Ale klušu; ovčák pozoruje. Vytahuji mobil. Fotím. Vím, že Bad poslouchá na mrknutí oka. Určitě mě nepokouše. Nějak jsem si na ty psy zvykla. Už nevyrábím na solar plexu vlnění strachu. Jedu velkou louku. Ještě že jsem přišla už teď. Stopa se poprvé hezky promáčkla. Jedu druhou. Docela to jde. Jedu třetí. Telefonuji s poštou. Pokud s nimi ztratím energii, hned si ji tu dobiju. Zpropadená pošta. Nedoručuje. Prý nemají lidi.
- Tak to mám jednu radu. Nechtějte po nás tak mastné porto. My si zaplatíme benzín, podnikatelský čas a na poštu si dojedeme, ano? Stává se mi, že vůbec o dopise nevím. Vaše úřednice mi řekla, abych si obvolala šest doručovatelek, které se tu střídají. Máte tam bordel. Nekonečný. Vyhýbám se vám. Bohužel, dopisy se vracejí. Zrušte doručovatelky!
- Já to vyřídím.
Pak mi volá zpět, že mi ta za přepážkou dala špatnou info...
- Co bude s tou plnou mocí od maminky?
- To bohužel nejde. Můžeme dopis doposlat.
V duchu si říkám, jaká jelita sedí za okýnkem. Prý plná moc. Ředitelka se mi omlouvá. Kašlu na omluvy. Jen chci normální práci. Normální. Jako to bylo dřív. Před velkým resetem. Takhle si to teda představuje ten uhlazený židovský šmejd z Davosu.
- Ne, děkuji. Nejprve si musím zajistit, aby dopisy nerozdělávali, že si to maminka přála. Vrátit zpět.
Snažím se dovolat vedoucí do DD.
Klušu třetí louku. Nádherně chumelí. Pomalu vlhnu. Dám si ještě čtvrtou. Moje stopa sice zapadá, ale stíhám ji vždy včas prošlápnout. Čtyřikrát 1,7 plus malá plus domů. Jo. Osm kiláčků. Jasně. Krokoměr mě zas obral. Na malé louce to vůbec nejde. Hluboký sníh. Kdyby nás jelo hodně. Aby se vymáčkla kvalita do sněhu. Telefon provlhlý, já provlhlá, nejvyšší čas vyběhnout kopec domů. Skvělé. Petroušek už je doma. Beru hrablo. Házím těžký sníh z chodníku smrkům v zahradě. Prometám cestičku k brance.
- Hele, Zrzko, kdo ti přišel! Panička je tu!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-01-29_Panicka_se_vratila/
Zrzečka dává najevo velkou radost. Protahuje se. Lísá se k držadlu židle. Těší mě její náklonnost. Moje kamarádka kočičí.
- My jsme prohrnovali sníh, pak jsem vynesl popel, pak jsme si lehli.
- A teď dostaneš kávu a štrůdlík. Ale nejdřív zatopím.
- A já jdu odhrnovat.
- Chodník jsem prohrábla. Ale dvůr jsem nechala tobě. Je to děsně těžké. Házej to ke smrkům.
Už jsou zpátky. Slyším Péťovo Pojď domů. Zapaluji lucerny.
- Zrzi, pojď domů!
- Vtrhla do domu jak pejsík.
- Ty falešnice jedna. Když panička spí nebo je na běžkách, to jsem ti dobrej, viď?
- Peťuš, je tu se mnou od kotěcích dob celé dny.
- Já ti to říkám pořád. Uvaž si ji na kšandy. Furt za tebou lítá jak pejsek. Ty jdeš na záchod, ona čeká. Jdeš do kuchyně. Sedí u tebe. Sedneš si na gauč, vyskočí k tobě. Fakt - já zavolám, můžu volat. Ty zavoláš - ona běží.
Láska moje zrzavá. A to jsme nechtěli rezatou. :-)
Tolik zpráv dne. Slyšela jsme, že kolik toho do nás nabombardují denně, to jsme dřív dostávali za rok. Tržnici zavírají. Šmejdi. Láďa Bátora mi píše:
Ladislav Bátora
Já už se z těch virů asi brzo zblázním! Jako by jim nestačil ten usáckej originál.
A k tomu všemu bude od zejtřka z rozhodnutí vlády u nás na Jatkách ZASE násilně zavřená Hala 22, kam chodím denně pro ovoce, zeleninu, pečivo, uzeninu a k panu rybářovi pro salátek, uzenou makrelu a podobně.
A vůbec na pokec: Jatka jsou naše holešovické korzo, přece nebudeme špacírovat tam a zpátky po Libeňáku, že...
https://www.prazska-trznice.cz/zeleninovy-trh
Ladislav Bátora
Irena Hrobská
A jo, zapomněl jsem na kiosk s holandskými (vynikajícími) sýry, na tohle tohle bystročické zelíčko (dělají i zelný džus) a hlavně: na pana Hirota s tím jeho suši, který dostávám od něho se slevou za to, že jsem chvilku študoval v jeho Jokohamě.
A když jsem se se všema rozloučil a kolem desáté odcházel, u východu už nás natáčela nějaká televíze. Někdo prásknul, že je nás vevnitř naráz moc.
Ladislav Bátora
Irena Hrobská
A k našemu panu Uzbekovi chodím pro teplou jehněčí samsu a ukusuju z ní cestou domů, taky mi dává slevu, protože jsem starej a mluvím s ním rusky:
https://www.prazska-trznice.cz/h22amib
Pozor. To není možné. Vykrámovanec. Ireno, měj úctu k autoritě. - K jaké autoritě? Vždyť je to druhý autorita Flégr. Ten strašil mrazicími boxy na ulicích. Strašili přeplněnou polní nemocnicí. Tak jsme si zašpásovali... Namastili kapsu.
Kubek: Tak když už ty testy máme, doporučuji hodně testovat, využít je, všichni dodržujte protiepidemiologická opatření.
Jo, není to zákon, tedy prosí. Jen taková poznámečka o protiprávnosti:
Ústavní právník Zdeněk Koudelka - zákon o veřejném zdraví. Nestačí!!! (V Ústavě) "Existuje ústavní zásada, že nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá." Pan ústavní právník si popletl ústavní zásadu se zákonem!!! Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR, čl. 2, odst. 4 - Každý občan může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá!!! - Toto není zásada, je to článek základního zákona!!! Chybí tedy zákon povinnost nosit roušku uložit!!!
Koudelka: "Pakliže žádný zákon výslovně neumožňuje ministerstvu zdravotnictví stanovit povinnost nošení roušek, je narušena tato ústavní zásada, která byla zavedena v reakci na totalitní období do roku 1989, kdy řada povinností byla stanovena pouhými podzákonnými předpisy. :-)
- Ruší nemocnici.
- Jakou nemocnici?
- Tu v Letňanech.
- Vždyť tam chtěli mít očkovací centra. To ukazovali. Ještě jsem říkala, že bych nechtěla být veřejně očkována. Nějaká kjava mi tu napsala, jestli protéza není taky soukromá. Aha, tak to si už někdo nahrabal. Tak končíme.
Tohle nechci slyšet. Jdu meditovat. Pan Kořenek přišel právě včas. Lehám si na koberec u kamen. Medituji, usínám. Běžky mě zmohly. Probouzím se právě při loučení. :-)
Jdu psát. SMS od paní vedoucí. Zavolá večer. Jsou hodné. I paní Hudáková, ta mě dnes píchla, že mi nemůže dávat informaci o Aničce. Jéňa mi to nebral. Doufám, že Anička je mezi námi.
Telefon. Paní vedoucí. Už je večer. Její soukromá doba.
- Mamince jsem nechala vrátit dopis. Přijde během týdne nový. Nepřeju si, abyste ho rozdělávali. Jsou tam informace, které si nepřeju, abyste posílali dál. Platím si právníka a nepotřebuji,a by protistrana četla mamčiny dopisy!!
- Ano, to je listovní tajemství.
- Ano, a vždycky slyším, že si maminka přála dopis rozdělat. Tak ne. Ona si přeje horký čaj a ten nemá! Tedy plnit přání jiného rázu než listovního.
Děkuji za práci. Loučíme se.
Děkuji všem, kdož pracují kvalitně. Kdo mají v hlavě mozek. Potěš pánbu, až se nám na místa dostanou letošní maturanti. To bude radosti na Starém Bělidle. Tolik blbých vypuštěných s glejtem. Číst to neumí. Zákony to nezná. Ale sebevědomí to má. A udílí to rady. Nám, starým. S mozkem. Vzdělaným.
Ještě poleno. Zrzečka se napucala, spinká vedle mě. Jdu taky.
Dobrou noc!