Páteček :-)

Hezky se mi vstává. Pohled do zahrady. No jo, podzim. Paní klientka na desátou. Srdečné setkání. Pět dětí!!! To je první s tolika krky u mě. :-) Už dospělými. Paní má super luxus opravdu hezké výsledky. Nic nedělala, jen jedla, vyživovala se, dodržovala ráno a večer vyvážené jídlo.  Tečka. První večeři vyzvrátila. První snídani taky. Chutná jí to. :-) Oxymóron? Protimluv? To je fuk. Hlavně, že spěje ke zdraví. Po obvodech za tři týdny mínus 19 cm. Skočilo mi tam dm. To byl byla pěkná špejle.

Krávy, srazilo se mi Vaše mléko! :-) Sbírala jsem smetanu... Prstem. Tak co? Lívance. Melu oves, ječmen, špaldu, pohanku. To by asi v DD nemohli, když je to TO STÁTNÍ ZAŘÍZENÍ. :-) - povídal jeden pán. Ale za jeptišek tam pěstovali i zeleninu... Jenže to nefungoval nový světový neřád.  Kde není vůle, není cesta. Viz obrázek z fejsbůku z loňska :-) Petroušek se stavil na oběd... Chutnalo. 

SMS od klientů ze včera: Koláč byl výborný. Děkujeme :-) 

Že bych se už naučila vařit a péct? 

Při sdílení obrázků z loňska narážím na slovo bludiště. Za synonymum jsem měla slovo labyrint. Zuzka mě vyvádí z omylu: "Z bludiště hledáte cestu ven... V labyrintu dojdete cíleně do středu a ze středu zase bezpečně vás to vyvede ven..." Mám před sebou ještě docela dost práce...

Dnes druhý nekritický den. Pozitivně. Bez stěžování. Dám to?

Za maminkou. Beru to přes banku. Parkuji u školy Na Ostrově. Často ji fotím - malá kopie ND. Nádherná stavba. Prohlížím, římsy, sokly, niky... Doba s estetickým cítěním. Žádná kůlna. Pod houpacím mostem labutě. Za pět minut do zavření banky. Až když klušu přes oceněný houpák zpátky, fotím je. Nebyly tu možná dva roky. Z mostu zachycuji panorama středověké Jaře. Kdysi musely ustoupit dva domy. Překrásný most spojil školu s náměstím. Vypadá z mostu jak Benátky. Každý měšťánek se musel na náměstí předvést... 

Koryto řeky, hlavně prostření pilíř Povodí Labe nečistí. V červnu 2013 se tu točily Něžné vlny. Most naposledy zahrál.  V noci při povodni část mostu žuchla do vody. Rukodělná mistrná práce předků. Hledám na ceduli u mostu, jestli tam je známá zaklínací formule: Ble, ble, ble za přispění peněz z evropských fondů... Náhodou to stavělo město za pomoci státu a povodňového fondu... Okolo řeky kluše má nejstarší klientka. Přes osmdesát. Volám:

- Aničko! Chceš vzít domů?

- No to budu moc ráda.

Dochází jí jídlo. Hned mi ho platí. Zítra ho přivezu. Je to prý jak droga. Však je taky na cestě k devadesátce pěkně čilá. Při výstupu z auta mi podepíše můj podpisový arch Stop Istanbulskému kompaktu... 

Maminka. Slyším ji z pokoje. Jaruška bloumá chodbou. 

- Já jsem Jaruška. 

Mamka ji asi oslovila Jano. Chtěla pomoci. S vozíkem stoje ve dveřích koupelny. Nejde jí to vstát. Je připoutaná. Musí to pro ni znamenat bezmoc, potupu...  Odkládám kabelku. Už je tu Kamila. Kamila ji vysadí. Balím ji do bundy, chumlám do deky. 

- Mami, jdeme na terasu. Cítím tady kouření.

- To si určitě někdo bundu půjčil. 

- Mami, určitě nepůjčil.   

Očichávám bundu, mamku. Ne. Vjem odezněl. Včera jsem cítila večer při psaní ostře vůni rumu. Nasávala jsem - vzduch, ne rum. Závan odešel. Za chvíli vůně vanilky. Intenzívní. Co mi to chodí pod nos? Je chladno. Zahřívám jí ruce hrnečkem s čajem. Pozorujeme oblohu. Vyprávíme si. Volám Denisce. 

- Babi, jak se máš? 

- Dobře. A ty? 

- A kde seš?

 - My jsme u známých... 

Přerušuji:

 - Jsme na terase DD. 

- Mami, nechej babičku, ať mi řekne, kde jste. 

- No, jsme u známých na balkoně. Je tady takové zábradlíčko, abychom nespadly dolů. 

- Seš doma nebo v práci?

- V práci. Nemohu se přes den věnovat kanceláři. Prodavač nestíhá, vybaluje. Kontroluji ho. Pan XY vrátil dvě palety. On mu odepsal jen jednu. To je... 

- To je nový světový neřád. Vychovává nezodpovědné, suverénní... 

- No, když mu řeknu, že v pět přijede kamion, je na cestě, přeci ho nebudu vracet, odpoví: To ne, nezůstanu... To dám radši výpověď. Usměrním ho: Kdo je tady šéfem? Ty nebo já? Tak cvakej. 

- A můžeš za to ty, viď?

- No, musíme si je hýčkat. Aby nám neutekli. 

- Nám už je zima. Nad mraky svítí slunce, ale práškují tam. Jdeme do tepla. 

- Babi, tak ahoj!

- Ahoj, Linduško!

- Babi, já jsem Deniska. 

Babičce se to motá. Zaměňuje jejich jména. Holky se vždy hlásí, brání, opravují ji. Ale příště kouzlo nechtěného znovu.    

Jedu domů. Než si vzpomene, že chce se mnou. Rve mi to srdce. 

Jedu po státní. Zácpa už určitě odjela. A neodjela. Tři čtyři km nebudu poskakovat v koloně. Rychle se obracím. Přes vesnice. Kaufland. Charkateristická vůně. Zas mě napadá: 

- Chci malý konzum. Jen málo zboží... 

U pultu osm vah, dvě obsluhy. Pult dlouhý jak kráva. Stojím u sýrů. Prodavačka mě pobízí, ať tvořím frontu. Nebudu postupovat. Lidi se stavějí za mě. Prodavačka mě znovu pobízí... Odvezu koš o deset metrů dopředu k uzenině a vracím se k sýrům. Mají to těžké. 

- Má vás tady být dva, čtyři... osm!

- No jo, jenže máme malé tržby, tak dva. 

- To rozhodli soudruzi v Německu?

- Ne to rozhodl soudruh v Rumunsku. To je náš šéf. 

- Rumun rozhoduje o počtu prodavačů na úseku lahůdek v Jaroměři? 

- Jo, máme malé tržby, tak nemáme nárok na víc..

Že by soudruzi s Dojčlandu umyli své ručky a převeleli gosudárstvo na Rumuny? 

Nový světový neřád... Na každém kroku... 

Doma. Poslouchám, jak se sem přivalila prý nejmocnější žena světa. Vždyť je Německo na sto let pod nadvládou Ameriky. Jaká nejmocnější, nejvlivnější... Odjakživa se tak označovala manželka amerického prezidenta. I když se o tom tvrzení dá s úspěchem pochybovat. Jsou  na hrnci. Chjo. Bruselská televize bez skrupulí přiznává, že Macron, Makrela přijeli zlomit naši Čtyřku. Mohli si na obrazovce ještě připít, aby to dopadlo. 

Telefon. Manžel na chvilenku hlídá vnučinku V. Včera se tu stavovala snaška. Nezastihla mě. Jen potěšit se. Docela se mi po ní stýská. V létě jsme se viděly skoro denně.

- Babičko, ahoj! Děkuju za dárečky. 

- Udělala jsem ti radost? Říkal ti dědeček, jak jsem potkala Ježíška? 

Přitaká. 

- Prý se budeš učit lyžovat. Máme v obchodě okouknout přaskáče, hůlky, lyže, přilbu... 

- Jo, jak budu zdravá, půjdeme tam.

- A po Vánocích budeme jezdit lyžovat. Vytáhnu tě ze školky. 

- Jé, tak joóó.

Přijíždí Linda. Večer se chýlí...

Už vím, co si dnes zapíšu k otázce: Co vám dnes udělalo radost:-) 

Dobrou noc :-) 

P. S. A děkuji, že mě čtete :-)  

https://hradec.idnes.cz/foto.aspx?r=hradec-zpravy&c=A130624_1943836_hradec-zpravy_pos&foto=TUU4ba3b5_2013_06_02_MOST2_0080.jpg<br>