Páteční léto :-)

24.07.2020

Už je to tady! Už je to tady! Pátek! Páteček! V půl jedenácté začínám. Pak rychle k mamince. Dnes světím důchod - volno. Volníčko.

Dnes už bych nemohla učit. Nestíhala bych ranní odjezdy. Na základní školu jsem chodila včas. Gympl. Už vím. Začala jsem se ráno krášlit. Proto zdržování. Kolik výmluv jsem si cestou alejí vymýšlela. Kolik lží. Hlavně když u vchodu mimo skvělého tolerantního školníka stal profesor Pilát. Byla jsem něco zařídit na národním výboru. Byla jsem u zubaře. Stále jsem děsně dlouho u závor. Jak jsem se ho bála!

- Musíš vyjít včas. 

Měl pravdu, pan profesor. Vesmírný pán mi připravil přepych práce z domova. Dnes ale, pozor, vyjíždím a mám být na místě v půl jedenácté.

Brzy ráno lezu s úmyslem vrátit se do sarkofágu. Jakou příchuť si dám dnes? Jednu odměrku banánu a jednu jahody. Paleta vitamínů, minerálů dělá s tělesným skafandrem divy. Ošetřit pleť. Nahodit fasádku. A šup - jdu si chvíli číst.

Pípá pračka. Už musím! Vymáchat prádlo v octové vodě. Pár kapek kokosového olejíčku. Žádná jedovatá máchadla. Největším znečišťovatelem vzduchu v našich domácnostech - aviváže, respektive změkčovače prádla. Ano, jedy stoupají z podlahových krytin, z vonných svíček, z barev; do těla vstupují z oblečení...

Dočetla jsem se, co všechno kůží nebo vdechováním lidé z aviváží aplikují. Chloroform - používal se v 19. století k anestezi, způsobuje srdeční arytmii, navíc karcinogenní neurotoxin. Škodí ledvinám, játrům atd. Proto ho na krají 20. stol. přestali používat.  A - Terpineol - poruchy CNS - Alzheimerova choroba, ADHD, demence, roztroušená skleróza, Parkinsonova nemoc, epileptické záchvaty, mozková mrtvice a Syndrom náhlého úmrtí kojence. (Jako laik na syndrom NÚK mám svůj názor. Očkování.) A-Terpineol dráždí sliznice nosu, krku a průdušek - respirační útlum, edém nebo zápal plic. Chemické látky ze studie si nepamatuji, jen to, že ohrožují orgány, jejich fci, zdraví člověka... Vzpomínám, v dětství existovala kafrová mast. Už nevím jaké měla užití. Zaváněla charakteristickým odérem. Aviváž kafr taky obsahuje. Přes pokožku jednoduše dráždí oči, nos, hrdlo, vyvolává nevolnosti, zmatení, závratě, křeče...
Jo, ještě ftaláty mě napadají. Mají prodloužit vůni. Mimochodem - mně je nesmírně nepříjemná veškerá avivážní vůně. Nepřirozená. Odporná. Levná. Pouťová. Ftaláty vyvolávají hormonální poruchy, rakovinu prsu a problémy s reprodukčními orgány. Divíme se, že jsme generace s reprodukčními potížemi? Pijeme ve vodě antikoncepci, léky, chemická čistidla, navíc prádlo, povlečení!! si dokonce v jedech mácháme. Tfujtajxl!! Konec přednášky. Ocet přirozeným způsobem odstraňuje mýdlové usazeniny. Pomáhá se snižováním statické tvorby elektřiny v textilu. Obsahuje malé množství sodíku a draslíku, které zjemňují tvrdou vodu. Jak avivážuji? Napustím trošku vody do vany. Šplíchnu ocet - přiměřeně, přiměřeně a přidám pár kapek esenciálního oleje. Někdy na olej zapomenu. Sluníčko a vítr - nejskvělejší vůně. No jo, je to práce navíc. Ale pro zdraví své i Péťovo to ráda podstupuji. 

Cestou k autu beru lavor s prádlem. Košík pro maminku. Dárečky pro mou nejstarší klientku. Velmi starou. Milá žena. Má narozeniny asi tři čtyři dny po mně. Navíc je Anička. Svatá Anna - chladna z rána.

Jedu. Telefon.

- Za minutu jsem tam!

Chjo jsem nevychovaná. Jak já to dělám, že přijedu aspoň o tu minutu dýl. Potkávám se s člověkem, kterého jsem znala před mnoha lety jako krásného tmavovlasého kluka. Dnes bělovlasý.

- Ahoj, já jsem Irena. Pamatuješ si mě?

- Jj, pamatuji.

- Možná jsi u nás někdy byl?

- No, znal jsem se s Pulpim.

Pálpy - přezdívka mého prvního muže. Vzpomínáme na něj. Byl svůj. I já jsem svá. Je to otec mých dětí. 

Ptám se, jestli pozdravoval svou rodinu. - Jo, vyřídil pozdravy své ženě. Za rodiči na chalupu jede dnes. Tam pozdravy teprve vyřídí.

Našla jsem na půdě u maminky... Tatínek zemřel na rakovinu mozku... Asi ho bolela hlava...
Našla jsem na půdě u maminky... Tatínek zemřel na rakovinu mozku... Asi ho bolela hlava...

Stárnu. Stárneme. Loučíme se. Volám do DD - prosím svézt maminku.

Přijíždím. Parkuji na ulici. Nejbezpečněji pro auto. Tady mi na něj nikdo nesahá. Chmatáci, nohsledi páníčka.

Tomáš ji akorát svezl. V roušce. Nelidské. Ti lidé onemocní... Nemají na vybranou.

Maminka tichoučká, utlumená, smutná, jiná. Zrovna volá Péťa. Zdraví maminku.

- Jak to, že nepracuješ na zahradě?

Maminka ho vždy krásně usadila. Dnes ji napovídám:

- Já už mám odpracováno!

Jednou jí pomáhal obout boty. Odvážel ji od nás z víkendu do DD. Pronesl: Taky bych se takhle chtěl mít. Maminka ho zlehka odpálila: Taky se dočkáš! - Všichni se dočkáme. :-)

- Přivezu ječnišťata. Chceš? Uděláš Péťovi knedlíky?

- Peťuš, udělám. I s meruňkami.

Nabízím mamince dobrotky. Kafíčko. Chválí ho, jak je dobré. Borůvky se smetanovým škraloupem a se smetánkou. Mňamka. Nejvyšší kvalita. Chvilenku luštíme. Trošku zpíváme. Mamince chutnají meruňky. Kdyby byla doma, ze svého stromu na zahradě by tvořila dobroty... Neumím přijmout změny. Domeček bez maminky. Maminka bez paměti. Chjo...

- Mami, dnes mi jedna paní poslala odkaz na objednávku na takové ozdravné lůžko. Med Beds se jmenuje. Člověka ozdraví, omladí... Myslela jsem na tebe. Vrátit paměť... Zahojit zlomenou noženku... Je to asi jedna ze slíbených pěti tisíc odtajněných mimozemských technologií. Nikolovi Teslovi mnoho sebrali. Trump řekl, že se v následujících osmi týdnech máme na co těšit. Mami, rozumíš, co ti říkám?

- Jen těžko... Ale chápu...

https://youtu.be/J-MZ34r72XA

Oběd. Sanita přiváží někoho k výtahu Tomáš s ním jede ještě nahoru. Získáváme dvě minutky. Loučím se. Už je tady. Spěchá. Budou servírovat, krmit, sklízet... Mají těžkou práci. Nezávidím ji.

Frr k domovu. Těsně před Jaří slyším v rádiu - tříkilometrová kolona. Přistála jsem do ní. Rychle se obracím. Právě jsem minula poznávací znamení - břízku. Před mostem. Blikám do pole. Náklaďák za mnou mě nechává v klidu odbočit. Sjíždím dolů po cestě z betonových dílů. Před sebou jednu ze tří pevnostních pracháren. Podjíždím most. Vesnicí jsem v mžiku v Jaroměři.

Volám stařičké Aničce. Na podzim jí diagnostikovali nemoc. Už týden jí není dobře. Vše vyzvrátí. Vyměňujeme si dárky.

- Chceš zalít kytky?

- To má na starosti Marta.

Sousedi se o ni starají.

- Irenko, je mi špatně. Už musím jít.

I mně je špatně. Nemám dobrý pocit. Zas změna. Neumím ji přijmout. Chci mít okolo sebe svět stále stejný. Ten pohádkový. Ten v pořádku. Se všemi lidmi, které jsem znala... Nechci je ztrácet. kolik jich už odešlo? Kolik jich jen prošlo mým životem, jen se mě dotkli, zmizeli. Kolik mi jich chybí?

Stavuji se v Pepco. Padla mi do oka hezoučká dívčí halenka s penálem - jo, anglický nápis nazdar, školo. Kdy už budou psát české pozdravy? Pro budoucí školačku. Koupila bych dvě. Ale ti jedni sem nejdou. Hromadí se nám tu dárky. Rozdám je cizím. Nazdar bazar! Samochtějícímu se křivda neděje. To povídal Petrouškův tatínek. Dost dlouho jsem ze začátku nemohla větu pochopit. Zrovna tak jako Péťovu invektivu: Ta je trestaná pro krásu. 

Doma. Volá klientka. Potřebuje manu. Krásná, štíhlá! Mléčná s křupinami. Za pět minut je tu. :-)

Zahrada. Bazén. Klid. Dnes ctím léto! Stelu si na houpačce. Ntb na břiše. Usínám. Petroušek je tu. Tvaroh s meruňkovou marmeládkou a rozinkami. Borůvky se smetanovým škraloupem... Užíváme klidu, pohody, domova, zahrady, míru. Linda se pohybuje pracovně okolo Jaře. Jedou do Kuksu. Hlásí bezvadného průvodce. Myslela na Aranku. Naskytl se student. Uměl víc než dost. Radost - nejsou všichni mladí vysokoškoláci pitomí.

Večer. Chladno. Takhle to bývalo prý dřív. Jdu zasadit kytku - dárek z minulé neděle. Zalít rajčata. Pod střechou - OK. Na kompostu plíseň. Zkáza. Vlhko.

Volám z vany:

- Peťuš, já jsem si sprchu dala blbě, ona mi padala. Tak jsem ji zašroubovala, ale nedrží...

- Už jsem se dlouho nezeptal: Cos kde rozbila, cos kde ulomila, cos kde zničila?

Řehtám se. Ukazuji mu, jak jsem to pomordovala...

- Mohla bys už z té koupelny odejít, abych to mohl spravit?!

Mám nejlepšího chlapa na světě.

- Peťuš, já si dnes budu psát v posteli.

- No jo, jenže právě je Péťova hodina, a ty mi tam budeš svítit.

- Peťuš, jen ťukat nehty o klávesnici.

- No to budu celej šťastnej. Uvědom si, že já mám ve čtyři kočičí budíček. Micka zabuší. Péťa jede! - Péťo, venku někdo chodí. Někdo tam tlapká po kamínkách. Peťuš, já se bojím.

- To je ježek.

Otevírám okno do tmy. Volám Micku. Možná je to Kitty. Stahuji žaluzie.

- No, tos udělala, dobře. Tys kočce stáhla žaluzie. To se na nás nedostane.

- Ale dostane.

- Ale já ji neuvidím, až bude ve čtyři bušit na okno.

Řehtáme se.

Půlnoc. Už nebudu rušit. 

Dobrou noc! 

P. S. Hezky jsem si korekturu ztratila. Půl jedné. Linda přijela z pracovního týmbildingu. No jo, team buildingu. Rychle rychle - spát!

P. S. 2 I kafe může mít kovid, nejen pomeranč!