Páteční vichrný memoárový

Páteční večer. Ten mám ze všech večerů nejvíc ráda. Čekají nás volné dny. I důchodce si rád odpočine od práce. Ačkoli - nepodnikající má volno stále.

Venku rampluje vichr. Duní v digestoři. Strašidelné. Jakpak ráno najdeme zahradu? Krmítka. Terasu. Dnes jsem tam uložila na křesílka vyprané podsedáky. Kdepak je napité vodou najdeme... Kamna sálají. Velké špalky nevyžadují časté přikládání. Ale zase pečlivější zátop. Dnes jsem to podcenila. Musela jsem podpalovat nadvakrát. Nenakladla jsem dostatečnou hromádku. Naštípané roští prořezaných stromů a šišky z našich smrků. A slaměné peršingy. Petroušek by naše větve, náš bioodpad vyvážel. Ne, ne. Vše se zpracuje. Nejdřív stojím u špalku já. Ale většinou hromadu za mě dodělá Linda. Bolel by mě loket. Takhle jako bezmozek vyváží stát. A pak si to draho kupuje zpátky. Ne, ne. Je třeba být dobrým hospodářem. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-02-18_Svitani%2C_rano/

Tak tedy páteček. Jak by dnešní den trávila mamka, kdyby byla na světě? Představuji si, že by si ráno dala do své skleničky se Sněhurkou a trpaslíky bílou kávu. K tomu něco od včera. Asi krajíček chlebíka s medem. Možná by dopoledne něco přeprala jen v ruce na umývadle. Když už by máchala v koupelně ve vaně, asi by si zatopila pod brutarem. To už je minulost. Ten si odvezla Iva. Koupelna nová, moderní. Bránila jsem se. Brutar udělal atmosféru, prohřál koupelnu. Mamka by přikládala chroštíčko, které si na podzim nasekala. Pár hromádek na přiložení, voda by byla horká. Ekologicky. To by se bláznům podporujícím zelený úděl líbilo. Prádlo by vyždímala ve své staré Perle. To byly skvělé, nejskvělejší ždímačky. Tu její jsem si vzala. Jednu jsem měla po tchánech. Jenže šikovní v Karose, kteří uměli vyrobit prasklé péro a pak třeba elektrikář Ivan, zemřel letos na podzim, který si odřel ruce, ale péra uměl nasadit, tak ti lidé už tu nejsou. Mamka by si prádlo Na své staré Perle vyždímala téměř dosucha. Vyhlídala by chvíli, kdy nelije. Vyběhla by ven, pověsila na šňůru. Za chvíli by mohla sbírat proschlé. Oběd. Co by si dala k obědu? Už vím. Je všední den. Vzala by si nerez kastrůlek, jela by si do města něco koupit. Pokud by neměla ze včera; nebo pokud by si neuvařila skvělou polévku, jakou uměla jen ona. Maminka. Maminka zlatá a milovaná. Co odpoledne? Možná by vytáhla žehlení. Nebo by tam měla ode mě něco k šití. Sedla by a drobnými stýžky by mi opravovala to, co bych si pak mohla odnést v pořádku domů. 

Mami, maminečko, co bys dělala pak? Jo! Vždycky jsi to řekla, když jsem tě od nás vezla do toho "domova". Sedla by sis´ ke kamnům do ušáku; ten si odvezla Iva; vzala by sis´ kočku na klín; pozorovala bys srnky a zajíce na poli. Prováděla bys nevědomky meditaci. Nabíjela by ses´ pohledem do dálky. Taky bys mě možná šla vytočit. Zatelefonovala bys mi. A já bych tě pozvala na oběd. Protože zítra oslavíme Petrouškovy narozeniny a sváteček. Má je v jeden den. Mami, určitě bys ještě šla upéct nějakou dobrou buchtu. Zítra bys ji přivezla s sebou. Asi bys Péťovi zabalila dárky. A byl by večer. Mami, on ten čas letí. V koupelně bys měla teplíčko, tak by ses´ asi vykoupala, možná umyla hlavu. A dala by sis´ natáčky. Abys zítra byla pěkňoučká. A byl by večer. Sedla by sis´ k televizi, tu si vzala Iva. I lednici. I ten hezký nábytek z chodby. Asi to všechno potřebovala. Ani nevím, jestli by sis´ na hlavu na natáčky neuvázala šátek. Aby tě neofouklo. Sedla by sis´ buď do ušáku nebo na židli k šicímu stroji, tam bys rozsvítila lampičku. U televize bys luštila, pročítala noviny. A pak bys šla spát. No, možná bys třeba pro mě louskala ořechy. To nevím. Jedno vím jistě, žes´ mi celý život, celičký život pomáhala, chránila mě, konejšila, učila, vedla mě a byla mým vzorem. Mamko, tak možná takhle bys dnes trávila den. Jenže jsi to tu nevydržela, uteklas´. Právě včas. Tušilas´, intuitivně - vědělas´ , že potřebuješ z toho světa odejít svéprávná. Big farmě jsem se vzepřela, a svinský režim konal. Jo, mami, fašizuje se to tu. Mamko, dnes - předvedli se. Odsouhlasili zákon beroucí ústavní práva a svobody, navíc s drakonickými pokutami. Ono to nedopadne. Udělali moc chyb. Porušili u toho mraky předpisů, zákonů, paragrafů. Vím, pohladila bys mě po vlasech a řekla: 

- Ničeho se neboj! Nic jsme neukradly. Nikoho jsme nezabily! Všechno dobře skončí. 

A to je, mami, to, co mi chybí. To tvoje. Ano, mám okolo sebe podporu, ale ne tvou.

Mami, dnes mi jedna paní říkala, jak se její čtyřicetiletý syn bojí, že nepřežije její odchod. Mamko, to jsem si myslela, bláhová taky. A když se to stalo, já to ustála. Ono mi totiž nic jiného nezbylo. A bůhví, jak to na světě chodí. Jestli se ještě náhodou nepotkáme. Dnes jsem poslouchala u práce skvělý pořad jedné starostky; báječná andělská bytost, i vzhledem; miloučká, krásňoučká, překladatelka. Vyprávěla o rasách, které se někdy vyskytly na planetě Zemi. Říkají ji Terra. Hovořila tentokrát jen o těch hodných. Dospěli jsme až k velkému odhalení. Už letos... Nějaký pandemický zákon, nějaké represivní složky zmiznou v propadlišti dějin. Nenápadně. Aby se lidi nevyděsili. Ono už se děje. Už se pomaloučku mění zprávy. Ještě před dvěma měsíci mleli jinak. Největší zločinci obracejí svá tvrzení.

Mamčo, dnes jsem se dívala na takový seriál. Líbil by se ti. A nařehtala by ses´ u něj. Zítra bychom si o něm asi povídaly.

https://www.ceskatelevize.cz/porady/13404133189-spunti-na-ceste/219512120260007/

Pozor, k přehrání jen do 5.2. :-)

Samozvaný podvodný guru Slávek:

- A víte, co je teprve zajímavé? Děti si vybírají své rodiče. Málokdo to ví! Pozorují rodiče a když přijde čas, samy se rozhodnou, komu se narodí.

- Tak to měli Hitlerovi kliku, že si je Adolf vybral. To museli bejt nadšeni!

- Slyšel jsem, teda nacítil jsem, že máte vážné zdravotní problémy. Chtěl jsem vám navrhnout, jestli byste nechtěl zkusit alternativu.

- Ještě nikdo a nikde na světě nesestrojil, ani dokonce nevymyslel stroj, který by změřil, jak málo mě zajímá, co tady meleš. Na zdar!

Guru Slávek otravuje lidi v kempu, komu by pomohl. Právníkova dcera nakoupila na jeho radu velmi zdravé potraviny, sušené řasy, tofu... Za dva tisíce korun. Její táta právník si na Slávka počkal:

- Slávku, poslouchej, já tady na tebe čekám. Smím se tě na něco zeptat? Jaképak je vlastně tvoje zaměstnání?

- Jak jako?

- No, Arnošt stavěl domy, Karel byl zvukař, David má autodílnu, já jsem právník, s Ondrou je to těžší; a copak děláš ty?

- Já? Já, já se snažím pomáhat lidem.

- Myslel jsem si to. Víš, naše rodina, kterou sis´ z mě neznámého důvodu tak oblíbil, by taky potřebovala pomoci.

- Samozřejmě. No to já pomohu rád.

- Ano. Tak nejvíc bys nám všem pomohl, kdybys zkrátka odešel.

- Jak odešel?

- Tak, pěšky. :-)

Linda tankovala u polských bří. https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-02-18_Salatek_z_Polska/

A já pro velký úspěch zopakovala špaldové rohlíky s párky.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-02-18_Pro_velky_uspech_parky_ve_spaldovych_rohlicich/

Mamčo, škoda, že mi nemůžeš už pochválit mé špaldové rohle s kvalitními párečky s křenem.

Mami, bude půlnoc. Zítra ráno chci ještě vyžehlit hromadu. Tak končím. Mourek tu nahlas odchrupuje. Byl zas na kradačce u linky. Naučil se vykrádat Zrzčinu misku. Mizera. Máme tu dnes tři kočky. Představ si - tu černou z Phy, Kitty. Pamatuješ, jak jsme seděli pod ořechem a Micicinda vyběhla z boudičky s prvním kotětem v hubě. Seběhla po schůdkách, ukázala ho, zaběhla. Vyběhla s dalším, to už jen na posledním schůdečku s ním v hubě zamávala. Zaběhla do boudičky. Popadla třetí, to už jen na druhý schůdek. A s tím černým - to jen vystrčila hlavu:

- Čučte, tohle je moje kotě - první z vrhu!

A my jsme seděli v tichém úžasu, jak němá tvář předváděla své děti. Bohužel, do týdne se sjeli na Brutal lidi. Spali ve vedlejší zahradě za plotem. Micinka strachy obíhala boudičku. Dostala zánět do cecíků. Dvě koťata umřela. Třetí, bílé, s černými puntíky na tvářích, druhý den odpoledne taky. To byla Lindina Kitty. Péťa se snaškou mazali do Hradce na veterinu zachránit Micicindu i kotě. Povedlo se. Kotě jsem odkojila. To byl strašný týden dva. Každé dvě hodiny kapátkem nakrmit. Musela jsem kočičku držet od Micinčiných cecíků. Měla zánětlivé mlíčko. Tahle černá měla jít do jedné vesnice. Nakonec se z ní stala ostrá panterka z Phy. Dnes už je to důchodkyně. Taková vzteklá, nevrlá, ale první z vrhu - všechno vydrží. Její převozy na venkov do cizího revíru. No, do cizího. To byl revír její mámy. Přišla tu na svět. Ale teď tu vládnou jiní. Zrzka a přivandrovalý opuštěnec kocour Mour. Myslím, že od té penicilínové léčby před deseti jedenácti lety je Kitty chabrus na plíce. Když ji v létě honím s provázkem zahradou, nemůže popadnout dech. :-)

Mami, jdu spát. Bylo to s tebou hezké. Dnes i celý život.

Zdravím!

Dobrou noc!