Páteční zastavení
Nějak moc často mě budí budík. To nemám ráda. Ať si tělo řekne. Na devátou k zubaři. Copak mě dnes čeká. Mám rozpracovaných několik zoubků. Mám čas, mám čas, mám stále čas. Jedu. Ty vorle! Telefon. Vracím se. Ano, mám zas deset minut zpoždění. Jak já to dělám! Vždycky a všude pozdě.
Beru s sebou něco pro radost. Něco, co si lékařka přála. :-) Takovou titěrnost. Kéž jsou všechny bytosti šťastny. Hodně si to přeju. Z celého srdce. Všechny bytosti. I zvířata. I stromy. I voda v mořích, řekách, studánkách. Lesy ať jsou zdravé. Obloha modrá. Šťastny bytosti mohou být, pokud tu bude čisto. Láskyplno. Zdravo.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-15-dalsi-zoubek-hotov
Zas injekce. Chjo. Ale já už jsme zvyklá. Ona mi to vždycky poťuká vatičkou s mezo nebo lidokainem.
- Hlavu trošku vlevo.
- Malinko nahoru.
- Přivřete si.
- Otevřete.
- Bond!
- Peroxid.
- Chlorid.
- Ještě na vatičku.
- Vypláchněte.
- Nevplachujte, jen vyplivněte.
- Flow. Dáme tam SD3.
Vrtání, vrtání.
- Vypláchněte.
Mají tak bezvadně příjemnou teplou vodičku, že si bez strachu vyplachuji tak silně, až jsem udělala vlnu.
- Ježiši, já jsem prskla silně.
Sestřička chlácholí:
- Anestezie funguje.
- Paní doktorko, chtěla jste SD3.
- Fuji je mírně světlejší, ale to nevadí.
https://www.kozarek.cz/vyhledavani/?string=fuji
Hledám, co je fuji. Světlem tuhnoucí skloionomerní cement.
https://www.kozarek.cz/flow-kompozita/
- Flow.
Co to je za slovo? Světlem tuhnoucí zatékavý barevný kompozit.
- Dáme tam SD3.
Copak je SD tři? Jo matrice. Lékařka modeluje zoubek. Chválí si práci.
- Nevypadá to špatně.
Mám zoubek jako nový. Bílý. Jsem z toho celá vedle. Ty olověné výplně! Bože, co nám cpali do úst za jedy!! A prý se to podkazívalo.
Říkám, kolik mě v tomhle roce stály moje zoubky.
- Ale vyčistili jsme mnoho bakteriálních nebezpečných míst.
- Toho jsem si vědoma. Pusa se zklidnila. Hlásil se jeden zub za druhým. Od zubů jde infekce do těla. K srdci. Kdo jde na srdeční operaci, prý ho zbaví všech zubů.
Tak ať jsou všichni zdraví, šťastní a spokojení! Celá příroda! Celá planeta! Ať zmizí hnidopišství. Vztahovačnost. Sobeckost. Bezohlednost! Lži. Nenávist. Přetvářka. Podvody. Výmysly. Teď!
Jedu po dlouhé době na nákup. Už už jsem chtěla koupit banány. Kolumbie. Aha. Žabka. Tak si nechám zajít chuť. Aktivuji kupon. Pět másel ve slevě. Chjo. Dřív prodávali ze státních zásob krájené. Na cukroví stačilo.
Doma. Petr II pracuje. Dnes nemá pomocníka. Snad zas zítra. Zakládá rošt pod podlahu v chatičce. Rychle kafe. Obložit chlebík. Termosku s čajem. Odpoledne nesu kousek oběda.
Jdu teprve zadělat na tlapy, rohlíčky. Kvásek.
Peťulka přišel.
- Jedu na pátou na zápas.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-15-na-prednasku-o-obrane-terezina
Chystám nápoj. A já poklušu nahoru do pevnosti na přednášku o obraně pevnosti Terezín. To je náš dvojník. Terezín pojmenován po Marii Terezii na katastru obce Trávčice. Josefov po Josefu II na katastru obce Ples. Jejich autorem je Pellegrini. Naším Querlonde. Jdu na přednášku o obraně Terezína, pokud by byla. Existuje manuál na použití pevnosti. Jeden návod pro případ napadení je rozkapitolován – den jedna, den dva, den sedm set dvacet. Pevnost by se prý uměla bránit tři měsíce. Generálem pevnosti prý vždycky byl starý důchodce, kterému šlo už jen o vojenskou čest. Aby to nebyl mladý, který by se mohl nechat od nepřítele uplatit. Slyším vojenské fortifikační termíny – bastion, ravelin, retranchement…
https://theses.cz/id/eg0cx4/16371850
Našla jsem bezva diplomovou. Oponentem je Ondřej Tikovský. Před třiceti lety exceloval jako soutěžící v pořadu O poklad Anežky České. Mám pocit, že studoval u nás na gymnáziu, ale pokračoval určitě na mé alma mater. Už při studiu byl velice agilní. Stal se kancléřem. Pak postupoval výš a výš. Loni jsem byla na jeho vynikající zajímavé přednášce. Když jsem učila na gymnáziu, párkrát jsme spolu zašli do cukrárny u školy. Po přednášce jsem ho šla pozdravit. Jestlipak mě po dvaceti letech pozná. Poznal. I jméno si pamatoval.
Zpátky k přednášce. Pevnosti Terezín, Josefov, Vyšehrad, Olomouc, Svidnice, netušila jsem, že i Cheb, byly šikovně vyprojektovány tak, kdyby náhodou Fridrich II. sebral vojsko, aby byl čas se připravit. Poslouchala jsem z manuálu o použití pevnosti; manuál musel znát každý velitel. Fridrich II. se mohl vypořádat se Sasíky, než by táhnul do Čech. Měla jsem je v jednom paklíku jako Němce. Ne, ne Prusové a Sasové. K útoku a obraně nikdy nedošlo. Terezín na rozdíl od nás může být prostřednictvím stavidel zaplaven. Hladina vody prý je jen metr a půl. To je výška, která by mobilitu vojáků velmi zpomalila. Pevnost se musela stále udržovat. Lavice pod děla nesměla klesnout ani o centimetr. Stále se měřilo, aby byly výšky dodržovány. Na Vyšehradě navezli dva metry zeminy. Naprosto pevnostní vzhled a fčnost znehodnoceny. I rozdíl dvou cm byl byl špatně. Přednáška propagovala memoárovou knihu Paměti o obraně pevnosti Terezín – překlad francouzsky psaného originálu polního maršála Karla Clemense hraběte Pellegriniho. O knihu byl z řad členů spolku vojenské historie veliký zájem. Přednáška u nás byla premiérou, protože v Terezíně si ji poslechnou až zítra. Poučila jsem se, dozvěděla. Náš hradební příkop, kde bydlíme, byl zavezen asi při bourání korunkové hradby. Za naším plotem byl deseti patnáctimetrový sráz. Ale to si pamatuje jen Iva. Já už vedle zavezenou zahradu s novým domem.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-15-v-mistech-me-skolni-dochazky
V aule bývávala krásná myslím secesní kamna. Jezdíval za
námi nějaký umělec z pardubického divadla. Recitoval unikátně příběhy z knihy
Příhody lišky Bystroušky. Krásně si to zdramatizoval. Měnil hlasy. A tady v té
aule jsme se vždycky po třídách vystřídali.
Zaujalo mě, že jsem se dostala v bývalé radnici na místa, kde jsem se učila kreslit – ve výtvarně je dnes kuchyňka a místnost s dvěma velkými okny. Myslím, že třída byla větší. Nemohu si vzpomenout, jestli se vpředu vedle tabule nevcházelo do malého výtvarného kabinetu pana učitel Václava Kelera nebo mé milované Marcelky Fapšové. Nahlédla jsem za závěs na spojovací dveře mezi radnicí a školou. Ach. Ach. Ach. Krásné, moc krásné časy to byly. Tak ráda bych se setkala se svými spolužáky. Jitka Hvězdová, Erika Mertlíková, Béďa Syrovátko, Láďa Jaroš, Pepa Krapinec, Vašek Franc, Irena Rýdlová. Marta Kašparová, Hana Rezková, Jarča Rubešová, Mirka Mandelová – ta měla v Německu havárii jako holčička, když se odsud vystěhovali… Doběhli jsme Jardu Faltuse. Všechno to byli hodní lidé. Přátelští. Spolužáci a kamarádi. Nikdy jsme se po škole nesešli. Asi před třiceti lety se pokoušel Pepa Krapinec. Ale nic.
Cestou domů zachycuji pevnostní kostel s obrovskými vraty. Nekonečně velikými. Komu asi sloužily… Běžím okolo bufetu Lipka. Dnes kadeřnictví, nehtové studio. Do Lipky jsme chodili na polévku, na limonádu. Kupovala jsem tam polotovary tam vyrobené. Ach!! Nevážila jsem si. Poctivé španělské ptáčky, holandský řízek, mňakovní obložené chlebíčky… Sbíhám kopec. Jsem doma. Zatápím. Žofie v nepřítomnosti vybílila misku. Natloukla jsem jí tam kuřecí krk. Šikovná. Ona neumí brát z ruky. Všechno si sama bere do packy. S mističky taky nerada. Než jsem odešla, hodila jsem jí krk, abych neviděla, jak ho bude ploužit po dlažbě. Mourek čekal venku. To je jiný sekáč. Umí se k misce postavit. A nejen ke své. Drze vytlačí svou šedou kamarádku. Člověk aby ho stále hlídal. Nenápadně se přitočí, hop, hop, hop. Hotovo.
Poslouchala jsem do sluchátek Hovory při víně:
Odškodnění od Ministerstva zdravotnictví za zpřístupnění osobních dat. (Porušení GDPR!)
Podle zákona lze chtít po státu náhradu škody nehmotného charakteru do půl roku, co došlo k té škodě. Mezitím – nález Ústavního soudu, který rozhodl – že ta lhůta může začít běžet, až po té, kdy se zjistí, že něco takové opravdu vzniklo. Tedy – od teď běží lhůta. I US 1534/23 – toto je číslo ústavního nálezu.
https://domaci.hn.cz/c1-67274120-kontroly-aplikaci-ctecka-za-covidu-byly-nezakonne-rozhodl-soud
a další média. Njn, to bych teď mohla někoho zažalovat, co? Když mě honil vestibulem divadla. Gentleman Hynek! Nebo nikoho nezažaluji, jen třeba napíšu, že je to hovado chlap. A jsme si jedna jedna. ŽALUJTE. I když za pohádku nelze nikoho žalovat.
Petroušek je tu.
- Jé, tady to voní. A teplo tu je.
- Vyhráls´?
- Vyhrál. Víš, s kým jsme hráli? Včera jsme měli nějakou spojitost.
- Nevím.
- Kde jsme byli na obědě?
- Stěžery?
- Ano. A jaké ty umíš vyrobit krásné uhlíky! Jak sálají a žhnou!
- Petroušku, to je z těch větviček, co mi vždycky nachystáš.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-15-pulnocni
O půlnoci jsem zadělala na chleba. Trouba už cinká.
Dobrou noc!