Páteční zima na sv. Josefa

19.03.2021

Jak vypadá zima v pátek? Jako na sv. Josefa. Povídali dnes, že prý takhle má zima vypadat. Do konce března může mrznout. A večer povídal akademik u Šípa před třemi lety úplně, ale úplně něco jiného! Chechtám se. Máme skvělé odborníky. Mluví podle počasí. :-) Podle aktuálního. Dnes se jim hodila bílá zima na sv. Josefa. Večer se pobavím u jiného mudrlanta. 😅🤣🤣😂😂

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-03-19_Snezi/

Už je to tady! - Kéž by!!  Ale jo, aspoň něco je tady. :-)  Den, který mám ráda. Konečně. Je tu. Užívám si ho. Vzbudil mě telefon. Kousíček před budíkem. Rovnýma nohama - hned pracuji. Zahrada bílá. Do oběda roztálo. V Pze sněžilo. V Krkonoších sněžilo. Všude, i v Brně. Jen u nás v podhůří nejvyšších hor - proletovalo.  :-) Rychle jsem i já proletěla knihu tváří. Příspěvky potvrzující: Celá republika pod sněhem. Dalo by se běžkovat. Co, běžkovat! Ať otevřou hory! Co to pletu? Vždyť je tu přece ta plandemie. Zapeklitá situace. Mé truhlíky v zimní zahradě pomalu na sluníčku odkvétají.

Kontroluji úkoly v diáři.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-03-19_Zrzecka/

Zrzka přišla jak hlíňák. Doprovodil ji ten urostlý. Krokodýl. Maruška Zittová psala, že to musí být řev. Není. Kocouři jsou letos decentní. Zrzka za sebou nechává na dlažbě hliněné otisky ťapiček. Už ani nebrečí u mytí. Suší se na dlažbě. Uvelebuje se na gauči. Přikrývám ji. Vůbec jí to nevadí. To Micicinda neměla ráda. Zrzka spí jak v postýlce.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-03-19_S_maminkou/

Na jedenáctou zvoní maminka. Jde dolů. Nejen že špatně slyší, vidí, ale odpovídá nevím, nevím, nevím. Tolik let snažení... Velký reset resetoval i ji.

- Paní Konečná, máte tam bramborák. Oni v jídelně dnes pekli bramborák.

Rozradostňuji se.

- Ó, tak mamka si dá bramborák?

- Mami, vy jste dneska pekli?

- No jo, dneska oni pekli. My ne.

- Vy taky! Vy jste se prý účastnili. Máte tam prý troubu. Akorát nevím, jestli tam budete mít dostatek koření - co jste tam dávali za koření? Majo...

- Majoránka. Hlavně česnek. Cibule, kmín.

- Kmín ne.

- Jo, dávali taky kmín.

- A co se drtí v dlani? To už dnešní holky neznají.

- Majoránku.

- Výborně. A tak jsi taky vařila? To mám radost. Mami, pojď, vzpažíme. Protáhneme se. A teď vycákej bolest, smutek, nemoc...

Moc necáká... Čtu ji o jiřičkách a vlaštovkách příspěvek od studenta prvního ročníku Lesnické školy v Trutnově. Jakub - ornitolog. Chovatel. Myslím, že toho ví víc, než ten klimatolog, který byl večer u Šípa. To byl odborník. Moderní. Sedmilhář. 

Čtu. Sdílím obrazovku. Otevírám staré fotky. Solisko. To jsem byla ve třetím ročníku na gymnáziu. Nevím, jestli mamka něco vidí na malé obrazovce tabletu... 

- Mami, budeme hádat kytičky. Jména květin v sobě častou ukrývají informace, které nám o rostlině mohou něco prozradit. Ve slově sněženka slyšíme sníh:

- Petrův klíč?

- Petrklíč.

- Mateří dech?

- Nevím.

Mohu napovídat... Třeba špatně slyší.

- Mák patřící vlkovi?

- Vlkodlak.

- Mamko, kytička. Červená. Roste na okraji polí.

- Koukolák?

My k tomu nedolezeme. Sluníčkovou rostlinu - ne. Připomínám Inku Zemánkovou... Neví. Neví. Neví. Konečně! Slunečnice.

- Mami, medová rostlina. Je zelená. Medu...

- Medúza?

- Mami, mluvíme o kytkách!

Nadlidský úkol. Loučím se. Přeji dobrou chuť. Po obědě ještě pracuji. Zrzka nechce jít ven. Několikrát ji vystrkuji. Kocour trpělivě čeká. Včera asi poškubal tu bílo-rezatou chundelatou konkurenci.

Celý den se vyhýbám zprávám. Nechci slyšet nic o testování a nemocných a další lži. 

Přiletěli stehlíčci. Točím je. Letos k nám ptáci zalétali sporadicky. Asi před třemi lety Micicinda roztrhala asi dva nebo tři stehlíky. V ten rok se už neukázali. Někdy se chodili krmit celou zimu. Letos ani jeden. Přilétají jen v jarních chumelenicích. A to se dnes stalo. Přiletěli se nazobat. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-03-19_Stehlici/

Večer vytírám dům. Chceš nechceš, něco jsem zaslechla. Prý čísla klesají. U nás motají pozitivní a nemocné. Nemocné bezpříznakové. To je jako bezpříznaková těhotná. Už nehovoří o PES. Ještě před týdnem vozili lidi do horoucích pekel. Polní nemocnici rozebrali už dávno. Jo, počkat, oni neměli ten personál. A to nevěděli dřív?  Pořád, že ji postaví znovu. A najednou! Nepomáhá jim ani hromadné zvýšené vytírání nosů. Jsme prý druzí v testování. Ještě jim to nestačí. My JSME EXPERIMENTÁLNÍ STÁDO - ZAPRODALI NÁS. Dobytek. Ale i tak nosy není potřeba ukazovat! Zákony a mezinárodní smlouvy výslovně zakazují vstupovat do integrity člověka. Jo, ti, co mají hypotéku, jó, těm se nedivím; bojí se. Ostatní mohou odmítnout. Co se jim stane? Protizákonně je propustí. U soudu se potáhne občanskoprávní spor o nezákonnosti propouštění. Na konci (hrozí nebezpečí - ve fašistické době nevyhrává spravedlnosti) Felindra pustí tygra; spustí se zlaté tolary ušlých mezd. 

Nějak ne a ne a ne ta čísla nahonit. Jestli jsem dobře rozuměla, v Liberci zruší kovidové zpět na neurooddělení. Pavel Hlávka ukázal, když mu nechtěli léčit maminku, jak má nemocnice Plzeň narváno. Prázdné chodby, ticho, nikde nikdo. Personál neměl do čeho píchnout. Maminka mu umřela, protože ji NELÉČILI. Na pokoji zbyly dvě babky. Ta jedna očividně bezpříznaková. Jestli si myslí, naši napakovaní, že mají málo, tak ne. Do nosu si opravdu nic zavádět nebudu. NEBUDU. Je tu hodně ochotných spolupracujících, kterým to NEDOCHÁZÍ. Takhle nenápadně se sem vloudilo to, co bujelo před sto lety v Německu... Na sladká osmdesátá a devadesátá můžeme jen vzpomínat. Soucítím s personálem v DD. Rok nosí náhubky. ROK!! Co ti lidé musí při těžké fyzické práci vydržet! Nedovedu si to vůbec představit. Plíseň na plících... Pokladní... Ruinují podnikatele a jejich podniky, ruinují děti, zabíjejí očkováním... Dodnes ticho po pěšině o třiadvaceti mrtvých ve Vrchlabí. Smrt nesouvisí s vakcinací. Ha, ha, ha. 😥😥😥

Korporátní byznys jede dál. Jako by se nechumelilo. A ono se chumelí! Energie stoupají. Mocní nevědí, že jsou NEmocní. 

Ó, reklama na velikonočního zajíčka:

Na Velikonoce společně se zajíčkem od Lindt. A když mu zazvoníš na rolničku, může se stát něco kouzelného. Babičko! Na Velikonoce se zlatým zajíčkem od Lindt.

Překvápko, babička přijela. Vnouček se raduje. Společné Velikonoce! - Pareklama!

Lidi řeší, jestli se vrátí z chalup. Zpět není možno. NENÍ MOŽNO? A proč? Kdo to zakáže? Jela bych si každý týden zkontrolovat byt. 

Prožila jsem den ve své bublině. S příběhy druhých lidí. Stejně se ke mně dostalo smetí zpráv. Zákazů. Příkazů. Chceš kovidpas? Měj si ho. Přežiju. Zahrada - moje letní doupě. Místo svobody. Dnes zalita. Sněhem. Nádherně se po poledni setmělo. Pohádkově. Někdo nahoře roztrhl polštář. Tolik peříček! A Zrzka je nechtěla vidět. Zato já ano. :-)

Chci si uchovat svou pofiderní svobodu - k brance. Jaký teror si vymyslí dál? Co si lidé nechají líbit? Moje fantasmagorie: Všichni naráz v jednu hodinu strhnou košíky na pusách. Naráz dají výpověď. Bacha, padám do abych, kdybych: To by bylo řešení! By bylo! Chjo. :-( Jenže mnoho lidí souhlasí. Obdivují vládu za teror. Jak jen se tomu syndromu říká?!

Dnes v noci projely tři vlaky. Kam jely? Co vezly? Vždycky jede jen jeden.

Dobrou noc!