Páteční :-)

To bylo dnes hezky. Na světě. Dopoledne jsem se pokoušela odpočívat. Do desíti. Kdo si to může dovolit! PrDuch. Pracující důchodce z domova.  A ještě za odpočinek a radování se z žití brát vysokou zaslouženou rentu za celoživotní účast na budování státu. :-) 

Nedalo mi to. Cítila jsem sílu, energii, elán. Blesklo mi hlavou, že velká chodba by mi nahnala. Než bych z ní vystěhovala všechny police, ozdůbky, dekorace, obrázky, milé věci, vzpomínky... To ne. Na to musím mít náboj. Říci si - a dnes hned teď. Můj nápad a náboj dnes: Dnes vymaluji koupelnu. Na tu si dovolím sama. No. Ono i v koupelně je práce do desíti večer. Ivanka Devátá někde ve svých fejetonech psala, že cídí na Vánoce i skobičky pod obrázky. Já to mám taky. Když už, tak už. Vylezla jsem si na půdu pro igelit. Našla jsem z minulého malování. Jo, ten mi bude stačit. Asi před týdnem jsem koupila intuitivně tlustou sytě zelenkavou izolepu. Jo! To je ona. V barvě Herbalife. Žádné průhledné pásky tenké jak slina. Babička Jůlinka vyslovovala slííína. Nebudu si cákat do líčidel. Ne ne ne. Pěkně si všechny poličky překryju.

Poledne. Čas telefonátu s Petrouškem.

- Odpočíváš?

- Už jsem doodpočívala, Peťuš.

- A co děláš?

- Maluji koupelnu.

- Jsem ti říkal...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-17_A_maluji_a_miluji_a_maluji_a_miluji/

- Petroušku, mám energii, sílu, jiskru, cítím se výborně. Ta včerejší zvracečka, to byly ryby. Prý někde dvě rodiny nezávisle na sobě dostaly za podobný výkon pěkných pár tisíc. Bohužel, lístky od ryb neukládám. Takže ani nevím, kde jsem je koupila. Víš, vždyť jsem ještě usedla k počítači a bylo to jak křeslo pravdy. V okamžiku slabost. Tak tak jsem doběhla. A ten záchod dneska nádherně vyšpígluji, vydezinfikuju, vykartáčuju. Bude jak nový. Včera jsem si ho dobře prohlédla. 

Venku krásně. Poslouchám pana Hlásenského a jeho boj s organizovaným zločinem na magistrátu - ani nevím, někde na Moravě. To je marnost. Takový nikdoš v skleněné kukani mu zamezil vstoupit do budovy. To je šílenost. Ten blbeček argumentoval cedulí: Dnes není úřední den. - No jo, jenže to není zákon. To je jako by tam měli napsáno: Vstoupit do budovy jen po hlavě. To je jako když mě ten bulík honil divadlem a píchal do mě prstem, že si mě zkontroluje. Dej volovi úkol!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-17_Zdrava_zmrzlina/

Natírám, krásně mi to schne. Ráno jsem si dala půl dávky koktejlu. Ke svačině druhou půlku. V mezičase schnutí jsem si natočila výrobu zmrzliny.

Marnost boje pana Hlásenského končí. Nakonec se do budovy dostává. Všechny dveře zamčeny. V pátek v pracovní době. Aha, to byl ten důvod. V baráku nikdo nebyl. Vrátný měl úkol nikoho nevpustit. Krizový štáb se nekonal.

Druhý nátěr; poslouchám včerejší TV Šalingrad. 

- Peťuš, potřebuji sádru. Kde ji máš?

- Je v chaloupce vpravo...

Ty vorle, to zas bude bordel. V chatičce. :-) Našla. Zatírám u stropu prasklinky. Povedlo se mi to.

- Ty jsi šikovná!

- Peťuš, mám to hezké, viď?

- Máš.

Petroušek mi objednal regál na zavařeniny. Venku ho sešroubovává. Dnes už se asi nedostanu k jeho zaplnění.

Myju, myju. Jde mi to hezky od ruky. 

- Pojď si ke mně chvilku sednout.

- Jak ti chutná zmrzlina?

- Dobrá. Ale ta buchta se ti nepovedla.

- Jo jo, vymyslela jsem si ji. :-) A nezvládla. 

Chvilku odpočívám u zahradního stolu. Sluníčko se teprve doputuje. 

- Péťo, ale je chladno, viď?

- Bazén je na sluníčku. Tam je  teplo.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-17_Koupeme_se_-_nekteri/

- Jdu do vody. 

A fakt. Sluníčko se snaží. Voda 30°C. Mourek se přišel rozvalit na ohřívadlo. Nechci aby se tam vyhříval. Má drápky jak šavle. Jemně na něj cákám. Bojí se vody jak čert kříže. Totiž omylem jsem na něj vylila kbelík vody někdy na jaře. Ležel pod tújemi. Nevěděla jsem. Jakmile uslyší vodu, prchá. A to i s tím svým velkým břichem hodně rychle.

Cákám se, ležím na vodě, nechávám se hřát sluníčkem. Letos  teprve podruhé. 

Vracím se ještě domýt koupelnu; všechna víčka a bříška parfémů, všechny krabičky stínů, všechno vzít do ruky a otřít. Vymýt sprchový kout. Mít pocit největší čistoty.

Poslouchám Zítkovy zprávy.

https://www.facebook.com/tv.svetlo.aliance.petka

Před třiceti lety za Bojara jsme si vykoledovali dluh Diag Human podnikateli Šťávovi z Bechyně. Už si nepamatuji, jaký kejkl si vymyslel svým podnikatelským záměrem. Šlo o krevní plazmu a nevidím v tom už v těch raných časech nic čistého. Budiž. Z původního dluhu asi dvou set milionů se stala k dnešku částka 15,5 miliardy Kč. Denně naskakuje úrok 1,3 milionu. Za rok se zvýší dluh o půl mld. Já na to mám... Premiér Fiala je tak drzý, že nechce přiznat, kolik nás stojí tzv. pomoc Ukrajině. Nevidím v železných dárcích pomoc míru. Rozfofrovává naše peníze. Peníze našich maminek, dětí, důchodců, nemocných, peníze našich cest, dálnic, výstavby našich bytů, oprav památek... Ale my jsme bohatý stát, máme ropná naleziště, proč bychom nerozdávali. O naše závratné dluhy nemám vůbec starost. Neb jsme nezákonně rozděleni, jsem občanem Československé federativní republiky. Tady s tím s. r. o. nemám nic společného. Ale dluh za plazmu byl vytvořen ještě před rozdělením. Bylo by dobré, kdyby ti naši zlodějíčci, po kterých jde policie, zaplatili Šťávovi, jinak se z ČSFR budou mít dobře ještě jeho vnuci.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-06-17_Lucinka_ma_zitra_prvni_narozeniny/

Zítra ráno před šestou to bude rok, co jsem našla Zrzečku potichoučku dýchat, ležet pod ostrovním barem v krabici. Padala z ní koťátka - samá maskovaná a rezatá.

- Zrzko, dej aspoň jedno černobílé! Nebo černé!

Nedala. Piplala jsem je a hned od prvního dne nabízela. A ta nejšikovnější a nejbystřejší - pravda i nejošklivější v mých očích - Hvězdářka, která lezla po stěnách koše v přítmí deky ještě jako slepá - šla z domů do světa jako první. Takhle dlouhá souvětí nemám ráda. Nepřehledná. Ale tohle se povedlo. Dokonce se dostala až do Holandu. :-) Pojmenovali ji Lucinka. Od 3.6. je vykastrovaná holka kočičí. A další dva kluci jeli do Phy. Jak brečeli Lindě v autě! Telefonovala jsem jim do přepravky. Nechali se oklamat jen párkrát. Pak už řvali furt. Jeden z nich usnul a druhý vyšiloval až do Počernic. A tam se prý zklidnili. Dostali novou paničku. Dává jim lásku, péči, pomyšlení. Hgu a Bruno. Bruno si před měsícem vyzkoušel plachtění z pátého patra. Prý to jednou stačilo. A ti se mají taky jako prasátka v žitě. A čtvrtý nejchlupatější je nejblíž. V rodině medaře s pejskem ridgebackem. Když jsou lidé v práci, chodí ho nahoru bavit a krmit babička.

Tak kočky, krásné narozeniny. Zítra!

A dobrou noc!

P. S. Drahuško, jsem si vědoma, že už jsem babkou, ale také vědoma Tvé rady - šetři se. Šetřila jsem se dopoledne. Kdybys viděla mou radost - už mám kus domu vymalovaného. :-) Zítra si vyrovnám nový regál zavařenin. :-)