Pátek s milými lidmi

04.03.2022

Už je to tady. Páteček. Čtvrtého a já mám splněno půl měsíce. Dělám si volno. Za oknem létají vločky. Takový den byl 22.3.1976. Narození mé prvorozené. Uvidíme, jak to bude letos. 

https://www.youtube.com/watch?v=EQA3BtFE9nA

Točím video jak ošetřit pleť. Zkouším si ho zpracovat na mobilu. Stále se učím. Mám ho v play listě. Ale na ntb. nejde spustit. Nahrávám ho znovu. Občas si to zkouším. Musíš tam zaškrtnout různá políčka, aby ses vyhnul dalším výzvám. Až na potřetí hotovo. Je třeba odkaz zkopírovat a přehrát mimo google. 

V domě klid. - Telefon. Vyděšený hlas klientky. Prý hoří nějaká elektrárna. No to bych se divila. Později zjišťuji. Ruská armáda vzala pod křídla Černobyl. A že by dala do pohybu Záporoží? Vychází najevo, kdo se pokoušel. Uklidňuji klientku. Je před obědem řádně vyděšená. Skvělé, to se jí bude dobře trávit. Orgány v tenzi. Hm. Vůbec se nevzrušuji. Asi jsem už v nové zemi. Necítím strach, obavy. Klid. Na FB herečka Gabriela. Zsinalá strachy. Radí lidem, jak se udržet v dobré duševní pozici. Strašit. O to jde. Hodně strachu ještě na poslední chvíli. Aspoň na chvíli. Temnou energii. Stáhnout lidi z jejich vzletu. Sdílím příspěvek nějakého Čecha. Taky radí, jak přežít bez duševní újmy. Hýbe se, cvičí, zhluboka dýchá. V závěru prozrazuje, že je z Ukrajiny. Jako malý hošík tam lítal po nekonečných ukrajinských stráních. Ani bych nepoznala, mluví pěknou češtinou. Kde jsou kočičandy? Volá Linda. Bude poledne. Hned na to ji střídá Péťa.

- Neříkej, že už je poledne!

- Co děláš?

- Jsem v kuchyni, vařím kompot z jablíček. Můžu tě pozvat na obídek. Mám ze včera rýži s pohankou, čočkou, kurkumou a houbami. To tě asi nezaujme. Ale udělala bych ti brambory s krůtími prsy.

Právě se vrátil z oběda. Tak indy. Nebo Indy? Nebo jindy.

- Co dělají kočky?

- To už jsi dnes druhý se zájmem o kočky. Nejsou tu. 

- Od rána nebyly doma? To je divný. Ráno jsem je pustil ven bez snídaně.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-05_Kocicindy/

Volám do zahrady. Mourek se objevil hned. Zrzka se zjevila na dveřích parapetu až napodruhé.

Šelmy nasyceny. Švihají ocasy. Nervní. Lítají po domě. Zrzka, slyšíl-li kuka vůz, ještě v mých uších ani vidu, ani slechu, začne výhružně hníkat. Hlubokým hlasem. Jako když nadávala koťatům. Ptám se, co blbne. Z dolních vibrací přechází do vysokého breku.                                                                                                                              - Zrzi, co je? 

Ticho. Neodvážejí kontejnery. Oba se prohánějí s kmitajícími ocasy. V domě stále ticho. Nic neslyším. Píšu jedné mladé paní. Ona slyší wifiny, neslyšitelné vlny. Prý nad ránem taky špatně spala. Víceméně mi potvrzuje, že je někde něco zapnutého. Divné. Jsem ve střehu. Ale v klidu. Pouštím čičandy ven.

Rozdělávám k obědu Muchu. Rýži, hromadu křenu, krůtí prsa. Pochutnávám si. Procházím zprávy. Od alternativy. Nějaká paní sdílí krátký film o lupiči a vrahovi Banderovi, pluku Azov. Ta jejich fotka s modrou vlajkou eu na jedné straně a vlajkou s hákovým křížem na straně druhé mě stála právě před týdnem blokaci na rajčeti. Tomu nerozumím. Podporujeme Ukrajinu, že jo? Tedy i symboly. Nějak se v tom ztrácím. J Myslela jsem, že volat slávu Banderovi je přinejmenším nevhodné, když ne schvalování fašismu. Časy se mění.

Chtěla bych na chvíli ven. Pročistit hlavu. Už jsem z těch dvou let uondaná. V divadle zas bzačnou zdravit místo válečného pokřiku rouška, rouška. Tak tahle hudba už zmizela. Žádné tesy. Žádní nakažení. Žádní nemocní. Žádná karanténa pro příchozí ze zahraničí. Jejda! Měla bych se radovat. Myslím ještě na jednu věc. Už týden. jeden prolhaný dostane naklepáno. Mami, nejsem mstivka.                                                                        

Petroušek je tu. Světlo mého žití. Je stále vesel, v náladě. Pořád si zpívá. Vesmírná inteligence, děkuji za něj. S ním a vedle něj jsem prošla nejen polovinu života, ale hlavně nedávné ulhané dva roky. Ne, že by se nelhalo dál...

Odpoledne přijede klientka. Zvonek. Už jsou tady. Lidská, altruistická, všeobjímající, pomáhající, radostná, veselá bytost. Jdu ji bosa přivítat. Jasně. Na uvítanou se řehtám. Přichází v škrabošce prasátka. Na škrabošce brýlky. Legrační.

Jde nejprve pomluchovat Moura. Ještě ho neviděla naživo. Shání se po Zrzce. Jdu ji zavolat. Už, už pokládá packu na parapet. Ale slyší neznámé hlasy. Bere roha. A frnk na vrbu. 

Jdeme do pracovny. Povídáme. 22.1. jí málem uteklo srdce. No jo, když si nedala říct a nechala si vpravit jedy do těla. Přinesla mi dárečky. Malou uháčkovanou brusličku.

 - Tu někomu dej.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-03-05_Prasatko_-/

Pozdravy, dopejsky. Sezamové malé tyčinky. Ty jsem dřív milovala. Vozila jsem si je v kapsičce na hory. To s námi ještě jezdíval vnuk Lukáš. Jestlipak by se uměl na lyže postavit? Ušák.

- Tady máš od jedné paní ředitelky mateřské školy rybičku pro štěstí.

Ukazuje mi ji na obrázku. Tu paní znám z FB z různých oslav. Mám od ní celoročně vystaveného malinkatého vystřiženého andílka se sepjatýma rukama. Veselé Vánoce! :-) 

- Ty máš tady od ní anděla! Počkej, já si ho vyfotím.

Paní ředitelka tvoří vystřihovánky. Roztomilé malé pozornosti. Dostávám ještě zalité kytičky. Prý jí je poslal její syn Štěpán.

- Vyber si!

Pokládá na stůl dva kapesníčky. Vybírám se zelenkavým okrajem v barvě Herbalife.

- Počkej, zaplatím ti za něj korunu. Kapesníky, nože, nůžky, jehly, špendlíky se nemají darovat. Znamenají rozepře, hádky, slzy.

To mě naučila maminka. Dnes jsem ji na FB prohlížela v zelené halence. Nebo už včera? Ptala jsem se jí na svatební kytici. Kaly, konvalinky. Listopad 44. Na otázku, jestli byl taťka neznaboh, máchla rukou:

- Ten mě poslouchal a kdybych řekla, dal by se i k machometánům.

Mám tuhle ženu a jejího muže moc ráda. Moc. Přišli ke mně s poukazem z plesu asi před čtyřmi lety. Ona loni zachránila svého milovaného celoživotního partnera, když dostal v autobuse mrtvici. Zalarmovala svět. Za čtyři hodiny už zase mluvil. Letos v lednu jsem o ni měla starost. U krájení nudlí. To bylo to slámové na její počest.

- Víš, že tě má ráda Drahuška?

- Vím. Já jí taky. Moc.

Aha, blízko Šumperka jsou Konice? Nepletu to? Tam bylo dětství... Aha.

Jsme babky, co se máme rády se svými názory, kočko nekočko, jsme normální. My bychom určitě válku nezaložily. A hezky ji rozdmýchávají. Myslím, že už mohu psát slovo kočko naplno. Zas se nesmí říkat něco jiného. Jenže pravdu neumlčíš. Sestra pravdy je čas. Ne, to nesedí. Bratrem. :-) 

Dnes byl páteček. Den mamčina odchodu. Den mamčina pohřbu. Už to ani nepočítám. Bude to deset měsíců. Teď už bych asi za mamkou zas mohla normálně jezdit. Ještěr by musel otevřít hlavní dveře a vpustit po dvou letech veřejnost - příbuzné dovnitř. Vždycky jsem si představovala, až maminka nebude, že budu jezdit za lidmi dál. Zpívat s nimi, vydupávat smutky, bolesti, protahovat paže, hovořit po zvycích, o přírodě, o jejich zvířatech... Ne. Zas bych viděla nežádoucnost své osoby. Janince bych dovezla na jaře třešně. To ona miluje. Na Vánoce jsem jí nedovezla žádný dáreček pro radost v jejích starých, ale dětských očích. Já vím; mamčina moudrost - necpi se tam, kde tě nechtějí. Celý svět nezachráním. 

- Jedu pro mléko. Ještě se stavím...

Pusa. Odjel.

Sedím u počítače. Dívám se na fejkové obrázky. Nestydatost prvního řádu. Výbuch v Číně použit jako výbuch v Kyjevě 22. Zraněná žena po explozi plynu. Obrázek použit s letopočtem 22. Ne, nemám slov. Hyenismus. Rozdělování lidí. Dřív rouškoví, nerouškoví, kočko nekočko. Zakázaná slova, zakrývání zpráv ve FB. Pustila jsem si Fialu. Snažil se zachovat dekorum. Ale nejraději by paní Maříkové natrhl sako. Kladla mu nepříjemné otázky. Kolik vakcín nakoupeno zbytečně. Kolik vakcín vyhozeno. Kdo platí jejich likvidaci. Proč se posílají zbraně jako humanitární pomoc. Proč se nepošlou kamiony jídla, oblečení, hraček, dek, topiva, jako to dělá ten diktátor Putin. Proč není svoboda slova - vypínají se alternativní servery. No, co si to ta Karla Mráčková dovoluje! Fiala se drží. Tady máme demokracii. Každý si může říkat, co chce. Ale za minulé vlády se tolerovaly alternativní servery a ve válečném stavu si teda každý nebude říkat, co chce. Aha, a proč je tu ten stav? Kdo nás chce zatáhnout do války? A proč? Prý se hrála cizí hymna v našem parlamentu. Koukám, že se sochy osvoboditelů halí do divných švédských barev. Napadá mě, jak byli zlikvidováni diktátoři bohatých zemí... U Husajna družice objevily zbraně nebo sklady... Pak se nenašly... Letos, všechno skončí. Poroty už zasedají. Myslím, že soudy budou mít plné ruce práce.

- Jsem tady!

- A já tu civím na obrázky. Setmělo se. Chtěla jsem jít ven. To už ne.

Krájím z včerejšího bochníku. Vláčný. Výborný. Povedl se. Chleba je mír. Narodila jsem se po válce. Nikdy mě nenapadlo, že by mi mohla být tak blízko. Nebojím se jí. Spíš hord plujících Evropou. Kam se poděly zbraně? Kdo je má? Tak blízko nebezpečné laboratoře s ebolou, neštovicemi, které zasáhnou plíce... Jaktěživa mě to nenapadlo. 

Půlnoc. Jdi spát. Ráno máš školení. To bys svištěla zas podpatkem po asfaltu, až bys vyskakovala za jízdy z auta... Honili byste autobus. Péťa by se nervoval místo tebe. :-)

Prý máme dostatečné zásoby plynu. Vtip dne. Orbán má smlouvy. My máme h. Chytrý by prý utíkal koupit... Děj se vůle boží!

Slyšela jsem, že prý chlap, když zestárne, vypadá jak Sean Connery. Ženská, když zestárne, tak vypadá taky jak Sean Connery.

Smiřme se s tím. 

Dobrou noc!