Maminka načíná 95. rok. Beze mě.           Pěna dní

Zvláštní. Ne. Normální. Večer jsem šla brzy spát. Brzy - do půlnoci. Ráno čilá o dvě hodiny dřív. Ntb nechce v posteli chytit síť. OK. Probírám články na nočním stolečku. Petroušek mi sem hodil Kaufland. Nezajímá mě už, co si na nás vymysleli za jedy. Nakukuji pro zajímavost. Nestačím se divit. Český celer. Z dovozu. Ne. To mi rozum nebere. Český - z dovozu.

Včera ministr, kterého opravdu nesnáším, ten jeho hlas s nemocnou mandlí, označil žáky devátých tříd za studenty. Vím, mám milovat bezpodmínečně. Nejde mi to. Mám podmínky. Saturne, fakt se snažím. Dala jsem večer rámeček na FB. Do základní školy se chodí. Vycházejí ji žáci. Na střední škole studují studenti. Na učilišti se učí učni. Pod mým rámečkem Marienka Zittová poznamenává. Možná futuristicky:

Marie Zittová

Irenko, možná základka bude jen 5 let a zbytek bude střední škola? Na konci devítky složíš maturitu a budeš NĚCO. Třeba se zase někdo jenom prořekl....kdoví jak to se školstvím vůbec bude, co mají v plánu...

Dnes v jednom komentu staršího spolužáka reaguji na  svého i jeho gymnaziálního profesora Martinka.

Martinek - unikátní matematik. Prošel frontou, někde na ní se podruhé narodil - po nějakém zajetí. Milý, uvážlivý, spravedlivý, čestný, hodný, lidský. Kdepak by se dnes studenti učili vypočítávat logaritmus (už nevím vůbec, co to je) mimo tabulky. Co on nás všechno učil!! A vůbec neskučím, že to v životě nepoužívám. Bylo to výborné! Cvičení na mozek. Dnes je dětem zatěžko se naučit i vyjmenovaná slova. Pravidla pravopisu. Bože, jak hluboce nás zdevastovali.

Nikdy jsem nepoužila výpočet logaritmu. :-) Přesto jsem byla spokojená, že nás naučil variantu bez tabulek. Jestlipak ti dnešní uměmí hodnoty najít alespoń v tabulkách... 

Velký reset? Pouštím si ranní kratičké živé vysílání Zdeňka Chytry. Kolik práce pro nás v Berlíně tenhle číšník vykonal!! Neskonalý vlastenec. Nesmírně si ho vážím! Moc. Upozorňuje zas na setkání celoplanetárních devastátorů. Ničitelů pod vedením Klause Schwaba. Budou pokračovat v plánování dokončení velkého resetu. Nějaký pán nadšeně píše, že mu vezmou hypotéku. No, vezmou. Podle Gesara. Jenže podle velkého resetu vezmou, a nebude mít nic. - Několik let se nám podsouvá sdílení. Myslím, začalo to koly? Sdílení. Od toho tady jsou implantováni Piráti. Na pobláznění mladých vzpurných, s rodiči nesouhlasících. Sdílet koloběžku. Sdílet auto. Sdílet byt? Zachytila jsem ve své blízkosti - sdílené bydlení a spokojenost s ním. Brrr. Chci mít všechno svoje. Nechci si půjčovat cizí auto, nechci používat koupelnu s někým cizím. Ble. 

Dnes výročí. Maminka se narodila. 94 let prožila v hotelu Země právě DNES. Linda píše.

- ...a babičce vše nej k narozeninám. Dneska se mi o ní zdálo. Takový divný sen.

Dokud babička mohla a dávala, vnuci se k ní sjížděli. Dnes za ní jezdí jediná. A taky jediná si na její význačný den vzpomněla!! Spravedlnost světa. 

Skyp. Gatuluji. Předčítám mraky blahopřání z FB od nzenámých lidí. Moji přívrženci. Vcelku souzníme. Lidi s jinými názory nepřijímám, blokuji, vyhazuji. Proč bych se nervovala. Zapomínám mamince přečíst Lindino! Ještě rychle honem dodatečně zvoním a vyřizuji osamocené mamince v jídelně. Kde by se nadála, že v den svých čtyřiadevadesátin bude sama. Sem by se hodil koment nějaké štěnice, která mi napsala, že jsem mámu šoupla do DD a ještě ji navádím, aby nakazila ostatní... Mám se vztekat? Brečet? S babou soucítím. Radím, aby urychleně nastartovala koště a rychle odletěla. To miluji. Takové ty rady, když nikdo nezná osud, nezná zdravotní stav, věří na zázrak očkování. Wow. Blokuji, mažu, urážky pouštím po své pláštěnce, aby se mě nedotkly. Byl klid. Nějak se stádo příznivců a čtenářů stránek DD aktivizuje. Njn, výhrůžky s třímilionovou pokutou byly hned v ten den dementovány; pro dementní - jako že ne, že očkování nemusí být... Ale mamince i mně bylo tehdy na kraji listopadu VYHROŽOVÁNO!!! - Vlastně - byly jsme upozorněny na možnost až třímilionové pokuty, pokud neskloníme hlavu. 

Představuji si, jak jsme vždy byli okolo mamky. S ní. Jak jsme drželi při sobě. Vysmívala jsem se heslu ve starých dobách: Rodina je základ státu. No jo. Je. Pravda pravdoucí. Pozdě bycha honit.

Mamince sdílím její staré fotky. Svatební oznámení, svatební obrázky, moje svatba, maminka v různých dobách. Se mnou. A s Ivou. Na jedné s taťkou. Vypadají jak filmový pár.

- Tohle je ve Velichovkách!

Poznala. Směje se a reaguje na mé vzpomínky...

Čtu na FB - usmívám se:

Draha Hraničková

Probudila jsem se nad ránem a nějak jsem jsem začala přemýšlet kolikátého dnes je. A hned mi to bkesklo v hlavě. Tak hluboko jste ve mně, spolu s maminkou, zakořenila datum 26.1.1927.

Tak ať to maminka ještě hodně, hodně, hodně dlouho opakuje.

Mladičká Lucka Wise mi dnes napsala, že naše hovory jsou jejím denním chlebem. :-) Mnoho lidí mi píše. Jen tak bavím maminku. Nezpíváme, zvuk se nese opožděně. Ztrapňuji se luštěním, povídáním o světě... 

Celý den přibývá přání. Zestárla jsem. Všechno mě dojme. Plačtivá stará babka. 

Loni skoro denně dopoledne do Krkonošek na lyže, v půldruhé ve dvě už s klientem ve studiu. Letos mě umrtvili. Asi to na mě působí. 

Básnička - mamince: :-)

Petra Borovičková

ŽIVOT JAK KNIHA

Kdyby byl život jak kniha,

kterou den za dnem čtenář zdvihá,

a jeden rok znamenal by každý list,

budete vy už čtyřiadevadesátou stránku číst,

tak dlouhý příběh se jen tak nevidí,

a každý vám ho tiše závidí.

Mamince přeji samé krásné časy, co nejvíce zdraví a štěstí a ať zase jste spolu a můžete si užívat chvilky s rodinou. Přeji krásné narozeniny

Čtu FB. Jsem v myšlenkách u maminky. Nechce se mi dělat. Vím, co mám v plánu. Ale cítím nějakou nechuť. Nebo únavu. Nevím. Deka. 

Nedovedu si přestavit, že bych ráno klusala do prázdné školy odučit hodinu virtuálně. Čtu ve Zpravodaji článek nějaké paní učitelky Langové. I učitelé to mají těžké. Zkontrolovat mikrofony, někdo nemá kamerku, nevidí, co tam dělá. Vyvolá, někdo se neozve. Někomu vypadne wifi. Tfujtajxl! Ničí děti, učitele, pečovatele, prodavače, hospodské, restauratéry, prodavače... Hospodářství . Sami se scházejí v restauracích, chrochtají a mlaskají normálně nahlas. Prymoula je tam dál. Ten ředitel ostravské FN taky. Hnilička už má být zbaven fce, ne, že se vzdal jednoho, ale druhý nehorázný plat mu zbyl. Z hrušky dolů! Všichni hlasitě mlaskající podvodníci!

Včera jsem v autě poslouchala o stém výročí uvedení Čapkovy hry RUR. Robotizace a UI (uměla inteligence) nabírá prý v době kovidové na síle. Zvláštní. To jsem si nevšimla. UI nabývá na síle i mimo dobu kovidovou. Ondřej Černý - generální ředitel českých center hovořil o UI s nezdravým nadšením. UI ohrožuje lidstvo. Bylo mu dost špatně rozumět. Výročí prý nabízí prezentaci a propojení vědy a divadelního umění; prý našli společný bod. V Česku (myslel tím Českou republiku) přenášejí - strýmují konferenci v angličtině do zahraničí. Téma patlal tak rychle, bylo s tak složitým názvem, že si to nepamatuji. Uvedení premiéry hry psanou robotem. Uvedlo Švandovo divadlo. Ej aj, když robot píše hru. Podpořila technologická agentura a ministerstvo zahraničí. Pak bude probíhat on line diskuse odborníků na téma UI. Co by prý asi říkal pan Čapek na to, že strýmují. - Prý by se K. Čapek trošku pousmál. (Co si dovolují!) Byl prý nesmírně inovativní. Toto je podsouvání názoru. Mám svůj. Karel Čapek by bil na poplach právě proti UI. Když prý (Černý) před dvaceti lety četl RUR, zdála se mu sci-fi a plakátová. To jsem nepochopila. Co to je plakátová? Tlachali nesmysly. Milán, Moskva, Tokio - organizují festivaly, vědecké sympozium... Cítila jsem podsouvání schvalování implementace UI do života naší civilizace. Jenže z RUR jsem cítila varování. Obavu o lidstvo. Plácalové. Je to jako když průvodce CK, když jsme projížděli překrásné Alpy v blízkosti Brixenu, pronesl:

- Co se tady Havlíčkovi nelíbilo?

Kdyby se aspoň zeptal:

- Co tady Havlíčkovi chybělo!

Sklízím ozdoby lustrů. Zrzka by se ráda zapojila. Vlezla si do šustivé igelitky. Moc jí bavilo se v ní vyvalovat. Chtěla vylézt. Vykoukla na mě uchem tašky. Než jsem stihla zareagovat a hlavu jí vytlačit ven, hm!. Začal trysk neřízené šustící střely. Oběhla obývák, proskočila nad rautovými miskami, hnala se chodbou do manželovy pracovny. Mezitím tašku rozervala. Mámila jsem vyděšeného tvora ke mně. Nepředla. Hladila jsem ji. Tišila. Byla smutná. Napadlo mě jít s ní k šuplíku se zásobami. Ne. Nezajímal. Nevyskočila. Vyndala jsem tubičku s omáčkou, po níž se mohla utlouct Micicindička i Zrzečka. Chovám, tlačím obsah do tlamičky. Přitahuje si ruku pacinkami. Snad uchlácholena. Chce ven. Pouštím. Mrkla do koruny smrku. Vyběhla jak krokodýl po hladkém kmeni. Z koruny vyděšeně vyletěly dvě hrdličky.

- Zrzko! Slez! Slez dolů!

Poslechla. Spadla asi ze dvou metrů jak žok. Zmizela někde v zahradě. Asi šla kompenzovat svůj stres stresem způsobeným ptákům. 

Dávám byt do pořádku. luxuji, vytírám.

- Víš kdo má parte? Pan Vajgl.

- To musím projevit upřímnou soustrast Radce.

Dnes jsem mamince ukazovala staré fotky. Taky mého synovečka Mijanka. Narodil se v šedesátém devátém. Pan učitel. Trochu ten hošík zestárnul. Jeho tchán ležel na LDN. Volám jeho ženě Radce. Projevuji soustrast. Vyzvídám.

Byli u tatínka obden. Věděli. Ale prý se nepřipravím. Tuhle větu mám od podzimu v uších od paní Hudákové. Zrovna včera jsem jí říkala, jak se mi vryla do mozku... Tatínkův odchod čekali.

- Rozloučili jste se?

- Rozloučili. V ten den jsme tam byly všechny, večer jsme odešly, v devět nám volali...

- Zapálím svíčku. Rozloučím se s ním. Radu, pamatuješ, jak jsem loni byla trapná v Lidlu?

Připomínám, jak jsem ji, její sestru a maminku - nesmírně hodné ženy, potkala v Lidlu.

- A pozdravujte pana Vajgla! Žije ještě?

- Radko - já bych si tu větu nasoukala tak ráda zpátky do pusy. Jak jsem to tehdy rozpatlávala. A pak jsem vás v té prodejně ještě jednou natrefila. Nejraději bych se neviděla.

- Víš, co by bylo horší? Kdybys nás potkala teď a nechala bys ho pozdravovat.

Komické. Tragikomické. Ano. Pravdivé. Mé loňské faux pas se smývá... Mizí. Má nový nános.

Celý večer mi tu hoří svíce za Radčina tatínka. On už ví. Ještě tu s námi chvíli pobude... Pak další plán duše!

Dobrou noc!