Pestrý s bublinami i se školními vzpomínkami
To bylo dnes krásné. Svoboda. Pohoda. Lidé. Plavání. Vodní masáž. Procházka. Ořechy. Probírka starých školních dokumentů.
Ráno. Budík. Jsem svěží. Šup, šup. Jdu do dne. Kočeny přiběhly ze zahrady na snídani. V 10.18 mi jede rychlík do Hradečka. Volám kočky domů. Nejsou. Jedu. Parkuji u nádraží. Vždycky mám odjezdy knopové. Štěstí. Dnes má rychlík nějaké zpoždění. Na peroně se potkávám se dvěma známými ženami. V HK jsme za třináct minut. To bychom objížďkami po cestách nezvládly. Holky jedou na kávičku do cukrárny. Dozvídám se, že tam, kde dřív byla Bašta, vyhlášený bufet Na Baště, něco jako na Václavském náměstí Koruna, tak tam je bezobalová prodejna.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-30-do-hradecka
Cestou volám Ivě. Neví, že byla na posvícenském obědě u Mijanka. Ach, ach!
- Abych ti udělala radost, tak možná že jsem na nějakém obědě byla.
Ještě nedávno si k nim dojela autem. Jak rychle to postupuje!
- Ivo, snědlas´ ´to, co jsi měla v lednici připraveno ode mě?
- To bych musela vstát a jít se podívat.
- Tak vstaň!
- Myslím, že jsem to snědla.
- Já ti ještě zavolám během dne.
Rychlou chůzí jsem u pokladny bazénu už před jedenáctou. Těším se. Už nejdu do neznáma. Ješiši. Zapomněla jsem ručník. To se zvládne. V bazénu se ke mně hlásí paní z minula. Ivanka. Jak její syn studoval G v našem městě; je mu padesát tři. Zkreslený časový přehled. Myslela, že našemu plaveckému areálu je deset let. Ne. Opravdu ne. Je to už stařeček z roku 1985; už volá po rekonstrukci. V době, kdy u nás její syn studoval, areál byl nově otevřen. Letí to, letí.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-30-v-laznich
Povídáme si o plavání. Je z HK. Chodili sem se školou. I my jsme sem někdy jezdili. Ptám se, jestli to bylo v téhle hale, kde mě Marcelka Fapšová, naše matematikářka, učila skákat šipky. Protože GPT mi tvrdila, že vlnobití z třicátých let je stále v provozu. Ano, tady je na místě starého bazénu tahle hala se starým strojem na vlnobití.
- Támhle býval skokanský můstek.
- Ano, jednou jsem z něj skočila. Nekonečná doba, než jsem vyplavala. Už bych do čtyř metrů nešla. I v moři neplavu nad hloubku. Jen tam, kde cítím písek.
- Já nemám ráda vysoké vlny.
Povídáme si, připojila se k nám další paní. Hovor plyne jak pramínek. Ivanka se mě ptá na AI. Vysvětluji. Že je to naprogramovaná hlupačka, která ti neodpoví na něco, co nesmíš vědět. Nebo tě obelže. Když jí zadáš něco spočítat, dělá chyby. Pořád je třeba ji kontrolovat. Je nedokonalá. Uměla. Ale umí dobře kopírovat, vyhledávat zákony, prohrabovat dostupné zdroje. Řekne jen to, co je oficiálně hlásáno.
Koupání, plavání, houpání prokládám masáží v bublinkách. Nakonec jdu do teplé vířivky.-
- Zapomněla jsem si ručník. Půjdu se osprchovat a vrátím se oschnout.
- Ne, běž do sauny a paní ti ručník dá.
Dozvídám se, že přes léto mohu sbírat razítka a desátá návštěva je zdarma. A při akcích dávají dárečky. A tyhle dny pro důchodce jsou tu už dvacet let určitě. A příště už se bude cvičit. Dvě hodiny uplynuly jako nic. Sprchuji se. Jdu poprosit o ručník. Paní je velice milá. Nesu ho zpátky. Upozorňuje mě, že si mohu plavky vyždímat. Ano, vím, vím. děkuji. Jdu si odpípnout. Vyfénovat vlasy. I tady je velice příjemná obsluha. Harmonie, klid, pohoda, lidské souznění.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-30-salon-rpeubliky
Z lázní vybíhám vpravo. To už jsem si minule vyzkoušela. Tady dole pod lávkou na náplavce se loni konal na konci léta koncert Filhamronie. Letos jsem o něj přišla. Mám termín v diáři napsaný. Probíhám na velké náměstí, kde dřív stávala socha Gottwalda. Jmenovalo se po něm. Dnes Ulrichovo. Loni jsem byla na bezvadné přednášce u nás v knihovně. Herec s buřinkou hrál Gočára a poutavě vyprávěl o dějinách Hradce Králové. O lidech v něm. O architektuře. Moc povedená prezentace.
František Ulrich (1859–1939) byl významný český advokát, básník a především dlouholetý starosta Hradce Králové, kde působil v letech 1895 až 1929. Během svého působení se zasloužil o modernizaci městské infrastruktury a rozvoj architektury, což vedlo k tomu, že Hradec Králové získal přezdívku "Salon republiky" Wikipedie.
Narodil se 6. února 1859 v Hradci Králové a po absolvování právnické fakulty Univerzity Karlovy se v roce 1888 usadil jako advokát ve svém rodném městě. V roce 1889 byl poprvé zvolen do městského zastupitelstva a o šest let později, v roce 1895, se stal starostou Hradec Králové.
Ulrich byl známý svou podporou moderního urbanismu a architektury. Do Hradce Králové přivedl významné architekty jako Jana Kotěru a Josefa Gočára, kteří se podíleli na výstavbě klíčových budov městské čtvrti a přispěli k její modernizaci cakhk.cz.
Po odchodu z funkce starosty se Ulrich věnoval literární činnosti a politice. Zemřel 17. května 1939 v Rokycanech. Jeho odkaz je v Hradci Králové stále živý; náměstí před hlavním nádražím nese jeho jméno a v roce 2024 město zvažovalo umístění nové sochy na jeho počest iDNES.
Pamatuji si, že Gočár upozornil na mládí Ulricha ve fci starosty.
Doběhla jsem na Ulricháč. Směřuji tam, kde býval vyhlášený bufet Na Baště:
"Na Baště" byl legendární bufet v centru Hradce Králové, který se nacházel na tehdejším Gottwaldově náměstí (dnes Ulrichovo náměstí). Byl známý svou samoobslužnou formou stravování, kde si lidé mohli vybrat z nabídky jídel a rychle se najíst. Mezi oblíbená jídla patřily gulášová polévka, dršťková polévka a různé omáčkové pokrmy, jako například svíčková či plíčky na smetaně. e15.cz
Podle vzpomínek pamětníků bylo v bufetu často plno, a to nejen během polední pauzy. Prostor byl vybaven umakartovými stoly a v létě bylo možné posedět na zahrádce směrem k náměstí. Personál byl známý svou vstřícností a ochotou. Jediným nedostatkem bylo, že bufet neměl vlastní toalety, a návštěvníci museli využívat veřejné záchodky naproti Poliklinice. Dědův poškolníček
Na Baště – tento nejznámější hradecký bufet se nacházel přímo ve
středu města na tehdejším Gottwaldově náměstí dnes Ulrichově a šéfoval zde před
svým odchodem do Černigova velice schopný manažer, pan Josef Ulík. Bufet Na
Baště znal každý Hradečák a bylo zde neustále plno lidí na jídlo a pití.
Samozřejmě se tam výborně vařilo a personál tam byl ke svým hostům velice
vstřícný a úslužný. Směrem k náměstí se tam nacházela zahrádka, kam chodili
milovníci piva posedět a popovídat si s přáteli. Jedinou chybu, kterou tento
bufet měl bylo to, že neměl WC a muselo se proto chodit přes celé náměstí do
veřejných záchodků, naproti dnešní Poliklinice. Je to určitě veliká škoda, že
už takový podnik s takovou tradicí, dát si v centru města gulášek, drštkovou,
nebo gulášovou polévku, či párek tady v této podobě již neexistuje.
Že by tu bezobalový krámek nebyl? Hana určitě ví… Je tu v nenápadném
vchodu, kde je ještě nějaká fa. Vpravo vstupuji do obchůdku.
- Vy máte Jordis?
Slečna přikyvuje. Beru celou tabulku, ta stojí tak dvě stě padesát korun určitě. A kousek nugátu lískového a kousek nugátu mandlového.
- A tuhle trubičku jen jednou, ta by manželovi nechutnala.
Je ró. Jasně. Šest set patnáct korun.
Už se nestavuji U Anděla pro špaldu. Ještě zabíhám do knihkupectví Kosmas. Objednávám Vzestup a pád lidské mysli. Připisují mě na seznam. Kniha přijde sedmnáctého. OK.
V pohodě dobíhám na rychlík ve čtrnáct patnáct. Už stojí u peronu. Na druhé straně mašinka na Turnov. Kupé nemám ráda. Procházím dál do otevřeného vagonu. A hle, holky už jedou taky domů. Říkáme si dojmy. Za třináct minut vystupujeme. Věrný koník Kuga čekala u popelnic u nádraží.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-09-30-skolni-dokumenty
Oběd. A na chvilku do zahrady. Probírám pod pergolou krabice, bedny, koše ze školní výuky. Před rekonstrukcí jsme je sem vystěhovali. Časopisy k výuce. Plním popelnici na papír. V jedné bedně práce studentů. Některé texty si znovu pročtu. Třeba ten o Temelínu. O euru. O vývoji našeho znaku. Nesmím být nostalgická. Dotazníčky studentů s telefony, maily, kontakty na rodiče. Hele, u Taťány Kuchařové mi chyběl nějaký údaj. Mám ji napsanou na papírku. Pozvánka na maturitní ples od jedné a druhé třídy. Na jeden jsme asi nejeli, protože v obálce je i vstupenka. Diplom jsem dostala na maturitním večírku. Milé. Zákon k maturitám. Literární testy. Jen je zadat. Jestlipak by je zvládli dnešní studenti. Tuhle hromadu si protřídím v zimě v chaloupce u kamen. Na tohle budu tisknout z druhé strany. Tohle do popelnice. Tohle až zítra. Jéšiši, to jsem byla indoktrinovaná. Brožurky o EU. O jejím parlamentu. Blbá. Naivní. Ještě blbější. Zaplať bůh jsem se z toho vyspala. Někteří chrápou dodnes.
Večeři kočičkám. Maso nechtějí? Co jim vadí? Zalila jsem ho horkou vodičkou. Že by v kuřecích krcích cítili ATB?
Koktejl nám. Holky vyběhly do zahrady.
- Peťuš, něco jim vadilo. Když i Mour nechce, tak to je divné.
Dokloprcala jsem se na konec dne. Božínku, to bylo kouzelné. Krásné. Tolik hezkých lidí! Pohyb. Zahrada.
- Peťůůůůš?
- Copak?
- Mijuju těéé!
Mijuju i svět. A lidi v něm. Učím se mijovat všechny. Paní v Kosmasu povídala, že jde do Fialy. Její volba. Respektuji ji.
Dobrou noc!