Pěstujme krásnou obyčejnou klidně hovorovou, ale českou řeč!

Neděle. Devět. Hm, tak to jsem se dobře vyspala. Ještě chvilku si beru ntb. Chci odkoukat nějakou stránečku z už pětačtyřiceti otevřených. Vturánu jsem v limbu. Vůbec si nedovedu představit, že bych se měla učit ke zkoušce na VŠ. Spala bych u učení. Půl jedenácté - zvoní tablet. (Zítra už bude zvonit můj Samsung Galaxy. / 25.4. mi poslali z prodejny SMS: Opravený telefon si můžete vyzvednout na prodejně. Nepostřehla jsem. Nevím, co mi v tabletu bzuká - WhatsApp, Messinger, Skyp, FB, SMS? Nehledám zdroj. 27.4. v jednu ráno jsem na ni náhodou narazila. Za pár hodin jsem závodila s autobusem do Phy.) Už zítra...

Lezu, lezu. Všechny vzorné hospodyně už mají uvařeno. Snídá-li člověk v jedenáct, nemůže obědvat ve dvanáct. Mixuji Petrouškovi hutnou svačinku.

- Peťuš, dones mi ze zahrady toho lancocha.

Králík. Vlastně - malé tele. Nedá se srovnat s vychrtlinou z Lidlu. Tenhle má maso po celém těle. Jen ho umět zpracovat. Ireno, postav se k tomu čelem! Začni! Nejdřív hlava do hrnce. Hele, má tu i droby. Polévka se vaří. Nemám ponětí, že z jednoho stehna téhle malé krávy bychom se najedli oba. Já tři čmírka, Péťa zbytek. Hledám nejlepší recept. Špikovat se bude uzeným se zeleninou. Rozmarýn zelený nemám. Ale mám libeček, divoký česnek, sibiřskou cibuli... Od snašky Petroušek dostal na koledu bezva čtyři minipárečky. Jeden do zeleninky použiju. Zabalte do pečícího papíru. Polijte porci olivovým olejem a lžící bílého vína. Varoma. Šedesát minut. Já rýži, Petroušek brambory. Polévka se špaldovými nudličkami - vynikající. Moje porce zbyla celá. To se nedá sníst. Povedlo se skvěle. Jen čas nevyšel. Obědváme v půl třetí. Důležité: Kuchařka byla pochválena. Petroušek spokojen. Neremcal.

Listuji knihou Cesta starší české literatury. Už jsem ji nedržela deset let v ruce. Možná víc. Hledám jednu báseň z období pobělohorského. Při listování pročítám renesanční autory. Opakuji si dva proudy literatury. Latinizující humanismus a nový směr měšťanů. Česky psaná literatura - přístupná i pro neznalé latiny. Konec 15. století. Do Bílé hory víc jak sto let.

Mikuláš Dačický z Heslova
Lev, znamení České země,
mnohými jhy obtížené
vždy od cizího plemene.
Tak lva mordují a loupí,
rvou jse oň jako kohouti.
Braniž jse, milý lve, směle
a roztrhej nepřítele!
Nedej jse víc kocouruom drát,
ptákuom nad sebou panovat
a na křivdu svou se dívat!
Probudiž jse, nechtěj dýl spát!
Pán Buoh račiž ochraňovat
svých věrných, stálých zastávat
a žádostivý pokoj dát.

Na gymplu jsme se spolužačkou Elenou výklady zapisovaly do sešitů. Z nich jsme se učily. Nechtělo se nám tahat učebnice. Nechávaly jsme si je zamčené ve skříňce. Profesor Ptáček nám semtam uložil úkol z čítanky. Výjimečně jsme ji braly do ruky. Byly jsme holky pitomé. V prváku ve druháku se jí ptám, jak se ten Mikuláš Dačický jmenuje. Mikuláš Dačický ze Slovan. Zapisuji ze Slovan. Klášter na Slovanech, ne? To bylo divení před maturitou. Náhodou pohledem do učebnice jsme objevily jeho pravé jméno. Z Heslova.

Viktorín Kornel ze Všehrd. Právník. Program národního humanismu - formulován jako apologie jazyka českého a jeho krás. Asi před třemi lety na přednášce dr. Lebenharta; hovořil o latině. Kdo jí mluví? Lékaři. Proč? Aby jim nebylo rozumět. Dodnes, pokud neumějí stanovit dg., napíší latinsky něco ve smyslu nemoc neznámého původu. Viktorin Kornel: 

- Pěstujme náš přirozený, dobrý, ušlechtilý, rozumný, bohatý a hojný jazyk. Věda, že sem Čech, chci se latině učiti, ale česky i psáti i mluviti.

Čtu jména autorů měšťanské literatury. Oldřich Prefát z Vlkanova. Asociuje mi to studentku. Potomkyni tohoto velikána. Myslela jsem tehdy, že se jmenuje Vlkanová. Ne, ne. Vlkanova...

Měla bych jet za maminkou. Měli by přijít mladí. Mělo by se... Petroušek jede na fotbal. Ještě vymáchat v octové vodě pračku. Naškrobit. Vyždímat. Pověsit. Jedu. Zvonek. Mladí. Co teď? Nechávám je v zahradě s horkým čajem, grogem. Frčím k mamince. Vezu ji od večeře:

- Já bych chtěla tajdle tudy domů.

- Mamko, ukážu ti Chloumek.

- Vidím Chloumek a Prašivku!

Jak to může poznat. Vyprávím o změně tváře naší krajiny. Drbou do země, přehrabují se v ní těžkými stroji. Země je živá bytost. Trpí, bolí jí, když z ní vysáváme ropu, uhlí. Maminka pokyvuje.

- Oni zničí Prašivku?

Lekla jsem se.

- Ne, Prašivku ne. Ale naše pole... Zničili i naše rakousko-uherské pevnostní nádražíčko. Někdo si potřeboval namastit kapsu. V životě nikdy tam nikoho neporazil vlak. Ne. My tam máme podchod a krytá nástupiště. Je tak těžké s kufrem lítat po schodech a do schodů. Na našem nádražíčku oznámili kolej. Lidi se tam shromáždili; šup hned do vlaku. Popleteš si kolej a musíš po schodech dolů, nahoru. Nemohu zmoci kufr. Nerada jedu vlakem právě kvůli podchodům. Mami, bourají most, nevím proč, stavějí nový. Kvůli americké technice - se povídá. Mají tam semafory. S Lindou jsme kroutily hlavami. Tam stojí celý den dva chlapi a pouštějí auta. Linda se smála: To je derobotizace. Mami, dva chlapi platíme z našich kapes, místo co by dělali smysluplnou práci a provoz nechali na semaforech.

Držím mamku za ruku.

- Mami, ještě tě mám.

Fotím mou starou ruku a její o třicet let starší. :-) 

- Dnes jsem slyšela, jak v zimě jeden člověk jel naproti synovi na naše nádraží. Vlak měl zpoždění. Na rozkopaném peróně láhev od vodky, od vína. Dva dělníci opření o lopaty žvanili. Z maringotky nebo buňky vylezli další čtyři. Za pětačtyřicet minut neudělali ani ťuk. To se nám to nádraží opravdu vyplatí.

Květuška maminku krásně vyfénovala. Je čas k mytí. Děkuji Květušce, děkuji Daně... Za dvanáct hodin směny jsou ukloprcané. Všechna čest jejich práci.

Zajíždím do vrat. Ty vorle! Náhodou jsem nesejmula dětské kolečko. Co jim nabídnu? Mažu zbytek chlebíka, kladu sýr, ředkvičky, okurek (i okurku)... Běžím upéct bagetky. Ještě že jsem nakvasila kvásek. Ó, povedly se. Do ledového večera přišly vhod. Sousedův Filip dostal hlavu z králíka. Pošušňal si. Sousedka varuje:

- Sundej si prádlo. V noci přijde liják!

Mladí odcházejí... 

Sbírám prádlo. Žehlím. Česká detektivka. Na konci - anglická písnička!! Synchronicita. Zapadají dílečky... Poslech Jana Kozáka o unikátnosti českého jazyka. Viz odkaz včera. Listování ve starší české literatuře. Pěstování nádherného jazyka. Prásk. Česká tvorba v České TV s anglickou písní v titulcích. Paradox... Americká Bruselská TV.

Vyžehleno; prádlo dosychá na sušáku. Půl jedné v noci. Liják nikde. Chjo, zahrado!

Do postele!

Dobrou noc!