Peugeot, Kanzelsberger, Sněžka na obzoru, Podolská - to byl den
Budík. V půl deváté před domem. Jinak jede sám! Prý.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-28_Rano/
Rychle do zahrady na kopřivy. Kočičáci se ke mně mají. Chtějí druhou snídani. První měli prve od Petrouška. Druhou ode mě.
Jedeme do zámečnictví. A taky do Peugeota. Kochám se přírodou. Nedávno jsme se kochali bílou, zasněženou. A je tu umytá zelená krása se střídajícími se odstíny stromů a keřů.
Napovídá nám waze. Pro jistotu. Jedeme do míst, kde to neznáme.
- Peťuš, pořád rovně, rovně, a támhle sjedeme z okruhu. A pak se točím. Vidíš? Támhle po tom mostě pojedeme.
- Zahněte vpravo a vpravo. Jste u cíle.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-28_Pustili_nas_do_velkomesta_-/
A jsme. Necháváme tu můj klíček. Už jsem na něj několikrát dostala peníze. Nevím, jak ve zničeném ovladači najdou kód, ale mágům necháváme volnou ruku.
- Ten už mě, milej pane, stál opakovaně tolik tisíc!
- Pane, víte, že jsem včera odemykala tak, že mi to nešlo a odemkla jsem zamčením?
Mladý pán se usmívá. Výroba nového bude trvat asi půl hodinky nebo spíš hodinu. Velmi milý. Poskakuji před Péťou k autu. Radostná. Asi čtrnáct dnů jsem musela otevírat mechanicky. Hrůza. Nesete něco v náručí, lovíte klíček, musíte se - hergot - kde je ta zatracená dírka! - trefit do zámečku.
Jak se odtud zas vymotáme nahoru. Do Gajerových kasáren je to čtyři minuty. Ale vůbec nevíme, kudy nás to vede. A už vyjíždíme u soudu.
- Peťuš, támhle už odbočíme vpravo a hned vlevo. Jak se oddáš navigaci, vypíná se ti mozek. Když se snažíš sám, pamatuješ si cestu.
Odbočujeme vpravo. Před námi budova Lékařské fakulty. Smíšené pocity. Učí zachraňovat? Nebo učí bludy? Zajíždíme na nádvoří kasáren. Tady dřív sídlil VLVDÚ. Vojenský lékařský výzkumný a doškolovací ústav. Fotím si budovu, kde jsem skládala asi dvě nebo tři zkoušky z filosofie a marxismu leninismu. A na zápočet jsem sem taky klusala.
- Peťuš, když se mi narodila Linda, támhle v té budově někde v horním patře jsem na stole na chodbě Lindu přebalila a šla ke zkoušce.
- Hlídejte mi ji tu. Hned jsem zpátky.
Lehkovážně jsem šla na zkoušku. Dnes už bych si dítě vzala s sebou.
Pán si kupuje parking. Vhazuje pětikorunu. Varuje mě, že automat nevrací mince. Jdu si rozměnit do knihkupectví. Potkávám Péťu. Někdo mu vrazil parkovací lísteček. Jenže já byla rychlá. Koupila jsem taky.
- To jsou poměry, viď?
- No, pán říkal, že takhle město vydělává. Kde jsou ty klíče?
- Někde támhle! Nebyla jsem tu rok dva a tady parkovací dům. A támhle nová budova Muzea. Hm. Ten parkovací dům je hnusný. Připomíná mi poštovnu na Sněžce. Nebo ty odporně vysoké dřevěné stodolózní hotely v Peci. Co to je za mánii? Všechno ve vzhledu dřeva. Kde je stará krásná osvědčené cihly a malty?
V zámečnictví bezva paní. Obézní, milá, sympatická. Zpoza závěsu se na nás přišel podívat pán v plášti. Slyšel hlahol. Dávám přidovyrobit jeden klíč na kartu. Ten odešlou; upozorňují na cenu okolo tří stovek.
- Aha, tak když nám ho nájemníci zlomí, ztratí, stojí jeden klíč tři stovky. OK. A vyměňujete zámky do bezpečnostních pancéřových dveří?
- Ano, právě kolega. Tady máte navštívenku.
- No, možná to zítra bude aktuální.
Beru navštívenku. Pošlou SMS, až bude klíč hotov. Zajedu si sem vláčkem. Proběhnu se Hradečkem. Už se těším na výlet.
- Ještě jsi chtěla někam.
- Do Kanzelsbergeru.
Vstupuji do mého oblíbeného obchodu. Slečna, u níž jsem si měnila mince, se usmívá.
- Jsem tady. Dobrý den! Představte si, že asi před třemi čtyřmi lety jsem támhle u učebnic četla v učebnici dějepisu větičku:
V dubnu 1945 nedaleko Brna odrazila úspěšně německá armáda zuřivý útok Rudé armády. Vidíte? To byla příprava. My teď sjížděli z okruhu a tam byla cedule o opravě cesty v azbuce!!! A na státní škole visí švédská vlajka! Z Karlštejna už ji po stížnostech lidí sundali.
U pultu si vybírám z motivačních knížeček na každý den. Buď pro sebe nebo jako dárek pro někoho. Tady si vždycky kupuji motivační karty. Tohle mám. Tuhle taky. Tuhle si vezmu. A tuhle. A ještě tuhle.
Nelistovávám myšlenku, která mě upozorňuje, abych se nerozčilovala a nevyráběla negativní energii. JO!!! To si chci zapamatovat. Stejně situaci nezměním. Ono to pomine.
Nesu si knížečky. A kartičku s azbukou.
- Jedem?
- Ne. Hledám WC. Támhle. Hned jsem tu.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-28_WC_TSM_HK/
Schválně fotím. Tomu neuvěříš. Nenápadné dveře. Nenápadná cedulka. Vedle dveří takové schránkové nic. Máš tam vhodit pětikábli. Prý se otevřou dveře. Nevěřím, ale ušetřili jsme na parkování - nevhodili jsme dvacku. Tak si zahraju. Vkládám šém. Cvak. Beru za kliku. Jsem ve WC ráji. Nádherná zelenkavá. Čisto. Voňavo. Můžeš si vybrat z velkého prostoru. Utěrky. Teplá voda. Civím. Rychle vyfotit. Klušu zpátky k autu. Ukazuji obrázky Petrouškovi. Obdivně kýve hlavou.
Jedeme zpátky do autoklíčnictví. :-) Už volají. Jsem trošku nervózní. Pán tvorstva svými kopýtky přijímá hovor.
- Mohl bys to nechat zvonit, když jsme za minutu u cíle?! Neznáš to tu a...
- Už jedeme! Děkuji.
Jsme tam. Dali mi nová střívka a obal klíčku. Osm set a čtyři stovky. To je krásná cena.
- Petuš, já si to zaplatím. Já na to mám, víš?
Řehtá se. Ví. Děkujeme. Ten kluk - teda mladý pán s liščím jménem - je fakt milý. Dnes už na třetím místě příjemná energie. Skvělé. Lidé se umějí hezky chovat. Připomíná mi to staré doby.
Domů. Vypínám data. Nechávám waze puštěnou. Mele si svou i bez dat. Jedeme zadem. Nechytila se. Zadala jsem totiž jméno našeho souměstí. Asi patnáctkrát za cestu nám radila, abychom odbočili vlevo.
Před Vlkovem říkám:
- Hele, už nemá šanci nás honit vlevo.
- No počkej u závor. Tam ti to ještě jednou převede.
A fakt.
- Za dvě stě metrů odbočte vlevo.
Jenže my odbočujeme vpravo.
Zítra máme přebírat byt. Dohoda - že se nám dnes ozvou. Že ta, která do bytu nemá ze zákona přístup, a přísně jsem to zakázala, odevzdá klíče. Bude půlnoc. Nevím, jestli je dala. Každopádně zprávu nemám. Tak si myslím, že zítra využijeme služeb zámečníka z Gajerek.
Messinger - klíče prý až zítra. Potvora mizerná to natahuje. No, uvidíme, kdo se bude smát naposledy. Já držím peníze.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-28_Kelisky/
Chystám oběd. Mám ho předpřipravený. Včera jsem si předpekla krůtí stehna. Tak jen brambory na páru. Kompot. Koukám oknem na kočky. Kélišky u branky obě pozorují svět.
Nacházím zprávu od nové klientky. Spokojená. I já.
Jdu si zas do svých tří šanonů. Ubezpečuji se, že vím, kdo mi dodává plyn, elektřinu.
- No ČEZ ti plyn nedá.
- Ale dá. Dá ti plyn i elektřinu. Zrovna tak innogy... A e-on. A v bytě mám potvrzeno, že mi ve třech měsících dají v platbě pětistovku. Tedy patnáct set za to, že jsem se k nim loni přidala.
Venku krásně. Měla bych skočit na kolo a uhánět s karafiáty na hrob. Nějak den ztratil hodiny. Na minutku si jdu odpočinout. Už musím. Půjdu pěšky do knihovny. Ještě telefon. Zdržuje.
- Jeď autem.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-28_Jen_si_tu_odlozim_obrazky/
Chtěla jsem běžet jarním podvečerem. Jedu. Přednáška paní Konvalinkové o prvorepublikových dvou módních salónech. Vybrala Hanu Podolskou a Oldřicha Rosenbauma. Víc hovoří o ní.
Její maminka měla mnoho dětí. Její tatínek ve 44 letech podlehl TBC. Johanna, Hanna, Hana a pět nebo šest sourozenců. Chodila se učit na švadlenu. Vypracovala se svou kreativitou tak, že si otevřela krejčovství s jednou švadlenkou. Rozrůstala se. Vdala se za Viktora Podolského, zchudlého polského zemana. Oba měli výtvarné cítění. Ona si otevřela v jednom patře Lucerny obrovský salon. Jako první začala s módními přehlídkami. Předváděly Adina Mandlová, Lída Baarová, Nataša Gollová. Jezdívala se svou návrhářkou Hedvikou Vikovou na jaře a na podzim na módní veletrh do Paříže. Nesmělo se fotit. Ale Hedvika si vždy odskočila, namalovala model, vrátila se. V ceně nesmírně drahé vstupenky, nevím, kolik je 60 tisíc, si mohla vybrat jeden model se vším - střih, knoflíčky, pásek, nitě, všechno od krejčovské přípravy. Jezdíval tam i Rosenbaum. Nekonkurovali si. Hana měla Chuchli. Na léto v Mariánských lázních otvírala salon, kde hostům ušili model. Rosenbaum měl Karlovy Vary... Model Jarmily Novotné tak oslinil v New Yorku, že si ho tamní opera koupila do svých sbírek. Ručně šitý!! První republika. Naše krejčovské tvůrčí umění bylo vysoce ceněno. Na centimetru pět stýžků. Dírky na povlečení na obou stranách zámečky. Dírky na halence, svetříku obšité do kolečka. Modely ze salonu Podolské se šily ručně. I na rubu začištěno. Každá zákaznice měla svou mateřskou kartu. Jméno, v jaké společnosti se pohybuje kvůli tomu, aby se nepotkaly dva stejné modely. Poznámky - chodí vzpříma, vystupuje jí bok, má jedno rameno níže, přeje si kapsy, nepřeje si to a to. Střih byl perfektně vymodelován. Vždy se podle něj pro zákaznici šilo. V Paříži nakupovala všechno - zipy, knoflíčky, podšívky, látky - a vždy na dva až tři kusy. Víc ne. Měla dva syny. Miloše a Viktora. Jeden krejčí. Druhý kožešník. Ten umřel náhle v mladém věku. Rosenbaum byl homosexuál. Měl dva kožešníky, Hana čtyři, ale on kožichy uměl lépe. Oblékal manželku majitele dolů. manželku bankéře, paní Baťovou... Před válkou si nechal proclít salon, zažádal o pas do Paříže a Ameriky. Otevřel salon v Paříži a odjel do Ameriky. Podolská i Rosenbaum umřeli po devadesátce. Jen ona v chudobě tady, on v Americe. Dozvěděla jsem se hodně. Poučila jsem se. Přednáška byla vedena u stolu, kde se podávalo kafíčko, čaj, bábovka. Škoda, že bílé nejím. :-) Hodnotím výborně.
Bohužel příště na přednášku nejdu. Bude o řeznici z Balkánu. Těch pět se tisíc dětí za to stálo. Nakoupila tam ropná pole. Zbohatla na utrpení a nezákonném bezdůvodném zabíjení. Z bomb s radioaktivním obsahem se dlouho rodily postižené děti. Chazarům je to fuk. Ne, o téhle čarodějnici si nechám jen zdát, jak se její duše škvaří v pekle.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-28_Podvecer/
No - to je teda konec. Tak jinak. Vidím před očima vlahý krásný večer. Ještě jsem do něj vyběhla. Vyplela jsem kus u plotu. Během dne je tam hluk. Mám ráda být sama. Ne pozorována ze střechy. Plela jsem, hnojila slepičákem. Kočky mně pomáhaly. Ptáci zpívali nad hlavou. Vzduch voněl. Mourek si našel ohlodané květináčky se šantou. Zpíjel se při její ochutnávce.
- Mourečku, to teprve pro tebe zasadím a vypěstuji. Nemůžeš mi to sežrat.
Odkráčel v blahém šantovém opojení. Krásné zakončení dne. :-)
Dobrou noc!