Pevnost otevřena. Jaro uvedeno. Apríl zahájen

01.04.2023

Leden na rampouchy hrál,

únor posune den dál,

březen trávu tlačí vzhůru,

duben barví stromům kůru.

Měsíc duben získal svůj název proto, že v tomto období kvetou duby.

V latině je nazýván aprilis, což je odvozeno od slova otvírat, ve smyslu jarního otvírání přírody.

autor: Josef Lada, zdroj: kalendář

Petroušek v rachotě. Budu reprezentovat nás dva na koncertě vnučinek. Dnes se otevírá pevnost. Když nezaspím, tak to v poledne stihnu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-04-01_Otevirani_pevnosti/

Maličko jsem se ještě protáhla v posteli. Najednou bylo deset. Víte, jak skáče pérák? Tak přesně tak jsem vyskočila. Mám dvě hodiny na uvaření polévky, sbalení si do batůžku a výklus nahoru do pevnostního kopce.

- Copak děláš?

- Peťuš, uvařila jsem polévku a právě na tebe nemám čas, víš?

- Proto volám. Už bys měla klusat.

- Klušůůů!

Běžím do Bastionu IV. Mám očekávání. Loni Velikonoce v bastionu I byly víc než nádherné, skvělé, unikátní. Přepěkná jarní originální výzdoba, dekorace. A mnoho mnoho trhovců na nádvoří i v chodbách. Hořely tam krbíky. Mám ráda vyběhnout na šance a dívat se. Rozhlížet se. Za stromy promenády se bělá Sněženka. Tuším Černou horu. Na druhou stranu domy města. Na dohled mamčin vojenský útvar. Tam pracovala do důchodu a ještě dva roky "na důchod". Měla velký. Vyplatilo se jí. I tak šla o mnoho let dřív, než já. A otočím-li se, vidím do Dolíku. Místa tělocviků, her s družinou. Dětství kam se podíváš. Bastiony se pravděpodobně střídají. Umělecká kolonie bastion IV uspořádala velkolepé vánoční trhy. Masopust byl na jedničce. No a Velikonce asi vyšly zas na čtyřku. Ale bylo to – nechci napsat ubohé, to né, jen bídné. Ne, to taky né. Bylo toho málo. Chuˇďoučké. Tečka. To nevadí. Zas příště. Hlavně jsem stihla v poledne koncert vnuček. Dětské hlásky zpívaly jarní moderní písničky. Když zazněla Kočka leze dírou – zatetelilo se mi srdce. Fakt jsem ucítila obrovskou radost. No jo, jenže ono to bylo účelové. :-) Směju se. Totiž ta písnička měla moderní sloky o kočce, psovi. Jiná písnička vypráví o mláďatech. V závěru - chcešl-li blešáčata, kup si psa. Holčičky v jedné písničce pískaly. Ach, to byla něha. Připomínalo mi to porcelánového ptáčka s foukátkem v ocásku. Když ho naplníš vodou, foukneš a ozve se něžné cvrlikaní. Přesně tak znělo to dětské pískání. Překvapilo mě, že neumějí pískat všechny děti. To za nás jsme si to mezi sebou zkoušeli. Pískali. Kluci nás učili pískat na dva prsty. To tedy neumím. A taky jsme frkali na stéblo pampelišky. Muselo se rozpůlit. Vložit mezi dlaně. Fouknout. Zatroubilo. Překvapila mě jedna holčička z první třídy. Naprostý mimoň bez rytmu. Dupala naprosto mimo rytmus. Neznala text. Pořád se otáčela, vrtěla. Znáte to – jak přijdete na kaz, nemůžete odtrhnout oči. Ach, to byl rušič mé pozornosti. Za starých sbormistryň toto nebylo možné. Verše se dotahovaly, dozpívávaly. Stálo se pozorně - od toho v pozoru. Ale jinak spokojenost. Naše holky zpívaly překrásně, nahlas, hezky artikulovaly. Nestyděly se. Držely rytmus, melodii. Víte proč? Ono to totiž záleží na maminkách. A naše maminky naše vnučky cvičí poctivě, radostně, jsem ráda, že máme takové šikovné snašky. To není vždycky. Některé děti jsou napospas ulici. Maminka se nestará. Třeba spí po noční. Nebo třeba je v další práci právě v době, kdy má spát. Resumé: Pěkný koncertík. Viděli jsme se všichni vespolek. Krásné děti máme. Cestou jsem natočila krátká videa. Třeba o domě, kde měl tatínek na fasádě v kruhu svůj znak Centrokov. Nahoře v patře bydlela mamka s taťkou – krátkou dobu. To by věděla Iva. Měla jsem si to upřesnit s mamkou. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-04-01_Martin_Vesely_a_lafeta_dela/1583394217

Cestou domů míjím sešlý hotel Veselý. Na hřbitově deska hoteliéra Martina Veselého. Často o něm píšu. Formané cestou od Orlických hor se u něj stavovali. Ale ne na dobré pivo. Prý moc dobré neměl. Chtěli vidět půlkruh vyříznutý v desce stolu. Na hřbitov toho tlouštíka vezli na lafetě děla. Ve Štěrbových pamětech čteme:

V Josefově býval hotel Veselý. Hostinský Martin Veselý byl velice populární osoba. Svědčí o tom i to, že figuroval v knize Aloise Jiráska. Dle Jiráska měl stůl s vyříznutou deskou pro své břicho. Při pohybu hlasitě funěl a velice se potil. Byl velmi korpulentní. Jak dál Jirásek uvádí, při velmi teplých dnech musel trávit svůj čas v chladu sklepa. V úmrtní farní matrice se dočteme, že vážil 365 liber, což je 204 kilo. Jeho posmrtná podobizna se prodávala při výročních trzích.
Po smrti normální koňský povoz nebyl schopen odvézt jeho rakev a tak byla použita lafeta podobného děla, které můžete vidět zde na obrázku společně s hostinským Veselým. Toto dělo naleznete na Bastionu No. IX společně s ostatními děly.

Zdroje: C. Štěrba - Z paměti města Josefova

Co se mi přihodilo. Potkala jsem dnes už sešlou stále chemickou blondýnu. Čuměla na mě. Její pohled mě vrátil někde do konce sedmdesátých let. Dozvěděla jsem se z doslechu, že mě s ní snad podvedl můj první muž Ivulka. Dnes se mi obrátilo srdce naruby. Tak jsem ho milovala… On mě zrazoval. Skvělé cvičení duše. - Otočila jsem se, i ona se otočila. Video jsem končila – jsem trapná, že jo?

Prý ne. Na FB Lucie Wise

Traumata v člověku zůstávají. Tak se ti jen v mozku ozvala vrása vzpomínek a srdce zrychlilo svuj tep...pač to byla stresující a bolestná vzpomínka. Já bych ještě utrousila něco ve stylu:,,Co čumíš ty ksichte?!"

Až večer, v klidu jsem to pustila Petrouškovi. Svěřila se mu, co se mi stalo na koncertě Pražákova kvarteta. Stál za mnou opřený o ušák. Díval se na video. Přečetla Lucčin vzkaz. Pohladil mě po vlasech. Prý – to už je dávno. Zase jsem se hořce rozbrečela. Jako bych se rozpomněla. Nejradši bych si vzpomínku zas zasoukala zpátky dozadu do srdce. Abych na ni neviděla. Dnes se vykutálela a překvapila mě.

- Peťuš, proč sis´ nedal polévku?

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-04-01_Doma_pred_koncertem/

Nalévám. Rychle pár brambůrek na páru. Na cibulku krůtí prsa. Zkusila jsem pod ně dát ghí. Celý život pro mě existuje jen sádlo. Možná v mládí bylo období ceres softu. Umělé hmoty. Líbilo se mi víčko vaničky. Zvyklá z domů – sádlo. Pučmeloud – sádlo, samý sádlo. To je nějaká mazaná rodina! Ghí kupuji vždycky ve slevě v Penny. Ale dnes jsem se dozvěděla u prodavačky ve stánku zdravé výživy – krásné poučení; rozdíly mezi ghí. Totiž to, které jsem si dnes přinesla, je přepouštěno pět hodin. Je z čistého mléka od krav, které nedostávají léky. Proto je asi tak drahé.

- Masíčko bylo moc chutné.

- Peťuš, za pět minut čtyři. Utíkám!

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-04-01_Na_koncert_a_domu/

- Já tě tam vezmu.

- No jo, ale když já bych chtěla dnes mít aspoň těch mých naplánovaných 6100 kroků. Každý má plán deset. A já dělám dvanáct jen na horách.

Čeká na mě před domem v nastartovaném autě. Přicházím do kostela právě včas. Stačila jsem zaregistrovat jeho objemnost, velikost. Támhle stála rakev s maminkou. A támhle na té kazatelně v mém dávném dětství kázával důstojný pán Sýkora. Svatý člověk. Původně vyučen mlynářem, až asi ve třiceti farářem. Provázel mě od dětství. To ještě mluvil latinsky otočen k lidem zády. Nudila jsem se. Maminka v kostele byla po tatínkově smrti každou neděli. Byla jsem u ní, vydržela jsem čas mše. - S maminkou. Ale nerada jsem chodila do příbytku Páně. Cha, cha.  Jak debil jsem dala pokřtít své první dítě. V kostelní obrovské kronice jsem četla – Olga Veselá Sýkorová. Olina? Její táta byl náčelník ve vojenském útvaru v Rychnovku. Dobře. Komunista. Pokřtili vnuka.  A druhé dítě mi daly pokřtít Iva s mamkou. To už jsem učila. Dohodly jsme se, že bych lhala, o ničem jsem nevěděla. Ale věděla dobře. Dnes jsem se potkala s kamarádkou Ivetou.

- Jak je odkřtít, viď?

- Jo.

- Když jsme o těch satanech nic nevěděli. A kde je pravda?

Koncert začal. Pan starosta hezky promluvil. Před každou skladbou jsme uslyšeli okolnosti vzniku, kolik to má vět. Víte proč? Mezi větami se netleská. Držíš si ruce sepjaté, aby ses nespletla. Aby nevystřelily k aplausu. 

První dílo – Hayden. Čtyři věty to mělo; najednou mi v hrudníku lítal pták. Tloukl křídly jak zběsilý. Z očí se mi řinuly obrovské, přeobrovské slzy. Vpravo stojí socha panenky Marie. Okolo hlavy svatozář. Když mi bylo tak pět šest let, Iva mě vzala do kostela na nácvik nějaké recitace. Asi májové verše. Byly tam její kamarádky. Nacvičovaly přednes. Iva si pak vyskočila na podstavec k soše. Měla svou básničku složenou do úhledného maličkatého balíčku

- Já si ji, holky, tajhle schovám.

Zasunula ji někde do sochy. Dnes mi oči sjely na obrazy křížové cesty. Brr. Nikdy jsem je neměla ráda. Čišelo z nich utrpení. Nikdy. Žádná radost. Támhle vpravo na mě zas civí ten kluk s beránkem. Bože, tohle všechno tak znám z dětství. Támhle vlevo sedávala mamka. Někdy jsme seděly za uličkou vzadu. Ale teď k stáru už chodila víc dopředu. Vždycky v levé řadě lavic. V tom kostele se odehrávaly obřady, mše, celý život. Najednou jsem byla někde u stropu. Tak mocně jsem chtěla být tam nahoře holubicí, duší. Dát tady tomu všemu dole sbohem. Chytil mě amok. Z nosu mi teklo. Nějaká extáze nebo co. Na chvíli jsem se asi zbláznila. Druhá skladba. Mozart. Uklidnění. Ztišení. Už jsem si hudbu i zpěv užívala.

Cestou z koncertu jsem si to v hlavě rovnala. Na co jsem narazila? Bylo to setkáním s tím koštětem? Blbá. Dnes už chatrné zuby. Obtloustlá. Kam se na mě hrabala tehdy i dnes. Čůza. Ivi, kam jsi dal oči!  Lucko, a jak čuměla. Ještě se po mně otočila. Měla nějaké výčitky? Hloupá otázka.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-04-01_Vecerni_zahrada/

Před brankou mi chybí pět set kroků. Podupkávám. Skáču. Jdu do zahrady. Krokuji nad fialkami. Trhám pýr z pažitky. Fotím nádheru barev petrklíčů a hyacintů. Hotovo. 6150. UI mi napočítala 100% . A co ta padesátka navíc, co?! – Doma jsem si nechala výjimečně mobil v klokance. Dnes spokojenost. Ani nevím, kolik mi to ukázalo. Plán splněn. 

Čtu na FB:

SYMPTOMY DUCHOVNÍHO EVOLUCE

1. Bolesti horní části zad:

Zakrývání krku, ramen a páteře před energetickými posuny síly.

2. Změny na emocionální úrovni:

Nestabilita s vašimi emocemi... protože cítíte hlubokou bolest a pouštíte své minulé zkušenosti.

3. Pláč bez zjevného důvodu:

Toto je fyzický způsob, jak uvolnit dříve mluvenou energii.

4. Změny v zaměstnání:

Zatímco jsi v přechodu... je normální začít měnit své okolí a najít někoho, koho máte opravdu rádi... do které se zamiluješ.

5. Špatně se mi spí:

Vždy se probudíte za úsvitu, to proto, že vaše tělo pracuje, uvolňuje a dokončuje tuto metamorfózu

Zhluboka se nadechni a přestaň se starat o triviální věci...

6. Uvolněte vazby minulých vztahů:

Jakmile se spojíme s energetickými vazbami s lidmi z minulých vztahů, chystáte se je uvolnit...

A nepřipojíš se k tomuto karmickému poutu, na chvíli se odstřihneš od rodiny a přátel..

7. Silné emoční sny:

Je normální snít o válkách, destrukci, přírodních katastrofách, pronásledování, bitvách...

Pouštíte starou energii (zastavenou ve vašem podvědomí), abyste ji obnovili novou a vylepšenou energií, projevuje se v těchto snech zvaných noční můry.

8. Fyzická dezorientace:

Budete se cítit prostorově dezorientováni, jako byste kráčeli mezi dvěma odlišnými světy. Jak se vaše vědomí přesouvá k nové energii... potom máte pocit, že vaše tělo je retardované.

9. Pouze karty:

Budete mluvit častěji sami se sebou, úroveň komunikace se svým vnitřním Bytím... jde to nahoru a vylepší se to a udělá tě to intuitivně.

10. Ztrácíte nadšení:

Ztráta vášeň a žádná touha něčeho dosáhnout je součástí procesu. Musíte si udělat čas, abyste neudělali nic nechtěného, tento okamžik je nutný k obnovení čisté energie...

11. Pocit samoty:

I obklopeni několika lidmi se cítíte izolováni a chcete být sami.. Nemáte prostě rádi bláznivé ženy... Proto jsou vaši průvodci pryč... abyste měli svůj čas a obnovit energii.

Prázdno bude naplněno láskou a energií vašeho nového vědomí..

12. Musím chtít domů:

Pocítíte velkou touhu vrátit se ke svým začátkům, opustit planetu a jít domů... Stává se to proto, že jste dokončili své karmické cykly a jste připraveni začít nový život stále ve vašem fyzickém těle... Teď budeš chodit, udělá tě to lepším člověkem..

Laureano Gonçalves

Píšu do komentu:

Tak já se z toho picnu. Jestli to zas není něco na lidi - takové tišidlo, tak já jsem dnes prožila na koncertě Pražákova kvarteta něco, čemu vůbec nerozumím. První tóny Haydnovy hudby ve mně vzbudily pláč, smutek, touhu rozloučit se tu, odletět. Cítila jsem hlubokou bolest. Totiž stalo se mi, že jsem potkala takovou šeredu, s níž mě před asi 45 lety asi podvedl můj první muž. Teď jsem si vzpomněla i na její jméno; myslím Olina, Olga. Občas si připadám jako naiva - pozoruji, jak to tu na světě chodí. Nevěřím očím a uším. Teď dokonce cítím z příspěvků- jako že Q anon a takové ty náplasti na duši jsou pitomost; vedou nás k NWO. Cítím, že ztrácím důvěru v budoucnost. Pořád že rudý říjen, a silný březen a furt nic. A samotu cítím od odchodu mamky v květnu 21. Jsem milovaná, jsem šťastná, manžel se o mě stará, ale já se občas cítím sama na světě. A začíná se mi v tom líbit. Zvykám si. Dnes jsem bulila jak želva, padaly mi obrovské, obrovitánské slzy ze řas. Potřebovala jsem být decentní, nebrečet. Neštkat. A po Haydnovi mi něco řeklo: Stačilo. - Ulevilo. Pročistilo. Nerozumím tomu. 🙂

Pouštím si Libora Malého ze včera. Video o mluvících hlavách. Všechny hlavy všech televizí světa vyslovují stejné věty. Ve videu novináři, kteří už nechtějí být placení CIA svěřují, jak na nás, na lidstvo. Hlavní úlohu hraje strach. Jeden z novinářů říká, jak se to udělá, aby lidi byli lační po vakcíně. Nabulíkují jim, že je to záchrana. A je jedno, jestli určí nejprve ženy a děti, staří nad, pak se jim do toho oočkuje nějaké fotbalové mužstvo… Nebo se řekne, kolik lidí denně umírá – jenže ne na kovid. Tak se umíralo normálně. Oni řekli normální čísla. To, že matky potrácejí, že mladí umírají – to je až ex psot. O tom se nemluví. Nebo až dnes.  Narozené dítě prodělalo v děloze pět infarktů. Tolik lidí nezapojilo intuici?! Kam dali selský rozum?!! Jsem šťastná, že má intuice nás ohlídala. Hlavní věc: VŮBEC NEPOSLOUCHAT ZPRÁVY!!! Ochrana člověka.

Video ZDE:

https://www.topcz.net/videos/pravda_o_ua_lara_laugan_x264.mp4?fbclid=IwAR1X23VEgstjRrhqvockARDY2xlm0l45ISGSKsC_azLHi1E0jfBr3vxDDPg

Přetáhla jsem. Někteří už se budou budit.

Dobrou noc!