Pilná byla. Podnikala, na bez jela, luxovala, převlékala, dřevo rovnala, na koncertě si užívala

S.K.Neumann: Kniha lesů, vod a strání

Vstupní modlitba

Ve jménu života i radosti i krásy.Hle, země naše, ty, jež ležíš pod nebesy
jak žena kvetoucí pod zrádným závojem,
buď svato jméno tvé všem lidem po vše časy,
přijď nám tvé království se všemi svými plesy,
nás ponoř v příval svůj a zajmi sladkým snem.Buď vůle tvá nám vším, jak ptáku je a hmyzu,
pokorné bylině i zpívající vodě,
jež z drobných pramenů chce míti veleproud;
tvá vůle prostup nás jak uhel žíla kyzu,
abychom žili s ní ve světlé, moudré shodě
a s jasnou hrdostí tvým rodem chtěli slout.Vezdejší chléb svůj si již dobudeme sami,
když máme času dost na paláce a básně,
na lesklé sítě drah, sny, věže, kabely;
však síly třeba nám, jež zrušila by klamy
a hluchá k skuhrání klad žití zdvihla jasně
i naše synovství nad zápor zbabělý.A viny odpusť nám, jež nevědomost plodí,
jichž dračí semeno do prostných srdcí sejí
sluhové fantomů a blasfemických věr.
Jsme děti svedené; jen bludičky nás vodí
do bahen ohavných, že ve své beznaději
ti, matko, klnem pak pro jih i pro sever.Však do pokušení nás uveď v každé chvíli,
vše chceme okusit, čím tělo tvé nám kyne,
kypící, milostné a širé tělo tvé!
My žádostivost svou z tvých mocných ňader pili,
tvá míza v poskoku se cévami nám řine
a lačných útrob tvých jsme květy žíznivé.Jen silné učiň nás ve víře, v lásce k tobě,
a jak hvozd na jaře se obrodí náš rod;
v temnosvit života se pohrouží jak robě
pro sladkou zralostí již pukající plod.
Tak zlého zbavíš nás jak černé sněti klasy...Ve jménu života i radosti i krásy.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-17-kniha-lesu-vod-a-strani

Hezký den. Příjemné zážitky. Milá setkání.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-17-rano-ranicko

Fotím svůj nový kýč. Skleněné vlákno ve tmě mění barvičky.

Sluníčko. Co kdybych převlékla? Jdu připít na den s myšlenkou – vrátit se do postele. Kočky. Snídaně. Stahuji Tesla podložky. Tak ne, nevrátím se; jdu do dne. Do postele až večer.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-147-rano

Vytahuji Petrouškova křesla z pracovny. Nakazuji rumbě, aby mu hezky vyluxovala. Jdu ven. Obcházím zahradu. Mami, mám štěstí, že v ní bydlím. Ty ses tu dřela. Nemělas´   vodu, elektřinu. Přesto ti to tu kvetlo. Byla lasička šikovná. A pracovitá! Kam se za tebou hrabu! Já bych ti taky chtěla ukázat, co mi kde kvete, jako kdysi ty mně. A já nedbala. Dnes bych se zas ráda předvedla já tobě. Vždycky jsi říkala, že pokud něco nepochválí maminka, není to dokonalé. Jo, abych nezapomněla, znovu děkuji, že jsi odolala mému naléhání prodat tady tu oázu. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-17-nikdy-nepouzivat-avivaze

Stihnu ještě vymáchat pračku prádla v octové vodě. Ach, to je ještě pěny v kbelíku!

Na půl desátou klient. To je ten, který nemá hlad a přes to se rád přejí. Až odpoledne zjišťuji v telefonu, že psal o pěti až desetiminutovém zpoždění. To mně vůbec nevadí. Kochám se květy.

Je tu. Ukazuje mi, jak zeť slavil padesátiny. Pozval je na katamarán do Řecka. Vypočítali jsme si, že půjčení stálo v přepočtu dvě stě dvacet tisíc. 

- A my jsme tam jedli ryby a vepřové…

- A zeleninu! A ryby vůbec nevadí. Pojď, změřím tě.

A zírali jsme oba jak na vizir. Narostla mu tři kila svalů. Odpálil rapidně tuk. Snížil ten břišní o jednotku. Metabolický věk na správné úrovni. Ano, všichni po pobytu u moře mají zlepšení.

Odchází. Zvonek. Evička nese nájem. Radíme se, jak ještě dořešit úklid na dvorečku po vyvrácené třešni.

- Ona měla kořeny až pod dům!

- No, letos ten roh neopravíme. LP se stěhuje. Měl přehnané nároky…

Petroušek volá. Dává mi příkaz:

- Ve čtrnáct patnáct začínám skládat dřevo. Tak buď po obědě!

To bych ho chtěla vidět, kam by asi tak tu hromadu nastrkal beze mě.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-17-na-cyklostezce

Beru kolo. Jedu paběrkovat černý bez. Je krásně. Není vývar. Jedu v šatech. Je příjemně. Cítím, že jsem si měla napumpovat zadní kolo.

Na kraji cyklostezky fotím a točím místo, kde za války měli Němci polní letiště. Odsud frnknul polní maršál Ferdinand Schörner. Americká hlídka ho nevyzvedla.

https://www.vojsko.net/armady/15-osobnosti/211-schoerner-ferdinand

Čtu si, že ho Američané vyslýchali, pak předali Sovětům. Ale nedávno jsem slyšela, že ho někdo poznal v zajateckém táboře. Rusové ho nechali ve vazbě spoustu let.Možná devět deset. Pak ho předali do NDR. Tam mu nabídli vysokou fci. Odmítl. Nakonec ho předali do západního Německa, kde dožil v Mnichově.

Na cyklostezce seskakuji a naskakuji a seskakuji a naskakuji… Nacházím ještě zbytky čerstvě rozkvetlých bezových  květů.

Nasávám vůni lip. Že by už byly odkvetlé? Jak tak hledám zdroj lipového květu, pozoruji stromy. Hele, tady je úplně suchý keř černého bezu. Jeho větve jsou potaženy lišejníkem. Někde jsem slyšela, že narůstají kvůli kyselým sazným dešťům na stromech, keřích, dělají je staršími. Dřív ovocné stromy v sadech vydržely rody a rody, tedy roky a roky. Dnes ne. Strom náhle zestárne, uschne mu větev, druhá… Konspirace? Ne. Zkušenost. Máme mechy na keřích rybízu, na ovocných stromech…

Lípa, z níž si beru květy, ještě nekvete. Vrátím se sem za pár dnů. Na zpáteční cestě se zastavuji u obrovského stromu nakloněného k řece. Podepřen živým stromem. Sám totálně suchý. Nadzvedl zeminu. Jinak bych si ho nevšimla. Pozoruji čas. Už bych měla kopnout do vrtule. Cítím, že jedu po prázdnu. Zastavuji u občerstvení Matcha. Starší manželé mi ochotně pomáhají. Pán nese takovou divnou pumpičku. Nepasuje.

- A co kdybyste to otočil?

Otočil. Pasovalo. Napumpoval hezky do tvrda. Děkuji. Letím.

Akorát přijíždí Petroušek. Rychle sportovní výživu. Jdeme na óbrhromadu špalků.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-17-skladali-jsme-drevo

- Perťuš? Kolik toho je?

- Pět a tři. 

Trošku mě to vyvedlo z míry. Pochopila jsem, že tři už jsme složili. Pět nás čeká dnes. Vidím to tak na dvě hodinky. A moc jsem se nezmýlila. Jsme sehraní. On vozí kolečka. Já rovnám puzzle. Dnes se obávám množství. Minule tři kubíky zmizely pod střechou za hodinku. Dnes pět! 

- Peťuš? Máme aspoň čtvrtku?

- Snad.

Za chvíli otravuji znovu.

- Peťuš? Máme už polovinu?

- Ani zdaleka.

- Peťuš, kam to narveme?

- Neboj se. Ty to dáš!

Třetí kóje se plní. Nedá mi to. Běžím s kolečkem Péťovi naproti.

- Co tu děláš?

Smějeme se. On ví. Nakukuji pod stání.

- Peťuš, to už bude jen tak asi pět koleček!

- To víc. To aspoň deset.

Zas rovnám. Poslouchám u toho včerejší Karol na X TV.

Chodím si trhat do pusy třešničky. A zas rychle zapadám do kóje.

- Už to tam nerovnej. Tady tuhle kóji zaplníme.

- A která bude první?

- Neboj. Já to označím. Nejdřív stopíme támhle to. Pak tuhle. A nakonec. Támhle tu. Ještě kolečko, pak pití.

Běžím připravit CR 7 drive. Do každého půllitříku sypu pytlík hydrate.

Pauzička. Petroušek si zakouří. Vydýchneme.

- Peťuš, já jsem se dnes obávala. Byla to velká hromada.

- Ale dalas´  to výborně. Kdopak by to tak hezky srovnal!

Konečně hotovo. První kóje je z  poloviny prázdná. Tak to jsem fakt dobrá. Co místa jsem ušetřila pečlivým skládáním. 

Ještě zalít. Jdu připravit sportovní výživu. Dnes už druhou. Umýt vlasy. Sprcha.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-17-deti-zahraly

Na osmnáctou se chystám na třídní koncert do hudebky. Fidlovačka. Ano, fidlají. Krásně fidlají. Začínají nováčci. Velcí dva bři, kteří hrají několik let na klavír. Na housle teprve dva roky. Ladění. Paní učitelka během koncertu vychovává nenápadně publikum. Aby nechodilo během produkce. Ruší. Aby si posluchači nechali své dojmy na potom. Ruší. Přichází maličká violoncellistka.

- Chceš potlesk? Ukloň se.

To se mi moc líbí. Koncert graduje. Nakonec orchestr. Jde jim to. Bravo! Poděkování patří rodičům, učitelům. Pak dětem. Mladí muzikanti se tváří vážně. Jako dospělí umělci.

Po koncertě děkuji paní učitelce.

- Víte, nechci otravovat. Ale vrátila jsem se do dětství, jak jsme my hrávali na koncertech rodičům. Klepala jsem se strachy, abych to nepopletla. Přede mnou hrála Erika Mertlíková s Markétou Vítovou čtyřhru. Začaly. Noty se jim sesuly. Posbíraly je. Druhý pokus. Ó! Noty si nasadily vzhůru nohama. Třetí pokus. Byly na špatné stránce, jak se jim to rozsypalo. Mohly by jít do kabaretu. Začínaly asi na počtvrté. Ale pak vzorně odehrály čtyřruč.

Někdo mě vzal za ruku. Jejka, synovec Tomáš. Ne, prasynovec!

- Tomi, co děláš?

- Rýsuji vodovody a kanalizaci.

Vzpomínám. Byl u Petrouška na praxi. Vedle stojí jeho dívka. Blond vlasy spletené do culíků.

- Tomíku, kolik je ti let?

- Dvacet sedm.

- Cože? To už jsi tak starý? To to letí. A brášku jsem viděla na vánočním koncertě. Kubík by mohl hrát faráře. Je tak miloučký. A ta jeho krásná slečna - ta se stylizuje do třicátých let, že?

Tom přikyvuje. 

- Máš doma mamku a taťku?

- Jen mamku.

- A budeš se ženit?

- Někdy ano.

Slečna se ozývá:

- No, čekám na to.

A hele. My o vlku…

- Mijanku! Ráda tě vidím.

Mijanka mám ráda od jeho narození. V ten den - ano. Vrátily jsme se s maminkou z LVT... 

Včera jsem mu volala ohledně Ivy.

- Prosím vás, Iva je v psychickém diskomfortu. Jezděte za ní každý den. Ať  je co nejvíc ve společnosti. Ať si má s kým povídat.  Má jen Beníka. A dělejte jí radost dárky. Taky to tak dělám.

Pokyvují. Jsou to moc hodní lidé. Počítám si v hlavě… Iva se vdávala v roce 68 u Černého koně. V roce 69 se 15.7. narodil Mijanek. Kdy oni se brali s Radkou? Devadesát dva? V kapličce na Starém Plese. Ivu tehdy chytila záda. Ach!!

I já jí dělám radost. Líbí se jí má brož. Koupím jí ji pro příště. Líbí se jí prstýnek s hodinkami. Dostala je. Přinesla jsem jí k svátku takovou pěknou tašku s motýly. A vevnitř byla další taštička.

Jedu domů plná dojmů. To bylo krásné. Ještě neumělé, občas jim to ujelo. Krásné, krásné, krásné! Však oni se vyučí. Zdokonalí. Moc se snažili. Tleskám. A možná, možná třeba z některého z nich bude koncertní umělec! A když ne, to nevadí, zapojí své děti. Budou koncertovat v rodině. Hudba léčí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-17-siesta-vecer-na-terase

Doma. Petroušek přijíždí z tréningu. Sedá si ke mně na sluníčko na přední terasu. LP by chtěl křesílka, která měl můj Ivka ve svém pokoji. Linda je obrousila, natřela, nechala nově očalounit. Tak prý si vezme jeho. Přivezl takový hnusná, jak ze smeťáku… Zas je obrousila. Koupila za šest tisíc látku. Odvezla očalounit. Zatím se držím. Zatím.

- Lindo, odečti mu těch deset tisíc, co jsem za něj zaplatila U Anděla za léčení. A tisíc a tisíc, které jsem mu dala, když dostal pokutu…

Až večer, když chystám Petrouškovi do krabičky, popadá mě soucit s LP. Jakoby mi někdo osvítil… Myslely jsme si, jak bude mít hezké stáří ve společnosti Lindy. Ani čtvrtý vztah mu nevyšel. Tak třeba nějaký pátý…

Dobrou noc!