Pink Floyd a jejich videoklip předběhl dění světa... 

Včera jsem měla záměr: Brzké ulehnutí. Po půlnoci. Nevím, co tu pohledávám. Ještě jsem nakoukla k čápům, ještě toto, tamto...

Ranní probuzení - sladké. Sluníčko. Neděle.

- Dobré ráno! Peťuš, sfrnknu k mamce. Pojďme dnes někam na oběd. Nestihli bychom ve dvě vystoupení naší D.

Souhlasí. To mě znehybní do "mám dost času!"

- Jeď. Tak už jeď!

Ještě vymáchnu pračku v octu. Letím pověsit. Minutky běží. Co na sebe? Žhavý den - takový letos ještě nebyl.

- Jeď! Už jedeš?

- Jj.

- Co čápi?

Běžíme k ntb kouknout na komín. Čučíme. Čtu koment ve smyslu: Když je na hnízdě čápice, uklízí se hnízdo, ranní hygiena. Když přiletí čáp, válíme se. :-)

Informace ze serveru birds.cz: Samice má kroužek DEH H9931, kroužkována 7.7.2011 jako mládě ve Volkersdorfu v Německu, v r. 2015 byla odečtena v Klopotovicích v Ol. kraji, v r. 2017 byla odečtena v Trutnově a v r. 2018 zde v Bohuslavicích.

- 11.05.2019 00:33 - vylíhnutí čtvrtého čápátka

- 09.05.2019 10:05 - vylíhnutí třetího čápátka

- 08.05.2019 00:00 - vylíhnutí druhého čápátka

- 07.05.2019 20:10 - vylíhnutí prvního čápátka -

13.04.2019 06:30 - snůška čtvrtého vajíčka (spatřeno)

- 08.04.2019 xx:xx - snůška třetího vajíčka

- 06.04.2019 22:48 - snůška druhého vajíčka

- 04.04.2019 21:53 - radost obou čápů nad vajíčkem

- 04.04.2019 21:35 - snůška prvního vajíčka

- 24.03.2019 13:13 - přílet druhého čápa

- 24.03.2019 13:12 - přílet prvního čápa

Nádherné - pozorovat jejich komunitu. Vedle v chatu (chce se mi napsat v četu - vzpomínám na čb Lucernu, kde pan Záhorský v lese tajemně říká: Já bych čet a četu...) čtu komenty různých úrovní... Většinou optimistické.

Jedu. Na kraji pole osekaná tráva. Zničená. Krávy si zalezly do stínku k lesíku. Všude poletují peříčka osik, topolů... (Topolů ubývá. Nikdo je nevysazuje. Motivují stromy v krajině k růstu do výšky...) Maminka ve světlé jídelně. Květuška i ostatní vědí, že nemiluji nádražní neútulnou halu. Ale mamka zas miluje lidi kolem sebe. Sedí tam sama. Chjo, světe, jsi těžký. Vezu ji na terasu. Převlékám zimní halenku na letní tričko.

- Počkej, nemůžu se tu svlíkat na veřejnosti.

- Mamko, jen prohodíme halenky. Šup, hotovo. Jak se cítíš?

- No, je to lepší. Nelepím se potem.

Asociuje mi to slova psychiatričky, že se mamka svléká a chodí na veřejnosti slvečená. Která chorá hlava!!! Nechodí! Je upoutána. A spoutána. Možná, když potřebuje na záchod a nikdo není. Je zavřena v kleci postele... Jo, možná si nechce počůrat prádlo! Systém!! Klec NWO.

Běžím zalít čaj - dovezla jsem černý bez. Aranžuji kopretiny a kartáčky z naší vzrostlé trávy do vázy. - Maminko, už zas na zahradě roste tráva jako dřív. Dáš si meloun? Hrušku?

- Jj, dám.

- Mamko, ale nesou polévku. Hrachovou. Nejdřív jídlo. 

- Tak si ochutnej.

Chutnám. Výborná. Skvělá. Sama bych tak dobrou neuměla. Určitě dochucena glutamáty. 

- Mamko, tak aspoň tři lžíce. A odhrábni ty kuličky. Ty nejez. To není chleba.

- Tři lžíce, už nechci.

Sahá po melounu. Na talířku má kindr řez... Dělám to špatně. Nejprve by měla jíst pořádné jídlo. Ale co. Když se tu může podávat tlačenka k večeři, proč nedat k obědu ovocný blaf a sladký dezert, ne?

Loupu hrušku. V srdci cítím lásku. Maminka by v dobách síly dnes běhala po zahradě. Zušlechťovala by, sázela. Se slamáčkem na hlavě. Možná by k nám přijela na oběd svým autem. Když jsem byla sama s malými holčičkami, vzala nás do Nového Města na zámek... Aby mi zahnala opuštěnost, samotu. Nemyslet. Vzpomínky nejsou aktuální. Jen drásají...

- Mamko, dnes půjdeme s Petrouškem na oběd. Ve dvě je u knihovny v parku Den dětí. Jedna z našich vnuček tam bude tančit. Mamko, budu muset spěchat...

Maminka z toho není veselá.

- Já bych chtěla, abys tady seděla vedle mě.

Druhé jídlo - rýži nebo brambory? Nějaký vepřový guláš - skvělý. Musím říci, jak vepřové nejím - výborné. Mamka nechce. Shrnu jídlo do mističky po ovoci. Vezu Petrouškovi. A nemusíme nikam na oběd... Stihneme to.

- Maminko, zítra zas přijdu. Vždyť víš, že sem jezdím denně. Iva se z toho vyvlíkla...

- No jo, ale seš pořád jednou nohou pryč.

- Mamko, to máš pravdu. Ale v pátek jsem tu byla dlouho. Mamko, zas přijdu...

Loučím se. Irenka krmí, Květuška krmí... Za roletkami stavějí vlaštovky hnízda. Ó, tady se jim líbí a daří. Boženka je mimo pokoj. Její dcera by měla radost... Květulka je spolehlivá. Kdo není? Irenka je spolehlivá. Simonka... Holčičky pečovatelské přijímají své povolání jako poslání... Jen někdy se tu ocitne vetřelec... Každý dělá, jak cítí. Někdo jen do výše svého platu.

Uháním letní přírodou. Jsem volná. Myslící. Milovaná a milující. Mohoucí. Pohyblivá. Svobodná... Velké dary od života... Děkuji za ně s láskou a pokorou. 

- Peťuš, pojď se najíst!

Utíkám vybrat prádlo z pračky, vymáchat v octové vodě, pověsit... Naložit další várku... Naskakujeme na kola. Za minutu dvě se ocitáme na Dni dětí. Dětí? Okukuji stánky. Kupuji mýdla z mýdlárny U Dvou koček. Petroušek našel  v davu syna s vnučinkou V.

- Pojedeme s Honzíkem na fotbal. Teda jestli mě pustíš.

Dobírá si mě. Vždycky říká - Jestli budu smět :-)

První vystoupení. Mrňavé mažoretky. Školačky. První, třetí třída? Arabská hudba. Dětská tělíčka se kroutí v nápodobě břišních tanců. Jsem naprosto nesoustředěna. Vyvedena z míry. Co se to tu děje? Dravci chytili rodiče a jejich děti. Podpora ze strany rodičů patrná. Kostýmky někdo musel zaplatit... Lapeny děti, lapeni rodiče. Hanebnost. Neúcta k dítěti!!! Neúcta k našim tradicím. Kde je Česká beseda? Ví se vůbec, co to je? Kde je český rytmus? Česká hudba? Kupuji u stánku ňuchlací polštářky. Nemůžeme se s paní dopočítat. Obě jsme vyvedeny z rovnováhy. Otočím se a vidím kroutící se prdelky, vlnící se ručenky malých holčiček. Nechutné. A sklidily potlesk. Nepatřím sem. Paní prodavačka říká:

- Tuhle jsem paní učitelce říkala, kde je Andersen.

- A ptala se, kdo to je, že jo?

- Jo!

No, tak si počkáme na vnučinčino vystoupení. Zachránila to jejich cvičitelka. První taneček - o konvičce. Něžňounká hudba. Rozvoj motoriky těla. Holčičky předškolačky tančí v kruhu; drží se za ručičky; na konec běží pro konvičky, zalévají imaginární záhon. Líbilo.

V kabelce mám k svátku dětí vnučkám tričko, vnukovi tepláčky. Po prvním vystoupení chci zavelet:

- Domů jedeme!

Ok. Nejmenší to zachránili. Přeji D. všechno dobré k svátku dětí, hodně českých písniček, zdravé prostředí... D. čeká ještě jedno vystoupení. Nemám ráda Elzu a tu druhou příšeru. Zatínám zuby na krásnou hudbu (už ji nechci slyšet) z Ledového království. Proč mě tak irituje? Asociuje mi to pedofila Disneyho? Nevím.  Hezký dětský taneček. Skousla jsem. Už mi ty dvě velkooké příšery lezou krkem. Na ponožkách, na tričku, na hračkách. Dravčí vkus. Hnus! Na cyklostezce jsem právě poslouchala o cestách Slovanů - už se blížím do našeho letopočtu. Poznávám vzorce dnešní doby... Semité, temní dravci... Mé dojmy opravdu silné. Hororovič Běsov si mne pařáty :-)

Štěstí, že oba tanečky byly něžné, krásné, dětské. Originální. S nápadem. Ke koukání. Písnička - vtloukaná ze všech stran do hlav dětí. DNA se mění. Tak proč neměnit hned odmala... (krásné Disneyho pohádky... Ovlivňovaly miliony hlavinek. Až při rekonstrukci Sněhurky přišli na vložená políčka porno snímků.) Usilují, daří se... Jelitáři! Na západě mají náskok. U nás jen třicet let... O to rychleji melou. Vzpomínám na videoklip Pink Floyd. Netušila jsem, co znamená... NWO. Gilmour nemohl mluvit. Tak aspoň zvizualizoval. Děti semleté masovým mlýnkem. Strojová výroba biorobotů. Nečitelné tváře. Saturnská doba. Hodně staveb - všechny stejné. Stejné stodoly Lidlu. Přečíslování myslí lidí. Jeden člověk jako druhý - pokud možno bez citů, blbý... Dnes jsem viděla na vlastní oči... Takhle se to dělá. A ještě Milion chvilek do škol. Nebo nějaká jiná nezisková vymývací organizace. 

https://www.youtube.com/watch?v=fvPpAPIIZyo 

https://www.youtube.com/watch?v=cRsU0XMpb0M 

A další a další podobenství

Ireno, raduj se - děti jsou krásné, čilé, zdravé. Snašky - dík za ně. Za jejich péči, rozvíjení dovedností, umu dětí. Jiné rodiny se dětem takhle třeba ani nevěnují. Fotím, natáčím. Nejstarší vnučce končí předškolní období...

Ještě se podíváme na výcvik pejsků. Ukázka výcviku velkých, malých hafanů... Vedro. Telefon. Volá klientka. Slíbila, že dcera pokosí naši trávu... Dcera má muže nehybného. Je uněj stále v nemocnici. Nepřijede kosit. Ó, vylekala jsem se. Tráva už chce být pokosena...

Předala jsem dárky dětem. Nechce se mi tady už být. Straší mě v hlavě břišní tanec malých holčiček. Ukradené dětství. Tajemno a objevování sexu... Snažím se to přebít hezkým vystoupením předškolaček... Zachránil mě Péťa:

- Jedem?

- Jedem.

- Stavíme se zeptat, kdy přijde pokosit...

Další pecka. V naší klidné vilové čtvrti vidím bílou mámu s chumlem. Fotka k dekódování. Ne, hájila bych rasu... Ticho! Ale málem jsem spadla z kola. Z kufru něco vyndával černý odredovaný hubeňour... Bože, proč poslouchám o přednostech naší slovanské duše... Proč to vím? Abych se mohla lépe trápit.

Doma. Sedám k čápům a k masírovači - FB. Dostávám SZ: (Pozměnila jsem jména)

Irenko, moje jedna z vnuček na mažoretky chodí, byla jsem s ní na soutěži, měla jsem s sebou ještě její malou sestřičku a stále jsme Káťu (mažoretku) hledaly, když zrovna nesoutěžila, stále nám unikala a ošklivě se na nás tvářila. Byla v "mažoretkovém světě" a my do něj s Boženkou nepatřily. Samozřejmě zde soutěží od nejmenších holčiček(4 roky) až po velké holky. Všechny byly nalíčené, ozdobené třpytkami, flitry...naučené se chovat stejně, líbivě, úsměv vždy na tváři. Do všeho jsou zapojeni rodiče, kteří fandí tím způsobem, že tlučou na buben, pískají na píšťalky, dupou a křičí. Vnímala jsem tu atmosféru velmi špatně a Boženka také. Tak jsme byly moc rády, když soutěž skončila a jely jsme domů, konečně byla Káťa zase sama sebou.

Nejsem tedy jiná. Ti semletí jsou už změnění. Dopustili jsme to svou nevědomostí a slepou zahleděností do západu. Paní cítí, vnímá. Její mladí jsou nevědomí... Chápu. Naprosto a přesně...

Utíkám rychle vymáchat v octové vodě další várku. Opatrně našlapuji vysokým jetelem ke šňůrám. Už zítra ráno přijde pán od oveček. Poseká trávu. Odveze. Jsme zachráněni.

Jedu vrátit plesnivé citrony a shnilé hrušky. Na červené pozoruji velkou ceduli u našeho pevnostního nádraží.  Zmrvili historické prostředí. Copak se nejedná o památku? Nádraží patří k pevnosti! Někdo si potřebovala namastit kapsu. My tu žádné podchody nepotřebujeme... Ani z bezpečnostních důvodů. Právě z bezpečnostních důvodů!!! Hlavně v noci!

Kontroluji čápy v Bohuslavicích. Přepínám do Polska a do Uherského Brodu.

https://www.youtube.com/watch?v=ChmZtSoTWZI

Čtu datum příletu, snůšky. Čáp první vajíčko vyhodil? Proč? V Brodě mají teprve mrňousky.

22.03. - Přiletěl první čáp

10.04. - Dočkali jsme se. Na komíně už můžeme pozorovat čapí pár.

11.04. - Došlo k páření.

18.04. - V hnízdě se objevilo první vejce, které ale čáp vyhodil.

21.04. - V hnízdě máme opět vejce.

24.04. - Objevilo se druhé vejce.

26.04. - Ráno už byly v hnízdě vejce tři.

28.04. - A stále přibývají... 4.

30.04. - 5. vejce

25.05. - Vylíhla se dvě čápata.

27.05. - Vylíhlo se třetí mládě.

29.05. - V hnízdě už jsou čápata 4.

Hm, Tady to mají jinak. Houpu se na houpajdě. Slyším auto. Petroušek zajíždí do dvora. Přichází navečeřet se ke mně do stínu zahrady. Porovnávám snůšku a klubání bohuslavických - už dva stojí. Mrňousek ještě dadá. V Uherském Brodě na čarodějnice páté vejce. Před týdnem líhnutí prvních dvou.

Vracím se k naším do Bohuslavic. Koukám jak blázen. Čapí nálety, bojůvky, útoky na hnízdo... 

https://www.youtube.com/watch?v=zeBxrN7O5o0

Hm, tanečky boje, klapání zobáky, odrážení nepřítele. Souboje. I paní čápová bojuje. Nadouvání, ježení peří... Bojový tlukot zobáky, máchání křídly. Až se tají dech. Okolo oblétají cizí čápi. Nálety znovu a znovu... Dnes už vím, že uhájili. Ani v přírodě to nemají lehké...

Divné pocity mám v duši. Na KINOSVĚT Atlantida. Atlantis - Atlasův ostrov. Platón popisuje... Herkulovy sloupy... Ostrov Atlantida... Nacisti se zajímali...

Všechno je v pořádku. Přesvědčuji sama sebe. 

Dobrou noc!